Jak spolehlivě oslepnout?
Snadno. Stačí si dalekohledem, skrz hledáček fotoaparátu či videokamery prohlédnout Slunce. Pokud hned neoslepnete, pak to bude přinejmenším značně nepříjemné. Názorně to dokazuje popis pozorování naší mateřské hvězdy od Thomase Harriota ze 17. února 1612: „Nebe bylo čisté, spatřil jsem při zvětšení deset a dvacetkrát velkou skvrnu, poté byl můj zrak na téměř hodinu zcela oslepen.“
Velikost trvalého poškození na světlo citlivé sítnice vašeho oka (čípky, tyčinky i nervová vlákna se neobnovují) závisí především na intenzitě a délce expozice. Její částečné zničení teplem soustředěných paprsků přitom nebývá nijak bolestivé a člověk si ho zpravidla všimne až několik hodin po nehodě.
Jak takové popálené oko vypadá, si můžete názorně prohlédnout na přiloženém snímku sítnice poškozené během sledování částečného zatmění Slunce v roce 1966. Typická obloukovitá jizvička v tomto případě vedla ke snížení funkčnosti oka na šedesát procent. Při delší expozici však můžete dopadnout ještě hůře. (A mnozí tak bohužel již dopadli.)
Proto znovu opakujeme: V žádném případě se nesmíte na oslnivý sluneční disk dívat bez speciálních pomůcek. Ať již budete zatmění sledovat pouhým okem, dalekohledem, hledáčkem fotoaparátu či videokamery, vždy je nutné chránit se filtry, které dostatečně zeslabí viditelné i infračervené záření. Jedinou výjimkou jsou chvíle těsně před začátkem a v průběhu úplného zatmění. Pohled na vlasově tenký srpek a korónu vám jistě neuškodí.