akce Hvězda Jája 1.4.2023 historie od Vr

Brtsch Pro BBCC

Už dlouho jsem nepsala žádnou history, takže když mě Brč požádal, jestli bych mohla napsat pár vět ze sobotní akce BBCC, trošku (trošku víc) mi tím vyrazil klábosnici z ruky. Proboha, vždyť já vůbec netuším, jestli to ještě dokážu. Na rovinu se přiznám, že jsem dlouho váhala, jak vlastně tuhle history začít. Myšlenky se mi honily hlavou a blikající kurzor na bílou stránku Wordu klikal písmenka… slova… věty… a zase je mazal… Nakonec tam ale přece jenom nějaká písmenka zůstala.

Důvod tohoto setkání známe všichni – Jája a nelítostný koloběh života a smrti. Bylo to nečekané, ale život je holt i o nečekaných zvratech, po kterých se jen těžko zaceluje rána v srdci. Ovšem tahle akce, a nakonec i tahle history, neměly být o odcházení. Měla to být vzpomínka na Jáju jakou jsme ji všichni znali. Vzpomínka na skvělou a veselou parťačku do nepohody.

Sraz byl na 11 hodinu u metra na Petřinách a všichni, kdo chtěli přijít, to stihli v rámci akademické čtvrthodinky. U metra jsme se sešli v neočekávaně hojném počtu:

	Brč
	PP = Lojza PP a Irena
	Vr + Podčarovka + Vilímek (nejmladší dvounohý účastník)
	Mamut
	Jirka Kr. sr.
	Gábina
	Marcela
	Vašavky = Vašek a Jitka
	Zorka
	Valaši = Jarda a Edita
	Toni + Radana + Agáta (jediný čtyřnohý účastník, tedy vlastně účastnice)

Na Manovku pak ještě dorazili:

	Adélka a Štěpán – ti se chopili zajištění naprosto luxusního občerstvení
	Brzi
	Malej Pepa

Ale zpět na sraz u metra. Dlouho jsme se neviděli, a tak jsme si hned sdělovali spoustu novinek. No a výsledek se záhy dostavil – začala se cizelovat zakázaná témata:

	nemoci
	operace
	léky
	vnoučata
	politika
	zdravá strava
	již jsem šťastným důchodcem

Xakru, o čem si teda budeme povídat?! Žádné strachy, našlo se spoustu jiných témat. A tak jsme žvanili a žvanili a pomalu jsme se blížili k Oboře Hvězda. Tady se ale ukázalo, že naše tempo je nižší, než se původně předpokládalo, a tak jsme s Brčem hned za Libockou branou Hvězdy škrtli původní trasu jako dlouhou a nezajímavou a určili jsme nový směr, kudy jít. Tady bych ovšem chtěla pozitivně ohodnotit všechny, kdo si původní trasu v pozvánce otevřeli a změnu směru zaregistrovali. Děkuji, to v každém případě potěší .

Od Libocké brány jsme nakonec šli rovnou k letohrádku Hvězda, kde jsme udělali krátkou pauzu – v našem věku už nesmíme přepálit začátek . Za vydatné pomoci a trpělivosti okolojdoucí maminky se nám podařilo udělat i společnou fotku (pro jistotu asi na 4 mobily), a pak jsme rozhodli o dalším směru našeho putování Hvězdou.

Od letohrádku jsme sešli na pěšinu vedoucí po úbočí Obory a po ní jsme došli až k Libocké brance, vedoucí překvapivě do Liboce. Tady jsme na chvilku Oboru Hvězda opustili, protože jsme se rozhodli jít kolem nově zbudovaného rybníčku Terezka pod kostelem sv. Fabiána a Šebestiána v Liboci. Bývala tam dříve zahrádkářská kolonie, ale jak starší zahrádkářská generace odcházela a nová nepřicházela, lokalita se pozvolna měnila na místo ilegálních skládek a polorozpadlých objektů. Ty pak hojně využívali feťáci a bezdomovci. Kolem roku 2017 byl ale squatu učiněn konec a místo něj tu na Litovickém potoce vznikla velmi příjemná klidová zóna s rybníčkem Terezka, kde se dají pořádat pikniky (jak BrJájové sami vyzkoušeli), odpočívat v trávě či na kamenných zídkách (zvlášť příjemné v odpoledním letním slunci) a dá se tu i koupat. Tedy netuším, zda je to povoleno, každopádně to není zakázáno .

Kousek za rybníčkem jsme se Stochovskou branou vrátili zpět do Obory, kde jsme si opět na chvilku dáchli. Ti akčnější měli alespoň prostor zajít k rybníčku Ve Hvězdě a projít si přilehlé mokřady po dřevěné lávce. Ačkoli Toni navrhoval jít dál podél potoka Světlička, jejíž tok v dolní části Obory krásně meandruje pod starými duby, Brč zvolil cestu podél zdi. Pokud se nám doposud dařilo držet svoji obuv jakž takž v čistotě, tady jsme neměli šanci. Po deštivém týdnu byla půda nacucaná vodou a mazlavé bláto se lepilo na naše boty. Nebylo úniku. Zkrátka čistý nás nedostanou .

Jinočanskou branou jsme Oboru Hvězda definitivně opustili. Někteří sice projevili snahu o očistu svých bot, ale marně. Navíc hrozilo, že v malém trávníku u zdi Obory si na boty namáznou ještě něco dalšího, co tu zbylo po nepořádných pejskařích…

Od Obory jsme během čtvrthodinky došli na Manovku, kde jsme se jen na chvíli zastavili, než si potřební odskočili, a pokračovali jsme dál. Všichni jsme ještě zašli na blízký hřbitov Ruzyně k hrobovému místu, které si Jája s Brčem opatřili. Zatím se tu zelená první jarní tráva a vystrkují hlavičky sedmikrásky, ale v budoucnu by tu měla být pískovcová stéla. Brč nám ukázal i její zevrubný nákres, ale prozrazovat víc nebudu.

Pak už jsme se definitivně vrátili na Manovku. Odpolední sluníčko nás ale ještě vytáhlo nahoru na zahradu, kde jsme obhlédli současnou úpravu teras. Přitom Gábina stihla prosednout ratanovou lavici a Podčarovka sjela dřevěné schody z tarásku po zadku, čímž nám názorně předvedla, že ta guma, kterou byly obloženy, sice protiskluzová je, nicméně schody pod ní již ne. Dodnes jí to připomíná modřina na zádeli. A Jirka Kr. sr. už na nic nečekal a svalil se do fialek, čímž dal jasně najevo, jaký má názor na další pohybové aktivity .

Venkovních radovánek už jsme ale měli všichni víc než dost. Notně vyhladovělí jsme se konečně přesunuli do útrob domu, kde Adélka se Štěpánem připravili naprosto bezkonkurenční občerstvení a starali se i o naše plné skleničky. Podávalo se domácí chilli con carne s chlebem, salát z míchané zeleniny a mísy obložené vším možným. Vybral si každý podle své chuti. Samozřejmě nechyběla káva a něco sladkého. Zkrátka nacpali jsme se, popovídali jsme si, a přitom jsme si mohli Jáju připomenout na fotkách z mládí a z různých známých i neznámých akcí. Bylo to milé připomenutí všech těch aktivit, které s námi Jája absolvovala nebo je sama organizovala. Nejedna fotka vyloudila i úsměvy na našich tvářích - to, jak se nám vzpomínky oživovaly... Ne, zapomenout se nedá. Na Jáju, ani na nikoho z těch, po kterých nám už zbyly jen ty vzpomínky na společně prožité chvíle...

Bylo to moc příjemné setkání. A navíc nám v tom deštivém týdnu vyšlo krásné slunečné jarní počasí. Ale třeba nám to sluníčko někdo poslal…

Mějte se všichni krásně a v květnu se těším na další setkání na Okoři!
Vr

účastnilo se: 20 lidí, jedno děťátko a jedna fenka

(původně naplánovaná) trasa: https://mapy.cz/s/bufazekefo

ujito: cca 5 km

počasí: slunečno, teplota cca 10° C