Příloha č. 2

... nyní nejprve něco málo o Bregenzu ...

BREGENZ
město na Bodamském jezeře

Bregenz je malebné hlavní město rakouského spolkového státu Vorarlbersko, které patří k nejkrásnějším místům na Bodamském jezeře. Díky své historii delší než 2.000 let nabízí svým návštěvníkům velké množství pozoruhodných uměleckých děl a navíc také dobře zachovalý středověký ráz města. Svojí polohou u pohoří Bregenzer Wald na začátku Rýnského údolí nabízí Bregenz množství rozmanitých výletů.

Něco málo z historie ...
Již v období keltské kultury (které století, to si musíte zjistit sami) stálo v oblasti dnešního Horního města keltské oppidium, které se jmenovalo Brigantioi.
Na jeho místě pak Římané, po dobytí Alp, postavili sídlo nazvané Castra Brigantium, kde bylo fórum, bazilika, lázně a chrám. Později k tomu přibyl první opevněný přístav na jezeře a civilní město.
Ve 3. století ale tuto velkolepou osadu zničili Alemani a Římané se stáhli pouze na návrší - tedy do oblasti dnešního Horního města, kde postavili nový kostel.
Kolem roku 450 vláda Římanů definitivně skončila a městu začali vládnout Alemani, kteří postupně obsadili hlavní i vedlejší údolí Rýna.
Z období kolem roku 800 pocházejí první zmínky o existenci hradu Brigancia, kde se kolem roku 1000 usídlili Udalrichingové a ty pak v 11. století vystřídala hrabata z Tübingenu.
V pozdějších dobách se o nadvládu svářeli vládci Švábska, Vorarlberska a Appenzellu a roku 1451 se polovinu Bregenzu podařilo zakoupit vévodu Zikmundovi. Druhou polovina pak roku 1523 zakoupili Habsburkové.
Město a země si však i při tomto obchodu zachovaly mnohá demokratická privilegia. Vorarlbersko bylo v celé habsburské říši jedinou zemí, jejíž parlament tvořili sedláci a měšťané - nikoli šlechta. Teprve za Marie Terezie a Josefa II. připadly Bregenz a Vorarlbersko do bezprostřední mocenské vlády Vídně a Innsbrucku.
Roku 1860 se v Bregenzu ustavil první vorarlberský zemský sněm a ke konci 19. století také nastává opravdový rozkvět tohoto města. Velkým dílem k tomu přispělo v roce 1872 připojení na německou a švýcarskou železniční trať a v roce 1884 vystavění arlberského tunelu,který zajistil přímé spojení s Vídní. Ve stejném roce byla rovněž zahájena paroplavba po Bodamském jezeře a v roce 1902 byla vybudována bregenzská lesní úzkokolejná dráha.
V roce 1918 se Bregenz stal oficiálně hlavním městem Vorarlberska.
V roce 1927 pak byla do provozu poprvé uvedena lanovka na Pfänder, což je, i v dnešních dnech, velmi poutavá turistická atrakce. Turisty velmi vyhledávanou atrakcí je i jezerní festival, který se v městečku na Bodamském jezeře pořádá každoročně již od roku 1946 a díky němuž bylo vybudováno největší plovoucí jeviště na světě s hledištěm pro téměř 6.000 diváků.

A nyní něco o některých pamětihodnostech ...
Centrum dnešního Bregenzu je Leutbühel, kde se na rozhraní Dolního (Unterstadt) a Horního (Oberstadt) města sbíhá 6 ulic a kde kdysi dávno bylo západní molo římského přístavu.

Horní město dal kolem roku 1200 na zbytcích římského opevnění plánovitě vystavět šlechtic Hugo von Tübingen, který se později (podle svého hradu na Feldkirchem) nazýval Hugo von Montfort. Zbytky hradeb středověkého Bregenzu - jako třeba Unteres Tor - se dochovaly dodnes.
Nejdůležitější stavbou v Horním městě je věž sv. Martina, která kdysi sloužila bregenzským hrabatům k vybírání desátků a tím prakticky jako jakýsi středověký finanční úřad. Ve 14. století byla dvě patra staré stodoly přestavěna na dvojitou kapli. Kolem roku 1360 vyzdobil kapli neznámý švábský malíř cyklem fresek, které v následujících 100 letech další mistři několikrát doplnili. Do roku 1601 pak Benedetto Prato z Rovereda věž zvýšil ještě o další poschodí s arkádami a zakončil ji cibulovou bání s lucernou. V současné době je zde umístěno Vojenské historické muzeum (Militärhistorisches).
Další dominantou města je bývalý zámeček Deuringschlösschen na náměstí Ehregutaplatz, který tvoří svými třemi křídly nádvoří a který je schody v prostředním a jižním traktu propojen s věží sv. Martina.

Další pozoruhodnou stavbou je Stará radnice s třípatrovým hrázděným štítem, kterou roku 1662 postavil mistr Michael Kuen.
Naproti Staré radnici najdeme tovaryšský špitál, který pochází z 15. století a jehož fasáda je ozdobena freskami jež znázorňují sv. Kryštofa, sv. Petra a erby hrabat z Bregenzu, Montfortu a Toggenburgu.
Za zmínku stojí i městský farní kostel sv. Havla, který v 5. století založili misionáři Gallus a Kolumban (ti v letech 610 - 612 usilovali o rozšíření křesťanství do těchto končin) a do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1737 - z původních přestaveb byla ponechána pouze západní věž, vystavěná v roce 1480 a barokní sedlová střecha, která pochází z roku 1673. Vnitřní jednolodní interiér je bohatě vyzdoben rokokovými štukaturami a nástropními malbami a rovněž zde najdeme i oltář z hnědočerveného umělého mramoru, na nějž přispěla 1.500 guldeny sama Marie Terezie.
V údolí pod farním kostelem stojí klášter dominikánek Thalbach jehož kostel vystavěl v roce 1610 Domenico Prato. Největším pokladem tohoto kostela je sedící madona v nadživotní velikosti, která pochází ze 13. století a byla zřejmě zhotovena v Konstanzi.
Dalším kostelem v Bregenzu je Kostel kapucínů, který byl dokončen v roce 1636 a k němuž příchod tvoří malebné zastřešené schodiště.

Celé Dolní město s neoklasicistickými reprezentačními vládními budovami, budovou okresního hejtmanství (z roku 1904), hlavní poštou (z roku 1895) a Vorarlberským zemským muzeem (Vorarlberger Landesmuseum) stojí, stejně jako nádraží, na navezeném podkladu - ve středověku totiž jezero sahalo až k základům jezerní kaple sv. Jiří (Seekapelle St. Georg).
Centrem Dolního města je Nová radnice (Neues Rathaus) postavená roku 1696 Hansem Georgem Kuenem. Původně měla fungovat jako špejchar, ale roku 1810 byla přestavěna na radnici a roku 1898 dostala neorenesanční fasádu zdobenou mozaikovými portréty císaře Augusta, hraběte Ulricha z Montfortu, vévody Zikmunda Rakouského, císařovny Marie Terezie a císaře Františka Josefa I.
S radnicí sousedí na jižní straně Jezerní kaple sv. Jiří, na jejímž místě stál původně památník padlým v appenzellské válce z roku 1445. Dnešní kostel byl dobudován roku 1698 a jeho vnějším charakteristickým rysem je osmiboká věž s cibulovou kopulí.
Nejimpozantnější stavbou Dolního města je ovšem kostel Srdce Ježíšova (Herz-Jesu-Kirche) se dvěma špičatými věžemi, který stojí na úpatí Pfänderu. Tato největší novogotická stavba Vorarlberska byla dokončena roku 1908 a vystavěl ji stuttgartský architekt Joseph Cades.
Mezi typické neoklasicistické reprezentační budovy Dolního města patří Zemský sněm (Landhaus) s třípatrovou fasádou, balkónem a japonskými polosloupy, který roku 1921 postavil Willy Braun. Přední štít je vyzdoben mozaikou, která představuje "hold Vorarlberska Matce boží".
Západně od jezerní promenády (Seepromenade) vzniklo ve staré přístavní zátoce obrovské jeviště na jezeře sloužící pro festival "Bregenzské slavnostní hry". Jeviště je vybudováno na kůlech 25 metrů od břehu, je široké 60 metrů a hluboké 40 metrů a je vybaveno všemi vymoženostmi moderní divadelní techniky.
Na loukách západně od jeviště je schované cisterácké opatství Mehrerau (Zisterzienserabtei Mehrerau), které roku 1097 založil hrabě Ulrich X. Bregenzský. Klášterní kostel byl původně vystavěn v roce 1743, ale roku 1808 byl stržen a prodán na stavební materiál, z něhož je postavena i část lindauského přístavního mola. V roce 1854 se pak zřícenin ujali švýcarští cisterciáci a na základech středověkého kostela postavili v roce 1859 neorománský chrám Páně, který byl roku 1964 přestavěn do konečné podoby. Při této renovaci byly odhaleny a zpřístupněny zbytky románské baziliky z období kolem roku 1200.
Další neopomenutelnou dominantou Bregenzu jsou zbytky hradu Hohenbregenz na kopci Gebhardsberg, který roku 1647 zbořili Švédové. Přesto je i dnes od zříceniny a zbytků mohutných hradeb překrásný výhled na údolí Rýna a Bodamské jezero.

Turistické tipy ...
Mezi nejkrásnější výlety v Bregenzu patří jízda lanovkou na Pfänder a plavba lodí po Bodamském jezeře. Na kopci Gebhardsberg je přírodní naučná stezka a koncem srpna se zde pořádají slavnosti sv. Gebharda.

Milovníci přírody mohou navštívit ve Fu(bachu deltu Rýna, kde se mezi rákosím a bažinami na ploše cca 2000 ha mohou setkat s velmi vzácnou flórou a faunou.