V Praze dne 11. března 2000

 

Ahoj všichni,

 

léto rychle ubíhalo a byla tu další akce. Tentokrát jsme ovšem kola nechali doma a místo nich jsme naložili na nosiče našich aut lodě. Jeli jsme na vodu.

Na návrh Oldy Jandy se ve dnech 28. července - 3. srpna 1999 konala 18. akce BBCC pod názvem Vltava 99, kdy jsme hodlali zdolat říční tok této vodácky oblíbené české řeky.

 

Vzhledem k tomu, že jsme v rámci BBCC pořádali akci podobného rázu poprvé, byla pro zájemce o víkendu 16. - 18. července 1999 uspořádána na Sázavě přípravná kanoistická školka. Bohužel o tomto víkendu není dochována žádná písemná noticka, takže jediné, co můžeme říci je, že akce se konala - pro nás nezúčastněné v blíže neurčeném místě vodního toku Sázavy mezi Mazourovem a Ratajema. Zúčastnění (Simča a Láďa Čihákovi, Hrošík, Brzi, Olda…) se naučili zacházet pádlem tak, že je loď jimi ovládaná dokonce i poslouchala a kromě toho, že kormidelník Láďa místo kormidlování honil pádlem hovado, což mělo nepříznivý dopad na pohyb lodi po vodní hladině, se zřejmě nic zapamatováníhodného nestalo.

 

Takže první máchnutí pádlem měli někteří z nás zdárně za sebou a teď už k akci Vltava 99:

 

Zúčastnění dle aut:

-          Olda a Marcela + 2 lodě (slušně zajeté)

-          Brzi + Malej Brzi + Zuzka (j. h.)* + Lucka (j. h.) (což jsou Michalovy ségry) + 1 loď (z půjčovny)

-          Vrstevnice + Vrstevnička + Dominika (j. h.) (to je naše sestřenice) + Honza + 1 loď zvaná Šaman (leccos už pamatovala čemuž odpovídalo i množství lépe či hůře opravených děr)

-          Čiháci (Láďa + Simča) a Hrošík a Malej Pepa + Šmudla + 1 loď (z půjčovny)

-          Kožaři (2x j. h.) = Zdeněk + Lída Kojzarovi (což jsou Oldovi známí) + 1 loď (slušně zajetá)

-          Valášci = Zina a Tereza Valáškovy (2x j. h.) (rovněž Oldovi známí nebo spíš známé) + 1 loď (poctivá stará práce, žádný novodobý laminát)

-          Jandovi (3x j. h.) = Luboš (Oldův brácha) + Jindra + Píťa (toho kluka jsme soustavně podezírali, že se narodil s blánama  mezi prstama, protože byl soustavně minimálně po kotníky ve vodě - jen na noc byl násilím odtažen do stanu) + 1 gumák zvaný Améba

od pátku 31. července

-          Petr Janda (j. h.) (pro změnu Oldův syn) + 1 loď

od soboty 1. srpna

-          Valaši = Jarouš + Edita a Veverka (j. h.) (Edity známá) + 1 loď zvaná Blues (na vodě také žádný nováček)

 

Lodě a obsazení:

1. loď = Oldova červená = kormidelník Olda + občasný porcelán Píťa + hačice Marcela (bohaté vodácké zkušenosti byly vidět už na břehu - na sedačkách měli nádherné kostkované podprdelníčky, které jsme jim - zvláště my začátečníci - po dvou hodinách plavby neskrývaně záviděli)

2. loď = vypůjčená od Oldy = kormidelník Láďa + hačice Simča

3. loď = Kožařů modrá loď = kormidelník Zdeněk + hačice Lída

4. loď = Šaman = kormidelník Honza + porcelán Domča + hačice Vrstevnice

5. loď = žlutá z půjčovny = kormidelník Malej Pepa + porcelán Vrstevnička + zátěž Šmudla + hačice Hrošík

6. loď = zelená  z půjčovny = kormidelník Brzi + háček Malej Brzi (variabilně Lucka a Zuzka)

7. loď = Valášků historické plavidlo = kormidelnice Zina + hačice Tereza

8. loď = Améba = kormidelník a hlavní motor a správce pohonné tekutiny Brácha Luboš +  vedlejší motor Jindra + přídavné motory/tažné koně Lucka, Zuzka, Malej Brzi

od soboty 1. srpna

9. loď = Petrova = kormidelník Petr (měl na to i kapitánskou čepici) + háček Jarouš

10. loď = Blues  = kormidelnice Edita + hačice Veverka

 

Celkem nás tedy bylo…

 

…13 členů BBCC + 12 hostů + 1 pes + 9 lodí + 1 Améba + 11 stanů + 9 aut…

 

Dá se jednoznačně říci, že se voda skvěle vydařila - nad hlavami nám po celou dobu pálilo slunce a na břehu se střídaly louky s tichými lesy poskytujícími nám alespoň trošku stínu. Jen pohyby pádlem začínaly být časem nudné a jednotvárné, ale na vodě se holt zpravidla nic jiného nedělá (tedy přes den).

 

…ale ne, nebyla to zase až taková nuda. Plavba po vodním toku s sebou přece jenom občas přinášela (a stále přináší) i nějaké to zpestřeníčko - pod hladinou se tu vyhřívaly, tu proháněly rybičky, nad hlavami se nám proháněli vážky a motýli, mužské oko sem tam mohlo zahlédnout nějakou tu vnadu (na druhou stranu ale i nějakou tu nevnadu), sem tam jsme si s nějakými těmi soulodníky zazpívali a jakmile se za tichou zátočinou vyloupnul vodácký tábor složený z lodiček plných pištících dětiček, ještě rádi jsme přidali na tempu a rychle jsme mizeli v dáli. No a občas se nám poštěstilo potkat loď s německou osádkou - tedy nevím čím to může být, ale příslušníci této národnosti se v lodích měnili v absolutní dřeva (navíc zpravidla se zjevnými příznaky požití alkoholických nápojů). Nejenže na nich bylo vidět, že většinou sedí v lodi (evidentně zapůjčené pro tuto jedinou plavbu) poprvé, ale navíc křižovali řeku od jednoho břehu ke druhému. A i při sebelepší snaze jsme nedokázali odhadnout směr jejich plavby kdykoli zanořili pádlo do vody. Nevím, jak to dokázali, ale jakmile se je člověk snažil objet, vystrčili ho do některého z břehů a s úděsem ve tváři zarazili svou loď  hned vedle. Zvlášť veselá byla dvojice, kde jak háček, tak kormidelník pádlovali na jedné straně lodi - vody znalí jistě chápou, kam asi tihle dovedové dojeli. Ti ostatní, ať si to vyzkouší - pak se určitě rovněž pobaví…

 

Jediný, kdo se plavbou po Vltavě příliš nebavil byl rozhodně Šmudla - pro akci zvanou voda v něm určitě nevzrostly žádné sympatie. Zatímco všude kolem bylo spoustu vody, ve které se proháněla všelijaká havěť a nad hladinou poletovalo všechno možné, byl násilím držen v lodi a o tom, jak by kterou mušku, rybku či žabku prohnal se mu mohlo akorát tak zdát. Také kdykoli byla příležitost, okamžitě z lodi zdrhnul, což ale nelibě nesl jak Malej Pepa, tak i Vrstevnička, která byla pověřena udržením Šmudly v plavidle (pokud uvážíte, že Šmudla se neustále vrtěl a poposedával, byla to nezáviděníhodná činnost - a to pomíjím mokré a špinavé tlapky).

 

Jak vodáci dobře vědí, jednotlivé dny prožité „na vodě“ se od sebe příliš neliší - ráno se vstane, posnídá se, zabalí se a přeautí se (samozřejmě pouze pokud se autí, jinak se vše nalodí a vyrazí se), přes den se sjede další kus řeky za soustavného kochání se krajinou (tedy zpočátku je čím se kochat, ale jak se člověk vzdaluje od pramene a kolem řeky jsou čím dál více patrnější zásahy civilizace, je to horší) no a večer se zachlastá.

A protože i my jsme tento „vodácký stereotyp“ dodržovali (a nutno přiznat že dobrovolně a rádi), pokusím se v jednotlivých dnech krátce zaznamenat jen stěžejní události (i když tuto ideu mám pokaždé, když sednu před čistou obrazovku nepopsaného dokumentu).

 

Středa 28. 7.

Sraz byl stanoven v kempu v Lenoře, kde jsme se také úspěšně sjížděli:

17,30 - jako první dorazil Brzi se svou mateřskou školkou (= Malým Brzim, Zuzkou a Luckou) a hrozně se rozčiloval, že tu není Olda (ten zatím, objížděl všechny plánované kempy a zjišťoval hustotu zabydlení neboť jej jakýsi známý zblbnul, že v jižních Čechách je hlava na hlavě a další stan či stany se tam už rozhodně nevejdou)

18,10 - dorazil Olda - po té, co objel „polovinu“ Jižních Čech, byl již uklidněn zjištěním, že se všude bez problémů vejdeme

19,00 - jako další přijeli Kožaři

19,30 - a byly tu Zina + Tereza Valáškovy

19,50 - následovali jsme my - tedy Vrstevnice, Vrstevnička a Dominika a Honza

19,57 - v těsném závěsu za námi přijeli Brácha + Jindra + vodomil Píťa

(viz foto)

 

 

Hodina byla pokročilá a po cestě jsme měli vyprahlo, takže jsme se ihned odebrali do místního výčepu svlažit hrdla - ale jen tak na dvě piva, pak jsme se šli postarat o své žaludky, stavět stany, atd. Tedy nevím jakou má kdo představu o stanu, ale to co měl Brzi, jsme okamžitě překřtili na panelák. Na druhou stranu se ale zase nemusel oblékat vleže jako my ostatní…

 

21,10 - jako poslední dorazili Čiháci (Láďa + Simča), Hrošík, Malej Pepa + Šmudla a Marcela.

 

Takže pro začátek plavby nás bylo celkem…

…11 členů BBCC + 10 hostů + 1 pes + 7 lodí + 1 Améba + 9 stanů + 7 aut…

 

Kemp v Lenoře nás příliš nenadchnul - sice tu bylo prázdno, ale místní výčep večer nefungoval a dosažitelná hospoda byla až v Lenoře - tudíž poněkud vzdálená. Rovněž zdroj pitné vody byl v kempu jediný a podařilo se nám ho najít až ráno (samozřejmě až po té co jsme si vyčistili zuby ve Vltavě).

Nejhorší ze všeho ale byly toalety - tedy pokud se ty modré plastové budky fungující na principu suchých záchodů vůbec tímto honosným názvem daly pojmenovat. Po tmě se ještě tyto místnůstky použít daly (pokud si ovšem člověk nesvítil baterkou), ale ráno, když jsme je viděli v plném svitu zářícího slunce - to byl šok. Na špičkách a se zavřenýma očima jsme konali potřebu mezi špinavými stěnami, hnusně zaflusaným umyvadýlkem a poplivanou podlážkou (vzduch prodchnutý charakteristickou „vůní“ otevřených septiků a chlóru raději pomíjím). Nutno přiznat, že ačkoli byly k dispozici 4 takovéhle místnůstky, všechny byly zakemrovaný stejně. Ale bohužel les byl daleko a na Soumarák se to vydržet nedalo… Na druhou stranu - nikdo tady nevysedával zbytečně dlouho, takže fronty se tu rozhodně netvořily.

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:           11 členů BBCC + 10 hostů

Celkem psů:                            1

Celkem lodí:                           7 lodí + 1 Améba

Počasí:                                     nádhera, t = cca 25° - 30° C

Hrubý čas:                              neměřeno

Čistý čas:                                 neměřeno

Celkem km:                            cca 170 km - autem

Průměrná rychlost:               neměřeno

Trasa:                                      Praha - Volyně - Vimperk - Horní Vltavice - kemp Lenora

Cesta:                                       pohoda

 

Čtvrtek 29. 7.

cca od 8,30 - budíček, bez rozcvičky, snídání, balení

 

 

…snídáme, balíme…

 

 

10,50 - skupina „H“ (= Marcela, Lída a Jindra) odešla na houby - a našly

11,40 - přeauťovači odjeli na Soumarák - zpět se dopravili kolem druhé odpoledne vlakem

12,30 - Marcela, Vrstevnice, Vrstevnička, Domča, Jindra, Hrošík a Simča vytvořily skupinu „O“ (tedy obědovou) - zkrátka vyrazily jsme do Lenory na žvanec

 

14,30 - odjezd

…hodina „H“ - vyplouváme…

(Hrošík, Vrstevnička, Malej Pepa, Malej Brzi)

Pro mnohé byl tento okamžik banalitou, ale já se bez mučení přiznám, že jsem jej prožívala dost intenzivně. Byla jsem (kladu důraz na BYLA) neposkvrněná „vodácká panna“ a k tomu navíc, jak všichni dobře víte, coby neplavec nemám k vodě příliš kladný vztah, pokud se do ní musím namočit (tedy kromě vany - ale i tam se raději pouze sprchuji).

Nicméně, za který konec se drží pádlo jsem pochopila i bez nápovědy a kde je příď, to jsem rovněž pochopila velmi brzo, neboť mě do této části lodi vykázal kormidelník Honza (díky několikrát přečtenému „Vodáckému průvodci pro Ofélii aneb Proč bychom se netopili“ jsem pak „zkušeně“ věděla, že jsem háček).

A vyjeli jsme - ačkoli mě Honza před odjezdem nařídil, že se budu přesně řídit jeho pokyny typu „zaber vpravo“, „zaber vlevo“ a „přitáhni“ (povel „odpíchni“ jsme odložili až na další lekci) a v případě vyklopení se hlavně nesmím pustit pádla, nemohu přesně říci, co se v následujících pár minutách dělo. Ale vypadalo to zhruba takto:

 

Vodní tok byl spíše řečištěm, v důsledku čehož jsme se dřeli o různě velké kamínky až skalky a ačkoli Honza udílel povely jak mohl, vycházely vesměs na prázdno, protože jsem si navíc pletla strany (povel „přitáhni“ se pak po prvním pokusu již ani nepokoušel vyslovit, neboť mnou provedený úkon nás spíše na kámen vehnal, než abychom se mu vyhnuli). Na druhou stranu jsem ale pochopila, co to jsou „peřejky“.

Zkrátka pohled na nás byl asi veselý - já jsem vepředu (pochopitelně oblečena v plovací vestě) mávala pádlem jak vrtulník (děs v očích a zmatek v hlavě taktně přecházím bez povšimnutí), uprostřed seděla porcelán Dominika a vytírala vodu a vzadu seděl brunátný Honza vykřikující jakési povely, které se ovšem evidentně míjely účinkem.

Závěrem úvodního představení pak došlo ke kolizi, kdy jsem musela vyskočit z lodi (no i když je fakt, že jsme na tento úkon měli s Honzou každý jiný názor) - a, samozřejmě, drže se lodního bortu postřehla jsem mé pádlo rychle se vzdalující od lodi. Upustila jsem ho… Nicméně neuplavalo daleko a na svoji obranu musím dodat, že to bylo rovněž naposledy (zatím).

 

Po úvodním vodáckém šoku se ale náš pohyb po vodní hladině pomalu začal podobat plavbě, no a na Soumarském mostě jsem už z lodi vystoupila s výrazem ostříleného mořského vlka.

 

Podle vodácké mapy vypadá trasa Lenora - Soumarský most takto:

395,9     kemp Lenora-Houžná (755 m nad mořem)

395,8     zb. jezu, stp. sj.; N. vl.

394,25   Ú. vp. Řasnice

394,2     most cestní

393,35   most pěší (krytá lávka Rechle) + 20 m stupeň sj. st.

390,0     most silniční (Soumarský most)

 

398,8     kemp Soumarský most vp. vl., obvyklý konec a začátek plavby vp. vl.; několik nízkých stp. sj.

 

V reálu jsme pak projížděli jednou peřejkou za druhou, přetahovali jsme lodě přes řečiště, kde nám voda nedosahovala ani po kotníky a jen ztěží jsme sledovali, jaká je vlastně kolem nás krajina (stejně to byla spíše mokřina a vrbičky).

Po cca 2 km jsme se pak konečně dostali do míst, kde jsme mohli setrvat v lodi i po několik máchnutí pádlem (tím opravdu myslím volný pohyb pádlem ve vodě, aniž bychom měli strach, že zadrhneme o dno) a dokonce jsme se díky této činnosti posouvali kupředu.

Po prvních háčkovských zkušenostech jsem dokonce začínala být na přídi co platná - ovšem pádlo jsem vesměs nechala odpočívat a jen jsem hlásila kde se před námi vyskytuje záludný balvan vyžadující obeplutí. Veškerou snahu v použití pádla jsem pak vložila do okamžiku, kdy jsme podplouvali dřevěný krytý most u Rechle - to abych nevypadala jako naprostý debil, protože zde tedy rozhodně nebyla nouze o diváky. A protože to zas nedopadlo až tak nejhůř, začala jsem pádlo používat častěji…

 

Krátce před Soumarským mostem nabral říční tok na rychlosti a v okamžiku, kdy se rozděloval na dvě ramena, jsme všichni spolehlivě skončili ve vrbičkách. Voda se mi začínala líbit…

 

16,15 - a jsme na Soumaráku. První úsek cesty jsme všichni přežili bez újmy na zdraví a i všechny partnerské i nepartnerské vztahy zůstaly tak jak mají být.

Jen jsme začali pochybovat o Amébě - ačkoli jsem se já osobně domnívala, že když má amébovat povrch pod sebou, bude se jednat o vodní hladinu. Ve skutečnosti však zřejmě amébovala zemskou kůru, protože tohle plavidlo posunout o jediný metr kupředu, vyžadovalo značné úsilí všech 4 „motorů“, které se variabilně měnily v „tažné koně“ - nutno přiznat, že jsme po těchto zjištěních ani nikdo neměl zájem dobrovolně dělat „motor“ (jediným zajímavým bodem byl rumový pohon, ale ten zase „motory“ převážně využívaly pro svoji vlastní potřebu).

 

Na Soumaráku jsme nejprve dali chladit sud (pochopitelně piva) do říčního toku, pak jsme dostavěli stany a pak jsme se zase rozskupinkovali:

skupina „H“ = Marcela, Kožaři, Valášci, Jindra a Píťa odešla opět na houby - a opět našli a bylo jich tolik, že k večeři měli houbovej guláš

skupina „M“ = mládež - cosi hrála v blízkosti stanů

a skupina „P“ odešla do místního výčepu na pivo: „Plasty, vole!“ (pro nezúčastněné - toto znamenalo, že jsme si přiťukávali POUZE a VÝHRADNĚ plastovými kelímky)

 

 

 

…“Plasty vole!“…

(Tereza, Kožaři, Malej Pepa)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Večer Brácha načal sud - „Hybrid, vole!“ (= kombinace skla a plastových kelímků) a byla tu večeře, oheň, kytara a pěkně jsme se namázli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:           11 členů BBCC + 10 hostů

Celkem psů:                            1

Celkem lodí:                           7 „Vyder“ + 1 Améba

Počasí:                                     nádhera, t = cca 25° - 30° C

Hrubý čas:                              1:45

Celkem km:                            6,1 km

Trasa:                                      kemp Lenora - peřeje - nepostřehnutelné zbytky jezu - Rechle - Soumarský most - kemp Soumarský most

Cesta:                                       mokrá

 

Pátek 30. 7.

8,00 - vstávali jsme, snídali jsme, balili jsme apod.

9,50 - 5 aut se přeautilo do Nové Pece

11,15 - 17,15 - zdolávání vodního toku

 

Podle vodácké mapy vypadá trasa Soumarský most - Nová Pec takto:

398,8     kemp Soumarský most vp. vl., obvyklý konec a začátek plavby vp. vl.; několik nízkých stp. sj.

387,5     most pěší

378,9     Ú. vl. Volarský potok

377,6     zbytky mostu; stp. sj.; vodočet vl.

376,7     Ú. vp. Studená Vltava

373,5     most cestní Pěkná; stupeň sj. st.

363,8     kemp Nová Pec II. vp., obvyklé ukončení plavby vp.

 

A jaká byla realita???

Projížděli jsme jedním z nejkrásnějších míst Vltavského toku - Mrtvým a Vltavským luhem. Všude kolem nás byla lidským prvkem neposkvrněná příroda - tedy pokud pomineme betonové připomínky některé z horkých či studených pominuvších válek (vzhledem k tomu, že s námi nebyl Petr V., tak bohužel nevím zda to byly ŘOPíky, bunkry, cosi obranného nebo útočného či něco jiného - po odborné konzultaci s Petrem V. však lze se stoprocentní jistotou tvrdit, že to mohly být jedině Řopíky s inundační zídkou, protože v této oblasti se dle něj jiné válečné pozůstatky nevyskytují).

 

 

 

 

 

13,50 - po více než dvou hodinách plavby jsme dorazili na soutok Teplé a Studené Vltavy - snad jediné místečko na celém úseku, kam byl vstup povolen a pokud byl zakázán, tak ceduli již někdo amputoval.

Odpočívali jsme, poobědvali jsme ze svých skromných zásob a pak jsme dlouho a dlouho vyhlíželi až se objeví Améba. To plavidlo si dávalo pěkně načas - netajila jsem se podezřením, že to někde zapíchli a i přes přísný zákaz vstupu na břeh kdesi v trávě odpočívají na sluníčku…

 

…čekání na Amébu…

(noha Ziny, Tereza, Šmudla, Vrstevnička, Dominika, Malej Pepa, Hrošík, Brč)

 

Ale pak se přece jenom Améba objevila - všechny 4 „motory“ vypadaly dost opotřebovaně a na Zuzce a Malým Brzim bylo jasně vidět, že Améba je to poslední, na čem chtějí ještě dneska jet. Evidentně Améba  povrch pod sebou amébovala jen ztěží, takže ji bylo nutno místy táhnout (maximální hloubku právě zdolaného úseku Vltavského toku jsme pak snadno mohli odhadnout podle výše zamokření triček „motorů“).

 

…Améba konečně dorazila…

(Zdeněk, Píťa, Jindra, Zuzka, Brácha, Malej Brzi)

 

 

 

 

15,00 - dostatečně odpočinuti jsme vyrazili na další plavbu směrem na Novou Pec, kam to mělo být cca 2,45 hodin plavby (teda alespoň podle cedule na soutoku). Ovšem jakou rychlost je nutno pro dosažení tohoto času udržovat, to jsme se už z cedule nedozvěděli, takže jsme vyjeli s vědomím, že dřív jak za dvě hodinky v Nové Peci rozhodně nebudeme.

 

A když už jsem za sebou měla háčkovské začátky, odhodlala jsem se získat nějaké zkušenosti i jako kormidelník. Honza to sice nesl těžce, ale vidina, jak se na voleji u Nové Pece veze na porcelánu a klidně pokuřuje, zatímco já s Dominikou pádlujeme, byla silnější. Ještě na břehu párkrát máchnul pádlem, což podle něj byla instruktáž, jak s pádlem na zádi pracovat, a usedli jsme do lodi…

 

Kdo někdy zkusil kormidlovat (zvláště pak poprvé), určitě si dovede představit, co následovalo - samozřejmě jsme okamžitě začali tančit po vodě valčík. Zatímco já jsem si potřebovala vyzkoušet, jak hluboko nořit pádlo do vody, jak daleko ho spustit za lodí a co to s vodním plavidlem udělá při přitáhnutí a odtáhnutí pádla, Honza vždy, ve snaze posunout naši loď o nějaký ten metr kupředu, zabral tak mocně, že jsme se okamžitě obrátili přídí proti proudu.  Jen jsem loď pracně srovnala do správného směru, vše se opakovalo. Ach jo, těžké jsou počátky kormidelníků…

 

Nicméně jakmile jsem Honzovi zakázala pádlovat, naše loď překvapivě začala udržovat patřičný směr, ale dřina kormidelnická to tedy byla převeliká.

 

 

 

 

 

vlevo:

…Simča, Píťa, Láďa…

 

 

 

 

vpravo:

…Brzi se Zuzkou ve vrbičkách…

 

 

 

 

 

vlevo:

…Malej Pepa, Vrstevnička, Šmudla, Hrošík…

 

 

 

 

 

 

 

 

17,15 - Nová Pec

Vylodili jsme se v kempu před mostem. No a zatímco stanovení řidiči zařizovali doautění vozového parku, my ostatní jsme se občerstvili v blízké hospodě.

 

Jakmile byla všechna auta k dispozici, naložili jsme lodě a přeutili jsme se cca 45 km do Vyššího Brodu (kemp Pod Hrází). Možná se někomu bude zdát, že jsme si autem „sjeli“ pěkný kousek Vltavy, ale bez mučení se přiznám, že nikomu z nás se nechtělo pádlovat volej Lipenské přehrady (dle zkušenějších je to „pěknej vopruz“ a navíc vždy proti větru a to i za stavu absolutního bezvětří).

Cestou jsme se ještě zastavili na hrázi Lipenské přehrady, abychom se mohli pokochat tímto monumentálním vodním dílem a prostudovat „řez přehradou“ (samozřejmě na přiloženém bilboardu).

 

20,00 - kemp Pod Hrází

Byl pátek, pozdní večer a hustota zabydlení kempu plně odpovídala skutečnosti, že je zde nejčastější počátek vltavské vodácké  trasy. Prostě byla tu hlava na hlavě. Ale i přesto se nám podařilo najít docela slušný flek poblíž vody - alespoň jsme si večer mysleli, že je výhoda být poblíž břehu. Fakt, že se k vodě musí slézt cca 3 metry po kamenném náspu, jsme zatím příliš nevnímali.

 

 

Ovšem co bylo výhodou tohoto kempu, to byla sprcha s teplou vodou - téměř všichni jsme využili možnosti se za 10,-- Kč vykoupat a nutno přiznat, že pro mě to bylo v průběhu vody také jediné dobrovolné koupání, které jsem absolvovala (na druhou stranu nedobrovolné jsem naštěstí neabsolvovala žádné).

 

20,30 - a je nás o jednoho víc…

…11 členů BBCC + 11 hostů + 1 pes + 8 lodí + 1 Améba + 10 stanů + 8 aut…

…přijel Petr Janda (což není člen známé hudební skupiny , ale Oldův syn)

 

S ohledem na pokročilou hodinu se většina odebrala do hospody na druhém břehu, menšina pak zaplnila žaludky ze svých zásob a odebrala se spát.

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:           11 členů BBCC + 10 hostů

Celkem psů:                            1

Celkem lodí:                           7 „Vyder“ + 1 Améba

Celkem přijelo:                      1 host + 1 loď

Počasí:                                     nádhera, t = cca 25° - 30° C

Hrubý čas:                              6:00

Celkem km:                            lodí: 35 km

                                                  autem: 45 km

Trasa:                                      lodí: kemp Soumarský most - soutok Teplé a Studené Vltavy - Nová Pec

                                                  autem: Nová Pec - Vyšší Brod (kemp Pod Hrází)

Cesta:                                       mokrá

 

Sobota 31. 7. - Tereza má 15. narozeniny

 

Není rozhodující, kdy jsme vstávali, ale rozhodně někteří z nás nespali od časného rána - mnozí vodáčtí šílenci snad ještě za tmy tahali s rachotem po vysokém kamenném valu své lodě na vodu. Jako by hrozilo, že Vltava do osmi vyschne či kam ti blázni pospíchali…

 

Po snídani se někteří z nás (Vr., Vrstevnička, Dominika, Honza, Marcela, 2x Čiháci, 3x Brácha = 10 lidí) rozhodli prohlédnout si

 

Klášter ve Vyšším Brodě - snad jeden z nejznámější a největších klášterů v Čechách. Ačkoli jsem všechny dokonale zblbla ideou, že klášter má jakési podzemní křížové chodby (sama vůbec netuše, co to je), záhy jsem se přesvědčila o svém omylu. Nicméně prohlídka byla i bez křížových chodeb zajímavá.

 

10,30 - a je nás zase víc - přijel Jarda + Edita + hačice Veverka, čímž nás počet zvýšili na…

…13 členů BBCC + 12 hostů + 1 pes + 9 lodí + 1 Améba + 11 stanů + 9 aut…

 

…přeutění do Rožumberka…

 

12,10 - po návratu přeuaťovačů náčelník Olda rozhodnul, že se ještě naobědváme a pak pojedeme. V důsledku toho jsme se hromadně odebrali do bufáče na buřta a pivo. Díky tomu, že v průběhu dopoledne se již většina vodáckého osazenstva kempu vydala na další plavbu a nové ještě nedorazilo, bylo si bez problémů kam sednout (což byl tedy předešlý večer neřešitelný problém).

 

13,00 - 16,45 - přelodění do Rožumberka

 

Podle vodácké mapy vypadá trasa Vyšší Brod - Rožumberk takto:

318,9     kemp Pod Hrází - Vyšší Brod

317,9     jez U Bílého mlýna, v. 1,2

317,4     kemp Vyšší Brod vl.

314,95   jez Horní mlýn, v. 1,5

312,6     ohyb Vltavy, kemp U Tří veverek

308,7     most silniční kamenný Rožumberk n./Vlt.

308,5     jez Dolní Mlýn, v. 1,4

307,0     kemp U Nojdy vp.

 

Skutečnost ovšem tak fádní nebyla…

-          cca po jednom kilometru plavby tu byl první jez = jez U Bílého mlýna - sice rozbořený, ale bez problémů sjízdný. Jeli všichni kromě mě - já jsem jez bezpečně v plovací vestě přešla

 

                                              

 

 

 

vlevo:

…Kapitán Petr a Jarouš…

 

 

 

 

 

 

 

 

vpravo:

                …Améba…

                (Zuzka, Lucka, Brácha, Píťa, Jindra)

 

 

 

 

-          a abychom nevyšli ze cviku, po dalších zhruba 3 kilometrech tu byl jez další = Horní mlýn, známější spíše jako Herbertov. Jez byl upraven, takže se sjíždělo dřevěnou „skluzavkou“.

      Teda na první pohled to vypadalo jako legrace, ovšem už samo najetí bylo poměrně náročné a lodě tu stály frontu (některým se podařilo zdárně najet až na několikátý pokus). Pod jezem byl pak skrytý „kamínek“ způsobující vracák (jak už to tak u jezů bývá), což někteří nezvládli a vykoupali se (z našeho týmu se to zdařilo kapitánovi Petrovi).

 

 

                                                                                                                                …Zdeněk Kojzar - jako vždy zkušeně…

                …Kapitán Petr najíždějící si…                                                          …Kapitán Petr udělající se…  

 

 

 

 

 

 

     

 

nahoře vlevo:

…Oaj…

 

 

nahoře vpravo:

…Valášci = Zina a Tereza…

 

 

uprostřed dole:

…Edita a Veverka…

 

 

 

      Pod jezem pak byl dlouhý úsek peřejek, který za současného nízkého stavu vody byl téměř na suchu a který tudíž bez problémů ucpalo několik gumáků s vodáckým táborem - a protože to byli němci, tak je nenapadlo vylézt ven a gumáky přetáhnout, ale v plně obsazených člunech dřeli pádýlkama dno řeky v domnění, že se pohnou. Nepohli a navíc všechny dokonale na…..

 

-          další zastávkou byla pauzička v kempu U Tří veverek - občerstvili jsme se bavorákem a hladovci přidali ještě buřtíka. Příjemně jsme si odpočinuli ve stínu lesa…

 

-          krátce před Rožumberkem se vytvořilo soulodí, které ani starý vodácký vlk Olda nepamatuje - celkem 23 lodí. Vesele jsme si prozpěvovali, proud nás pomalu unášel (za občasného vyrovnávání útvaru pravou nebo levou stranou) a klidně jsme pochlastávali z jakési flašky. Zkrátka pohoda. Roztrhl nás až jez v Rožumberku, který jsme díky retarderce všichni zvládli hned na poprvé a bez problémů (a to byl také můj první jez, který jsem v životě sjela).

 

vpravo:

…Vrstevnice počítající…

 

 

 

 

 

 

 

vlevo:

…a takhle nějak to vypadalo…

(Vrstevnička, Šmudla, Píťa, Zdeněk, Brácha, Jindra,… Jarouš, Lída…) 

 

 

 

 

 

 

 

 

-          poslední asi kilometrový úsek dnešní plavby proběhl klidně a více než k vodní hladině jsme obracely oči k zámku tyčícímu se vysoko nad našima hlavama, který jsme vlastně celý obepluli.

 

Kemp zvaný U Nojdy na konci Rožmberka lze rozhodně zařadit mezi ty příjemnější - klidné místo, čisto, skvělé občerstvení s výborným pivem a jídlem, celkem slušné umývárky. Po našem příjezdu probíhalo vše jako obvykle - doautění, dostanění, večeření, oheň, sud,… Z Terezi pak konečně vypadla narozeninová flaška, takže jsme náležitě mohli oslavit její patnáctiny.

Jen drobný stín se vyskytl na našem pobytu zde - a sice partnerský vztah Oldy a Marcely doznal jistých nepartnerských prvků v důsledku čehož Marcela raději přenocovala u Brziho v paneláku a časně ráno odcestovala do Prahy, čímž náš počet snížila na…

…12 členů BBCC + 12 hostů + 1 psa + 9 lodí + 1 Amébu + 11 stanů + 9 aut…

 

Život zkrátka občas není peříčko, ale na druhou stranu voda v řece plynula dál…

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:           13 členů BBCC + 12 hostů

Celkem psů:                            1

 

Celkem lodí:                           9 „Vyder“ + 1 Améba

Celkem přijelo:                      2 členi BBCC + 1 host + 1 loď

Počasí:                                     nádhera, t = cca 25° - 30° C

Hrubý čas:                              3:45

Celkem km:                            11,9 km

Trasa:                                      kemp Pod Hrází - jez U Bílého mlýna - jez Horní mlýn - občerstvení U Tří veverek - jez Rožumberk - kemp U Nojdy

Cesta:                                       mokrá

 

Neděle 1. 8.

-          dnešní budíček byl náčelníkem Oldou NAŘÍZEN v 7,30 a jako poslední byl ze spacáku vysypán Malej Pepa v 8,00

-          snídání, balení, přeutění - zkrátka každodenní stereotyp

-          zatímco přeuťovači přeauťovali a Zina hodila Marcelu na nádraží, ostatní se občerstvovali, opalovali a kulturní skupina (= Vr., Vrstevnička a 3x Brácha) stihla prohlídku zámku Rožmberk

-          no a přibyla další ranní činnost - vzhledem k množství děr na Šamanovi, jsme každé ráno rychlopáskou (obětavě každé ráno zapůjčovanou Valachama) lepili alespoň to nejhorší. Ale stejně do ní teklo hrozným způsobem - u tý lodi snad prosakovaly i stěny. A ačkoli nás Edita utěšovala, že do každé správné lodi téct musí, nakonec sama musela uznat, že čeho je moc, toho je příliš.

 

12,20 - náčelník Olda zavelel odjezd

 

Podle vodácké mapy vypadá trasa Rožumberk - Český Krumlov takto:

307,0     kemp U Nojdy vp.

295,9     most silniční Zátoň

294,3     most silniční

292,5     kemp Na Pískárně vl.

288,3     jez Pečkovský mlýn Větřní (u papírny), v. 1,8

286,35   jez Konopa, v. 1,5

285,4     kemp Nové Spolí vp.

 

Dnešní trasa byla poměrně dlouhá a první část probíhala bez větších problémů a zvláštních událostí.

 

14,20 - 15,40 - oběd Na Pískárně.

Sjeli jsme se tu všichni kromě lodí Brziho a Edity s Veverkou - jak jsme později zjistili ti místo na začátku kempu obědvali v hospodě na konci kempu (neustále tvrdili, že oni byli správně a my špatně, ačkoli náčelník Olda obědval s námi).

Vodácká hospoda byla úžasná - skvělé jídlo, obrovské porce, výborné pivo. Vše ale jen do chvíle, než valnou část místnosti obsadila skupina řvoucích a evidentně již notně alkoholem posílených Moraváků. Raději jsme se posbírali k odchodu, ale s různými částmi této skupiny nacamraných ogarů jsme se pak potkávali po celý zbytek dnešní plavby, což nás vůbec, ale vůbec netěšilo. Pravým protikladem těhle uřvanců pak byl gumák obsazený asi deseti ocvočkovanými kluky s úžasně barevnýma hlavama a s asi třemi psy. Na první pohled by je člověk hned odsoudil, ale proti skupině Moraváků se chovali naprosto klidně, tiše a bezproblémově.

 

jez Větřní

Jez je ve výstavbě a sjízdný tedy rozhodně není, také jsme lodě nosili. Pouze na gumácích ho sjížděli, ale i to bylo s obtížemi, takže i Amébu jsme raději přetáhli.

Díky Láďovi se tady zdařil Simče nezapomenutelný břehulák - Simča nasedla a když nasedal Láďa, byla náhle ve vodě. Na její obranu nutno dodat, že sama do dneška neví, jak se tak najednou v té vodě ocitla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

               …Améba a Brácha nad jezem…                                                     …Améba a Kapitán Petr pod jezem…       

jez Konopa

Tak to byl první jez v Českém Krumlově a pokud si to dobře pamatuji, sjeli ho všichni bez větších problémů. No a pod jezem byl samozřejmě záludný balvánek, kteří někteří objeli, někteří (teda Čiháci) si do něj ťukli a Améba se na něj nekompromisně napíchla, takže ji bylo nutno trošku pomoci.

 

18,20 - kemp Nové Spolí na okraji Českého Krumlova

Při výstupu z lodí nejdřív Simča neplánovaně oplatila Láďovi břehuláka - jen vylezla z lodi, Láďa se ocitnul ve vodě (nesl to ale poněkud nerudněji než Simča ve Větřní a evidentně si vůbec nevážil toho, že na rozdíl od nás má už večerní mytí za sebou - teda až na zuby).

Pak jsme doautili, zabydleli se a za soumraku nás valná část (= 2x Vr. + Domča, Honza, 2x Valaši, Veverka, 4x Brzi a došel nás Malej Pepa s Hrošíkem) odešla do města hledat rybí restauraci, protože jsme měli chuť na „rybu 100x jinak“.

Předpokládali jsme totiž, že v tak velkém městě, navíc v jihočeském kraji nebude o takovouhle restauraci nouzi.

AVŠAK

Několik lidí nezávazně na sobě nás nanavigovalo do jakési „rybí“ či „rybářské“ uličky, která vedla po náplavce na levém břehu Vltavy a kde údajně restaurace s výběrem rybích specialit byla. Pozor, v této History již po druhé kladu velký důraz na slovo BYLA, neboť uličku jsme bez problémů našli ovšem v ní jsme nalezli pouze jakýsi Irisch Pub (kam jsme ale nahlédli jen oknem neboť marjánka voněla až k Vltavě a hustota lidí už nedovolovala další návštěvníky), dále tu byl Moravský sklípek (který jsem tvrdě propagovala já, neboť už mě bolely nožičky, ale ostatní jej zavrhli, že tu nepodávají ryby) a pak ještě cosi, kde ale zřejmě vůbec neměli ponětí jak ryba vypadá natož aby jí upravovali na několik způsobů.

 

Po tomto nezdařeném pokusu jsme obešli snad půlku města a ačkoli jsme potkali spoustu restaurací, dlouho se nám nedařilo najít místo, kde by měli na jídelním lístku jakékoli rybí pochoutky a navíc kde by nás vůbec byli ochotni po deváté hodině večerní obsloužit. A že jsme už měli dost velký hlad a žízeň, to si určitě dovede představit každý.

Ale jak praví známé přísloví „kdo hledá, ten najde“, takže i nám se nakonec podařilo na hradbách předzámčí (kdo zná Český Krumlov, je to přesně nad tzv. „Myší dírou“ známou hlavně mezi vodáky) objevit Krčmu Barbán, kde nejenže nás nevyhodili s odůvodněním pozdní hodiny, ale obsluha v dobových krojích byla překvapivě velmi příjemná a dokonce podávali pstruha na dva způsoby, takže jsme si po vysilující pouti městem, na terase nad řekou, skvěle pochutnali na výborné rybě (někteří tedy neukázněně na kuřeti nebo jen na jakémsi salátu) a skvělém vínu - Savignon, je holt Savignon, viď Brzi.

 

Příjemně najezeni a zároveň i unaveni jsme poměrně pozdě (ovšem překvapivě ještě před půlnocí) dorazili do kempu, kde už všichni ostatní spokojeně pochrupovali, takže jsme rovněž zalezli do spacáčků spinkat.

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:           12 členů BBCC + 12 hostů

Celkem psů:                            1

Celkem lodí:                           9 „Vyder“ + 1 Améba

 

Celkem odjelo:                      1 člen BBCC

Počasí:                                     nádhera, t = cca 25° - 30° C

Hrubý čas:                              6:00

Celkem km:                            21,6 km

Trasa:                                      kemp U Nojdy - Na Pískárně - jez Větřní - jez Konopa - kemp Nové Spolí v Českém Krumlově

Cesta:                                       mokrá

 

Pondělí 2. 8.

Dnes nás ze spacáčků nikdo nehonil. Klidně jsme vstávali a snídali, v blízké sámošce jsme dokoupili základní potraviny a pohonné hmoty a po snídani jsme v klídku zabalili a přeutili.

Nutno přiznat, že kemp Nové Spolí na okraji Českého Krumlova nám k srdci příliš nepřirostl - spousta stanů, spousta lidí a spousta špíny. Prostě kemp na okraji velkého města. Jedinou výhodou bylo, že banda uřvaných alkoholupoživačných Moraváků se držela poblíž pípy, což bylo přesně na opačném konci kempu než jsme postavili své plátěné příbytky my, takže jsme hlasité projevy jejich alkoholické vánice nemuseli poslouchat. A co se týká záchodů, tak ty také byly celkem ucházející a umýt se také dalo kde - tedy pokud člověku nevadila studená voda u plechového korýtka.

 

12,00 - vyjeli jsme a hned první část cesty byla poměrně náročná - čekal nás průjezd městem plným jezů a čumilů.

 

Nejdříve se ale podíváme, jak dnešní úsek (Český Krumlov - Zlatá Koruna) vypadal v mapě:

285,4     kemp Nové Spolí vp.

284,9     jez Na Rechlích v. 1,1 !!, most pěší  (krytá lávka Rechle)

284,15   most silniční Český Krumlov

284,0     jez U Liry v. 1,0 !!

283,65   most silniční

283,15   soutěska „Myší díra“ vp.

283,0     jez Mrázkův mlýn v. 1,5

282,85   most silniční

282,5     jez U Jelení lávky v. 1,5

282,4     most pěší (Jelení lávka)

282,25   most silniční

281,6     most pěší

281,45   jez U Jatek v. 1,4, most silniční

281,3     Ú. vl. Polečnice

270,4     most silniční Rájov

269,0     jez Zlatá Koruna v. 1,6

268,6     most silniční (dřevěný)

268,5     kemp Zlatá Koruna vp.

 

V reálu jsme krátce po výjezdu přijeli k jezu Na Rechlích pod dřevěnou pěší lávkou, který se tahal. Jeho sjízdnost byla vhodná akorát tak pro gumáky.

 

Krátce na to, nás čekal další jez = U Liry, který se koníčkoval, ovšem  našli se i odvážlivci, kteří se rozhodli jez sjet:

-          Honza = udělal se

-          Zdeněk = OK

-          Améba = OK

 

Krátce za Lyrou jsme hrdě minuli soutěsku „Myší díra“ -  pro neznalé je to úniková cesta pro vodáky/sraby, kteří se nechtějí prezentovat před davy čumilů na hlavním Krumlovském jezu. Touhle stezkou je možno přenést lodě z Vltavy na Vltavu a minout tak nejsledovanější úsek říčního toku. A kdo pozorně četl tak ví, že právě nad touto soutěskou je restaurace, kde jsme včera večer povečeřeli rybu - také jsme při průjezdu kolem otřeli „vzpomínkovou“ slinku - ty Pavlovovy reflexy holt dávají zabrat nejen psům…

 

Třetím Krumlovským jezem je jez Mrázkův mlýn, který jsme retarderkou sjeli všichni hned na poprvé.

 

No a pak to přišlo - byli jsme u nejsledovanějšího jezu Českého Krumlova = jez U Jelení lávky (což je lávka pro pěší na nejvytíženější turistické trase Krumlova, tzn. k zámku). A ačkoli  se většina z nás dobrovolně a bez přemlouvání vzdala možnosti tento jez sjet a zcela dobrovolně lodě přenášela, našli se i odvážlivci, kteří jeli:

-          Honza + Vrstevnička = cvak

-          Zdeněk = OK

-          Edita = ukázkově OK

-          Brzi + Malej Brzi = OK

-          Améba = OK

-          Malej Pepa + Hrošík = cvak

 

Po šťastném zdolání této vodní překážky a vylití veškeré vody z lodí jsme přejeli k dalšímu jezu = U Jatek, na který se sice vůbec nepamatuji, ale podle záznamů se jel retarderkou a sjeli jsme ho všichni hned na poprvé.

 

13,20 - 14,30 - po vysilujícím průjezdu městem bylo všem zúčastněným uděleno volno, což někteří využili k prohlídce města a někteří si dali pauzičku ve vodácké hospodě U Pepouše (mimochodem leží na druhém konci „Myší díry“). Města jsem z předešlého večera měla dost, takže za naši skupinu můžu říci, že u piva na terase nad řekou bylo příjemně. Ovšem jen do chvíle než jsme zjistili, že přesně pod námi je vyústění toalet do řeky. Samostatná místnůstka v ústranní se sice tvářila jako polosuchý záchod, ovšem skutek utek, což neklamně dokládaly nevábně vonící fekálie tekoucí z trubky směrem od toalet (zvláště když někdo spláchnul).

 

15,00 - ačkoli v tuto chvíli uplynuly již 3 hodiny od počátku našeho dnešního putování po vodě, měli jsme za sebou teprve necelé 4 km plavby - nasedali jsme U Pepouše do lodí a krátce na to jsme konečně opustili Český Krumlov.

 

Další cesta probíhala bez problémů a na dnešní krátké trase jsme ještě navštívili občerstvení Hacienda, kde jsme dali pivo, párek a palačinku. Kdo si to nepamatuje, tak to bylo tam, co nám rozdali čísla a pak nás mikrofonem vyvolávali ze zahrádky a kde byl přísný zákaz volného pobíhání psů ačkoli byla k dispozici rozlehlé louka. Šmudla ale naštěstí číst neumí, takže mu tento zákaz byl naprosto ukradený a Malej Pepa se holt chvíli tvářil, jako že mu ten pes nepatří.

 

Krátce před Zlatou Korunou jsme sjížděli ještě jeden jez - retarderková pohoda s klasickým vracáčkem na konci. Pokud mě paměť nešálí, tak se tam některá z našich lodí cvakla, ale protože jsem si to bůh ví proč nezapsala, tak už si ani nevzpomenu kdo. Nicméně tenhle jez byl hlavně důležitý pro mě, neboť to byl můj první jez, který jsem sjela coby kormidelník. Je tedy pravda, že se háček Honza s porcelánem Domčou ukrutně báli a měli také proč - já jsem se z nich bála asi nejvíc a absolutně jsem netušila, co mám v tý retarderce s pádlem dělat, takže jsme se otloukli o obě stěny a jak jsme zvládli vlnku pod jezem, to nikdo z nás netušil (podle Honzy to ale odporovalo všem fyzikálním zákonům).

 

18,00 - kemp Zlatá Koruna

Po příjezdu jsme zjistili, že banda ožralých moravských ogarů je i zde - k naší radosti však právě vraceli lodě a chystali se k přesunu zpět na Moravu. Hurá!!!

Po nezbytném pivu jsme se zabydleli, přivezlo se z lesa dříví (lépe řečeno přivezl jej Brácha na 1203-ce) a někteří odešli na večeři do Rájova, někteří si vystačili s vlastními zásobami.

No a večer jsme měli poslední možnost dopít sud, takže byl oheň a kytara a stejně jsme tu kulatou plechovou potvoru nezdolali.

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:           12 členů BBCC + 12 hostů

Celkem psů:                            1

Celkem lodí:                           9 „Vyder“ + 1 Améba

Počasí:                                     nádhera, t = cca 25° - 30° C

Hrubý čas:                              6:00

Celkem km:                            16,9 km

Trasa:                                      kemp Nové Spolí - jez Na rechlík - jez U Liry - jez Mrázkův mlýn - jez U Jelení lávky - jez U Jatek - občerstvení U Pepouše - občerstvení Hacienda - kemp Zlatá Koruna

Cesta:                                       mokrá

 

Úterý 3. 8.

Ráno bylo sluníčko za lesem, takže jsme dlouho čekali až vyleze a osuší stany - pozvolna jsme tedy vstávali, snídali a balili.

Někdy v průběhu této činnosti odjel Petr, takže Jarouš dnes dělal háčka Oldovi a náš počet se zase snížil…

 

…12 členů BBCC + 11 hostů + 1 psa + 8 lodí + 1 Amébu + 10 stanů + 8 aut…

 

12,00 - dali jsme poslední pivo, naposledy jsme se všichni vyfotili a pak jsme vyrazili na poslední etapu akce Vltava 99…

 

Podle mapy vypadala dnešní, již poslední, etapa následovně:

268,5     kemp Zlatá Koruna vp.

259,0     kemp Dívčí Kámen vl.

258,6     Ú. vl. Křemžský p. (Křemže)

255,4     zbytky jezu, Pozděraz - ostrov

250,9     jez U Rybů - provalený vl., v. 0,8

250,0     jez Zátkův mlýn - Březí, v. 2,2; N. vp.!!

248,85   most silniční

248,55   most železniční - cíl

 

…poměrně krátce po vyjetí jsme se stavili na posledním občerstvení této akce a to v občerstvení U maringotky, kde měli skvělý smažák, klobásu, hranolky a pivo a opět rozdávali čísla a opět vyvolávali. Záchody tady již pár dní nefungovaly, čemuž odpovídala znečištěnost blízkého i vzdálenějšího okolí. No a rozhodně všechny nás zaujalo „rituální“ ohniště v těsné blízkosti stolů, kde jsme seděli - za tmy tady probíhaly asi zajímavé mejdany…

 

…no a krátce za Maringotkou jsme pak projížděli jednou z nejkrásnějších lokalit = CHKO Blanský les se skalní dominantou zvanou Dívčí kámen (nevím sice proč, ale je to tak)…

 

…a přišly jezy:

-          jez U Rybů jsme, myslím všichni jeli a bez problémů jsme i projeli…

-          jez Zátkův mlýn sjízdný není, takže jsme všichni tahali, ovšem dost dlouho jsme se tady rachtali ve vodopádu jezu, což bylo v parném dni nesmírně osvěžující…

 

…zbytek cesty pak už byla jen „nudná“ vodácká rutina - sem tam píchnout pádlem do vody, sem tam zasoulodit no a sem tam se pokochat okolím…

 

16,30 - jako první dojely do Boršova lodě Brziho a Ziny…

…průběžně dojížděli ostatní…

17,30 - jako poslední (překvapivě) dojela Améba

 

…bylo tu nepěkně. Byla nám zima, nikde tu nebylo žádné zázemí, takže jsme opět očůrávali okolní pole a křovíčka a jedinou podnikatelskou aktivitu projevila údajná majitelka pozemku, která na každém majiteli vozidla požadovala jednorázový poplatek 30,-- Kč jako „poplatek za nalodění“ (jak vidno, vydělávat se dá skutečně na všem).

 

18,15 - doautilo se a vzhledem k nehostinnosti tohoto místa jsme poměrně rychle naložili lodě na auta a postupně jsme se rozjížděli směrem ku Praze.

 

…a akce Vltava 99 se od této chvíle stala již jen minulostí…

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:           12 členů BBCC + 11 hostů

Celkem psů:                            1

Celkem lodí:                           8 „Vyder“ + 1 Améba

Počasí:                                     nádhera, t = cca 25° - 30° C

Hrubý čas:                              5:30

 

Celkem km:                            17,25 km

Trasa:                                      kemp Zlatá Koruna - občerstvení U maringotky - Dívčí kámen - jez U Rybů - jez Zátkův mlýn - Boršov nad Vltavou

Cesta:                                       mokrá

 

To je z akce Vltava 99 vše, takže AHOJ a dalším vodním aktivitám BBCC zdar !!!

                                                                                                                                             Vrstevnice^J

 

 

No a na závěr ještě trochu kempové statistiky aneb jak jsme se kde měli (ovšem názory na jednotlivá místa se samozřejmě mohou různit):

 

Datum	Kemp	Člověkonoc	Dítětonoc	Autonoc	Stanonoc	Občerstvení	Mytí	WC	+/-
28. 7.	Lenora	25,--	10,--	10,--	15,--	do 18,00	Vltava	:o(((	:o(((
29. 7.	Soumarský most	25,--	10,--	10,--	15,--	do 19,00	Vltava	:o))	:o)))
30. 7.	Vyšší Brod	20,--	15,--	40,--	15,--	ano	sprcha	:o)))	:o)))
31. 7.	Rožumberk	30,--	15,--	50,--	?,--	ano	umývárny	:o)))	:o)))
01. 8.	Nové Spolí	30,--	10,--	30,--	?,--	ano	venku	:o))	:o(
02. 8.	Zlatá Koruna	15,--	10,--	40,--	20,--	ano	venku	:o))	:o)))
03. 8.	Boršov - parkoviště	0,--	0,--	30,--	0,--	ne	ne	ne	:o(((

 

 

 

Odesílatel:             oaj.janda

Odesláno:              16. srpna 1999 0:15

Komu:                    BBCC & spol.

Předmět:                VLTAVA 99 - Epilog

 

Ahoj lidi !

 

VLTAVA 99 se podle mého názoru docela podařila.  Dokládá to dokonce i videozáznam, který jsem si právě konečně prohlédl. Jedná se asi o 40 minut místy idilických a místy i lehce dramatických záběrů, které dokumentují asi tak první čtyři dny, než začala kamera blbnout (včetně největšího vltavského soulodění). Myslím si, že se tam každý může najít a pozorovat své výkony. Umělecký dojem z našeho putování umocníme podmalováním symfonickou básní Bedříška Smetanů o předmětné řece a ostatními produkty z cyklu Má vlast. 

 

A tak kdo má zájem, může dostat kopii buď na dodadnou videokazetu VHS s volným místem alespoň 45 minut, nebo mu mohu záznam nakopírovat na novou kazetu BASF EQ 240, která ho přijde na
80,- Kč. Objednávky posílejte emajlem do 25.8.1999. 

 

AHOJ Olda

 

 

P.S. - Co byste řekli kratší víkendové akci na Berounce někdy v průběhu září (tentokrát ovšem bez Améby) ?