motto:
Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, roubená je kolama …

V Praze dne 12. dubna. 1999

Ahoj všichni,

již určitě netrpělivě očekáváte History z posledních akcí - tedy z Francie a z Okoře, ale jak praví jedno české přísloví "bez práce nejsou koláče", takže nad tvorbou zápisků z akcí BBCC zatím spolehlivě vítězí pracovní vytížení a to nejen moje. No ale i přesto nezahálíme, takže se snad brzy dočkáte všech chybějících History - nyní se ale konečně můžete podívat na to, co se vlastně všechno událo při druhém ročníku akce Okoř.

Za žádnou cenu se mi nechce začínat History of OkoHoBu otřepanými frázemi o překrásné slunečné sobotě, ale když vezmu v úvahu, že od té doby jsme sluníčko na obloze téměř nezahlédli a z šedých jarních mraků jen občas zaprší, bez mučení se přiznám, že mě vůbec nic jiného nenapadá. Prostě počasí nás v sobotu 10. dubna při 10. akci BBCC s všeříkajícím názvem OkoHoBu opět (tedy říkám opět, i když někteří zlí jazykové BBCC namítají, že jsme loni jednou zmokli) nenechalo ve štychu. Takže vzhůru na Okoř …

Jak již začíná být tradicí (jednou je nic, dvakrát je zvyk) srazů bylo několik:

8,30 - sraz č. I. v Lysolajích u Vaňků
Musím přiznat, že ačkoli jsem na tuto hodinu plánovala být v Lysolajích, díky problémům s nakládáním kol na střechu auta jsem zatím ve Vokovicích u Fialů vyzvedávala Jáju.
8,45 - POUZE s 15-ti minutovým zpožděním jsme dorazili do Lysolaj, kde jsme se nakonec sešli takto:

… tedy 8 lidí …
(Vaňci zatím nejsou počítáni ačkoli kávou a koláčem přispěli ke zpříjemnění srazu)

My opozdilí jsme se domnívali, že všichni ostatní již budou sedět na kolech a netrpělivě očekávat náš příjezd - zatím ale vesele popíjeli kávu, pojídali domácí koláč a chystali kola… Zkrátka výčitky svědomí nás brzo přešly.

8,50 - vyjeli jsme z Lysolaj a dosti krkolomně a nekoordinovaně jsme se řítili k ZOO. Díky tomu se nám v Papírenské ulici ztratil první jedoucí Pepa sr., který neodbočil zkratkou přes čističku, ale pokračoval dále kamsi ke Stromovce. Plně si vědomi toho, že se to nedělá, ale že se nám Pepa neztratí, jsme ho ponechali jeho vlastnímu osudu a rychle ujížděli k ZOO.

9,00 - sraz č. II. u ZOO, kam přijeli:

No a protože jsme z Lysolaj nahlásili zpoždění, měli všichni čas dát si alespoň první startovní pivo
9,16 - dorazili jsme my opozdilci z Lysolaj (poslední "překvapivě" Pepa sr., který jel jako jediný "zkratkou")

… takže už nás bylo 26 lidí …

9,20 - po krátké prezentaci jsme se rychle sbalili a bez dalších okolků jsme vyjeli k přívozu v Klecanech.
9,53 - přívoz. Vzhledem k velkému počtu účastníků jsme se tady rozdělili na dvě skupiny - skupina A - tedy rychlejší "tvrdé jádro" BBCC pojede pod vedením Brziho delší trasu přes Kralupy nad Vltavou, skupina B - tedy pomalejší "rodinné jádro" BBCC pojede poklidnou kratší trasu Tichým údolím.

V tuto chvíli jsme již na svých tachometrech měli naměřeno ze srazu v Lysolajích 13,6 km a ze srazu od ZOO 7,4 km. Pro další měření jsme se dohodli s Brzim na tomto místě tachometry vynulovat, což já jsem učinila, ovšem Brzi ne, takže kolik vlastně nakonec ujela skupina A je výsledkem Brziho "přesného" výpočtu.

A zatímco jsme se my ze skupiny B (v tuto chvíli 16 lidí) postupně převáželi přívozem na roztockou stranu, skupina A ve složení Brzi, Brzi jr., Jája, Pepa jr., Pepa sr., Vítek, Štístko, Dorka, Jarda a Jirka Daněček (tedy 10 lidí) pomalu mizela po pravém břehu Vltavy směrem k Řeži.

10,00 - sraz č. III. v Roztokách na parkovišti
Dorazili jsme sem v 10,16 a překvapivě tu nebyl NIKDO, ale záhy od Maxmiliánky přijeli

kteří již po delším čekání na parkovišti znejistěli a jeli nás hledat k restauraci.

… takže nás ve skupině B bylo 18 (celkem 28) lidí …

10,30 - sraz č. IV. u Maxmiliánky
V tuto chvíli bylo naše ranní zpoždění úspěšně zažehnáno.
10,35 - přijel (nebo spíše rodiči byl přivezen) politruk Stejskal (vlastním jménem Honza), což je spolužák Káji Kalivody a do Historie BBCC se nesmazatelně zapsal již počátkem roku…

Trocha historie nikoho nezabije:
počátkem roku, kdy jsme vedli v úzkém kruhu v restauraci U Hroňků vášnivé diskuse o všelijakých zákonech, desaterech a šesterech BBCC (finance a volbu senátu BBCC nevyjímaje) přišel Honzovi znenadání mejl:

Jan Brčák
Od: Honza [SMTP:janste@hide.cz]
Odesláno: 27. ledna 1999 19:16
Komu: brc@aquasoft.cz
Předmět: Životopis

Dobrý den,
jmenuji se Jan Stejskal, narodil jsem se 17. 3. 1984 v Hradci Králové.
Tatínek byl dělník na pile a maminka pracovala na poli. Již od malička jsem měl rád červenou barvu. Nechyběl jsem v žádném májovém průvodu, i v době kdy už se přestaly pořádat. Mávátka jsem vyráběl již od ledna z několikrát použitých obalů od skromných vánočních dárků.
Chodil jsem na základní školu s rozšířenou výukou marxismu-leninismu. V Pionýru jsem byl nejpilnějším členem, vzorně jsem plnil všechny své povinnosti. O víkendu jsem se účastnil několika brigád na jednou, abych pomohl přivydělat chudým rodičům.
Přemlouval jsem tatínka, který chodil každý den znaven pozdě večer z pily, kolikrát s uřezanými prsty, nebo dokonce celou rukou, aby přesto chodil na schůze KSČ.
Tak to bude z mého boje za lidově-demokratickou společnost asi tak všechno. Vezměte mě prosím do KSČ <-Backspace BBCC.
V Moskvě dne 27. 1. 99 <-Backspace 89

Jan Stejskal

P.S.: Je 'C' zkratkou Communist ?
jan.stejskal@mockba.ru

Výbuch bomby by Honza zřejmě přijal s větším klidem - těchto pár řádek ho však jako tvůrce původních 24-stránkových zásad BBCC hluboce zasáhlo. A protože si myslel, že autorem mejlu byl největší diskusní rebelant Jirka Daněček, odpověděl:

Od: brc@aquasoft.cz
Odesláno: 28. ledna 1999
Komu: danecek@cslab.felk.cvut.cz
Předmět: RE: Životopis

Vyborne Honzo!
Prave takoveho, jako jste vy, jsme potrebovali! Nemame totiz stale zadneho politruka v KSČ <-Backspace BBCC.
A pritom ho potrebujeme jako sul!
Take vyroba mavatek vazne. Mohl byste se stat specialistou na mavatka v BBCC.
Pokud prijedete na akci BBCC, vezmete prosim sebou nejake tatinkovy prsty, pokud jeste neshnily. Potrebujeme jimi utesnit skviry v oknech - v noci na nas tahne. Myslim, ze cela ruka by byla prilis velka a nesla by do skviry nacpat.
Bohuzel akce s mottem "Se sovetskym svazem na vecne casy a nikdy jinak" probehla jiz loni v Jevanech. Ta by byla idealni pro vas nastup do BBCC.

Honza

P.S. Pozdravujte Jirku Danecka

No a nedělo se nic - jen Honza zklamaně zjistil, že autorem není Jirka Daněček a mejlová adresa, ze které bylo odesíláno, patří internetové kavárně. Až po dalších 14-ti dnech, při jakémsi setkání, Gábina přiznala, že původcem této skvělé recese je jeden 16-ti letý kluk…

Takže všichni už víte, kdo je politruk Stejskal a zase se můžeme vrátit k cestě na Okoř…

10,46 - s "lehkým" zpožděním - tentokrát díky Rajčeti, který cestou nepěkně spadl (ve snaze vyhnout se stromu přerazil se o něj) a vyrazil si dech (je zajímavé, že než si Rajče koupil novou cyklohelmu, nespadl snad ani jednou, ale na druhou stranu ačkoli ji dnes nechal doma je dost nepravděpodobné, že by již zmíněná ochrana cyklistovy hlavy zabránila vyražení dechu) přijeli od Vaňků z Lysolaj

… ve skupině B nás tedy bylo 29 (celkem 39 !!!) lidí …

10,55 - velice rychle jsme se dohodli, že nebudeme čekat až Maxmiliánka otevře a v pořadí první Honza, za ním "rodinné jádro" BBCC a poslední Vrstevnice jsme vyjeli Tichým údolím směrem k Okoři.

Sluníčko krásně svítilo a stále více hřálo, ptáci zpívali a cesta ubíhala celkem bez problémů - kdysi krásné Tiché údolí bylo rozryté v důsledku pokládky kanalizace, takže místy jsme museli opustit silně rozježděnou cestu a jet po poli, Tonimu nepříjemně hrkalo v kole (což bylo podezřelé hlavně díky tomu, že měl před sezónou kolo v servisu), ve Statenicích Honza nepochopil, co znamená jet po modré a vydal se z neznámých důvodů podél potoka kamsi jinam následkem čehož jsme absolvovali cross lesní cestou, která byla evidentně koňskou stezkou a v důsledku toho i nesjízdnou a neminuly nás ani Tuchoměřické serpentýny (samozřejmě směrem nahoru - nelze opominout, že některým z nás dělal tento dokopec značné problémy, ovšem Gábina jej vyjela jako nic a ještě navíc stihla celou dobu cosi nesmírně důležitého vykládat Tonimu, který odloživ plíce již pod kopcem dodnes nechápe, jak to mohla udejchat), kterým jsem se původně hodlala vyhnout - prostě klasika. Ale přece jenom jsme nakonec šťastně dojeli na Okoř…

12,35 - Okoř. Nikdo z nás dodnes netuší, co zde právě tento víkend probíhalo za akci, ale jinak poklidná vesnička byla v totálním obležení všech možných i nemožných cyklistů. Tolik kol pohromadě nebylo vidět ani v nedávných dobách při Závodech míru. Chvíli jsme se obávali, abychom se mezi tou záplavou kol nepostráceli, ale díky tričkám a mikinám BBCC jsme přece jenom všichni šťastně stanuli před hradem, vytvořili jsme z našich kol celkem slušně velkou a zámky všemožně propletenou hromadu a přes davy čekajících žíznivců jsme se prodrali do restaurace, kde jsme měli mít zamluvené místo - to sice zamluveno bylo, ale personál nám ho jaksi neohlídal, takže jsme si nakonec posedali jak se dalo a začali jsme si objednávat jídlo a pití …

13,08 (cca 30 min. po příjezdu) - jako jediný zodpovědný z "tvrdého jádra" přijel Jarda s tím, že ostatní zůstali v jakési hospodě asi 2 km za Kralupama a cpou se dršťkovkou, jitrničkama, jelítkama, knedlíčkama, zelím a vším možným. Posadil se mezi nás a objednal si šopský salát. V tuto chvíli již někteří z nás šťastně obdrželi první piva a limonády, těm méně šťastným se ještě nepodařilo upoutat pozornost obsluhy natolik, aby si vůbec stihli objednat.

13,30 (cca 1 hod. po příjezdu) - objednali si poslední z nás - Jandovi, Čiháci a Doležaláci

14,22 (cca 1,45 hod. po příjezdu) - někteří z nás stále ještě na jídlo čekali a ti z nás, kteří již byli najedeni (někteří dokonce zase začínali hladovět) si začali objednávat kávu (o sladkou tečku jsme se žádat neodvážili, protože při představě, že začnou dělat palačinky a my strávíme na Okoři další 2 hodiny čekání nás chuť přešla)

14,25 - přijeli další "tvrďáci" - Pepa jr. a Vítek

14,29 (cca 1,50 hod. po příjezdu) - konečně obdrželi jídlo i Jandovi, Čiháci a Doležalovi - jediní, kdo ještě nejedli (ačkoli si objednávali mezi prvními a již několikrát se připomínali) byli kluci (tedy Kája, Tomáš, Martin a politruk Stejskal)

14,30 (cca 1,55 hod. po příjezdu) - Karel si přinesl od venkovního grilu opečené klobásy, neboť vystát frontu mělo větší efekt než čekat, až si obsluha vzpomene, kdo ještě nedostal objednané jídlo. Kluci stále čekali a Jarda připomněl obsluze, že ještě neobdržel šopský salát.

14,31 - a byli tu další z "tvrdého jádra" - vedoucí Brzi a Brzi jr., jehož ruka byla značně poznamenána silničním lišejem

14,35 (cca 2 hod. po příjezdu) - kluci konečně dostali příbory

14,36 - dostavil se zbytek (údajně rychlejšího) "tvrdého jádra" - Jája, Štístko, Pepa sr. a Dorka a všichni si začali radostně objednávat v domnění, že ještě dnes bude jejich objednávka vyřízena. Kluci začali protestovat tlučením příborů o stůl, což mělo jediný efekt - dostali vynadáno od tlustého pána u vedlejšího stolu (rozčiloval se ale jen do té chvíle, než zjistil, že je nás v místnosti přesila), personál zůstal ledově klidný.

14,40 (cca 2,05 hod. po příjezdu) - kluci konečně obdrželi jídlo

14,44 (cca 2,10 hod. po příjezdu) - kluci byli po jídle (hladovci na to čekali více jak 2 hodiny a pak to snědli dřív, než stačili zjistit jestli skutečně obdrželi to, co chtěli)

15,08 (cca 2,30 hod. po příjezdu - nutno podotknout, že se každým rokem přesvědčujeme, že zdlouhavou návštěvu okořské restaurace zaměníme za nezdlouhavý piknik v trávě, ale každý rok sem znovu zavítáme, abychom zjistili, že se v rychlosti obsluhy skutečně nic nezměnilo a utvrdili se v tom, že napřesrok zde OPRAVDU obědvat nebudeme - takže snad příště…) - v restauraci jsme ponechali již pouze 9 členů "tvrdého jádra" (Jarda se rozhodl jet s námi) a vydali jsme se zpět směrem ku Praze - samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít projížďku kolem "okořského" Dolského mlýna (překrásné snobské stavení - tedy přiznám se, že tady bych klidně bydlela, ať si každý říká co chce), ale pak jsme se již drželi pouze silnice

cca 16,00 - v Lichocevsi se odpojili Jarda (pospíchal domů) a Hanka (jela ještě dokoupit pár buřtů) a my ostatní jsme se vydali lesní cestou do kopce "na Juliánu". Od této chvíle se ujal vedení pelotonu Mirek.

16,20 - Martinovi vypadl šroubek ze středového talíře, takže jsme krátce opravovali, zatímco Martin neustále (a nutno říct, že neúspěšně) vysvětloval Tonimu, že to kolo je starej křáp a že potřebuje kolo nové

16,30 - 16,40 - krátce jsme si odpočinuli u pomníčku na Svaté Juliáně. Někteří sice vypadali, že pojem "jet na kole" už je pro ně dnes definitivně tabu, nicméně pod vlivem vidiny opečených buřtů jsme se nakonec přece jenom všichni zvedli a vydali jsme se na poslední úsek cesty.

V Horoměřicích jsme absolvovali kratší neplánovanou projížďku, protože Mirkovi se nepodařilo napoprvé trefit tu správnou silnici vedoucí k Lysolajím, ale pokud by to Mirek sám nepřiznal (a Honza s Majdou neproflákli), ani bychom si toho nevšimli.

17,00 - sjížděli jsme poslední skopec k Lysolajím, před námi se v podvečerním slunci rozprostírala celá Praha a v zádech se nám objevilo naše "rychlé tvrdé jádro", takže k Vaňkům jsme dojeli všichni společně …

Ale ještě než dojedeme k Vaňkům a začneme opékat buřty, předávám na chvíli klávesnici Brzimu, který vedl skupinu A …

 

Okoř 10. 4. 1999 - skupina A

U přívozu v Klecanech jsme počkali až odjede loď s první várkou k sobě méně náročnější části BBCC, dopili jsme pivo, s jistotou morální převahy zamávali na pozdrav a ve volném tempu jsme vyrazili vstříc silným zážitkům. Sluníčko svítilo na modré obloze bez mráčku, od vody foukal svěží větřík a my tiše pluli po hladkém asfaltu směrem k Řeži. Cestou nás starej a mladej Pepa přesvědčili, že do Kralup znají lepší cestu přes Libčice a přívoz přes řeku, než původně naplánovanou cestu po červené přes Větrušice. Pokusil jsem se argumentovat malou obtížností trasy přes Větrušice, ale po zkušenostech některých účastníků z únorové objížďky Jílového, kterou jsem také deklaroval jako méně obtížnou, protože jsem nemohl předpokládat, že v únoru bude pod rozbředlým sněhem měkké bahno, jsem to vzdal. Minuli jsme hospodu v Řeži, ve které někteří z nás před rokem poprvé viděli Vrstevnici, a pokračovali k lávce pro pěší nedbaje vyznačené objížďky, protože přece máme horská kola. Hned za první zatáčkou vedl napříč silnicí široký příkop a na dosud nevyhloubené části stál malý bagr. Když jsme se připravovali, že podlezeme rameno se lžící bagru, přišel pracovník obsluhy, bagr nastartoval, zvedl rameno se lžící a vyzval nás abychom projeli. Hezky jsme poděkovali, popřáli pěkný den a pokračovali v cestě. Jen Jiří Daněček využil situaci ke krátkému kurzu obsluhy malého bagru, protože na jaře bude muset pokračovat vlastními silami ve výstavbě rodinného domu, protože všechny peníze předem zaplatil stavební firmě, která zkrachovala.

V Řeži jsme přejeli po lávce pro pěší na druhou stranu řeky a v krátké přestávce mezi neustále projíždějícími vlaky jsme po trati překonali krátký úsek k pěšince do Libčic, vinoucí se podél řeky mezi skalisky a tratí. V Libčicích jsme hvízdáním přivolali převozníka, který se nejprve tvářil výhružně, ale když dostal od každého zpropitné, jeho nálada se znatelně zlepšila. Převozní loď zavěšená na laně si razila cestu jakýmsi smrdutým sajrajtem plavajícím na hladině, což vyvolalo diskusi o potřebnosti trestu smrti. Jarda Valach nás však ujistil, že znečištění je organického původu, což je z ekologického hlediska v pořádku. Již klidní jsme pokračovali opět po pravém břehu řeky nejprve po kamenité cestě a pak po asfaltu směrem na Kralupy.

Opět jsme pluli po hladkém asfaltu těsně vedle řeky, volně konverzovali na různá témata, vál svěží teplý větřík, sluníčko, modrá obloha atd. a najednou byl Brzi jr. na zemi a Jiří Daněček se mu tak tak vyhnul. Těsně před tím si totiž Brzi jr. za jízdy rozbaloval tyčinku Corny (neplacená reklama), kterou si právě - rovněž za jízdy - vyndal z mého batohu. Přestávku na ošetření silničního lišeje septonexem na juniorově ruce jsme využili ke krátké přestávce na kávu z mé termosky. Zatímco se junior polepil náplastmi, ostatní se shodli, že zamluvený oběd na Okoři ve 12:30 pravděpodobně nestihneme, protože už je 11:30. V této chvíli jsem si ještě myslel, že nejpozději za dvě hodiny budeme na Okoři. Podcenil jsem však pivní absťák větší části výpravy.

Prokličkovali jsme Kralupami vedeni velkým a malým Pepou, kteří to tam údajně znali jako své boty, krátce jsme zastavili, aby si Jiří Daněček nakoupil několik plechovek piva, a vydali jsme se opět po červené značce údolím Zákolanského potoka proti jeho proudu. Hned v Minicích však většina výpravy při pohledu na hospodu u cesty podlehla vábení zlatého moku a s průhlednou záminkou zastávky na malou svačinku zaujala místa u stolu. Jarda Valach však už měl dost neustálých zastávek a rozhodl se pokračovat v cestě. Paní hostinská radostně nosila piva, zabíjačkové polévky, dršťkovou, prejt a další zabíjačkové speciality, plynula žertovná konverzace a z krátké zastávky byla hodinka.

Konečně jsme vyjeli, minuli Minickou skálu, projeli Otvovice, jeli úzkými pěšinkami podél potoka, chvíli polem, chvíli lesem, někdy nahoru a pak zase dolů, až jsme přijeli na náves v Zákolanech, kde stojí socha v nadživotní velikosti místního rodáka Antonína Zápotockého, pietně udržovaná místními občany. Udělali jsme kolektivní foto nepietně rozloženi kolem sochy a pokračovali prudce nahoru opět po červené na Budeč. Zde ti, co příliš holdovali pivu a zabíjačkovým specialitám v Minicích, museli potupně sesednout a vystoupat pěšky až k rotundě sv. Petra a Pavla, což je údajně nejstarší dochovaná kamenná stavba v Čechách. U rotundy jsme se rozložili ve stínu lípy a meditovali, proč si staří Čechové stavěli svá hradiště na tak nepřístupných místech. Po osvěžení horkým kafem z mé termosky jsme pokračovali prudkým sjezdem dolů. Projeli jsme kolem hromady rozbitých plastových nárazníků a dalších zbytků aut, opět krátce podebatovali o potřebnosti trestu smrti a pokračovali polními a lesními cestami směrem na Podholí a Nový Mlýn. U Dolského Mlýna, již na cestách houstly davy výletníků z Okoře. V bezprostřední blízkosti Okoře se již téměř nedalo jet, protože hustý dav se pohyboval velmi pomalu, pod nohama se pletli psi, občas si davem proráželo cestu terénní auto, všude prach a zmatek. V 14:45 jsme stanuli pod rozpadlými hradbami Okoře z kterých nám radostně mával Honza Vaněk a chlubil se novou mikinou s nápisem BBCC na zádech.

Zpět jsme jeli co nejkratší cestou do Lysolaj, bez zastávky, protože už bylo moc hodin. Nic zajímavého se nedělo. (Brzi mě sice původně pověřil, abych v tomto smyslu napsala jednu větu - ale doufám, že vám jeho dvě postačí.)

… takže všichni společně jsme dojeli k Vaňkům

17,05 - u Vaňků - přijeli další Voceťáci (Petr a Michal) a Petr hned odvezl Petru, protože jí bylo bolelo břicho

… takže je nás celkem 40 !!! lidí …

Ačkoli jsme se původně u Vaňků nechtěli příliš zdržovat, přece jenom jsme na hodinku zadrhli. Dali jsme kafe a pivo, snědli jsme Hančin skvělý tvarohový domácí koláč (pravděpodobně připravený na neděli) a chlebíčky zbylé ze včerejší Karlovi oslavy, kdo měl objednáno, obdržel mikinu BBCC, rozdali se Big History, krátce se pohovořilo o nových zákonech, šesterech a financích BBCC, vybírali se peníze za všechno možné, něco málo se řeklo o velkých letních akcích no a pak jsme to všechno sklidili, naložili pivo a buřty na vozík a konečně tu byla poslední část dnešního dne …

… buřty …

Původně byly buřty plánované v Houslích, ale vzhledem k tomu, že toto místo nyní již patří do chráněné lokality, kde se nesmí rozdělávat oheň, zažádala Hanka na Obecní úřad - Městskou část Praha-Lysolaje o povolení udělat otevřený oheň jinde. A myslím, že nikdo z nás nakonec vůbec nelitoval.

Parcela č. 539/1 k. ú. Lysolaje na vrcholu cesty vedoucí od objektu p. Václava Pánka směrem k topolům, kde nám byl povolením čj. 360/99 z 9. 4. 1999 mezi 18,00 - 21,00 "táborový" oheň povolen předčila veškerá naše očekávání. Po krátké procházce úvozem jsme se skutečně ocitli na vrcholu cesty odkud se nám naskytl neuvěřitelně krásný výhled na město pod námi. Myslím, že nikdo z nás neměl nejmenší tušení, jak překrásná zákoutí lze na okraji našeho hlavního města najít.

No a pak už jsme jen polehávali ve voňavé trávě, opékali jsme buřty a před námi se v zapadajícím slunci rozprostírala téměř celá Praha, která se s přibývající tmou měnila ve spoustu zářících světýlek.

19,30 - odjeli Rajčata (Rajče + Martina)
19,40 - odjeli Brzi + Brzi jr., Miša (který jako jediný parkoval u ZOO), Jirka D., Olda + Marcela, Čiháci a Doležaláci
20,15- odjeli Bohuňáci, Jitka + Štístko a Dorka

Krátce před 21,00 jsme (tedy přesněji Mirek) uhasili "táborový" oheň a pod hvězdnou oblohou jsme se pomalu vraceli zpět k Vaňkům, kde jsme akci OkoHoBu (jako již tradičně) zakončili kávou (koláč jsme bohužel snědli už před buřtama - takže zase snad za rok)

21,15 - odjeli Voceťáci
21,45 - odjeli Toni + Martin
22,45 - od Vaňků z Lysolaj jsme odjeli i my všichni poslední a tím definitivně skončil II. ročník akce Okoř, kdy jsme poprvé jeli v mikinách BBCC, kdy nikdo nepíchal u každého kamínku (ale možná to bylo i tím, že se Lojza PP tentokrát nezúčastnil), kdy se nikdo nepoztrácel a na Okoř se nám podařilo dojet pohromadě (pokud tedy pominu chatrnou organizaci ve skupině A), kdy jsme se přesvědčili, že v restauraci na Okoři obsluhují rok od roku snad stále pomaleji, kdy jsem (díky Vaškovi) poprvé viděla Polárku a kdy jsme měli možnost zjistit, že ta šeď velkoměsta může být (z vrcholu cesty od objektu p. Pánka) i docela krásná - takže v té naší Praze přece jenom ještě zůstaneme.

Rekapitulace:  
Celkem se zúčastnilo: 41 lidí
Počasí: je až škoda odbýt to jediným slovem "krásně", ale bylo to tak
Celkem jsme ujeli: Lysolaje - ZOO 6,2 km
  ZOO - Klecany 7,4 km
  Lysolaje - Maxmiliánka cca 6 km
  skupina A cca 43 km
  skupina B 35,5 km
každý ujel něco jiného, ale pod 40 km zřejmě neklesnul nikdo z nás
Hrubý čas: 12:15 hod
Čistý čas: rozdílný, nelze jednoznačně určit
Průměrná rychlost: šlo to  
Minimální bod: neměřeno (computer zůstal v Bregenzu)
Maximální bod: dtto
Celkem výškových metrů: z výše uvedených údajů nelze vypočítat
Trasa:   Lysolaje - ZOO - Klecany
  skupina A: Klecany - Řež - Libčice - Kralupy nad Vltavou - Minice - Otvovice - Zákolany - Budeč - Podholí - Dolský Mlýn - Okoř a zpět nejkratší cestou do Lysolaj
  skupina B: Klecany - Roztoky u Prahy - Tiché údolí - Černý vůl - Statenice - Tuchoměřice - Lichoceves - Okoř - Dolský Mlýn - Svrkyně - Lichoceves - Svatá Juliana - Horoměřice - Lysolaje
Cesta: pohoda

 

Takže to je vše z druhého ročníku akce Okoř, za rok na Okoři zase AHOJ a o prvomájovém víkendu se doufám uvidíme. Všechny zdraví

VrstevniceJ

zpět

Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1999

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999

Copyright © BBCC, 1999