název
akce: Cihelna
akce číslo: 19
místo konání: Lužické hory
termín konání: pátek 11. srpna - neděle 13. srpna 2000
Tato History byla napsána již v srpnu, krátce po akci samotné, ale když si v Medonosích zápis přečetli zúčastnění, jednohlasně zahřmělo: „…víc vosolit Daněčka…“
Takže Mamute sorry, dav si žádá krev, ale buď klidný - z mnohých evidentně čišela jen bledá závist.
Zúčastnění:
od pátku:
- 3x Kašpaři (Zuzka + Ondra + Jirka Kaš. jr.) + Aggi, Jirka Kaš. sr. dal tentokrát přednost služební cestě do Kanady (kde všude se ty asfalty neštudujou…)
- Brč
- Mladej Pepa + Hrošík
- Simča - tentokrát jako jediný zástupce Čiháků, rodičovstvo tento víkend sekalo trávu v Medonosích
- Vítek
- PeDorka + Terda
- Oaj + Marcela
- Jirka Mamut Daněček
- Alena (z Tábora)
- Jirka Kr. jr.
od soboty:
-
Vrstevnice
-
Míla Staněk
…15 členů BBCC + 2 hosté + 2 psi…
Nejdříve se zdálo, že to bude takový klidný víkend a že snad ani nebude co zaznamenávat, ale i když jsem se striktně držela jen poznámek v kronice, bylo toho nakonec k zaznamenání celkem dost…
Pátek byl již tradičně sjížděcí a chlastací den - venku bylo příjemně teplo, takže se pekla kuřátka a někteří vydrželi u ohně až do 1,30. Celý večer hrál na kytaru Pepa - Honza pro změnu zahrál až v sobotu u snídaně.
Kdo
však na tuto srpnovou noc vzpomíná ještě dnes, to je Oaj, který si
neprozřetelně vybral postýlku v pokoji společně s Mamutem Daněčkem a
Alenou. Nejdřív nemohl spát díky jejich mlaskání. Po té, co se odebrali „do
přírody“ nemohl spát díky hlasitým projevům jejich vzájemné náklonnosti neboť
si, z celé rozlehlé okolní přírody, vybrali místo pod otevřeným oknem
pokoje. A když se vrátili do peřin, nemohl spát, neboť si vzájemně sdělovali
dojmy. To už však na Oaje bylo moc a přesunul se se svým spacáčkem na chodbu,
kde pro změnu od časného rána vzdoroval dotazům typu „…proboha, proč nespíš v posteli???“ A že se zeptal každý, kdo
ho překračoval (včetně Terdy a Agginy), to si můžete být jisti.
Oaji, stačí ti tenhle odstavec jako satisfakce???
…bývalá správní budova Cihelny,
dnes pohostinné letní sídlo Kašparů…
Sobota 12.
srpna
Já jsem
z Prahy vyjížděla až dnes časně ráno (před osmou) předpokládajíc, že
silnice budou volné a tudíž budu v Krásné Lípě na Cihelně asi za hodinku a
půl. Ovšem nějak jsem si neuvědomila, že v sobotu za rozbřesku vytahují
vesničané z garáží svoje zánovní Lady, Wartburgy, postarší Škodovky a já
nevím co všechno a vyjíždějí na trh do města. Takže kokořínskem jsem projížděla
zhruba 50-ti kilometrovou rychlostí a pokud se mi podařilo předjet jednoho
„šneka“ tak jenom proto, abych vzápětí dojela dalšího. Vrcholem pak byl úplně
nový Seat Toledo, který ovšem řídila, pod dozorem otce, zřejmě čerstvá
absolventka autoškoly sbírající své první zkušenosti na silnici -
s přehledem jela ze všech nejpomaleji a podařilo se mi ji předjet až za
Doksama. Kolem České Lípy a Nového Boru jsem si myslela, že už mám vyhráno
ovšem svižné tempo mi vydrželo jen do chvíle než jsem v serpentynách
Lužických hor dojela kamión převážející nová auta. Vzdala jsem to a odevzdaně
jsem za ním poskakovala 30-ti kilometrovou rychlostí až na odbočku do Jiřetína.
Nakonec jsem byla ráda, že mi cesta trvala jen dvě hodiny.
Hned mezi vratama mi Velkej Pepa strčil do ruky mapu s dnešní „odpočinkovou nenáročnou trasou s kopce v délce maximálně 40-ti kilometrů“, čímž jasně naznačil, že jakékoli diskuse na toto téma jsou již bezpředmětné. Při konfrontaci s mapou se mi sice lehce podlomila kolena, ale jakékoli námitky v tuto chvíli byly skutečně zbytečné.
10,36 - vyjeli jsme. Doma zůstal jen Ondra - dnes měl hlídačenku na Agginu. Počasí bylo nádherné a již od rána bylo jasné, že dnes teploty určitě vystoupí až nad 30° C.
Již
od samého počátku jsem se snažila upozorňovat na skutečnosti vyčtené
z mapy - zvláště když Velkej Pepa tvrdil, že pojedeme s kopce zatímco
vrstevnice i kóty v mapě vypovídaly o naprostém opaku. Ale podrývání
Pepovy autority z mé strany nebral nikdo vážně a všichni se dobrovolně
nechávali zavlékat do dalších a dalších dokopců. Na druhou stranu nelze Pepovi
upřít, že mnohé dokopce vedly nádhernou krajinou - zvláště dokopec
z Jedlové kolem místního „Cicmáku“ = cesta lesní pěšinou mezi modříny a
smrky byla v poledním slunci úžasná.
…kdesi na cestě „ stále
s kopce“…
(Zuzka, Velkej Pepa, Dorka,
Vrstevnice, Mamut)
12,30 - 15,45 - Kytlice
A protože každý dokopec musí jednou skončit, tak i nás čekal nakonec asi dvoukilometrový sjezd do Kytlice, kde byl naplánován oběd. Velkej Pepa sice ještě ráno na Cihelně tvrdil, že jsou tady asi tři hospody, které jsou otevřeny a že to minulý týden ověřoval, ale na okraji vesnice nám soustavně ukazoval kde je koupaliště a neustále navrhoval jeho návštěvu. Kde je tu hospoda, to se překvapivě nějak nepamatoval. My jsme ovšem, k Pepově lehké nelibosti, upřednostňovali zaplnění svých žaludků, takže nás Pepa zanechal uprostřed vesnice u jakéhosi výčepu, kde jsme si dali předobědové pivo a Becherovku a Velkej Pepa zatím objel blízké okolí za účelem zajištění otevřené hospody.
Tedy nutno přiznat, že hospodu našel a to skvělou. Jak tady vařili, to se ani nedá napsat. A nejenže měli na výběr ze spousty skvělých jídel, ale měli i na výběr asi z deseti druhů piv, z nichž nejdražší byla Plzeňská dvanáctka asi za 19,-- Kč (a to teda nekecám).
Usadili jsme se samozřejmě venku
a nejdříve nás zaujaly halušky - měli poslední čtyři porce a než se sjeli
ostatní, Pepa pro jistotu objednal všechny čtyři, abychom o tu dobrůtku
nepřišli. Velký úspěch měly rovněž špagety s brokolicí a nivovou omáčkou,
různé roštěnky a kuřecí řízky a Brč si dal tajemství šéfkuchaře, což byl
smažený hermelín a květák a žampióny a bůh ví co mu to tam ještě nasmažili.
Ačkoli porce byly obrovské, jídlo
bylo
tak skvělé, že já sama jsem sežrala dva obědy, ale na druhou stranu ostatní se
zase doráželi saláty, palačinkami a pohárky. Samozřejmě nechyběla kávička a na
vytrávení Becherovčička a Míla zakončil doutníčkem. Mnozí pak nepohrdli
dlouhými lavicemi a po dobrém obídku se na chvilku natáhli.
nahoře:
…skvělá hospoda, skvělý obídek -
zkrátka polední siesta…
(Marcela, Brč, Zuzana, Dorka, Velkej
Pepa)
nahoře:
…polední klid…
(Mladej Pepa)
Ani se nám už nechtělo zpátky na kola a blízkost železniční stanice přímo nabízela možnost vykašlat se na zbytek Pepovy „nenáročné“ trasy a vrátit se zpět na Cihelnu vlakem. Ale to by bylo nečestné a nesportovní, takže nakonec jsme se přece jenom na kola vyšplhali a popojeli jsme ke koupališti. Jen Velkej Pepa se musel vracet, neboť odjel tak rychle až zapomněl naložit Terdu. Holt co není v hlavě (nebo spíš v košíčku)…
Koupaliště předčilo veškerá naše očekávání - nádherné jezírko mezi pískovcovými skalami, osvěžující voda, bufáč s pivem a párkem a na hrázi seděl dřevěný vodník jako živý. Jen lidí tu bylo poněkud více, takže i otřelí bíbícícáčtí Adamité jako je Brč se koupali v plavkách. No a ti, co plavky neměli, smočili jenom nohy nebo si koupel odpustili úplně (popř. poodešli za skalku).
nahoře:
…kdo neměl plavky, jen smočil
nohy…
(???, Vrstevnice, Marcela)
vlevo:
…i Brč tentokrát obléknul plavky…
Obídek se nám pomalu slehával v bříškách a čím dál více jsme měli chuť na „sladkou tečku“. Jednohlasně jsme se shodli na kremroli a s touto vidinou jsme vyjeli do České Kamenice (tam jsme totiž předpokládali otevřenou cukrárnu). V Kytlici zůstal jen Mamut s Alenou, kteří už měli Pepovy nenáročné trasy dost a rozhodli se, že je tady pěkně a že se nějakou jednodušší a kratší cestou večer vrátí na Cihelnu.
cca 16,30 - Česká Kamenice
Oproti našim původním představám o „větším městě“ tady teda chcípnul pes. Cukrárna byla zavřená, kremrole se nekonala a vzhledem k tomu, že naše tachometry ukazovaly již téměř 30 ujetých kilometrů a my jsme byli zhruba v půlce dnešní trasy, bez dlouhého otálení jsme se vydali dál.
Velkej Pepa zase klasicky všem nakukal, že teď už to bude jen s kopce, takže jsme hned za zatáčkou začali stoupat do šílenýho krpálu. A pak zase s kopce a zase do kopce a byli jsme v Kunraticích.
…náměstí v České Kamenici…
(Míla Staněk, Jirka Kr. jr.,
Hrošík)
Tady jsme se naposledy osvěžili v hospodě - kremrole neměli, ale pivo i Becherovka ušly. Podle mapy tu mělo být rovněž koupaliště, což nám okolojdoucí místní cikánské, pardon, romské obyvatelstvo také potvrdilo. Tohle místní plivátko s různými skvrnami na povrchu a s odpadky plovoucími kolem břehů však příliš ke koupání nesvádělo. Brčovi to ale klasicky nevadilo… My ostatní jsme využili pauzičky ke svačince, no a Míla při dojezdu ke koupališti přetrhnul řetěz, takže se i opravovalo.
Krátce po opuštění tohoto místa zjistil Jirka Kaš. jr., že tam zapomněl brýle. Když se ale pro ně vrátil, již je mělo místní romské obyvatelstvo na nose a těm neměl odvahu je sundávat. Svůj čin sice omlouval slovy, že přece nemohl vědět, zda ty brýle byly jeho nebo jejich (jakoby cikáni běžně nosili cyklistické brýle), ale na druhou stranu, kdo by měl chuť se dohadovat s tlupou mnohem početnějších cikánů, zvláště o takovou drobnost jako jsou sluneční brýle (i když byly cyklo a moc hezký).
Z Kunratic nás čekalo to nejdelší a nejhorší stoupání dnešního dne. Únava se do značné míry projevovala na všech, slunce do nás pražilo ze všech sil a stoupání po hlavní silnici sebou přinášelo i značné množství kolemjedoucích aut, kterým v serpentýnách cyklisté určitě velkou radost nečinili. Ale na druhou stranu nás ta auta taky pěkně…(netěšila).
Rozcestí „Křížový Buk“ - teď jsme měli ujeto něco kolem 40-ti kilometrů = dnešní Pepův spočítaný limit. Evidentně to s tím krokoměrem vzal včera na mapě nějak moc zkrátka. Bylo asi šest večer a nám zbývalo na Cihelnu ještě dobrých 20 kiláků. Zuzka sice chvíli přemýšlela, že by to vzala domů už po silnici, čímž by si nějaký ten kilometřík ušetřila a navíc by se nemusela drncat po lesní cestě, ale nakonec se statečně rozhodla jet s námi.
Pomalu se začalo ochlazovat, ale cesta lesem byla velmi příjemná. Od Jedlovských rybníků nás navíc čekal skvělý, asi 3 kilometrový sjezd s kopce k Chřibské přehradě. Všichni jsme Velkýmu Pepovi odpustili to celodenní kopcový utrpení, zvláště když jsme pak stanuli na břehu Chřibské přehrady - téměř nedotčená příroda a zapadající Slunce tvořili nádhernou kulisu. Velkýmu Pepovi jsme ale byli nakloněni jen do chvíle, než jsme zjistili, že nás ten sjezd může stát až 500,-- Kč za osobu. Nějak jsme totiž přehlédli cedule, že je tady ochranné pásmo do kterého je vstup zakázaný (tím se rovněž vysvětlilo, proč tahle cesta již není značená žlutou turistickou značkou, jak tomu bylo v mé staré totalitní mapě někdy z roku 1976) a paní hrázná se zdála být dost nekompromisní, zvláště když si Brč, dle jejích slov „neoprávněně !!!“ , otevřel bránu abychom mohli odjet. Na naši obhajobu jsme sice mohli uvést, že Brč vůbec neprojevil zájem se v přehradě vykoupat a ani Mladej Pepa neměl potřebu se v blízkosti nádrže vyčůrat, ale raději jsme mlčeli. Nakonec jsme navrhli, že jak jsme se rychle objevili, tak také rychle zmizíme a už si moc dobře budeme pamatovat, že tudy se jezdit nesmí a ani nedá. A dva štěkající hafani naštěstí vypuštěni nebyli…
Jája tu ještě stihla zaznamenat pád do kopřiv - zprava se holt nepředjíždí ani Vrstevnice...
V Chřibské jsme se rozhodli jet (kratší) ranní cestou přes les do Horního Podluží a kolem rybníka zpět na Cihelnu. Jen první chrti - Brč, Míla a Jirka Kr. jr. původní trasu dodrželi, protože nám ujeli.
Těsně před Horním Podlužím sebou Jája opět řízla - tentokrát si na kamenné cestě trošku víc přibrzdila přední brzdou a hodila tygra přes řidítka. Ale i tento pád byl naštěstí bez následků.
Únava se ale nějak projevovala čím dál více na všech - někoho (Vítka) bolela záda, někoho (Ml. Pepu) zadek, někoho (mě) bolel kyčel, někoho (Zuzku) téměř všechno, někdo (Oaj) měl žízeň a někdo (Terda) hlad. A čím víc jsme se blížili k Cihelně, tím to bylo horší - i když jsme se s každým šlápnutím blížili k domovu, většina z nás měla pocit, že tam snad nikdy nedojede…
20,45 - konečně na Cihelně. Popadali jsme z kol a chopili jsme se zaslouženého dojezdového piva. Většina nepohrdla teplou sprchou a Aggi se všemožně snažila ještě paničku ukecat na procházku - ovšem po dnešním šedesátikilometrovém výkonu na Zuzku neplatily už ani „psí oči“.
Brč s Mílou dorazili o něco později, protože se ještě zastavili v hospodě a Mamut Daněček volal, že se na břehu koupaliště ožrali tak, že jsou schopný dostat se tak akorát do nejbližšího penziónu (dobrá výmluva, že) a na Cihelnu přijedou až zítra. Ovšem Becherovku, co ráno koupili, prý věnují Oajovi (zřejmě za utrpení prožitá minulou noc), čímž se stali, společně s Oajem, pro dnešní večer nejoblíbenějšími účastníky akce.
Večer byl zase oheň, buřty a skvělé kuře alá Cihelna a pivo a Mamutova Becherovka. Po večeři jsme tentokrát všichni rychle odpadávali do svých spacáčků (venku stejně bylo chladno a padala rosa) a Brče jsme pověřili, aby nám na klidné usínání a na dobrou noc hrál na kytaru. Všichni jsme při tom spolehlivě usnuli a jen Oaj ze spaní Brčovi hlasitě přizvukoval (jen se občas netrefil do rytmu, ale to stejně nikdo nepostřehnul - teda kromě Brče, ovšem ten byl zase tolerantní). Brč sice tajně doufal, že se někdo časem probere a přece jenom se zachlastá, ale nezdařilo se. Holt tu chyběla Jája Fialová…
Kuře alá Cihelna
autor: Zuzka
500g kuřecí prsa
(lze použít i vepřová panenka) - uvařit a nakrájet
2 stroužky
česneku - nakrájet na nudličky
1 cibule -
osmahnout
3 lžíce oleje -
dát pod cibuli před osmahnutím
potom se přidá
maso, osmahne se asi 3 - 5 min., potom se zaleje zálivkou a pohřeje asi 5 min.
zálivka:
1 lžička červené
papriky
0,5 lžičky soli
1 lžička mletého
zázvoru
1 lžíce cukru
moučka
2 lžíce sojové
omáčky
3 lžíce vývaru z
masa
Dobrou chuť BBCC
přeje
Zuzana
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 17 lidí
Celkem psů: 2 psi
Celkem nejelo: 1 + 1 pes
Celkem odpadlo: 2 lidi
Počasí: nádhera, t = více jak 30°C
Hrubý čas: 10:09
Čistý čas: 4:30
Celkem km: 59,8 km (ale protože to každému měří jinak, bude všem započítáno 60 km - teda kromě Mamuta Daněčka a Aleny, ti mají na svých kontech jen slabou dvacítku)
Průměrná rychlost: 13,3 km/hod.
Trasa: Cihelna - Rybnišťský velký rybník - Horní Podluží - Chřibská - zastávka Jedlová - Kytlice - po silnici - Česká Kamenice - Kunratice - rozcestí Křížový Buk - Jedlové rybníky - vodní nádrž Chřibská - Chřibská - Horní Podluží - Rybnišťský velký rybník - Cihelna
Cesta: asfalt, lesní cesty - od každého trochu
Neděle 13.
srpna
Ráno jsme se vstáváním příliš nepospíchali.
V klídku jsme dospávali a vzpamatovávali se z Pepovy včerejší klidové
trasy. Pro dnešek bylo pro jistotu Velkýmu Pepovi nařízeno vymyslet trasu
v maximální délce 15 kilometrů, čímž bylo zajištěno, že se více jak 30
kilometrů neujede. Ovšem jak to dopadlo, to už netuším, protože jsem se po
skvělé snídani v podobě dojídání zbytků od včerejší večeře vydala zpět do
Prahy.
…ranní nedělní siesta na zahradě…
První zprávu z neděle, kterou jsem obdržela,
byla večerní esemeska od Jirky Kr. jr.:
Jandova, Radoslava
Odesílatel: 00420604457725
Odesláno: 15. srpna 2000 19:42
Komu: 00420606610062
Předmět: Zprava - GSM InfoText
eMAILserver
DANECEK PRIJEL V
19:05 A VYJELI JSME VE 20:17. DOMA JSEM BYL VE 23:12
O něco později pak přidal ještě něco z denních událostí. Jirkovy
zápisky ponechávám bez mého zásahu, jen jsem si sem tam dovolila některá dlouhá
souvětí rozdělit do dvou vět. Ale to ani nepostřehnete…
Tento den je krásně slunný a teplý a
akorát nás opustila Vrstevnice. O něco později volal Jirka Daněček a jeho
známá, že nemohou ráno přijet a že přijedou mezi 16 a 17 hodinou. Na základně
zůstali akorát Zuzka a Jirka Kaš. jr., kteří museli hlídat Agginu.
Na cyklistickou akci jsme vyrazili v 11,00 hodin. Jeli jsme přes želežniční
přejezd, okolo benzinové pumpy a napojili se na zelenou značku a jeli přes
Vápenku do Doubice, kde jsme se v 13,00
naobědvali.
V 14,13
jsme vyrazili po žluté značce, po které jsme dojeli na rozcestí Na Tokání. Zde
jsme se napojili na modrou značku a jeli přes Panenskou jedli, rozcestí dvou
modrých značek až k Brtnickému mostu. Po celou dobu jsme měli plynulou
cestu.
Z tohoto mostu tu zbyli jen dva
velmi stabilně zachovalé pilíře, které někteří naši stateční členové či členky
zvládli bez potíží, jen někteří se báli (Dr.
Dorka, ale kolo ji přenes Jirka Kr. jr. ), že spadnou do potoka a utopí se -
výjimkou byl Velkej Pepa, který měl na starost Terdu.
Dále jsme pokračovali po modré značce
přes vesnici jménem Kopec až do Brtníků, kde naše značka končí. V Brtníku
jsme se vydali všichni společně směr Krásná Lípa. Během 5 - 10-ti minut se
odtrhli od BBCC - základního houfu čtyři Rychlý šípy a to Míla, Brč, Ondra a
Jirka Kr. jr. V 16,30 jsme všichni
dojeli do cíle bez jakýkoliv úrazů.
…stručná fotodokumentace dnešního dne
dokazující, že se jezdilo, koupalo i kochalo…
vlevo:
…Velkej Pepa…
dole:
…Mladej Pepa,
Marcela…
nahoře:
…Mladej Pepa, Brč, Simča, Vítek…
vpravo:
…lachtan Oaj…
Odjezdy:
17,00 - 3x
Bohuňáci, Dorka + Terda, Simča a Hrošík
17,32 - Míla
18,17 - Oaj +
Marcela
Jelikož Brč, Kašpaři a Jirka Kr. jr.
byli poslední, tak se dohodli, že nepřijede-li Jirka Daněček do 19,15 tak Brč
vezme jak Kašpary tak Jirku Kr. jr. a do Daněčkova auta dají Brčovy věci.
V 19,07
přijel Jirka Daněček a Alena, kteří jeli prý svoji zkrácenou cestu celý den.
Jirka Daněček naříkal, že asi bude muset odevzdat BBCC - ponožky, triko i
mikinu.
19,14 odjel Brč a
Kašpaři
20,27 odjel Jirka
Daněček, Alena a Jirka Kr. jr.
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 14 lidí
Celkem psů: 2 psi
Celkem nejelo: 2 + 1 pes
Celkem se čekalo na: 2
Počasí: nádhera, t = více jak 30°C
Hrubý čas: 5:30
Čistý čas: cca 3:00
Celkem km: cca 30 km
Průměrná rychlost: cca 10 km/hod.
Trasa: Cihelna - Krásná Lípa - po zelené turistické značce - po silnici - Doubice - po žluté turistické značce - Na Tokání - po modré turistické značce - Brtnický most - Kopec - Brtníky - po silnici - Krásná Lípa - Cihelna
Cesta: asfalt, lesní cesty - od každého trochu
Tak a to je z této srpnové Cihelnové akce vše.
VrstevniceJ
a Jirka
Kr. jr.