V Praze dne 26. října 2000

 

akce číslo: 25

název akce: Naděje

místo konání: Lužické hory

ubytování: penzión U Naděje v Naději

(nebo spíše mezi Trávníkem a Nadějí)

termín konání: pátek 20. října - neděle 22. října 2000

 

Pátek 20. října

Sjížděli jsme se a bloudili jsme:

-          2x Kašpaři (Jirka Kaš. sr. + Zuzka) - jako jediní nebloudili, protože jako organizátoři cestu znali a jako jediní v penziónu nespali, protože mají v Naději chaloupku

-          Rajče - tvrdil, že přijel PRVNÍ, což jsme mu příliš nevěřili, ovšem evidentně, zcela průkazně a nedohnatelně byl PRVNÍ v konzumaci piva, takže zatímco mi jsme teprve usedali ke stolu, Rajčeti se nesl již pátý půllitr. No a zabloudil do Nového Boru a pak v Trávníku - tam ale údajně jen o 3 metry.

-          Vr. (tentokrát bez Okoločarovek) - zabloudila jsme již v Praze, když jsem ve Zdibech najela na dálnici směrem na Prahu místo na Teplice, pak ve Cvikově, kdy jsem se při bludném objíždění náměstí potkala s Brzim a pak jsme, již společně, minuli odbočku v Trávníku

-          Brzi + Michal - zabloudili přes Jestřebí, i když pak tvrdili, že nebloudili, jen jeli jinou trasou, pak ve Cvikově, kde jsme se potkali a pak v Trávníku

-          Oaj + Marcela  - v Trávníku přejeli až do Mařenic

-          Čiháci - zabloudili až v Trávníku, ale jen o kousek

-          Brč + Vašek + Ryšavka - zabloudili do Svoru a pak ve Cvikově, kdy vyjeli zpět ku Praze

-          3x Krejčíci (Jirka Kr. sr. + Jirka Kr. jr. + Johanka) - zabloudili do Svoru

-          4x Řežábkovi (Marta + Pavla + Honza + Karolína) - to jsou Krejčíkovic známí a protože jeli společně, tak i bloudili společně - jen neřekli kudy…

-          a nepřijel Daněček - přihlásil se na poslední chvíli a ještě si drze v penziónu vyjednal dvoulůžkové apartmá i za cenu toho, že kuchařka, původně tento pokoj obývající, musela kvůli němu spát v salónku.

 

Nakonec nás bylo…

 

…21 lidí (17 členů BBCC + 4 hosté) + žádný pes…

 

Ubytovaní jsme byli v penziónu U Naděje v Naději (rekreační osada s malou údolní přehradou). Majitelé Liškovi byli velmi příjemní, v penziónu skvěle vařili, pití bylo dost (akorát pivo mohli mít i desítku) a Rajče měl chuť zahrát si na kytaru, takže nic nebránilo volné zábavě. No a někdo se vydržel radovat do 23,30 a někdo (respektivě známí „chlastači“) až do 03,30.

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:                 21 lidí

Celkem psů:                                  0

Počasí:                                           t = cca 17°C

Hrubý čas:                                     jak kdo

Čistý čas:                                       jak kdo

Celkem km:                                   cca 120 km

Průměrná rychlost:                     jak kdo

Trasa:                                             většinou Praha - Mělník - Česká Lípa - Cvikov - Trávník - U Naděje

Cesta:                                             až na to bloudění pohoda

 

Sobota 21. října

Snídaně byla plánována na půl devátou, ale dost dlouho jsem v jídelně u ranní kávy, včerejších rohlíků (dnešní přijely později) a včerejšího tisku (ten přijížděl ještě později) vydržela sama. Tedy pokud pominu Rajčete, který s oteklýma očima a evidentně dezorientován a nevyspán prošel jídelnou a sbírajíc pozůstatky svých věcí řekl

 

jediné: „…ten Brč ale chrápe…“. Teď pozdě (ale o to důrazněji) litoval, že včera večer zcela zásadně odmítnul poskytnout volnou postýlku ve svém dvoulůžkáči mně - Vašek s Ryšavkou si na mou přítomnost v pokoji vůbec nestěžovali...

 

Přesně tak, jak bylo Zuzkou nařízeno, dorazili (a dobloudili) kolem půl desáté

-          PeDorky (tentokrát bez Terdy neboť ta se zotavovala po včerejší drobné operaci) a Magda P.  - ti zabloudili ve Cvikově a pak přejeli v Trávníku až do Mařenic

-          4x Kalivodi + jejich známí Mirek a Michal (sebekriticky se musím přiznat, že se mi celou sobotu pletlo, který je který - to už se tedy dlouho nestalo, aby si Vrstevnice něco nepamatovala…) - samozřejmě nebloudili, protože zdejší kraj znají

-          Radana - ta nocovala u Kalivodů v Benešově, takže také nebloudila

-          4x Vaňci - ti bloudili již v Praze při nájezdu na dálnici na Černém Mostě a pak rovněž přejeli až do Mařenic

-          a opět nepřijel Daněček

 

Náš počet se zvýšil na úctyhodný počet…

 

…35 lidí (29 členů BBCC + 6 hosté) + žádný pes…

 

Jediní, kterých jsme se ale stále nemohli dočkat, byli hlavní organizátoři Kašpaři. Nakonec jsme se rozhodli vyjet bez nich (jak prozíravé od Zuzky bylo, že již včera dala k dispozici mapky a vysvětlila nám kudy je plánováno jet) a Tomba se přiznal, že si snad vzpomene, kde Kašpaři tu chalupu mají.

 

10,37 - pod vedení Tomby jsme konečně vyrazili. Budoucí pan premiér měl poprvé možnost ukázat, jak schopný je vůdce. A nezklamal - je sice pravda, že jednu chvíli trošku zaváhal, ale před Kašparovic sídlo nás nakonec dovedl zcela bezpečně…

Mnohem menší radost z nás však měli Kašpaři, když jsme je zcela nelítostně začali (podle nich již) v 10,55 (!!!) tahat z postýlek. Údajně se vydrželi společensky unavovat až do 05,30 a skutečně na to i vypadali. Alespoň, že jsme z nich vyrazili tekuté penále (= poměrně slušný zbytek whisky, jenž již nestihli vypít), které nás příjemně v tom podzimním, lehce chladném ránu zahřálo. Jediný, kdo se zahřívat odmítnul byl Rajče, který s kamenným pohledem seděl opodál na pařezu a již při spatření láhve samotné se mu nedělalo příliš dobře.

 

11,05 - Zuzka rychle cosi nastrkala do batůžku a vyjeli jsme. Kašparům tedy ještě chvilku trvalo, než se rozhodli vyhoupnout se do sedla a Jirka Kaš. sr. se pak dost dlouho nemohl smířit s tím, že byl vyštván z domova bez snídaně a ranní cigáro musel zvládnout již při jízdě na kole…

 

U údolní nádrže Naděje (malá vodní nádrž z r. 1938 s kamennou hrází 8 m vysokou, voda poháněla pilu v osadě Hamr) se odpojila Dětská skupina ve složení Jirka Kr. sr., Johanka a Řežábci, protože děti jely přece jenom pomaleji než my ostatní.

Další část se odpojila na rozcestí u Ledové jeskyně (1,62 ha, pseudokrasová puklinová jeskyně v kamenném moři na svahu Suchého vrchu, díky mikroklimatu se vytváří ledová výzdoba, vstup uzavřen, nebezpečí sesuvu skalní sutě), o které Zuzka tvrdila, že stojí za prd a z tohoto důvodu nebylo její hledání vůbec v plánu. Přesto se šli někteří na tu zamřížovanou díru v zemi kouknout. Hledači (skutečně našli akorát mříž v zemi) nás dojeli až pod zříceninou hradu Milštejn (zbytky zdiva na skále z kvádrového pískovce z počátku 14. stol. s podzemními prostorami, kdysi lomy na mlýnské kameny, z vrcholu skály výhled) a protože se hnali dolů skopcem jak o život, zbytky hradu, na rozdíl od nás, minuli - ale nakonec zas tak o moc nepřišli.

 

Jen jsme se sjeli dohromady, hned jsme se zase poztráceli - tentokrát jsem za to mohla já, protože jsem první chrty dezorientovala sdělením, že se sejdeme na rozcestí se zelenou značkou v Rousínově. Ale zase na druhou stranu, kdyby chrti tolik nechrtili, tak by si také v klidu počkali až se Zuzka rozkouká a nasměruje nás po zpevněné cestě  lesem až na rozcestí se silnicí zvané „Kaufmanův buk“.

 

Někdo po zelené přes Rousínov, někdo lesem po asfaltce, Dětská skupina bůh ví kudy, ale všichni jsme se kolem druhé sešli v Horní Světlé. A začal boj o hospodu. Někteří (cca 14 + Dětská skupina) se uchytili v občerstvení hned za rozcestím, ale mi zbylí (15) jsme marně objížděli všechny hospody v blízkém i vzdálenějším okolí cesty - všude byl zájezd hladových nenažraných němčourů a o pár hladových českých cyklistů neměl absolutně nikdo zájem.

 

 

Bez problémů jsme se nakonec chytili až v Krompachu (rekreační osada na bývalé Staré Lipské cestě, v minulosti tkalcovství a sklářství, tři letité tisy, Jánské kameny - tedy o co jde, to se mi zjistit nepodařilo) v restauraci „V zámku“, i když je fakt, že jsme sem dojeli s předsevzetím již se nedat vyhodit i kdyby tam seděly zájezdy dva. Štěstí nám přálo - zájezd tu nebyl ani jeden, takže jsme se neuvěřitelně rychle a skvěle najedli a s ohledem na absolutní absenci signálu v širokém okolí jsme se rozhodli ponechat první skupinu na pospas osudu a jet dále.

Kašpařům, Rajčeti, Láďovi a Jarce se však v hospodě zalíbilo natolik, že se zcela dobrovolně rozhodli vytvořit skupinu Srabů, objednali si další pivo a odmítli se drápat na jakýkoli další kopec, o hltání jakýchkoli kilometrů navíc, než je minimální nutnost, ani nemluvě. No a my ostatní jsme začali stoupat na Hvozd…

 

Bylo to náročné a bylo to nezapomenutelné. Zvláště závěrečný skalnatý úsek, který jsme zdolávali s kolama na zádech, v podpaží a všelijak podobně, nám dal dost zabrat. Někteří galantní muži pak vyvlekli i kol více, za což jim patří srdečný dík.

A jakmile se na našich mobilech objevil signál, poslala jsem Gábině, Brčovi a Brzimu esemesku: „Srabi zůstali v hospodě v Krompachu a my stoupáme na Hvozd...“

Netrvalo dlouho a přišla odpověď od Gábiny: „My také…“ , čímž nás lehce dezorientovala, neboť nebylo jasné, zda se přidali ke Srabům, nebo stoupají za námi. V zápětí však přišla esemeska od Brče: „Jsme vám v patách…“, čímž vše vysvětlil. Brzi esemesku obdržel až večer u večeře a to již skutečně nebylo třeba odpovídat.

 

Na vrcholku Hvozdu (pohraniční dvojvrchol, turistická chata a rozhledna) jsme se zase všichni sešli - ovšem kromě Oaje, který se v Krompachu dobrovolně rozhodnul přidat se ke Srabům.

Díky tomu, že přes vrchol Hvozdu prochází státní hranice s Německem a u cesty byla cedule s dost důrazným upozorněním že „zde není hraniční přechod“, neměli jsme možnost navštívit rozhlednu v blízkém zahraničí a omezili jsme se pouze na výhled z terasy na naší domácí polovině. Nevím, zda to je náhoda nebo to byl úmysl, ale rozdílnost státní příslušnosti jednotlivých polovin kopce byla evidentní již na první pohled. Zatímco přístupová cesta na naší půlce byla ponechána bez zásahu lidských rukou, takže výstup byl poměrně ztížen, na německé straně se vinula úbočím hory upravená vyhlazená cesta o šíři dvou jízdních pruhů - jak nudný výstup… A ačkoli na naší půlce byla hospoda, nikdo se nešel ani vyčůrat neboť ceny uváděné pouze ve tvrdé valutové měně nevypovídaly o tom, že by zrovna tady stáli o návštěvu jakýchkoli Čechů, o zmožených cyklistech ani nemluvě. (Napadá mě absurdní hypotetická otázka, zda se na oplátku na německé rozhledně náhodou neplatí v českých korunách…???) Brč se sice snažil zlákat nějakého žíznivce na pivo, ale Pfyzik tady chyběl a nikdo jiný neměl chuť jít zjišťovat situaci s pár českými korunami v kapse, zde evidentně nežádoucími. I když, třeba jim křivdíme…

 

Z Hvozdu jsme pokračovali dále po červené značce - všichni až na Brče, neboť ten klasicky mapu nemajíc a cestu neznajíc ponechal své kolo pod závěrečným skalnatým vrcholem v domnění, že se budeme vracet a tak si přece jako blb nepovleče kolo tam a zpět. Teď nás pro změnu už nechtěl dohánět, takže se do Naděje vrátil individuálně. Tentokrát se však nesbalil a neodjel do Prahy, ale pěkně počkal až dojedeme i my ostatní.

 

Z Hvozdu už byla cesta celkem bezproblémová - po červené a posléze po modré turistické značce. Pořád jsme jeli s kopce, pokud tedy pomineme kraťoučký dokopeček za rozcestím „Na Šestce“. Téměř celou cestu jsme jeli lesem a mezi stromy ozařovaly paprsky podvečerního slunce tu zelené trsy měkoučké lesní trávy, tu okolní stráně zabarvené spadaným listím. Nejednou jsme se zastavili, abychom se pokochali tou podzimní nádherou lahodící oku i duši…

Na „Babiččině odpočinku“ jsme se s Gábinou snažili ostatní zavléci na trošku delší trasu (asi o 6 km) přes Heřmanice, ale všeobecný odpor k dalším kilometrům nás donutil vrátit se zpět do reality a začít uvažovat hlavou s ohledem na momentální čas 17,30.

Z Babiččina odpočinku jsem sice vyrazila jako první, ale na této pozici jsem dlouho nezůstala - má oblíbená nehoda = utržený nosič (instalace cykloboxíku má holt i své stinné stránky) způsobila záhy nejen to, že jsem dokonale ucpala svou maličkostí lesní pěšinu, ale i to, že na mě zase zbyla pozice Posledního. Člověk se holt nemá cpát mezi chrty, když na to nemá dispozice…

 

Kolem šesté jsme dojížděli do Naděje, kde již byli i ostatní. Srabi „eS“ jeli Zkratkou „Zet“ a dorazili někdy kolem půl páté. Brč pak dorazil v blíže neurčeném čase a v době našeho příjezdu již spokojeně sbíral síly na večer. A na Daněčka už ani nikdo nečekal…

 

 

 

Jako první odjela z Naděje Radana s tím, že chce ty zdejší zákruty projet ještě za světla. Krátce za ní odjeli Vaňci zregenerovat si svaly a zruinovat si peněženku do Liberce a po pořádné a neošizené večeři se plně uspokojeni vzdálili i Kalivodi s Mirkem a Michalem a posléze tentokrát i Brzi s Michalem (ti údajně ze studijních důvodů).

 

No a z nás ostatních…

 

…22 lidí (18 členů BBCC + 4 hosté) + žádný pes…

 

někdo vydržel, někdo si šel dáchnout a ačkoli to z počátku nevypadalo, přece jenom se nakonec hrálo - a hrál dokonce i Rajče, který po včerejší pivní smršti tentokrát raději abstinoval. K tomuto večeru jsem našla vlastnoručně a zvlášť výrazně napsanou poznámku v kronice „…a nejvytrvalejší z nás vydrželi až do diskuse koordinační sekce…“ ovšem co jsme to koordinovali, to už jsem si nevzpomněla i když to bylo evidentně důležité. Zato si moc dobře pamatuji, že jsme to koordinovali až téměř do půlnoci…

 

No a rozhodně také nelze opomenout ochutnávku nakládaných hub paní majitelky Liškové, která s touto neobvyklou směsí dokonce získala 1. cenu v jakési kulinářské soutěži:

 

Houby alà Naděje (recept dodala pí. Lišková, potažmo Zuzka)

1,75 kg hub rozkrájet na větší kousky a 5-10 min. povařit ve slané vodě. Propláchneme studenou vodou a necháme řádně okapat.

Přidáme na větší kousky nakrájených 90 dkg očištěných paprik a 60 dkg cibule, dvě plechovky (250 g) rajského protlaku, 250 g kečupu, 1/4 l oleje a vše povaříme.

Samostatně svaříme 2 dcl vody, 6 dkg soli, 4 dcl octa, 30 dkg pískového cukru, 6 kuliček pepře, 6 kuliček nového koření, 6 ks bobkových listů, 6 ks hřebíčku - povaříme 5 min., pak vyndáme veškeré koření.

Vše smícháme dohromady, naplníme do sklenic a sterilizujeme 20-30 min.

 

…a to je pro tentokrát vše z mé klávesnice

 

                                                                                                                                             Vrstevnice^J

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:                 35 lidí

Celkem psů:                                  0

Počasí:                                           nádhera, t = cca 17°C

Hrubý čas:                                     7:23

Čistý čas:                                       cca 3:00

Celkem km:                                   35 km (Srabi ale jen 26 km 360 m)

Průměrná rychlost:                     cca 12 km/hod.

Převýšení:                                      934 výškových metrů

Trasa:                                             U Naděje - Kašparovic chata - po žluté turistické značce - údolní nádrž Naděje - po červené turistické značce - Ledová jeskyně (někdo) - Milštejn (někdo) - po zpevněné cestě - Kaufmanův buk (někdo Rousínov - po zelené turistické značce - po silnici - Kaufmanův buk) - po silnici - Horní Světlá - Krompach - po červené turistické značce - Hvozd - rozcestí Na Šestce - po modré turistické značce - U Naděje.

Cesta:                                             absolutní pohoda - převážně asfaltové silničky

 

Neděle 22. října

V neděli se opět kroniky ujal Jirky Kr. jr. Jeho zápisky jsem se snažila ponechat bez zásahu tak, jak byly jeho rukou zaneseny do kroniky, ale nakonec jsem se přece jenom neudržela a sem tam jsem je doplnila (či jak říká Brzi „zprznila“) svými drobnými poznámkami. Takže teď z pera Jirky Kr. jr.:

 

9,25 - opouští nás Rajče

 

?,?? - opouští nás Vrstevnice

10,03 - opouští nás Marta + Honzík + Karolínka Řežábkovi

 

…17 lidí (16 členů BBCC + 1 host) + žádný pes…

 

Oaj zůstává doma.

 

10,30 - odjezd.

Vydáváme se po modré do Cvikova. Cestou jsme museli projet velkou louži a vytlačit kola a Jirka Kr. jr. vytlačil 5 kol. Cestou jsme zastavili u jakéhosi kostelíka, který ale nevypadal jako kostelík. (A skutečně to nebyl kostelík, ale zbytky Křížové cesty.) Bez kol jsme vylezli k nejvyššímu pomníku a Velkej Pepa nám udělal výklad. Brč si pro jistotu jako jediný málem vynesl kolo s domněnkou, že budeme pokračovat dál a nebudeme se vracet.

 

Ve Cvikově se od nás odtrhávají 2x Kašpaři a 2x Čiháci (Láďa + Jarka), kteří si zase coby skupina „eS“ zkrátili cestu. My ostatní jsme se z cvikovského náměstí vydali po zelené…

 

…teď na chvíli předávám klávesnici Zuzce s jejím příspěvkem „Naděje 2000 Srabi“:

 

Ahoj!

Protoze se srabama nejel zadny kronikar, tak jsem se toho ujala ja.

SraBiBiCaCi se od hlavniho peletonu odpojili pred namestim ve Cvikove. Potom jsme hlavni peleton zase na namesti predjeli a vydali se po Liberecke vypadovce na Drnovec, kde jsme odbocili na Marenicky. Tam jsme shledli krasne vodni nadrze, kochali se pohledem na sadlem obalenou Nemku, ktera se cvochtala mezi labutemi. Potom uz jsme si to pres kalvarku hrnuli do Marenic, kde jsme v hospode U Brichacka poobedvali jeho vyhlasene kureci nadivane rizky. Pak uz nas cekalo jen krasne Antoninovo udoli a byli jsme u Lisaka.

 

Sestava:       Kaspar Jiri, sr.

                   Kasparova Zuzana

                   Cihak Lada

                   Cihakova Jarka

Cisty cas:    1h32m

Ujeto:           17,23km

Prům. rych.: 11,2km/hod

 

Zuzana

 

…a zase Jirka Kr. jr.:

 

Cestou se trochu kocháme přírodou. Zde jsme narazili na nádhernou cestu s kopce dolu, ale jen pro jednoho cyklistu. A dole Brč spadnul z kola.

O chvilku později jsme narazili na další překážku a to na potok. Zde byla lavička o průměru 5 - 7 cm a Jirka Kr. jr. tady přenesl 7 kol a Johanku.

Za potokem putujeme kamenitou a bahnitou cestou. Projíždíme borovicovým lesem, kde narážíme na obrázek a sochu vytesané v pískovcové skále. Touto cestou pokračujeme až do hospody…

 

13,00 - oběd (v restauraci Na Křižovatce u Polevska)

Při obědě je spousta diskuse o všech akcích co byly a budou.

 

14,00 - odjezd z oběda

Cestou pokračujeme po silnici, která nás má dovést na zelenou značku a která je z poloviny do kopce. Jakmile je cesta s kopce dolů, všichni se hrnou dopředu, aby tam byli první. Všichni kromě Krejčíků, kteří mají Johanku - ostatní jakoby na to zapomněli. Cestou narážíme na červenou značku a to je část oné cesty, kterou jsme jeli předchozí den (kolem zříceniny hradu Milštejn).

 

 

 

 

Někteří se hrnou jak blázni (Vašek, Brč, Pavla, Velkej Pepa, Marcela, Majda), Jirka Kr. jr. je někde uprostřed a
za ním jen ti, co se kochají krajinou. Na křižovatce, kde Tomba předchozího dne nevěděl kudy dále, při hledání Kašparovic chaty (tj. zhruba 2 km od Naděje), všichni rychlíci hledí do mapy a neví kudy dál. Tu se mihne Jirka Kr. jr., který jede dál a dál a tu teprve rychlíci pochopili, že tu vlastně již byli a hrrrrr za ním, ale nedohnali ho…

 

A to je vše bíbícáci a přátelé…

 

                                                                                                                                              Jirka Kr. jr.

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:                 16 aktivně + 1 pasivně

Celkem psů:                                  0

Počasí:                                           zase nádherný podzimní den, t = cca 17°C

Hrubý čas:                                     cca 6:30

Čistý čas:                                       3:00

Celkem km:                                   cca 35 km

Průměrná rychlost:                     cca 12,0 km/hod.

Převýšení:                                      neměřeno

Trasa:                                             U Naděje - po modré turistické značce - Cvikov - Údolí samoty - Polevsko - restaurace Na křižovatce - po silnici - Kytlice - Hájovna Nová Huť - po zelené turistické značce - po červené turistické značce - Žarnov - po zpevněné cestě - Naděje - U Naděje

Cesta:                                             kromě asfaltu i trošku bahýnka

 

 

 

 

…no a závěrem samozřejmě burza - nezapomínáte ty věci nakonec schválně ???

 

 

Odesílatel:             vasek

Odesláno:              23. října 2000 9:57

Komu:                    alive-bbcc

Předmět:                ztraty a nalezy

 

Ahoj,

 

tak jsem zase jednou zabodoval. Podarilo se mi totiz nekomu uzmout tricko sedive bez potisku velikosti L. Naoplatku jsem zanechal temer identicke tricko, ale s popisem BBCC, na pokoji "Devitiluzaku".

Jestli tedy nekdo ma:

- o tricko mene

- o tricko vice

- jine tricko (optimalni varianta)

ozvete se a zkusime to vyhandlovat.

 

Zdar

 

Vasek

 

 

Jednoznačně lze říci, že se víkend s BBCC nádherně vydařil - počasí předčilo veškerá naše očekávání a v Naději se bydlelo, jedlo, pilo a juchalo výborně. Zkrátka Kašpaři to zajistili skvěle a myslím, že pondělní mejl Jirky Kr. sr. to řekl za všechny…

 

 

 

Odesílatel:             krejciks

Odesláno:              23. října 2000 9:29

Komu:                    alive-bbcc

Předmět:                naděje

 

Zuzano,

dovol, abych Ti ještě jednou poděkoval za opravdu senzační zorganizování akce NADĚJE, která se, jak bylo některými škarohlídy avizováno, neproměnila v beznaděj, ale další superakci superklubu BBCC. Ti kdo nebyli na akci BBCC Naděje, mužou pouze bledě závidět nádherné kochání se podzimní krajinou zalitou sluncem babího / dle Dorky indiánského / léta.

 

Zdraví všem BíBíCíCákům přeje

                                                                Jirka Krejčík sr.

 

 

 

 

…a že se víkend líbil nejen skalním cyklistům BBCC o tom svědčí následující mejly - jak je vidět, přece jenom máme být na co pyšní, zvláště když na tom máme podíl všichni…

 

 

Odesílatel:             Michael.Skocdopole

Odesláno:              28. října 2000 14:45

Komu:                    jandova, radoslava

Předmět:                Poděkování

 

Dobrý den,

chtěl bych poděkovat za příjemně prožitý víkend (sobotu 21.10.00) v kolektivu BBCC a musím upřímně konstatovat, že jste vytvořili kolektiv lidí, v kterém alespoň na krátký okamžik člověk zapomene na dnešní starosti. Tímto Vám chci také popřát ještě hodně takových akcí a společných setkání.

Samozřejmě jsem prostudoval Vaše zásady, které máte na stránce www.bbcc.cz , ale přesto by mě zajímalo jakým způsobem, ve Vaší legislativě, je možno se alespoň stát kandidátem a nebo členem s omezenými možnostmi.

Je pravda, že v současné době nemám moc času, ale přesto takto využívat volný čas by pro mě a mou rodinu bylo velice potřebným obohacením života. Samozřejmě neočekávám jen to, že něco budeme přijímat, ale spíš naopak, že něco přineseme do již tak bohaté tradice Vašeho sdružení.

 

Děkuji ještě jednou.

Michael Skočdopole

 

 

Odesílatel:             Marta Rezabkova

Odesláno:              8. listopadu 2000 18:05

Komu:                    brc

Předmět:                nadeje

 

Ahoj Honzo,

 

Dekuji moc za mailiky, ktere mi uz prisly a taky za zarazeni do skupiny friends.

Jelikoz mam rada vodu, snih i srandicky , tak pokud budu moci rada se budu ucastnit akci v techto skupenstvich, vzduch (sauna) vsak je pro mne skupenstvi velmi nebezpecne a proto se ho radeji zrikam.

 

 

Nevim jak dat zpravu vsem, kteri me uz trochu znaji z Nadeje a tak se na ne obracim prostrednictvim Tebe:

Chtela bych vsem jeste jednou podekovat za krasny vikend - nejen pocasim a kolama, ale i atmosferou, kterou jsem mezi vama zazila. Mne i detem se to moc libilo a tesime se na dalsi spolecne akce.

 

Diky za pozvanku na vodu. Ackoli mam trochu strach, risknu to a po 20ti letech pojedu opet vodu  ale tentokrat bez deti.

Mej se hezky a preji pekny den .

Ahoj

Marta