V Praze dne 9. listopadu 2000

 

název akce: WC

alias Watter Close

akce číslo: 26

místo konání: Berounka

termín konání: sobota 4. listopadu 2000

 

„část vodní“

 

Ačkoli bylo celý týden poměrně klidné a pěkné počasí, páteční noc zcela popřela veškeré předpovědi o suchém podzimu. Lilo jako z konve. Celou noc jsem poslouchala tlukot kapek o okenní parapet a jindy tak romantický zvuk se momentálně měnil ve výbuchy bomby. Představa, že jsem si loď a pádla půjčovala zbytečně…

Kolem šesté ranní konečně pršet přestalo - i když to jsem již byla pevně rozhodnutá jet za každého počasí. I kdyby nepřízeň přírodních živlů byla sebevětší.

 

Kolem osmé sice znovu začalo pršet, ale, jak jsme měli možnost později zjistit, nikdo se tou „drobností“ nedal zviklat, takže jsme se postupně scházeli na břehu Berounky (také je fakt, že pršelo akorát nad Prahou - jen jsme vyjeli za hranice matičky velkoměsta, déšť ustal a nebe se začalo tvářit poměrně klidně).

 

…počasí bylo typicky podzimně sychravé…

 

 

 

 

Čím jsme byli Berounce blíž, tím více jsme očekávali návaly příznivců vodáckého sportu. Trošku nás totiž zaskočili včera v půjčovně, když jsme si večer s Mladým Pepou půjčovali lodě - jejich ledabylé sdělení: „…no jo, on se vlastně jede nějaký 11-ti kilometrový úsek na Berounce, že jo…“ nám příliš radosti neudělal. Žádná masová akce se ale naštěstí nekonala. Jak jsme na srazu zjistili, davovou psychózu způsobili Čiháci, kteří si půjčovali loď ve stejné půjčovně, jen o pár hodin dříve než my. Ach jo, jako málo stačí…

 

V kempu u Skryjí jsme se tedy nakonec sešli jenom my z BBCC a to v tomto složení:

-          2x Fialáci (Zdeněk + Jája) + loď - na start dorazili jako první asi s desetiminutovým předstihem

-          Vrstevnice + Podčarovka + loď + meruňkovice z Perné a Mladej Pepa + Hrošík + loď - přesně v 10,00 jsme stanuli na startu. Jen nám nebylo jasné, zda jsme na tom správném místě a tak jsme lodě nesundávali a jen jsme se zahřívali (kávou a meruňkovicí). Naše obavy se nakonec naplnili - byli jsme blbě. Loňské místo startu nebylo přece jenom totožné s tím letošním, takže jsme změnili stanoviště jen co dorazil Brzi a Kožaři.

-          Brzi + Petr Janda + loď - dorazili asi s patnáctiminutovým zpožděním

-          3x Kožaři (Zdeněk + Lída + Dan) + loď + Fernet, dojeli hned za Brzim

-          Oaj + Marcela + loď + Rum, 2x Čiháci (Láďa + Simča) + loď a Míla (to je Oajova známá) - dorazili s půlhodinovým (!!!) zpožděním a navíc zapomněli hrnec na ohřátí halí belí

-          Pfyzik + loď + Becherovka a Netrefil + Káča + loď + meruňkovice - dorazili jako poslední neboť v deset hodin teprve vyjížděli z Prahy

 

…17 plaváčků + 2 autodoprovoďáci + 9 lodí…

 

Úkolem číslo jedna doprovodných osádek = Míly a Lídy bylo sehnat hrnec, což se jim také úspěšně zdařilo a občerstvení tím bylo zachráněno. No a my jsme mohli klidně vyplout.

JENŽE…

 

 

…zatímco již někteří brázdili na svých plavidlech vody Berounky, někteří ještě na břehu pochlastávali všechno možné, lákali ostatní na startovní pivo a volně očůrávali okolní křovinky plné rybářů. Chvíli se zdálo, že snad nikdy nevyplujeme, ale zdařilo se…

 

 

…Brzi a Petr Janda…

 

 

11,09 - odrazili jsme.

Plavba probíhala v klidu a bez problémů - sem tam se šťouchlo pádlem do vody, sem tam se zasoulodilo, sem tam rozehnala Podčarovka vodní puškou hejno kachen, rovnoměrně jsme se zahřívali meruňkovicí, becherovkou, rumem a fernetem, volně se plkalo o všem možném i nemožném, chvíli jsme před sebou hnali hejno labutí a viděli jsme ledňáčka a volavky - z toho jsme tedy byli absolutně unešeni neboť většina z nás znala ledňáčka jen ze školních učebnic a atlasů a volavky pak akorát tak ze ZOO.

 

 

vpravo:

…flotila BBCC v pohybu…

 

 

 

 

vlevo:

…Podčarovka obsluhovala vodní dělo…

 

 

 

 

 

…nejoblíbenější činnost - soulodíme (a popíjíme a odpočíváme)…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

…kuchařský doprovod Lída a Míla…

 

 

12,05 - 13,30 - „Čihákova“ zastávka U Rozvědčíka

Byli jsme lehce za polovinou naší plavby, takže byl čas na čaj, kávu, grog a halí belí s rohlíčkem. Výstup na pevnou zem se však neobešel bez problémů - místní obyvatelé chat si zarputile hájili kopřivy a bodláčí s tím, že je to jejich „udržovaný“ soukromý pozemek a zásadně odmítali, aby jim někdo po těch posečených „vzácných“ rostlinách hamtal. Někteří sice nakonec projevili značnou dávku pochopení a dovolili nám hodinku ponechat naše lodě na dvou metrech jejich soukromí, ale obstarožní playboy v kožené vestičce doprovázen dalmatinem hájil své kopřivy tak zarputile, že jsme raději před tou horou lidské blbosti ustoupili. Přesto nás nedůvěřivě v průběhu našeho pikniku ještě několikrát zkontroloval, i když my jsme o jeho bodláčí již ztratili zájem.

Halí belí s rohlíkem, čaj, grog i káva přišli všem vhod. Odpočinuli jsme si, zahřáli jsme se a nakonec jsme ještě objevili nejdelší žížalu jakou jsme kdy viděli. Okamžitě se rozpoutala diskuse na téma, který konec je samčí a který samičí a Podčarovka všem nakukala, že žížala je chlupatá a na papíře šustí, což hned všichni chtěli vyzkoušet. Bohužel jediný papír v okolí byla kronika...

 

 

…všem skvěle chutnalo…

(Oaj, Láďa, Vrstevnice, Jája)

 

Žížala byla na linkovaném papíře lehce dezorientovaná a zda šustila nebo ne jsme nakonec nezjistili, protože neustále někdo krafal a navíc opět začalo pršet a každá kapka dopadající na papír udělala větší hluk než všechny žížaly v okolí dohromady. Nakonec jsme to vzdali, ale žížala byla z našeho pokusu natolik zblblá, že se po propuštění snažila okamžitě zavrtat do země - bohužel v místě, které bylo vyztuženo betonovým panelem…

 

 

…Oaj poslouchá, jak šustí „chlupatá“ žížala…

(žížala to je ten tmavý pruh přes papír)

 

 

 

 

 

cca 13,30 - odrazili jsme od břehu a nechali jsme se unášet po řece směrem k Višňové. Kulturní zastávku v muzea Oty Pavla jsme letos vynechali, protože bylo více než pravděpodobné, že expozice je stejná jako loni. Překvapivě ale každý nejvíce vzpomínal na to, jak tam voněla smaženice a sobotní oběd a jak měl Láďa z bezpečnostních důvodů návštěvu výstavy zakázanou. O tom, že by někomu utkvělo v paměti něco z exponátů nepadlo ani slovo.

 

Polorozbořený jez = nejkritičtější místo naší trasy, jsme také všichni zvládli bez větších potíží. I když některé posádky byly trošku více umáčené podjezovou vlnkou a já s Podčarovkou jsme měly namále na podjezovém balvánku - pro mě kormidelníka se přece jenom ztěžka zvládal povel háčka Podčarovky „…mami, bacha kámen!!!“

cca 14,15 - Višňová

Hospoda tady byla tentokrát zavřená, takže jsme svůj pobyt zde zaměřili pouze na vylodění a odjezd. Přeautění chvíli zdržoval Brzi, který se okamžitě odběhnul převléci do suchého, aby se potom natlačil do auta plného mokrých lidí. Oaj se nejprve radoval, že nemusí přeauťovat, ale kdo se směje naposled… - zkrátka radoval se jen do chvíle než jsme zjistili, že sebou přeauťovači nevzali vypůjčený hrnec.

 

 

 

 

…Višňová = konec plavby…

(Láďa a Simča)

 

 

 

Čekání na auta si krátil každý po svém - někdo se převlékal za houštinkou, někdo dopíjel zbytky pohonných hmot, někdo vyléval vodu z lodí a někdo se houpal na houpačce. Přestalo nám ale pršet a nakonec jsme si užili ještě trošku podzimního sluníčka.

 

..prší…

(Vrstevnice, Dan a Lídy deštník)

 

 

 

 

 

…Vrstevnice na houpačce…

 

 

Vodní část jsme zakončili na Křivoklátě v hotelu Sýkora - jako vždy jsme se zde rychle a dobře najedli a pak jsme se již rozjeli ku Praze připravit se na další část dnešního programu - „část společenskou“.

 

Rekapitulace:

Celkem se zúčastnilo:                 19 lidí = 17 na lodích, 2 autodoprovod

Celkem psů:                                  0

Celkem lodí:                                 9

Počasí:                                           občas přeháňky, ale vysvitlo i sluníčko, t = cca 8° C

Celkem km:                                   11 km

Hrubý čas:                                     3:06

Čistý čas:                                       o pauzičku méně

Průměrná rychlosti:                    tak akorát na pohodové tempo

Trasa:                                             Skryje u Berouna - U Rozvědčíka - Višňová

Cesta:                                             sem tam vlnka, sem tam peřejka, občas volej a jeden polorozbořený jez

 

„část společenská“

 

Konání večerní seance byla z počátku ohrožena, neboť OAJ pod vlivem domnělého nezájmu ze strany BBCC zamluvil jen malou hospůdku. Když však na poslední chvíli zjistil, že s tím vlastně všichni počítají ačkoli klasicky svůj zájem o účast neoznámili, zapojil všechen svůj šarm a v hodině dvanácté zajistil dostatečné místo v hospodě Na Mělníku.

Sešlo se nás nepočítaně - členi, nečleni i přátelé BBCC, shlédli jsme Oajovi snímky ze všech možných akcí - z té dnešní pak i několikrát, popili jsme a pojedli jsme, prokonzultovali jsme co se dalo a v závěru, již notně posilněni alkoholem, jsme rozpoutali diskusi na téma „hanbaté fotky na internetu - ano či ne“. Diskuse byla velmi hlučná - a to hlavně díky alkoholu, který v této pozdní hodině koloval v našich žilách. Nicméně jediný závěr, který z toho lze zatím vyvodit je skutečnost, že jsme narazili na problém, který si, žádá stanovení určitých pravidel ať je svoboda projevu sebesvobodnější. Takže ještě budete mít možnost (nebo spíše budou mít možnost aktivní členové BBCC = alive konference) se k tomuto tématu vyjádřit, ale tentokrát v klidu a s čistou hlavou…

 

Neděle 5. listopadu

Zmátlo vás to ??? Ne v neděli se skutečně nic nedělo, neboť tahle akce byla jednodenní (pokud tedy nepočítáme zakončení v časných ranních hodinách). Takže se mějte všichni fajn a jak říká Velkej Pepa „Šlapej dál“.

 

                                                                                          Vrstevnice^J

 

 

P. S.

A kdo z Vás nejel na vodu, protože se bál nastydnutí, nachlazení a podobných následků, pak vězte, že jediný nemocný po této akci byl Brč, který se paradoxně vodní části nakonec vůbec neúčastnil neboť pečoval o svou nemocnou hačici Johanu…