BOREK HISTORY

V Praze dne 22. června 2000

název akce: Borek & OAJ50*
pravidelná akce BBCC v Posázaví se základnou na Brziho chatě, tentokrát rozšířená a tryznu OAJ50

akce číslo: 14
místo konání: Posázaví
termín konání: pátek 9. června - neděle 11. června 2000

Ahoj,
ať se snažíme vymýšlet sebepestřejší program zaměřený na poznávání nových a nových míst, přece jenom jsou už místa, kam se začínáme vracet rádi…

Pátek 9. června

• Brzi + Michal
• Brácha s rodinou (Luboš, Jindra, Píťa)
• Mladej Pepa + Hrošík
• Simča
• Pfyzik
• Oaj + Marcela

…8 členů BBCC + 3 hosté + 0 psů…

…bylo to příjemné, bylo to veselé a bylo to nadmíru hlučné (ovšem sousedé to přece jenom nakonec rozdejchali)…

Sobota 10. června
…od časného rána přijížděli další…

• Vr. + Podč. + Vrčka
• Valaši (Jarda + Edita)
• 4x Babický (Milan + Kamila + Miloš + Lukáš) - jinak je to Janina učitelka a byli s námi už na Okoři
• PeDorka + Terda
• Jirka Kr. sr. - !!! neuvěřitelné, ale skutečně to byl on !!!
• Fialáci (Jája + Tomáš)
• 4x Vaňci
• 3x Širlovi (Franta + Honza + Vojta) - jinak jsou to Brziho známí a byli s námi už před dvěma roky za památného deštivého průjezdu Kocábou (tehdy ovšem Honza chyběl díky svému zanícenému slepému střevu)
• Gábina + Tomba (zbytek Kalivodů se učil nebo prostě dělal úplně něco jiného)
• Lojza PP + Petr (Eva zvolila jinou aktivitu a Irena trávila momentálně čas pooperační rekonvalescencí v nemocnici, neboť z drobné koliky, kterou vzpomněl Jarouš v History of Botič, se vyklubalo nezáviděníhodné zauzlení střev)

…pro dnešní den nás tedy bylo…

…26 členů BBCC + 10 hostů + 1 pes…

10,20 - odjezd, vzhledem k přípravnému mumraji ve stylu soustavného přenášení čehosi kamsi, ranní kávy, předstartovního piva a Brziho instruktáží o funkčnosti myčky nádobí, rukou a splachovacího mechanismu WC (díky proslulosti těchto instruktáží si je nikdo nenechal ujít, na druhou stranu každý si to nechal vysvětlovat samostatně a mám podezření, že někteří i dvakrát) považuji tuto hodinu startu docela za úspěch…

…začínalo být docela slušné horko, takže jsme všichni uvítali cestu Posázavskými lesy. Muflon u Turyňské hájovny skutečně chyběl, takže se zde ani nikdo nezastavoval a první větší zastavení bylo až na osadě Borovíčko - o tomto místě (a “slzách Vrstevnice”) toho, myslím, již bylo řečeno dost, takže nebudu plýtvat místem a pokud snad někomu něco uniklo, tak ať se zeptá individuelně…

…po krátkém odpočinku v místech, kde vyznavači trampingu tráví již po desetiletí víkendový čas, jsme se vydali dál. Brzi, cestu neznajíc, se vydal přímo za nosem, v důsledku čehož nás protáhnul dosud neobjevenou kamennou stezkou ačkoli vedle vedla poměrně široká a pohodlná cesta. A než jsme se přes ty kameny všichni předrncali, Brzi sednul na kolo a se skupinkou nejrychlejších zmizel v lesním porostu. Navíc jsme se, my zadní, krátce zdrželi s Bráchou, který na svém téměř novém kole vjel na chatrný klacíček a udělal si slušnou osmu - pokud uvážíme, že na kole vyjel po druhé a po druhé si po dvou kilometrech udělal osmu na předním kole, pak se zřejmě nelze ani divit tomu, že měl slzy na krajíčku. Chvíli to vypadalo, že kolo zahodí do lesa a sám se vrhne ze skály do blízkého lomu, ale nakonec jsme jen povolili přední brzdu a jakmile Bráchovi klesnul adrenalin na únosnou míru, jelo se dál. Ovšem nastal problém s názvem “KUDY”…
Nutno přiznat, že za dvacet let mé nepřítomnosti ve zdejší trampské lokalitě se poměrně značně změnila zasypanost a zarostlost okolních lomů, takže tam, kde jsem já pamatovala údolím vedoucí cestu byl nyní čerstvý zásyp kamenů… Věděla jsem sice, kterým směrem je Hornopožárská hájovna (další bod naší trasy), ale jediná přístupová cesta zvaná Kamzičí stezka (hádejte proč), kterou jsem znala já, byla pro jakýkoli přesun s kolem absolutně nevhodná. V nouzi nejvyšší samozřejmě pomohly mobily a samozřejmě cesta vedla tam, kde za mých mladých let byla neschůdná hora čerstvě nasypaných kamenů z lomu. Dnes však po tomto zásypu nebylo ani památky, za to se v těchto místech nacházel přirozeně zalesněný kopec a tvářil se, jako by tu byl odjakživa. Matka příroda měla zase jednou možnost ukázat, jak se za dvě desítky let dokáže neuvěřitelným způsobem změnit (to konečně ale dokážeme také…).

…již zase všichni jsme šťastně minuli Hornopožárskou hájovnu a vzhledem ke vzrůstajícímu hladu a žízni jsme vynechali kochání se okolím na vyhlídce Panská skála (stejně přes přerostlé stromy nebylo příliš vidět) a pospíchali jsme do Těptína…
…v Těptíně zůstali na plánovaném pivu jen Pfyzik, Jája a Jirka Kr. sr. a odpojila se rovněž část Babických - Milan s Kamilou a malým Lukášem jeli poněkud volnějším tempem. No a my ostatní jsem odchrtili cestou necestou kolem Ringhofferovy hrobky - zde se již někteří dožadovali oběda, takže Brzi raději osvětlil něco málo z historie zakladatele proslulých strojírenských závodů, později známých jako ČKD Tatra - Smíchov s důrazem na to, že zde se obědy rozhodně nevaří. Pak jsme pokračovali polní cestou, kde jsme se loni zjara bořili po kolena ve sněhu až jsme dojeli k hotelu René, kde jsme konečně zasedli k obědu. Zdejší kuchyně opět nezklamala, jen vrchní z nás byl po 15-ti minutách totálně na prášky, ale pak přece jenom naše chaotické objednávky rozdejchal a vše se vyvíjelo k oboustranné spokojenosti.
Ovšem více než jídlo, stala se rozhodně nezapomenutelnou poobědová diskuse na téma “mé mládí mezi sračkama” - těžko říct, jak se vlastně tato diskuse rozvinula, ale jedna příhoda byla lepší než druhá a zvlášť svými zážitky triumfoval Jirka Kr. sr. A to nejen množstvím, ale i obsahem historek. Za nejlepší z nich bych já osobně považovala když vyprávěl, jak coby malý hošík vhodil do latrýny kámen a kulatým “sedacím” otvorem se zaujetím sledoval, co to udělá… Sledoval ale jen do chvíle, než kámen dopadnul, pak už neviděl nic a ještě dlouho z něj byly cítit důsledky tohoto pokusu…
Vydrželi jsme u tohoto tématu poměrně dlouho a vzhledem k naší hlučnosti si určitě všichni ostatní oddychli, když jsme se konečně začali sbírat k odjezdu. Milan s Lukášem Babických nás opět opustili a vydali se poněkud kratší cestou zpět. No a nás ostatní čekala snad nejpříjemnější část dnešní trasy - nejprve jsme po silnici sjeli úžasný skopec do Libeře a pak jsme se vydali Záhořanským údolím podél Záhořanského potoka…

…a zase (jako před dvěma roky) jsme projížděli spoustu brodů a zase (jako před dvěma roky) to bylo v parném dni nesmírně příjemné a zase (jako před dvěma roky) Honza Vaněk píchnul…

Postupně jsme dojížděli do Davle, nebo spíše jen ke kiosku na okraji Davle, kde se někdo vykoupal ve Vltavě, někdo si dal pivo a někdo si dopřál obojího. Rozhodně není bez zajímavosti, že při naší první cestě Posázavím (překvapivě před dvěma roky) Brzi zatajoval všechny hospody na trase a jakmile jsme se uchýlili ke sklenici zlatavého moku, byl značně rozladěn, nervózně pobíhal mezi námi a tahal nám půllitry z rukou. Po dvou letech strávených v kruhu BBCC nejenže nám pivo nezakazoval, ale občerstvení tekutým chlebem naplánoval tak často, že jsme dokonce návštěvu některé minuvší hospody i odmítli. Přece jenom máme játra jenom jedny…

…z Davle jsme se přesunuli do Pikovic, kde jsme se pro změnu vykoupali v Sázavě - teda voda byla super a ačkoli hloubka (nebo spíš nehloubka) říčního koryta plavat příliš nedovolovala, všichni si v příjemně chladné vodě alespoň dosytosti poleželi...
…no a od vody jsme se zase přesunuli ke kiosku na pivo…

Jak se kdo doobčerstvoval, tak se postupně odjíždělo. Mezi prvními odchrtili Širlovi a odjela i Kamila s Milošem, na které už čekal zbytek rodiny v Kamenném Přívoze připraven k odjezdu ku Praze. Jejich odjezdem se náš počet snížil na…

…26 členů BBCC + 6 hostů + 1 psa…

Pak se dlouho nedělo nic a pak jsme se začali zvedat i my ostatní. Čekala nás na jednu stranu nádherná cesta Posázavskými lesy (tzv. Posázavská stezka) vinoucí se úbočím skal nad Sázavským tokem, na druhou stranu to však byl úsek poměrně náročný - samý dokopec, schody a kamení. Dost znavení jsme dorazili k přívozu v Žampachu a jednohlasně jsme odsouhlasili vyhnout se již Kamennému Přívozu a jet nejkratší cestou “domů”.
A jak bylo rozhodnuto, tak se i stalo. Po pěti kolech (tím mám na mysli 5 kol naložených na lodi) jsme se přívozem přeplavili na druhou stranu. Valná většina (tedy všichni kromě mě, Bráchy, Jindry a Teriny - té to ovšem zakázala Dorka) to zároveň spojila i s večerním mytím a vodní tok přeplavala. No a po necelých 3 km jsme byli “doma”.

19,15 - jako první se kliky branky dotkli chrti Širlovi, Malej Brzi a Tomáš.

V Bufáči (či raději v hospůdce) pod chatou na nás již nedočkavě čekali Kožaři (Zdeněk, Lída a Dan) a Brčáci (Brč a Adéla), čímž se nás počet opět změnil na…

…28 členů BBCC + 9 hostů + 1 psa…

Na baráku Brzi nejprve instaloval sprchu a umožnil nám, co jsme ještě toužili po koupeli, omýt se studniční vodou o teplotě cca 4° C - bylo to vskutku velmi osvěžující. No a pak již nic nebránilo zahájení tryzny OAJ50*…

V přírodní fotogalerii jsme měli možnost shlédnout průřez uplynulými 50-ti lety Oajova života - tedy od růžolícího miminka, přes pohledného vojína, k nám známé tváři vousáče až po prognózu vývoje v dalších letech směřující k přeměně v medvídka koalu. Největší radost z dárků pak Oaj projevil nad desetilitrovým soudkem piva, který, od chvíle, kdy jej vyprostil z krabice, nepouštěl z dohledu ani z dosahu a celý večer se poctivě snažil o jeho vyprázdnění. Nezdolal ho, ještě musí trénovat…

Hned zkraje večera nás také na chvíli opustila Jája, která již nevydejchala naštvanou tvář svého syna Tomáše a odvezla jej na jakýsi mejdan zpět do Prahy. Ačkoli nás mobily na mnoha akcích zachránily od různých nástrah a záludností, v tomto případě byl účinek opačného rázu neboť kdyby byly bývaly mobily nebyly, nebyl by se byl býval Tomáš dozvěděl o chystaném mejdle a nebyl by byl býval usiloval o předčasný návrat do Prahy. A usiloval vskutku účinně…
Jája sice po návratu byla ještě hodnou chvíli nervózní, neboť synka vypustila z auta u Krčské nemocnice, ale jakmile měla potvrzeno, že je Tomáš v “bezpečí” tlupy stejně starých puberťáků, oddala se společně s ostatními načatému veselí.

Kolem půlnoci nás opustili Valaši (dnes jim Mareček ponechal vskutku dlouhou vycházku), 3x Vaňci (bez Majdy), Gábina s Tombou a Lojza PP s Petrem a energií nabitý Brč vyprovokoval koupání v jakémsi rybníku. Ne všichni ale byli jeho nápadem nadšeni, takže k rybníku se nechali zavléci pouze Brzi s Michalem, Adéla, Jirka Kr. sr. a Jája, z nichž se nakonec koupali jen Brzi s Michalem a Brč.

Těžko říci, kdy a kdo šel spát poslední, ale jedlo se, pilo se a hrálo se na kytaru ještě dlouho přes půlnoc. No a pokud ještě odpočítáme odjezdivší, pak nás na Brziho letním sídle nocovalo…

…18 členů BBCC + 9 hostů + 1 pes…

Neděle 11. června
Po snídani jsme se někteří vydali zpět do Prahy - odjeli 3x Vr. a Majda, Jája, 3x Kožaři, 3x Brácha a 3x Šileři, takže na dnešní výlet se chystalo vyjet…

…13 členů BBCC + 0 hostů + 1 pes…

…a pro zpestření opět předávám klávesnici jiným - tentokrát pro změnu Brzimu a Brčovi- vzhledem k tomu, že jejich zápisky jsou vzájemně doplňující se, uvádím je jako vzájemně doplňující se…

Během rána se postupně vytratili někteří členové a hosté BBCC. Většinou tvrdili, že mají ještě nějaké povinnosti, ale jejich ztrhané rysy svědčily o nedostatku fyzických sil po včerejším pohodovém výletu a částečně probdělé noci.

Asi kolem desáté, kdy teplota již atakovala třicetistupňovou hranici, byli k odjezdu připraveni následují členové BBCC: malej a velkej Pepa, Dorka, Jája (alias Hrošík - pozn. Vr.), Simča, Adélka, Brč, Marcela, Krejčík, Pfyzik a malej a velkej Brzi (malej Brzi je větší než velkej Brzi). OAJ se rozhodl, že bude zabezpečovat týl. Jako základnu si určil postel u televize v Brziho chatě. K odjezdu bylo tedy připraveno dvanáct cyklistů.

Ačkoliv se zdálo, že máme velkou časovou rezervu a že tedy snad vyjedeme včas, nakonec se zpoždění jako vždy konalo a "na každého se čekalo".
Jediný, kdo tento den nevyjel a rozhodl se hlídat Brziho letní sídlo, byl OAJ, který se po sobotní oslavě svých kulatin přece jen necítil zcela ve své kůži - jeho tělo si žádalo odpočinek.

Po vydání pokynu k odjezdu všichni nasedli na bajky a odjeli vstříc dalším intenzivním zážitkům. První intenzivní zážitek měla Dorka po ujetí asi dvaceti metrů, kdy se jí vyboulila zadní pneumatika. Opravy se ujal velkej Pepa. Před tím ovšem oznámil mobilem přednímu voji, abychom na ně nečekali, že se k nám příležitostně připojí.

Dorka měla smůlu: hned po výjezdu jí na kole praskla pneumatika (ne duše), která se prakticky nedá opravit. Tak tedy sbalila a po mnoha hledáních různých klíčů, vracení se a hledání dalších klíčů (líčil OAJ) nakonec odjela (autem).

Zbylo nás tedy deset a pokračovali jsme vrstevnicovou cestou lesem do Jílového. Lesní chládek však trval pouze krátce, dále jsme stoupali po kamenité cestě na prudkém slunci, projeli jsme Jílové u Prahy a zase jsme stoupali tentokrát po silnici ke Svatováclavským lázním. Krůpěje potu se spojovaly v souvislé pramínky, když se náhle vpravo od silnice objevila požární nádrž.

Při cestě objevil Jirka Krejčík krásné místo pro koupání, které fanatičtí koupači kupodivu přehlédli. Takže jsme se vykoupali, vyfotili jsme se, jak nazí po koupeli kouříme a telefonujeme (život je zkrátka nuda) a pokračovali jsme ve výletu.

S potěšením jsme svá nahá těla smočili v příjemně chladné a relativně čisté vodě. Honza poté, co se ochladil si zapálil cigaretu, vzal si mobil, poodešel stranou a za mírného procházení usilovně telefonoval.
Marcela usoudila, že telefonující nudista bude zajímavý snímek do dokumentace akce, a nenápadně se přikradla s fotoaparátem. Brzimu se tato situace, kdy nudistka fotí nudistu, také zdála zajímavá a rovněž si to vyfotil. Nutno poznamenat, že ani Brzi nebyl oblečen. Do uzávěrky se nepodařilo zjistit, jestli někdo další ať oblečen či neoblečen, fotil tuto skupinku. Pokud takto pořízené fotografie budou zveřejněny, lze očekávat další aféru BBCC.

Od nádrže jsme pokračovali nahoru k Svatováclavským lázním, kde silnice zase prudce klesá několikakilometrovým sjezdem do Záhořan. Ozval se velkej Pepa, že pneumatika na Dorčině kole má zcela fatální defekt, který nelze opravit, a že tedy ruší svoji účast na dnešním výletu a odjíždí.

Po dlouhém sjezdu jsme v ...? navštívili hospodu a posilnili jsme se.

V Záhořanech jsme zasedli do hospody a dali piva, limonády, zmrzliny atd. Při placení jsme se podivovali místnímu zvyku, kdy vrchní nemá šrajtofli a s každým placením běhá k pokladně pro vrácení drobných. Po občerstvení jsme v klidu nasedli na kola a pokračovali po silnici do Okrouhla. Malej Brzi ještě netušil, že si v hospodě zapomněl baťoh. Jeli jsme po silnici mezi poli na prudkém slunci přes Zvoli a Ohrobec, kde si malej Brzi konečně uvědomil, že nemá baťoh a vydal se pro něj zpět do Záhořan. My ostatní jsme pokračovali dále přes Lhotu na keltské hradiště Závist. Tam nás malej Brzi měl zase dostihnout.

Než jsem dojeli do ...?, kde bývalo keltské hradiště, zjistil Michal Brzi, že zapomněl v hospodě batoh, takže se pro něj vrátil. Ostatní jsme dojeli na hradiště, prohlédli si jej a vrátili se do ...? na oběd do hospody. V této bylo velmi příjemně, protože v ní bylo "jen" 30 st. C, kdežto venku bylo cca 35 st. C. Vedro bylo opravdu strašlivé: polovina z nás usnula s hlavou na stole, protože kombinace "vedro, piva a 'včerejší' oslava OAJe" udělaly své.

Na Závisti jsme si prohlédli přes dva tisíce let staré základy hradiště, ovšem vzhledem k třicetistupňovému vedru bez valného zájmu většiny účastníků a vrátili jsme se zpět do Lhoty na oběd. Cestou jsme potkali splaveného malého Brziho s baťohem. Oběd se vydařil, na závěr jsme dali zmrzliny a kafe. V hospodě se nám zdálo, že je moc vedro, ale když jsme po obědě vyšli ven, poznali jsme co je to odpolední tropická výheň a proč jižní národy v těchto hodinách prožívají siestu. My jsme ovšem nasedli na kola a pokračovali po silnici dále. Malej Brzi se od nás odpojil a pokračoval přímo domů, aby stihnul ještě něco do školy. Domů do Modřan dojel za necelou hodinu. Zbylo nás tedy již pouze devět.

Další (druhé) koupání bylo v rybníku s názvem Pytlík. Tento byl nevábný: zrostlý zelenými chaluhami. Ale fanatické koupače to samozřejmě neodradilo. Brčovi se zdál název "Pytlík" příliš vulgární a navrhl, aby se rybník jmenoval raději "Sáček", ale nesetkal se s žádnou nadšenou odezvou. Voda byla tak teplá, že jsme se prakticky neosvěžili.

Za Lhotou jsme odbočili po polní cestě ze silnice. Cesta vypadala nejprve velmi sjízdně, ale asi po jednom kilometru se postupně vytratila, takže jsme dále pokračovali polem hrachu, pak kukuřice a nakonec obilí k silnici, která nás měla zavést k rybníku Pytlík. Všechno špatné může někdy mít i dobré stránky. Kdyby místo tropického vedra a sucha bylo v polích vlhko, asi by ty dva kilometry polem vstoupily do historie BBCC jako slavná bahenní etapa.

Když jsme dorazili k silnici, sjeli jsme v pohodě k rybníku Pytlík, kterému jsme začali důvěrně přezdívat Sáček. Sáček nás ovšem moc nepotěšil, protože je plný řas. Koupání se tedy moc nevydařilo.

Třetí a poslední koupání bylo v rybníce již cca 1km od cíle cesty: Brziho letního sídla. Voda byla příjemně studená. Nekoupající se dívky (Jája Č. a Adéla) byly nekoupajícím se Jirkou K. navedeny, aby koupajícím se odnesly šaty a boty. Nápad byl bez váhání realizován okamžitě: svršky byly odneseny na silnici. Mokří naháči pak spěchali pro své věci. Okolo projíždějící řidiči automobilů měli nezvyklou podívanou...

Pokračovali jsme dále po silnici do Psár a pak lesní cestou nahoru k silnici k hotelu René. Bufet u hotelu jsme však nenavštívili a místo toho pokračovali přes Chvátalku do Pohoří, kde je také hospoda. Tam jsme dali chlazené nápoje a zase pokračovali po silnici do Skalska. Za Skalskem jsme odbočili do Hornopožárského lesa a šestikilometrovým sjezdem z Kněží hory jsme přijeli k pohodovému lesnímu rybníku u hájovny Turyň. Zde jsme opět, jak je v BBCC zvykem, naskákali bez plavek do chladivé vody s rybami. Když jsme byli uprostřed rybníka, Adélka a Jája nám odnesly důležité svršky na poměrně frekventovanou cestu a naházely na hromadu v těsné blízkosti rozšlapaného psího trusu. Přebírání svršků s nutností balancovat mezi zbytky trusu se odehrávalo za přítomnosti kolemjdoucích rodinek s dětmi na podvečerní procházce. Již oblečeni jsme nasedli na kola a po necelém kilometru jsme v osm večer dojeli k chatě, kde nás již netrpělivě očekával OAJ.

Po příjezdu k Brzimu jsme strávili ještě příjemný podvečer, kdy jsme dojídali chutné zbytky z OAJovy oslavy a čekali jsme, až opadnou zácpy aut na cestách do Prahy. V klídku jsme sbalili a v totální pohodě odjeli domů.

BrčPak jsme v klidu dojídali zbytky, uklízeli a postupně odjížděli domů.

Poslední odjel Brzi v deset večer.

To je vše

Brzi

Dohromady poskládala…

Vrstevnice

P. S.

Co není v hlavě… zkrátka po pár dnech se na našich obrazovkách objevil od Brziho následující mejl:

Odesílatel:brzi
Odesláno:19. června 2000 10:51
Komu:ALIVE-bbcc; SIRL
Kopie:brzi
Předmět:Zapomenute vystrojni soucastky

Nazdar,
po odjezdu vsech ucastniku Borek2000@OAJ50 v nedeli 11. 6. 2000 vecer byly nalezeny nasledujici vystrojni soucastky:

• hnedy frote rucnik
• detska prilba fialova Author
• detske cyklisticke rukavice bezprste, cerne se zlutym lemovanim a napisy: Merida a Bike to Nature
• chlapecke plavky barevne s prevahou modrych odstinu, velmi male
• molitanova vystelka z cyklisticke prilby
• klicka od nytovace na retez

Pokud jste v poznali svuj material, hlaste se na nize uvedenych kontaktech nebo bude mozne si věc vyzvednout na akci Roh nasledujici vikend.

Brzi

Sebekriticky přiznávám, že přilba Author a klička od nýtovače byly moje, kdo se přihlásil o zbývající věci, či zda se Brzi koupe v “nových” plavkách, to už si budete muset (v případě zvýšeného zájmu) zjistit sami…

A to už je z Borku opravdu vše.

VrstevniceJ

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 27. prosinec 2000
Copyright © BBCC, 2000