LEŠTINKA HISTORY

V Praze dne 11. června 2000

název akce: Skuteč
alias Doktorova akce Leštinka

akce číslo: 13
místo konání: Českomoravská vysočina
termín konání: pátek 19. května - neděle 21. května 2000

Ahoj,
čas rychle kvačí a tak vynechám nezajímavé prology a vrhnu se rovnou na rekonstrukci naší akce konané v okolí Skutče, kde Oaj prožil své dětství a mládí. Z tohoto důvodu byl také Oaj náčelníkem a duchovním otcem celé výpravy.

Ale přece jenom si neodpustím “drobnou” noticku na úvod. Když se Oaj ve své pozvánce zmiňoval, že budeme ubytovaní v hostinci 5. cenové skupiny, považovala jsem to za nadsázku a vesele jsem se smála - jak jsem ovšem později zjistila, byla to ale jen a jen moje mladistvá nerozvážnost a nezkušenost s vesnickými zařízeními tohoto typu. Samotná budova hostince, výčep a taneční sál vypadaly celkem bezvadně - střechou nezatékalo, okna byla nerozbitá, hostinský Miloš byl příjemný a usměvavý, pivo teklo proudem, kafe bylo skvělé a jediné co by se snad dalo vytknout, byla skutečnost, že se v tanečním sále malovalo a uklízelo naposledy zřejmě za Rakouska-Uherska a i výzdoba pamatovala ještě některou z totalitních oslav. Ale to byl detailíček. Na druhou stranu s velkou radostí byly přijaty bubny na pódiu a nejeden z účastníků akce si v průběhu prvního večera vyzkoušel své bubenické umění.
Potíže nastaly až ve chvíli, kdy jsme se chtěli opláchnout a použít WC. Tady jsme se všichni jednohlasně shodli na tom, že co se hygieny týká, budeme zřejmě zcela neplánovaně nacvičovat na akci Ukrajina…

…NEBOŤ…
…toalety sice byly - dokonce jsme mohli mít jednu kabinku pro dámy a jednu pro pány. Ovšem venkovská latrýna umístěna v přízemí budovy nás poněkud zaskočila. S mytím to pak bylo obdobné - jedinou poskytnutou vodou byla pumpa na návsi a umyvadlo na dřevěné židli vedle toalet - díky “návštěvě z Prahy” pak luxusně doplněno o čistý ručník a mýdlo. Nejhorší na tom ale byla skutečnost, že pan hostinský Miloš si část budovy, bohužel právě výčep a toalety, na noc velmi dobře zamykal (a to jak zevnitř, tak i zvenčí), takže kdo potřeboval čůrat v noci nebo časně ráno, byl odkázán na okolní patníky. Copak pánové, těm bylo hej, ale my holčičky jsme v blízkém okolí marně hledali křovíčko, za které by bylo možno se přikrčit.

No, ale nicméně musím přiznat, že už samotný typ zvoleného ubytování přispěl ke koloritu celé akce a díky Milošovi a jeho hospůdce máme dodnes nač vzpomínat. Zkrátka Doktorova akce Leštinka se nesmazatelně vryla do našich pamětí.

Pátek 19. května
Jak už si jistě začínáte zvykat, opět jsem svoji účast omezila jenom na sobotu a nedělní ráno, takže příležitost opět mohou dostat i jiní písmánci. Pátek zaznamenal Vašek, takže teď něco málo z jeho klávesnice…

Sešli (sjeli) jsme se v obci Leštinka. Cestou byla vyvěšena cedule BBCC se správným fontem a šipkou ukazující cestu k hospodě, takže jsme se nakonec všichni sjeli.

• Oaj (známý jako Doktor)
• Brácha s rodinou (Luboš, Jindra, Píťa, Klára = Jindry dcera a její Pionýr David)
• Brči (Honza a Adéla)
• Vašek, Ryšavka
• Mladej Pepa, Hrošík
• Velkej Pepa
• Dorka
• Pfyzik (až po guláši)

…10 členů BBCC + 5 hostů + 0 psů…

Obsadili jsme velký sál hospody, ochutnali 3 druhy piva - všechny točený.

Kolem 11tý (= 23,00 - pozn. Vr.) jsme zanechali nejospalejší spát a začali jsme v hospodě obšťastňovat místní kytarovou produkcí. Nejvíce se líbila “Montgomery”.

A Rajče je prý pohřebák.

Sobota 20. května
10,00 - na minutu přesně jsme dorazili do Leštinky:

• Vr. + Podč.
• Marcela
• Vítek

Tím pádem nás bylo…

…14 členů BBCC + 5 hostů + 0 psů…

10,46 - odjezd
Cesta byla pohodová. Skopce střídaly dokopce - jak také jinak na vysočině… Takže to zase vezmeme jen tak rekapitulačně.

Z Leštinky jsme vyjeli po silničce a na různých druzích asfaltu jsme se drželi několik kilometrů. Pofukoval mírný větřík a nevím jak komu, ale mě osobně vyfoukal z hlavy všechny starosti uplynulých dní. Papír za papírem mi mizel z mozku a po dvou týdnech náročných pracovních fatalů jsem zase začala vnímat, že je tráva zelená, stromy v alejích již odkvetly a místo nich se začaly objevovat zákrsky budoucích jablek, hrušek, švestek a já nevím čeho všeho. No a louky mezi poli byly samý květ. Sakra, jak jsme se regenerovali než jsme začali jezdit s BBCC???
Za Oldřiší jsme silnici opustili a drželi jsme se červené turistické značky, po které jsme společně dojeli až do Kameniček. Odtud jeli někteří po silnici, no a někteří si ještě před obídkem dali lehký dokopečíček. Žádná z tras nebyla delší nebo kratší - jak jsme se rozdělili, tak jsme se ve stejnou chvíli spojili ve Svratce (líp by to snad nevyšlo ani kdybychom se domluvili) a společně jsme zasedli k obědu v hospodě U Šillerů (13,15 - 14,28)…

…jen jsme zasedli ke stolům, venku se strhla přeprška, takže jsme se v klídku věnovali skvělým polívčičkám a hotovkám…

Po dešti se lehce ochladilo, nicméně stále bylo příjemně. Brácha, Jindra, Píťa a Klára se odpojili a vzali to kratší cestou zpět - pro dnešek toho měli jak oni, tak i jejich nová kola prý už dost. Tím pádem nás pokračovalo dál…

…14 členů BBCC + 1 host + 0 psů…

My ostatní jsme se vydali přes Devět skal. Cesta lesem byla zpočátku dost kamenitá, díky čerstvé navážce kamenné drtě, která nám všem (a hlavně Pionýrovi na galuskáči) dávala dost zabrat. Ale projeli jsme všichni, nikdo překvapivě nepíchnul a jedinou nehodičku měl Vítek, který kamenitou cestu “chytře” objížděl lesem a přehlídnul asi metrový pařízek…
A protože všechno jednou skončí, tak i kamení ustalo a pak jsme již celkem bez problémů dojeli až pod Devět skal. Ačkoli Oaj všechny dost důrazně vyzýval, že do chráněné oblasti Devět skal se na kole jezdit nemá, Brč a Pfyzik jeho slov příliš nedbali a jako jediní zůstali v sedlech svých železných ořů. My ostatní jsme kola ponechali pod bedlivým dohledem Oaje, který už ty skály prý nejednou viděl, a vydali jsme se pěšky…

15,15 - 16,45 = pěší výstup na Devět skal (ačkoli nás Oaj nabádal, že se nemáme flákat a za dvacet minut ať jsme zpátky, trvalo nám to podstatně déle - taky nejsme žádní chrti)
…zpočátku mírný kopec se poměrně rychle zvedal vzhůru a přibývalo i kamení a skal až jsme stanuli na vrcholku = 836 m n/m. Cestou jsme také, díky piktogramům, zjistili, že v této chráněné oblasti platí mnoho zákazů - nesmí se:

• trhat kytky
• jezdit na kole (Oaj měl přece jenom pravdu, ale Brče s Pfyzikem to stejně nezajímalo)
• chodit mimo cestu
• tábořit (tedy netuším, kdo by na těch šutrácích chtěl bivakovat)
• odpadkovat
• ohnit
• a sahat na ptáčka (což všichni pánové pečlivě dodržovali)

Rozhled do kraje ze skalního vrcholku byl úžasný (já to vím, samozřejmě, jenom z doslechu, protože skalní vyhlídka nebyla právě místem pro závratěmající) a když jsme se dostatečně pokochali, vrátili jsme se k již poměrně nudícímu se Oajovi a pokračovali jsme dál…

17,05 - 17,45 - hospoda v Milovy
…a zase čaj a zase kafe a zase pivo a zase skvělá polívčička a zase přeprška a zase se o trošku víc ochladilo…
…Bráchova odloučená skupina již v tuto chvíli popíjela v Leštince pivo…

18,30 - 765 m n/m = zkamenělý zámek
…zkrátka odpočinuli jsme si na skalním masívku uprostřed lesa…

18,53 - 781 m n/m = Karlštejn
…tentokrát to nebyl skalní masív, ale rokokový zámeček z 18. století (dnes rekreační středisko OP Prostějov - jak milá připomínka nedávných dob, ani jsem netušila, že zařízení tohoto druhu ještě existují). Jinak jsme zdolali poslední vrchol, který jsme dnes měli v cestě. Odtud jsme již jeli jen s kopce…

20,28 - Leštinka
Dojeli jsme poměrně utahaný, hladový a promrzlí. Já osobně jsem hned zalezla do spacáčku, vypila jsem dvě horké griotky, snědla jsem skvělý řízek a pak jsem se svalila na karimatku a probrala jsem se až ráno. Ale ani ostatní nevydrželi příliš dlouho a poměrně rychle odpadávali do svých pelíšků - jen Pfyzik vydržel s hospodským Milošem u piva a u kytary až do 2 hodin do rána.

Neděle 21. května
Vzhledem k tomu, že jsem se hned po ranní kávě s Podčarovkou a Vítkem vydala směrem ku Praze, čímž jsme snížili počet zúčastněných na…

…11 členů BBCC + 5 hostů + 0 psů…

předávám teď klávesnici a volné místo pro tvůrčí iniciativu jiným…

…tak aspoň něco, na co jsem si vzpomněl (alias tvorba z Brčovy klávesnice)

Skuteč - neděle
Ačkoliv předešlý den byl celkem náročný (téměř 70km), v neděli nás OAJ také nešetřil.
Počasí nám přálo více než v sobotu: bylo tepleji a více sluníčka.
Vyjeli jsme samozřejmě se zpožděním (podle hesla "na všechny se pořád čeká") cca 0,5 h.
Zajímavé zastávky byly zejména ve skalách.

Koupání nás čekalo na přírodním koupališti v lese, kde je voda studená i v parném létě. Přesně řečeno: voda je tam pořád stejně studená, protože vyvěrá odněkud hodně zespodu a teplota vzduchu na ni nemá vlastně vliv. No, bylo to opravdu dost studený, ale osvěžení to bylo příjemný. Dali jsem samozřejmě i pivo.

…a na závěr ještě trocha z klávesnice Doktora Oaje - sice strohé, leč výstižné a pokud uvážíte, že jsem těchto pár řádků vyrazila z Oaje na Slovensku při lenošení Slovenské sekce BBCC u bahnitého rybníka poblíž Levkušky, pak si myslím, že je to docela výkon:

1. nejdříve okolo žulových lomů do Skutče
2. lesíkem Malnošť (ovšem možná se jmenuje i jinak, ale lépěji se mi to po Oajovi rozluštit nepodařilo - pozn. Vr.) do Předhradí, kde byl zavřený hrad Rychnburk se zavřenou hradní hospodou
3. Šilinkovým dolem do Hněvětic a odtud přes Perálec a Zderaz do Proseče
4. tam v hotelu Hornička oběd
5. v lese po cestě do Toulcových maštalí udělal Brácha z předního kola poprvé osmičku (pokud uvážíme, že to bylo zbrusu nové kolo, dost to zamrzí - pozn. Vr.)
6. prolejzání skal Toulcovy maštale (teda to je hrozný název, skály bych si pod tímhle označením určitě nepředstavovala - pozn. Vr.)
7. údolím potoka ke koupališti Roudná. Tam bylo točené pivo a ukrutně studená voda, kterou ozkoušeli Brč, Pepa, Jája, Adéla,… (mám pocit, že kromě Oaje a Bráchy se zřejmě namočili všichni - pozn. Vr.)
8. údolím Novohradky až pod hrad Košumberk. Na hradě byla prohlídka dechových kapel - my jsme však v hospodě Pod Zinduší vyzkoušeli kvalitu piva, grogu,…
9. projeli jsme městečkem Luže a Hroubovice, lesní silničkou do Skály a odtud přes Vrbatův Kostelec do Leštinky

VrstevniceJ

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 27. prosinec 2000
Copyright © BBCC, 2000