OKOŘ 2000 HISTORY
V Praze dne 15. dubna 2000
název akce: OkoHoBu - III. ročník
akce číslo: 9
místo konání: Lysolaje - Okoř a zpět + buřty v Houslích
termín konání: sobota 8. dubna 2000
Ahoj všichni,
je to neuvěřitelné, ale přece jenom
se mi v tom šíleném pracovním kolotoči podařilo vyšetřit chvilku na History
of Okoř, takže tady je něco málo o otvírání naší letošní cyklistické sezóny.
Probouzeli jsme se do příjemného jarního rána. Nevím jak kde, ale u nás ve Střešovicích zpívali ptáci o sto šest, ačkoli teploměr ukazoval pouhých 5° C.
První sraz byl v 8,45 u Vaňků v Lysolajích (prostě jako obvykle), kde jsme se také postupně sešli v téhle sestavě:
…celkem…
…18 členů BBCC + 3 hosté BBCC + 0 psů…
Cestu do Lysolaj většině z nás lehce zkomplikoval fakt, že už není objížďka přes Suchdol, kterou jsme všichni již bez problémů zvládali. Trošku jsme si tedy pobloudili po Lysolajích, ale do Květové ulice nakonec dorazili všichni.
První jsem k Vaňkům dorazila já a Valaši a než jsme se stihli přivítat s Hankou a Mirkem, zaúkoloval mě Jarouš přeautěním na Okoř (zde potřeboval nechat auto kvůli malýmu Markovi, protože ten kolem jedné usíná a pak se neudrží v sedačce na kole). Trošku se sice neshodovali s Mirkem v časovém odhadu přeautění (zatímco Jarouš tvrdil, že to nemůže trvat déle jak půlhodinku, Mirek tipoval o mnoho víc), nicméně místo ranní kávy následovalo rychlé vyprázdnění obou aut a s tím, že na nás Hanka počká a pak ostatní dojedeme, jsme odjeli.
Takže zatímco ostatní popíjeli ranní kávu a
snídali skvělý Hančin koláč (aneb jak jsme s Jaroušem přeauťovali):
…ještě v Lysolajích jsme
zachránili zabloudivší Kalivoďáky a Irenu - teda až po té, co si všimli, že
zuřivě poskakuju na křižovatce a mávám rukama na znamení, že jedou jinam (fakt,
že uprostřed křižovatky stálo moje dokořán otevřené běžící auto pak
neradostně vnímali hlavně okolojedoucí řidiči). Pak už jsme ale opravdu vyjeli
z Lysolaj s tím, že Jarouš ví kudy…
…v Horoměřicích začal Jarouš
za volantem studovat mapu…
…vzhledem k situaci jsem raději zavolala Velkýmu Pepovi (v domnění, že je
schopen tak jednoduchý úkol na svých bedrech otce BBCC
unést), aby v 9,15 zavelel odjezd
k ZOO a Brzimu (v domnění, že jde o toho nejschopnějšího z tvrdého jádra), aby zorganizoval sraz u ZOO v 9,30. Uklidněna rozdělením úkolů a přenesením
pravomocí na jiné jsem se pak v klidu věnovala řízení.
…v Černém Volu jsme zabloudili
poprvé - nebo spíš neodbočili jsme na Statenice, jak Jarouš původně chtěl…
…ve Velkých Přílepech si Jarouš
spletl cestu po druhé - omylem zajel do autobusové smyčky…
…9,00 -
jako první jsme dnes spatřili Okoř…
…9,05 -
šťastně jsme zaparkovali a vydali jsme se na cestu zpět. Nutno přiznat, že díky
akci “Jarní cyklistická rozcvička na Okoř”, která
byla propagovaná i v tisku, se obec
evidentně připravovala na obrovský nápor návštěvníků…
…9,20 -
byli jsme zpět u Vaňků…
Předpokládali jsme (nebo spíše já jsem
předpokládala), že v Lysolajích najdeme už jen Hanku
AVŠAK
ačkoli v tuto chvíli již měli
být všichni pod vedením Velkýho Pepy na cestě k ZOO, v klídku popíjeli
kávičku, cpali se koláčem a připravovali se na odjezd. Irena dokonce ještě měla
kolo na střeše (samozřejmě auta)!!! A Velkej Pepa byl v naprostým klidu - hrubá
nekázeň.
9,30 - auta byla uzamčena, Hanka znovu překontrolovala vypnutý plyn a elektriku, nasedli jsme na kola a pod vedením Mirka (Velkej Pepa tohoto úkolu již nebyl hoden) jsme odjeli na sraz k ZOO, kde už byli shromážděni všichni ostatní - teda kromě Brziho, kterého jsme potkali ve Stromovce (!!! není nad to, spolehnout se na ty nejspolehlivější !!!).
9,45 - u ZOO
od blíže neurčené hodiny, přes
hodinu srazu (= 9,30) až po náš příjezd se zde shromáždili:
…takže teď už nás bylo neuvěřitelných…
…32 členů BBCC + 11 hosté BBCC + 0 psů… = 43 (!!!) lidí (!!!)+ 0 psů
10,05 - vzhledem k tomu, že místní hospoda byla ještě zavřená, což někteří nesli s nelibostí, dlouho jsme se nezdržovali a ve složení Brzi - cyklistický dav - Vrstevnice jsme vyjeli podél Vltavy
Průběh cesty byl klasický - většinu času jsme trávili monotónním šlapáním do pedálů a kocháním se okolí. Sluníčko krásně svítilo, vzduch voněl jarem a malý Marek na dětské sedačce občas z dlouhé chvíle svého cyklořidiče a otce Jarouše píchal kamsi (co mu také zbývalo, když jiný výhled téměř neměl). Přesto ale bylo pár zapamatováníhodných okamžiků…
…pivo u přívozu v Klecanech - zde jsme, nad sklenicí pěnivého moku, blahořečili naší prozřetelnosti a nechuti jet letos Únětickým údolím, neboť díky velké vodě byl přívoz Klecany-Roztoky uzavřen. Netuším, co bychom dělali, kdybychom další sraz měli v Roztokách, jako tomu bylo loni a předloni. Rozhodně bychom se tam ale letos nesešli.
Zatímco my jsme pozvolna projížděli kolem Vltavy do Řeže, Chrt se od nás odpojil a cvičně si projel pár okolních kopečků. Přece jenom se s náma kotlíkama lehce nudil…
V Řeži jsme přešli na druhou stranu Vltavy a pak jsme pokračovali úzkou skalní stezkou kolem železniční trati až do Libčic. Někdo to projel na kole, někdo to raději prošel pěšky, ale nenatloukl si nikdo - teda mám pocit že až na Marcelu. Ta si nějakou tu oděrku o skalní výstupek způsobila.
V Libčicích se ukázalo, že největším znalcem dnešní trasy je Milan Babický, který konečně zkonkretizoval moje a Brziho teoretické dohady vyčtené z mapy. V důsledku toho byl Milan určen společně s Brzim “Prvním” a vyjeli jsem dál…
…cestu Libčickým hájem netrefil ani Milan ani Brzi, takže jsme tuto údajně krásnou lokalitu objeli po silnici a dodnes netušíme, o co jsme vlastně přišli. Tak snad zase za rok…
Tursko = pivo.
Tady byla přestávka spíše
z nutnosti neboť se čekalo až dojedeme všichni. No a protože Chrt byl již
dostatečně unaven neustálým čekáním na zadní jezdce, odpojil se s Radkem a
vydali se po vlastní ose zpět do Prahy. Sice Okoř neviděli (což jim ale zřejmě
vůbec nevadilo), ale cestou zpět se rozhodně nenudili (tedy alespoň Radek se nenudil)
o čemž svědčí i následující řádky vlastnoručně sepsané Radkem (pod Toniho
nátlakem). Takže teď něco z Radkovi klávesnice:
Akce BBCC - OKOŘ.
Zážitky Radka po odloučení od zbytku BBCC v ?:?? hodin.
V 10:50 jsme já (tedy Radek - pozn. Vr.) a Chrt z důvodů neustálého zdlouhavého čekání odjeli sami svou cestou do Prahy. Jen, co jsme opustili družinu, okamžitě jsme nabrali průměrnou rychlost 30 km/h a jeli. Chrt samozřejmě svým Chrtím způsobem “až nebudeš moc, tak řekni…, ale já jsem neřekl”. Po namáhavé cestě plné příkopů, kopců a polí jsme dojeli konečně do Šárky. V Šárce jsme se ani jeden z nás nevyznali. Chrt ale vybíral cestu, jaká šla, co nejvíce dokopce. Znáte to, stojíte na rozcestí a jedna cesta vede dolů a jedna nahoru. Na konci Šárky mě Chrt vylákal na nějakou skálu, na které jsme zjistili, že se s ní nějak nedá sjet. Chrt ale zase nějakou podivnou cestu našel. První úsek jsem sjeli v pohodě, ale na druhém jsem přeletěl přes řidítka rovnou do trní a měl jsem plnou nohu a ruku bodlin. To Chrt zase napálil při tomto sjezdu do stromu. Nic víc se pak nestalo a tak jsme dojeli dobře. (Doma mi ale máma musela vyndavat bodliny z ruky.)
9.4.2000 - Radek Dvořáček
…takže nás zbylo…
…30 členů BBCC + 11 hosté BBCC + 0 psů = 41 lidí + 0 psů
A pokračovali jsme dál…
…ačkoli se naše prázdné žaludky už dost ozývaly, zavrhli jsme hospodu v Holubicích, neboť Oaj tvrdil, že je v Zákolanech supr hospoda s pověšenejma prezidentama.
13,00 - došlo na Jaroušova slova - tedy nadešla hodina “H” a malej Marek usnul v důsledku čehož se dost těžko udržoval ve vzpřímené poloze v sedačce. No je pravda, že Jarouš lehce bědoval, že naše tempo velmi špatně odhadnul a že si myslel, že jsme zdatnější jezdci, ale nebylo mu to nic platné. Okoř se zaparkovaným autem byla zatím v nedohlednu.
13,15 - 14,15 - Zákolany
Nejprve jsme se
vyfotili se sochou Antonína Zápotockýho (Brzi se na to těšil už celý týden) a pak
jsme se začali ohlížet po slíbené hospodě. Hospoda byla, prezidenti taky (k tomu pak
ještě nad výčepem foto z jakési místní erotické soutěže), avšak úroveň
byla mizerná. Navíc
jsme neměli absolutně žádnou šanci se do té putyky všichni vměstnat, takže
někteří to vzdali a vydali se směrem na Okoř, no a někteří jsme holt (díky
uvolněným místům) zůstali a dali jsme pivo, guláš a polévku. Odvážnější pak i
řízek. Ti co odjeli, ale rozhodně litovat nemusí, protože jídlo bylo ve stejné úrovni
jako celá hospoda. Prostě NIC MOC.
Tedy je až s podivem, jak
v blízkém okolí Prahy člověk o pořádnou hospodu prostě nezakopne. Na druhou
stranu ale víme, že ani tady již příště obědvat nechceme.
Jediný, kdo pauzu uvítal, byl Jarouš, neboť díky spícímu Markovi nemohl jet dál a kolo neustále udržoval v poloze na zadním kole - to aby sedačka byla vodorovně a Marek v ní mohl klidně spinkat. Takže zatímco my jsme uklidňovali svá hladová bříška, Jarouš “zaparkoval” svůj bicykl do svislé polohy (prostě zapřel přední kolo o plot) a čekal až se dítko vyspinká. Mareček se vyspinkal a naštěstí to stihnul ještě před naším odjezdem, takže do Budečského krpálu už zase radostně píchal cyklořidiče a otce Jarouše kamsi…
Ze Zákolan jsme se pak drželi už jen červené
turistické značky a po zdolání Budečského dokopce pak byla cesta celkem pohodová.
Bez zbytečných zastávek jsme dojeli až na Okoř, kde na nás u kávičky a zmrzlinkyy
čekali ostatní.
Nutno přiznat, že ačkoli Okoř byla
připravena na nápor cyklistů (jako jsme zažili loni), cyklistická invaze se nekonala
(možná i proto, že tiskem prošla pozvánka na cyklistickou rozcvičku na Okoř a kdo
to loni zažil, tak jel raději jinam). Takže tentokrát bylo na Okoři příjemně. Proti hradu byla nově otevřená
cukrárna nabízející zmrzlinu, kávu a zákusky (štrůdl nám snědl Láďa), což
všichni přivítali s radostí a ačkoli byl oběd na Okoři přísně zakázán,
Dvořáčci/Štěpánci a Kalivodi klidně pojedli (…holt žaludek si žádá své
zákaz nezákaz…).
Jen jsme vyjeli, začala Mladýmu Pepovi unikat dušička pneumatička. Chvíli jsme váhali, zda píchat či ne, ale po odborném Vaškově pumpičkovém zásahu jsme došli k názoru, že je uvolněn ventilek, takže jsme Pepu dohustili a vyjeli jsme. Na Okoři ještě Jarouš naložil Editu a Marka do auta a zbaviv se své dvanáctikilové zátěže šlápnul do pedálů a okamžitě zmizel nám uzavírajícím z dohledu.
Z Okoře jsme pokračovali stále po
červené značce, takže jsme chvíli jeli polem, chvíli po silnici a pak zase polem.
Kamenů, ďolíků a všemožných jiných terénních nerovností jsme si užili
dostatek, což naše zadní partie, po zimě lehce zlenivělé, těžce nesly. A co si o
nás mysleli kolemjdoucí, to zřejmě nejlépe ohodnotil asi dvouletý chlapeček
sedící okolojdoucímu tatínkovi za krkem:
“Tatí, to jsou cyklisti, viď???”
“Jo…”
“Tatí, a ty co maj na hlavách takový ty (= přilby - pozn. Vr.), ty jsou taky
normální…???”
V průběhu polního crossu se vytvořila skupinka pomalejších, kterým ti rychlejší bez kouska studu ujeli. Brzi jako “První” prostě na Okoři sednul na kolo a v jakési cyklistické euforii zastavil až v Lysolajích. Pauzy z důvodu čekání na “Posledního” prostě vypustil. V důsledku toho se stalo, že jsme (tedy my pomalejší) v Tuchoměřicích špatně odbočili a tudíž jsme se netrefili na Juliánu (na druhou stranu ale ten dokopec skutečně nikomu z nás nechyběl). Za Tuchoměřicema jsme tedy opět napumpovali Mladýho Pepu (a opět až po delší debatě na téma píchat či nepíchat) a pak jsme po silnici dojeli až do Statenic.
Ve Statenicích jsem se začínala trápit myšlenkou, jak na nás ostatní čekají na Juliáně (zatím jsem žila v bláhové představě, že ostatní jedou jako skupina pohromadě - ach ty růžové brýle mámení) a proto jsem se snažila zavolat Brzimu a informovat ho o neplánované změně naší trasy. Ovšem síť fungovala sporadicky a spojení se nedařilo, takže jsme Brzimu poslali jen krátkou message a vyjeli jsme k Horoměřicům…
…ani nás dokopec neminul…
V Horoměřicích jsme pro změnu
napumpovali Mladýho Pepu a opět jsme zavolali Brzimu. A právě ve chvíli, kdy mi Brzi
sděloval, že sedí u Hanky v kuchyni (!!!), projela kolem nás část středního
pelotonu - okamžitě jsem se přestala zabývat starostlivými myšlenkami na téma kdo a
jak dlouho na nás čeká na Juliáně. Evidentně bylo každému jedno, že již od Okoře neviděli “Posledního”.
Připojili jsme se k projíždějícímu
zbytku BBCC, který nejenže nezjistil, že jsme se k nim přidali, ale
do této chvíle ani netušil, že jsme se někde ztratili. Při průjezdu Horoměřicema
se k nám pak připojovali ještě další a konečná velikost naší skupiny
dávala tušit, že Brzi zřejmě ujel všem. Zase z něj příště uděláme “Prvního”…
cca 17,00 -
Květová 1, zkrátka jsme zase v Lysolajích.
Je až neuvěřitelné, kolik lidí
pojmula Vaňkovic kuchyň, nicméně kdo se chtěl vejít, ten se někam vešel. A zase
byla káva a skvělý Hančin koláč a pomalu jsme se připravovali na poslední část
programu dnešního dne - buřty v Houslích.
Někteří odjeli, někteří přijeli a
někteří byli přivezeni (viď Rajče), buřtů bylo dostatek, piva také, takže nic
nebránilo tomu, aby večer probíhal v duchu dobrých tradic BBCC.
Pohodu večera nám akorát trošku nabouralo
odjezdové kombinování a překombinovávání, kdy nám Jirka Kr. jr. neřekl, že má
být doma za světla (takže jsem mu nabídla odvoz v pozdějších hodinách) a Brč
neustále volající Iloně sliboval, že za chvíli již pojedeme (o čemž ovšem zase
neinformoval mě). Vzhledem k tomu, že jí to však sliboval zhruba od 19,30, došla
(myslím, že zcela oprávněně) Iloně kolem jedenácté v noci trpělivost a pro
Jirku si přijela sama
(pochopitelně stihla v Lysolajích ještě zabloudit).
V první chvíli to sice hodilo
lehký stín přes příjemně prožitý večer, ale když se vše vysvětlilo, zůstaly
přece jenom jen ty lepší vzpomínky…
Takže za rok zase na Okoři AHOJ !!!
| Rekapitulace: | |
|---|---|
| Celkem se zúčastnilo: | 43 lidí |
| Počasí: | slunečno, t = cca 17° C |
| Hrubý čas: | 14:15 |
| Čistý čas: | 4:08 |
| Celkem km: | 54 km |
| Průměrná rychlost: | 13,1 km/hod. |
| Převýšení: | 560 výškových metrů |
| Trasa: | Lysolaje - ZOO - Klecany - Řež - Libčice - Tursko - Zákolany - po červené turistické značce - Okoř - po červené turistické značce (i bez ní) - Horoměřice - Lysolaje |
| Cesta: | chvíli asfalt, chvíli cross - naše pozadí si přišlo na své |
VrstevniceJ
Připomínky mi prosím napiš :
Datum poslední úpravy : 08. listopad 2000
Copyright © BBCC, 2000