---

Sobota 17. března - cesta

Kolem 9. hodiny na autosraz před hranicemi dorazili:

• Megane: Řežábci: Marta + Pavla, Honza, Karolína (4x)
• Bravo: Rajče + Martina + Karel Kolář (3x)
• Felicia: Fialáci: Jája, Zdeněk, Kristýna, Tomáš (4x)
• Omega: Pfyzik + Malej Pepa + Honza Brč + Adéla (4x)

 …celkem nás přijelo 11 lidí…

Na autosraz avízovali, že nepřijedou:

• Espace: Toni + Radana (jeli už v pátek) (2x)
• Octavia: PP: Irena, Lojza, Eva, Petr (chtěli jet později) (4x)

Následovalo již tradiční nacpání se v McDonaldovi a v 10:00 jsme vyrazili k hranicím.

Sraz byl teoreticky organizován proto, abychom jeli do Montafonu všichni společně - v koloně. Ovšem šedá je teorie a zelený je strom života: již tradiční poztrácení se na sebe nedalo opravdu dlouho čekat: Již po jediném kilometru (!) jsme se roztrhli: ztratili jsme Rajče. Jája po několika desítkách km zpomalila, aby nás Rajče dojel, ale Pfyzik má rád nejen stálou teplotu (viz History z PPP), ale i stálou rychlost, takže při stálé rychlosti své Omegy všechny předjel. Při dálniční rychlosti Omegy 160 – 190 km/h nestihl Brč vytáhnout itinerář, takže Omega minula odbočku na Norimberk a jela nakonec přes Mnichov. Ostatní čekali kdesi na parkovišti na Rajče tak dlouho, až s překvapením zjistili, že už je vlastně před nimi – roztomilý zmatek J. Tímto však cestovní nestandardní situace bohužel skončily, takže dále byla již celkem nuda.

Na Gavaduru jsme dorazili takto:

• 15:00 Felicia, Megane, Bravo
• 16:30 Omega (zpoždění bylo způsobeno nikoliv blouděním ale zastávkou v Bregenzu: procházka městem včetně kontroly See Bühne – chystala se tam scéna se čtyřmi obrovskými židlemi pro představení La Bohéma)
• 17:30 Octavia s PP

Celkem je nás tedy na Gavaduře…

…21 lidí…

Výjimečná událost se nestala žádná, pokud za výjimečnou událost nebudeme považovat skutečnost, že Rajče zapomněl doma na balkóně tašku se vším jídlem… O zábavu jsme díky Rajčeti (zapomenutému jídlu ale i jeho vyprávění o turecké diskotéce) tedy měli postaráno…

Do kanafasu jsme se svalili již těsně po půlnoci (Brč hrál Horolezeckou o půlnoci již pouze čtyřem lidem… = nekázeň L). Tedy nic moc, ale vzhledem k tomu, že někteří popíjeli již od 15 hodin, nebyl to vlastně až tak špatný výkon.

---

Neděle 18. března - první vlaštovka

Toni s Radanou vyrazili před 9. hodinou, aby zakoupili pro všechny permanentky. Ostatní se dokulili na parkoviště trochu později. A v 9:30 jsme již všichni stoupali vzhůru přibližovacím vajíčkem.

Toni natáčel na video, fotili jsme se, abychom věděli, jak vypadáme, dokud jsme celí. Bylo to ovšem zbytečné, protože nikomu se vlastně (na rozdíl od akce BBCC Montafon 2000) nic nestalo.

Počasí: polojasno (přesto se stihli někteří spálit, že Malý Pepo a Brči).

Večer ještě přijeli čtyři Vačkářovi (známí Toniho a Radany), ale ti nebydleli na Gavaduře. Navíc je vlastně kromě Toniho a Radany za celý týden nikdo neviděl, takže je ani nezapočítáváme do účastníků akce BBCC.

---

Pondělí 19. září - prádelna

Počasí bylo ten den strašlivé: sjezdovky v mlze, bylo vidět zhruba tak jako v prádelně – tedy jen na pár metrů, jinak všude bílo. Občas se před vámi vynořil obrys postavy, mnozí měli potíž určit, zda jedou po sjezdovce dolů nebo stojí...L

Za dopoledne byli mnozí z nás otráveni natolik, že chtěli odejet pryč ze sjezdovek a jít do bazénu nebo do sauny. Při zpáteční cestě jsme ovšem sjeli o pár set metrů níže, vyjeli jsme z prádelny, a tak jsme zůstali na sjezdovce, když už jsme konečně při jízdě viděli na cestu.

Večer: žádný bazén, žádná sauna – ale zase zachlastávání, kytary atd.

Do kroniky zapsal Malej Pepa:

23:55 jsem úplně vožralej   Malej Pepa

Malej Pepa nelhal. Nutno přiznat, že jeho výkon byl úctyhodný: spal s hlavou na stole pouze 10 minut, poté se k překvapení všech probral a hrál bezvadně na kytaru.

Odchod na kutě: 02:05 – trochu se to vylepšilo.
(Lojza PP NEspal!)

---

Úterý 20. března - Dorka je OK

Přestože předpověď počasí byla velmi špatná, bylo nakonec hezky: nebyla mlha, přes poledne dokonce 2 hodiny azuro. Kolem 16 hodiny sněžení.

Večer: spíše decentní: vína vypito sice mnoho a mnoho, ale témata vážná (práce, úvěry, hypotéky,… = trochu nuda).

Zpráva z matičky Prahy: Dorka má operaci již za sebou, vše se zdá být v pořádku. Celý den jsme také drželi Dorce palce, aby operace dopadla dobře.

---

Středa 21. března (1. jarní den) -  bazén, sauny

Opět klouzání a smýkání se po sněhu. Počasí bylo téměř skvělé, kolem poledne se však natolik zkazilo, že jsme se rozhodli jet odpoledne do bazénu.

Toni s Radanou a Vačkářema jeli do Säntis Parku.

Téměř všichni ostatní do Bludenzu – tedy: 4x PP, 4x Fialáci, Karel Kolář, 4x Řežábci, 2x Brč, Malej Pepa, Pfyzik. Pouze Rajče nejel, protože měl náplast na noze.

Prší a prší. Nuda. Až do této chvíle jsem byl téměř zoufalý, že nemám o čem psát, při nákupu vstupenek do bazénu v Bludenzu se však konečně něco stalo: nakupování vstupenek trvalo ¾ hodiny. Nevěříte? Podívejte, co všechno jsme za tak krátkou dobu stihli:

1.       Zjistili jsme, že jsme špatně spočítali děti, takže jsme vrátili vstupenky a koupili je znovu.

2.       Zjistili jsme, že jsme špatně spočítali dospělé, takže Malej Pepa neměl vstupenku.

3.       Konečně máme všichni vstupenky (ve formě jakýchsi náramků), ale z BBCC již zcela zoufalá a úplně zblblá prodavačka vstupenek nám dala zhruba polovinu nefunkčních náramků, takže již potřetí J náramky vracíme a měníme.

4.       Konečně se nám všem podařilo protlačit se turnikety a přiblížit se tak o několik metrů k vytouženému bazénu. Tím však zdaleka vše nekončí: zvídavý Tomáš Fiala přikládá okamžitě po vstupu náramek k automatu na vracení peněz za neproplavaný čas, kterýžto blbec (tedy ten automat) si myslí, že jde Tomáš již domů, takže vysype na Tomáše drobné v ceně celé vstupenky. Tomášův náramek v té chvíli pozbývá samozřejmě platnosti… J K překvapení všech provádí stejný trik s automatem i Zdeněk… J

5.       Přicházejí nějací Rakušáci, kteří jdou trochu dříve domů a chtějí tedy od automatu vrátit peníze za neproplavaný čas. V automatu však již žádné mince nejsou, protože všechny se již těsně před tím vysypaly na Tomáše a Zdeňka… Rakušáci se rozčilují a křičí na prodavačku vstupenek, proč nejsou v automatu mince. Členové BBCC by měli v tomto okamžiku projevit upřímnou lítost, ale místo toho se smějí jak trdla. Na hurónský smích 17 členů BBCC nereaguje prodavačka vstřícným profesionálním úsměvem, ale kamenným xichtem, který nevěští opravdu nic dobrého.

6.       Z obavy, abychom nakonec nebyli všichni vyvedeni, prcháme pryč od turniketů do šaten.

Bazén v Bludenzu byl perfektní:
Na tobogánu se konal vláček čítající 9 lidí (Eva & Adéla & Pavla & Honzík & Karolína & Tomáš & Petr & Irena & Lojza) (zdokumentováno Martou).

Saun zde bylo přehršle:

• Vnitřní sauna 80^o C
• Vnitřní sauna 90^o C
• Vnitřní sauna 70^o C (= Tropical sauna)
• Venkovní sauna 100^o C (opravdová bomba: celá stěna sauny je prosklená, taže při saunění je vidět na Alpy
• Dvě páry (tam jsme ovšem nebyli, protože se nám to zdálo nudné)

Večer překvapivě po sauně všichni neusnuli, což by se dalo čekat, ale zachlastávalo se zcela normálně.

---

Čtvrtek 22. března - Schrunz

Aby byla změna prostředí, jeli jsme se tento den klouzat a smýkat po sněhu do nedalekého Schrunzu.

Počasí: dopoledne bylo téměř azuro. Ale ouvej: kolem 11. hodiny se zase zatáhlo a začalo silně sněžit. Takže jsme dlouze, dlouze obědvali. I přes silné sněžení jsme si nakonec dobře zajezdili i odpoledne.

A večer jsme to na Gavaduře roztočili opravdu velkolepě… Ale podrobnosti už si nějak nepamatuji…
(Lojza PP NEspal!)

---

Pátek 23. března - pád Montafonu 2001

Konečně nám počasí opravdu přálo. Byli jsme všichni překvapeni, jak krásně se lyžuje, když člověk vidí na cestu, kam jede.

Tento den se stal pád Montafonu 2001:
Pfyzik skákal přes hranu v hlubokém sněhu, špičky lyží se mu po skoku zapíchly do závěje. Výsledným efektem byl klasický tygr + rozbité brýle. Pád to byl skutečně efektní: jistě ne titěrné Pfyzikovo tělo jedoucí celkem rychle na lyžích se v jediném okamžiku zastavilo a naprosto bezhlučně zcela zmizelo v peřině hlubokého sněhu. Škodolibě se pochechtávajícím divákům na blízké lanovce se opravdu nelze divit, přestože je samozřejmě nemorální smát se cizímu neštěstí J - ale v tomto případě bylo nutno ohledně pochechtávání učinit výjimku.

Večer: klasika. (Ale Lojza PP opět NEspal!)

---

Sobota 24. března - svatý Antonín

• Ráno odejel do Prahy Rajče s Martinou, Karlem Kolářem a Radanou.
• Dále odjela do Prahy Marta s dětmi.

Zbylých 13 lidí jelo tento den lyžovat do Arlbergu, přesně do St. Antonu.
Pod velením Toniho jsme jezdili společně (bez roztrhání se!) celý den.

Počasí bylo skvělé, možná až moc - mnozí byli totiž dost spálení, na oběd jsme raději zalezli dovnitř restaurace, abychom se vyhnuli spalujícímu slunci.

Výjimečná událost dne:
Nálepka BBCC byla nalepena na satelitní anténu retranslační stanice v nadmořské výšce 2811m! Jedná se tedy pravděpodobně o nejvýše položenou / nalepenou nálepku BBCC na světě! (zdokumentováno Tonim)

Pád dne:
Tomáš Fiala vylítl ze sjezdovky a zarazil se až o stromy… (zdokumentováno Tonim).

Po doklouzání a dosmýkání odjeli do Prahy:

• 4x PP, 4x Fialáci.
• Toni odjel do Bregenzu.

Ze všech lidí zbyli tedy pro tuto noc na Gavaduře pouze ČTYŘI: Pfyzik, Malej Pepa, Brč a Adéla. Osamělí v Gavaduře jsme podlehli nostalgické náladě…

---

Pozoruhodnosti celé akce:

• NIKDO se na této akci nezranil.

        No, pravda – až na Martu s pochroumaným kolenem. To však Marta zjistila až v Praze poté, co hrdinně celou cestu s tímto kolenem ještě sama odřídila…

• NIKDO na této akci neonemocněl (ani žádný z PP!)

Velký dík patří Tonimu i Radaně, kteří se o celou tuto akci vzorně obětavě postarali.

Abych zachoval tradici, napíšu aspoň závěr zrcadlově: