---

pátek 18. května

Sjížděli jsme se mezi 19,00 - 23,00:

• 4x Kalivodi + Black

• Oaj + Marcela

•  2x Čiháci

•  VPepa

•  Dorka + Terda (Dorka na kole poprvé s novým kyčlem)

•  Malej Pepa

•  Vr + Podčarovka

•  Jirka Kr. jr.

•  Brč + Adéla

•  Tomáš Fiala

•  a PP nepřijeli, protože Ireně to nedovolil zaměstnavatel, Evě trenér, Petrovi stehy na břiše a Lojzovi Irena

…celkem 17 lidí + 2 psi…

Bylo nás tak akorát:

•  kuřata stačila,

•  pivo nedošlo,

•  a na buřty nedošlo.

01,30 - většina se již uložila ke spánku, pár nás zbylo v kuchyni

02,40 - Oaj se odebral spát - při vstupu do místnosti nejprve šlápnul Jirkovi Kr. jr. do úsměvu (co taky může čekat, když si lehne za dveře…) a vzápětí pak odmítl spát s Brčem v jedné místnosti - prý „řve jak divoké zvíře“. Celou noc pak v našem pokoji poslouchal jak já s Láďou chrápeme naprosto synchronně.

 

---

sobota 19. května

Rekapitulace
Zúčastnění	22 lidí
Najeto	53 km (PeDorky) - 78,6 km (sportovci) - 62,6 km (ostatní)
Čistý čas	3:30 (PeDorky) - 4:56 (ostatní)
Průměrná rychlost	cca 12,7 km/hod.
Trasa	Benešov nad Ploučnicí - Děčín - cyklostezkou podél Labe - Dolní Žleb - cyklostezkou podél Labe - hranice - Kurort Gorisch (Německo) - Königstein - po silnici - Rosenthal - po modré turistické značce - hranice - Hraniční bouda (Česko) - po červené turistické značce - Děčínský Sněžník - Děčín

8,11 - Gábina vstala a díky jejímu pronikavému hlasu jsme se budili všichni. Ovšem byli jsme nějak zmatení:

•  Tom F. se při pohledu na mě lekl, že Podčarovka přes noc zestárla (no, lepší už to asi nebude, ale nevím, zda se mnou nebo s Podčarovkou),

•  Kája, chystajíce se do cykloobchodu v devět ráno prohlásil, že už asi zavírají,

•  a Láďa se projevil jako totální katastrofik počasí - neustále koukal na nebe se slovy „támhle už se to zatahuje, támhle už se to zatahuje“.

9,40 - odjela první skupina = sportovci = Mlp, Tom, Adéla, Kája, Tomba a Jirka Kr. jr, kteří jeli na kolech již z Benešova údolím Ploučnice.

My ostatní jsme normální, takže jsme nasedli do aut a na sportovce jsme počkali v Děčíně, kam přijeli další:

• 3x Vaňci

• Toni + Radana

…celkem 22 lidí + 2 psi…

10,50 - dorazila skupina sportovců a i my jsme byli připraveni, takže nic nebránilo odjezdu. Podle Kalivodů je celá cesta po rovince až na Sněžník, no a tam to sjedeme s kopce do Děčína. Prostě pohoda. Ale přece jenom to zas až taková rovinatá nuda nebyla:

etapa do Dolního Žlebu:

-          cyklostezka podél Labe zatím nebyla nic moc - panelka se střídala s úseky poloupravených cest plných výmolů. Ale nějak jsme to předrncali - hlavně, že to bylo po rovince,

-          11,50 - hospoda v Dolním Žlebu. Už tu na nás čekali PeDorky,

-          obsadili jsme celou zahrádku a „dali jsme si do nosu“  - domácí slepičí polívčičku, bramboráčky s uzeným i bez uzeného, guláš…

-          dlouho to ale trvalo - paní hostinská byla nemocná a tak bylo obsluhujícího personálu v podobě pana hostinského málo,

-          a Gábina přidala hororovou pověst o Dolním Žlebu - prý kdysi zdejší hradní pán, když ho chtěla opustit žena pro jeho krutost, vzal jejich vlastní dítě a hodil je ze skály. Po hradu již dnes není ani památky, ale hradní paní prý stále v noci zdejší kraj obchází a pláče pro dítě,

-          nakonec PeDorky přestalo bavit čekat na nás a vydali se napřed - prý je brzy doženeme. Doháněli jsme je pak celý den a dohnali jsme je až v Benešově…

 

etapa do Bad Schandau:

-          13,00 - a zase na cestě,

-          hned po výjezdu jsme spravovali - Podčarovka měla překroucené 2 články na řetězu,

-          Labská cesta tady již nabrala jiný vzhled a byla to nádherna. Příjemný asfaltový povrch, neustále lehce s kopce a přes řeku se nám otvíral výhled na Labské pískovce jaký jsme doposud neměli možnost shlédnout. A nebýt hraničního přechodu na protilehlém břehu, ani bychom nepostřehli, že jsme vlastně již v Německu,

-          a Mirek se kochal okolím až si mále rozbil hubu,

-          v Krippenu pak píchnul Láďa a protože neměl náhradní pneumatičku s odpovídajícím ventilkem, trvalo to dost dlouho, než jsme ho spravili,

-          pohodička byla až do Bad Schandau, kde nás cyklostezka náhle vyvedla na hlavní tah Praha - Drážďany. Už nebylo čím se kochat a rovněž vzdoušek neměl s kyslíkem co do činění, takže jsme záhy zvolili únikovou cestu  mimo tuto komunikaci.

 

etapa do Königsteinu:

-          rovinka nabrala lehce kopcoidní charakter, ale dalo se to zvládnout,

-          co jsme nastoupali, to jsme zase sešupli dolů,

-          a byli jsme v nejvzdálenějším bodě naší dnešní trasy - v Königsteinu,

-          původně sice Gábina plánovala výstup k místní pevnosti, ale když jsme spatřili, jak se zmíněná pevnost majestátně tyčí na skalnatém ostrohu vysoko nad našimi hlavami, nějak nás kultura přešla.

 

etapa do Rosenthalu:

-          opět rovinka nakloněná mírně vzhůru - zkrátka jeli jsme proti proudu potoka,

-          silnice nebrala konce, byla to dost nuda a nikde ani obyčejná pumpa abychom si mohli koupit sušenku,

-          Rosenthal sám byl dlouhý asi 4 km,

-          hladoví jsme byli jak šakali (jen Mlp šel z dlouhé chvíle na pivo a polévku - to je tak, když chrtí ve předu),

-          poslední úsek k hranicím pak vedla silnice, po které to vůbec, ale vůbec nejelo. To byl hrozný asfalt.

 

a byli jsme zase doma:

-          Toni se šel hned vyčůrat neboť nechtěl znečišťovat zahraničí (i když v jeho případě je tento akt sporný i v České republice J),

-          a ukrutně nás tu začali žrát mušky - ty bestie se drželi vyloženě na naší straně hranice. To nás přimělo k rychlému odjezdu.

 

etapa hranice - Sněžník - Děčín:

-          Oaj odjel s NESněžníkovou skupinou (= Oaj + Čiháci + Tom + Honza V. + Jirka Kr. jr.) přímo do Děčína, protože je zajímala již jen rovina nakloněná směrem dolů,

-          my ostatní jsme začali opět stoupat,

-          ale stálo to zase za to - naše úsilí bylo odměněno nádhernými výhledy na celé okolí,

-          jen hospoda na Sněžníku nebyla žádná, takže jsme se již s notně kručícími bříšky vydali dolů do Děčína,

-          byl to docela slušný crossový sjezd - alespoň ze 2/3 to bylo samý kámen, schůdek, kořen a listí,

-          cestou ještě stihnul Kája píchnout, ovšem opravil to bleskem a byl v Děčíně pomalu dříve než my ostatní, chrt jeden.

 

večer v Benešově:

-          původně byla plánovaná večeře v restauraci „U Madony“ v Malé Veleni,

-          ALE po té, co nás v devět večer uvítali slovy „jestli si myslíte, že budete večeřet, tak jste na omylu“, vydrželi jen ti nejodolnější, tedy Vaňci s Tomem F., kteří pak odjeli do Prahy,

-          a my ostatní jsme odjeli do Benešova, kde jsme si došli do hospody na náměstí. A najedli jsme se skvěle,

-          no a pak už to bylo jako vždy J

---

A na závěr soboty ještě jedna absolutně neopomenutelná záležitost - Toni dnes POPRVÉ vyzkoušel svůj SUPER computer Cyclocontrol HAC 4, který měří snad všechno kromě velikosti bot majitele a navíc se to pak dá překlopit do počítače. Takže tady je výsledek - i když, ještě než spatříte grafy ze sobotní trasy, na úvod trošku nudné teorie:

Ahoj.

Posílám jako premiéru 1. grafické vyhodnocení túry BBCC z Cyclocontrol  HAC 4.

Bohužel nejsou soubory s ničím kompatibilní, a tak jsem musel všechny grafiky i statistiku vytisknout a poté oscanovat na 96 dpi, aby to nebylo obří.

Samozřejmě, že pro finální history dodám originály, které jsou lepší kvality a které se můžou okopírovat.

Ale je neobyčejně zajímavý časový i výškový průběh naší akce.

10:55 odjezd a do 15:00 jsme prakticky neujeli téměř nic, ale potom se to neustále stupňovalo při drsnějších podmínkách, stále strmější kopec, nižší teplota.

Je též zajímavé poslední stoupání + 20 promile.

Zde se též můj tep dostal na 1 min. těsně nad kritickou hranici (180 bpm), která u mne činí 178 bpm.

Poslední kopec od rozcestí jsem vyjel bez přestávky až nahoru.

Též je dobré, že jsem zjistil, že po max. hodnotách se můj tep během 3 minut regeneruje na normální hodnoty kolem 100-110 bpm, což má údajně svědčit o docela slušné kondici.

K rychlosti musím dodat, že se údaje měří každých 20 vteřin, a tak při razantním sjezdu může být dosažena krátkodobě ještě vyšší rychlosti než je v grafice uvedeno.

Grafy jsou jednak udělány v závislosti na čase a pak v závislosti na vzdálenosti, což je zajímavé pro profil túry.

CC HAC 4 má paměť na 64 hod. čistého času, a to by nám to mohlo na Korsice tak nějak vyjít na celé putování. Takže na den 5-6 hod. čistého času.

Jinak je tam ještě vyhodnocení výkonu ve Wattech, ale to mi zatím nic neříká.

To jsem Vám zatím neposlal.

Byla to výborná akce, krajina i profil trasy včetně finálního sešupu po šutrové pěšině mne nadchnul.

Ahoj TONI

statistika

výška puls_h

výška rychlost _h

výška rychlost teplota_km

výška stoupani_km

 

---

neděle 20. května

Rekapitulace
Zúčastnění	12 lidí aktivně + 1 pasivně
Najeto	20 km
Trasa	parkoviště u Švýcarského domu - po modré turistické značce - Sněžník (část) - po silnici - Vlčí jezírko - Kristin Hrádek - parkoviště u Švýcarského domu

Vzhledem k tomu, že jsem v neděli ráno odjela s Podčarovkou a Jirkou Kr. jr. zase zpět do Prahy, pro tentokrát se loučím a předávám klávesnici zúčastněným.

---

Nejprve jsem si myslela, že zápis napíše Brč, ale po té, co jsem od něj obdržela následující mejl jsem nabyla přesvědčení, že na něj se tedy tentokrát rozhodně spolehnout nemohu:

Od:	Brč
Komu:	VPepa, Matura, Karel
Kopie:	Vr
Odesláno:	31.5.2001
Předmět:	BBCC DDR neděle 20.5.?
Text:	muzes Pepo nebo Dorko nebo Karle napsat Vrstevnici neco o te nedeli? ja vim jen to, ze to genialne naplanoval Pepa jsme na kola sedli kolem 12h. po ujeti 1,5 km jsme si sedli do hospody si vsichni pochvalovali, ze jsme jeli porad s kopce jsme ujeli kolem 20 km jsme jeli na kolech kol kolem Decinskeho snezniku jsme obedvali ... kde to bylo, xakru? takova prijemna hospoda, před kterou jsme vsichni usnuli... Brč

Zodpovědného úkolu se nakonec ujal VPepa, který byl i poněkud sdílnější než Brč:

Nedělní oddychová trasa Kol dokola Sněžníku.

Trasu jsem vymyslel operativně, kraj kolem Děčína trochu znám a Gábinou navrhovaná trasa k čedičovým krystalickým vyvřelinám mě nikterak neodvazovala. Promiň Gábino, ale je to dost do kopce, mezi vesničkami a už tam myslím všichni byli. A tak jsem začal nenápadně obcházet zbylé zájemce o nedělní výlet a jen tak mimochodem před nimi hanit trasu Gábiny. Jak jsem správně očekával zmínka o kopcích zabrala. Zaseté zrnko pochybností jsem zalil vidinou cesty autem až na Sněžník (to byl můj protinávrh) a tam se jen tak projet od hospody k hospodě. To zabralo. Nikdo se nezmohl na odpor, Gábina stejně neměla nedělní výlet v plánu absolvovat (i když nám ho naplánovala) a tak jí bylo asi úplně jedno kam pojedeme.

Už kolem jedenácté jsme nastartovali auta a vyrazili směr Sněžník. U Hraniční boudy jsme se dozvěděli, že autem se na Sněžník nemůže, no co se dalo dělat, stejně byl vítr a děsná zima, tak jsme popojeli na parkoviště kousek pod Švýcarským domem, sundali kola a vyrazili.

První zastávka na sebe nenechala dlouho čekat. Lákavý vývěsní štít nás zlákal a my usedli po ujetých 1,5 km k pěnivému moku a chutnému obědu. Idylku rušil místní blb, který kolem nás kroužil se sekačkou a s vidinou  toho, že v restauraci nesedí ani jeden božský Němec - se mu snad podaří ty votravný Čechy (nás) vypudit. To se ale přepočítal. Vydrželi jsme. Tentokrát jsme pozice neopustili.

Po tomto úvodní občerstvení nás už čekal dlouhý sjezd a pak rovina končící u Vlčího jezírka. Tam někteří z nás (notoričtí nudisté) dokázali, že žádná voda není dost studená a smočili svá, po zimě vybledlá těla. Osvěžení koupelí jsme zamířili opět prakticky po rovině ke Kristininu Hrádku, což je pro změnu restaurace. Tady bylo božských Němců požehnaně a proto byly všechny sekačky schované. Ticho bylo tak výrazné, že někteří účastníci této etapy sebou sekli na trávník před hospodou a hlasitě oddechovali. Ti kteří se tolik nepřežrali pokračovali dál opět prakticky po rovině až k parkovišti, kde na nás čekaly auta.

Za povšimnutí stojí fakt, že v popisu této etapy se nikde nemluví o cestě do kopce. Ano přátelé. Stalo se již zvykem, že mnou naplánované trasy vedou převážně celé z kopce nebo po rovině. A aby to nevyznělo jen jako laciné chvástání, cituji např. Honzu Brče: "Pepa to geniálně naplánoval a všichni si pochvalovali, že jeli pořád s kopce".

Šlapej dál!

Pepa sr.

---

No a co dodat na závěr??? Zkuste hádat - samozřejmě jen to, že jsme hlavy zapomnětlivé:

Od:	Brč
Komu:	BBCC Alive
Odesláno:	21.5.2001
Předmět:	BBCC  DDR ztraty a nalezy
Text:	FW od Gabiny: BBCC u Kalivodu projevilo velkou odjezdovou balici kazen: bylo zapomenuto velmi malo veci: bunda tmava (barvy blize neurcene) velmi pekna, jiste ji pry bude nekdo postradat (ma ji Karel v Praze) dve audiokazety: 1. E.Viklicky, 2. nejaky blize neurceny jazzik (ma je Gabina v aute) Brč