Jak to přišlo, že…

O tomto víkendu byla původně plánovaná akce u Kalíků na jejich letním sídle v Mrchojedech. Vzhledem k nepředpokládané vodní kalamitě, v jejímž důsledku došlo k přerušení dodávky pitné vody, chvíli sice hrozilo, že akce samotná bude zrušena, nicméně Petr Kala okamžitě zajistil náhradní ubytování v Krušných horách na Bouřňáku - chata Pražačka. Takže se jelo…

pátek 1.6. (den dětí)  

Já jsem se na Bouřňák chystala až v sobotu ráno společně s Mirkem a zatímco ostatní mířili na Bouřňák, my jsme se nacházeli ve fázi dohadování, kdo z nás bude držet volant cestou tam. Mirek navíc požadoval, abych pro něj přijela ráno až v 7,30, protože je líný vstávat.

Na Bouřňáku se ale sjížděli ostatní:

• 2x Kalíci (Petr + Irina)

• 2x Čiháci (Láďa + Jarka)

• OAJ + Marcela

• Zbýša

• 4x Hrubanti (Míla + Bohuna + Monika + její brácha) = OAJovi a Čihákovic známí

…celkem 11 lidí…

sobota 2.6.  

Ačkoli byl Mirek zásadně proti, zvonila jsem krátce po sedmé u Vaňků na zvonek. Naložili jsme Mirka a Honzu a vyjeli jsme. Volant pro cestu tam vyhrál Mirek a je fakt, že v Kralupech jsme byli při rychlosti 120 km/hod. za necelých 20 minut. Uf…

Pak se Mirek (i na popud svého vlastního syna) zklidnil a další cesta probíhala již v normálu.

Mimořádná událost z naší cesty:

Milý deníčku, Mirek mi řekl, že mám pravdu !!! - ty topoly podél cesty opravdu neslouží jako protihlukové stěny, ale jsou to větrolamy.

9,05 - po krátkém zabloudění v cílové části cesty jsme dorazili na chatu Pražačku, čímž jsme zvýšili počet na…

…14 lidí…

Na boudě se zvesela vstávalo a snídalo a zatím to vůbec nevypadalo, že bychom někam měli vyjet na kolech. Ale přece jenom jsme se vypravili.

10,30 - jemně pršelo, ale přesto jsme vyrazili. „Hlídat oheň v jeskyni“ zůstala jen Marcela, neboť byla nějak slabá na průdušky.

po 2,5 km - nedá se nic dělat, kdo má, vytahuje pláštěnku. Nicméně pokračujeme dál.

po 4 km - Bohuna s Monikou a Jarkou podlehly povětrnostním vlivům a rozhodly se pro cestu zpět. My ostatní jsme pokračovali dál. Sice lehce pršelo, ale na druhou stranu se neprášilo, okolní lesy nádherně voněly vlhkem a po asfaltce vedoucí po hřebeni se jelo skvěle. A ještě jsme na odlehlé křižovatce stihli vyrušit jakýsi pár trávící volné chvíle v zapařené Škodovce - co si tam ale „povídali“, to jsme raději blíže nestudovali.

po 7 km = Cínovec - vlivem deštivého počasí se rozhodl pro návrat i OAJ s Láďou, kteří rovněž upřednostnili vlastní zdraví před sportovními výkony. Zbytek statečných nás pak pokračoval dál v původně plánované trase.

Dostali jsme se na nádhernou hřebenovku Cínoveckého hřebenu, po které to jelo skoro samo. Příroda voněla a svítila čerstvou zelení a zatím jsme se snažili přehlížet, jak se nad okolními kopci převalují mraky. Déšť ale na sebe nenechal dlouho čekat. Intenzita pršení se pak dost často měnila, takže jsme začínali být čím dál tím víc promočení. Za prudkého deště jsme nakonec absolvovali skvělý mírný sjezd do vesnice Fojtovice.

Naše promoklé tachometry ukazovaly jen 15,6 km a naše promoklá časomíra teprve cca 11,45. Celkově jsme ale byli vesměs promáčení a začínala nám být zima. Toužili jsme po hospodě, ale zdejší zařízení navenek sice vypadající jako pohostinství, příliš pohostinnosti promoklým cyklistům nenabízela. Neprostupně uzamčené dveře čekaly na zcela jinou návštěvu v poněkud jinou denní, či spíše večerní hodinu. Ach jo, byli jsme holt v erotické zóně České republiky, která je úzce specializovaná na zcela jiný druh „sportu“ než je cyklistika…

Mirek se nás sice snažil zavléci kamsi dále na Komáří hůrku a podobně, ale vzhledem k tomu, že jsme ve zdejších vesničkách místo pořádné hospody pro potěšení našich žaludků mohli tak akorát najít podniky určené pro potěšení mužského pohlaví, ponechali jsme veškeré dnešní cíle nedosaženými a stejnou cestou jsme se vydali zpět. Pro změnu jsme alespoň jeli stále do kopce a, samozřejmě, proti větru. A že to tu na hranicích pěkně fučelo.

Hned po vyjetí šlápli Kalíci do pedálů a rychle nám zmizeli z dohledu. Později se chabě hájili tím, že jim byla zima. My ostatní jsme se je nakonec ani nepokoušeli stíhat a jeli jsme si svým dešťovým tempem.

12,30 - 13,45 = Mikulášská hospoda

Konečně podnik, kde dostaneme JEN najíst. Původně jsme si mysleli, že se tu i ohřejeme, ale opak byl pravdou. Evidentně již bylo po topné sezóně. Sice sem OAJ přivezl Marcelu a mě suché ponožky a přijel sem i Láďa, ale po pár grocích, teplé stravě a Petrově ztracené pětistovce na WC jsme už všichni chtěli jen a jen na chatu, i když venku přestalo pršet.

Marcela s Láďou auty odvezli „padlé“ = Bohunu, Moniku (měla teplotu), Jarku a Zbýšu (tomu byla zima). Naopak OAJ vyjel z hospody na kole a rozradostněn tím, že již neprší, volně konverzoval až se vykecával s Marcelou, v důsledku čehož rozmačkal dvě žluté pampelišky a narazil do studně. Věcné škody nevznikly žádné, ale morální byly značné po té, co si uvědomil, že chce jet tudy, kudy cesta nevede. A pak málem sjel ze silnice, když se kochal okolními sjezdovkami.

14,20 - Pražačka

Konečně jsme zase byli pod střechou. Mirek se převléknul, půjčil si mapu a odjel na přehradu Fláje. Snažil se sice zblbnout tímto nápadem i další jedince, ale nikdo již nesdílel jeho nadšení z pohybu v deštivém počasí. Všichni ostatní dali přednost suchu a když se Kalíkovi po delším úsilí podařilo i zatopit, začali jsme se těšit na teplíčko.

Zatím to ale netopí…

16,30 - stále prší/neprší, takže padlo definitivní rozhodnutí - UŽ ŽÁDNÝ POHYB VENKU, BUDEME NADÁLE JEN CHLASTAT s čímž jednohlasně souhlasila celá komorní alias chlastací sestava. V důsledku tohoto rozhodnutí byla pak tato akce přejmenována na

BOUŘŇÁK alias SPACÁK

…jen to topení nějak netopí…

K nedalekému stánku vietnamců jsme ještě došli doplnit zásoby alkoholu, čímž jsme naší thaiwanské menšině příliš radosti neudělali. Jen jsme stanuli ve dveřích, bylo jim jasné, že v našem případě ceny moc šroubovat vzhůru nemohou, o platbě tvrdou západní měnou ani nemluvě. Po krátké konverzaci s Petrem Kalíkem, který sem tam pronesl cosi o povolení a podobně, pak ceny raději šroubovali níže, než si původně mysleli.

Celé zbývající odpoledne jsme pak volně konzumovali a konverzovali na různá témata.

…a topení stále netopí a netopí…

Kolem 16,30 kdosi nesměle vyslovil myšlenku, zda bychom neměli začít hledat Mirka, neboť začínalo být podezřelé, že se ještě nevrací. Při pohledu ven ale byla tato myšlenka zavržena s tím, že mapa je sice Mirkovi na nic, ale jeho silně vyvinutý pud sebezáchovy jej určitě přivede zpět. A také přivedl. Objevil se ve dvěřích kolem páté a byl plný dojmů z nádherné cesty.

…a topení pořád netopí…

18,30 - nastal čas k vaření večeře. Pod odborným vedení OAJe začala příprava buřtů v pivě. OAJ rozdělil úkoly - dle odpovědnosti jsme mohli loupat či krájet cibuli a koninu. Sám pak vše nakladl do pekáče, okořenil, zalil čím se zalít má a zbývalo už jen vyčkávat.

…sakra, to topení stále netopí…

Následující zápis činím jen na nátlak převažujícího mužského osazenstva:

v 19,00 začal fotbal ČR : Dánsko. Kajícně se přiznám, že jsem si nepoznamenala, o jaké utkání a v rámci čeho šlo, nicméně v 59-té minutě to bylo 1:1, v 83-tí minutě jsme prohrávali 1:2 a prohráli jsme.

…proboha, proč to topení netopí !!!

19,15 - světlý bod dnešního dne = konečně je hotova večeře. S plnými žaludky pak kohosi napadlo zkontrolovat čerpadlo. Bylo vypnuté !!!

…a konečně se topí…

neděle 3.6.  

Já (= Vr.) s Mirkem a s Honzou jsme se sbalili a po snídani jsme vyrazili zpět ku Praze. Tentokrát jsem mohla řídit já a Mirek to nesl statečně. Ani mi moc nenadával, i když jsem občas přeřadila poněkud neprofesionálně. Konečně, bylo to moje autíčko a moje převodovka.

A ostatní ?!?

Vzhledem k tomu, že počasí mělo setrvale proměnlivý charakter, pozvolna se všichni rovněž zabalili a vydali se ku Praze.

I když jsme toho tento víkend moc nenajezdili, myslím, že to byl docela slušný trénink na Skotsko - hlavně s ohledem na počasí.

A hlavně jsme poznali tohle super místo. Dalo by se využít i v zimě na lyže neboť vlek je téměř za barákem. No, uvidíme. Rozhodně myslím, že se na Pražačku ještě vrátíme.

Šlapej dál.

V Praze dne 23. října 2001
Vrstevnice

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 29.10.2002 13:36