pátek 15. června

Od pozdního odpoledne jsme se sjížděli na Šámalku (rozuměj na Šámalovu chatu či zámeček). Všichni dorazili celkem v pohodě, jen Pfyzika musel navigovat VPepa a mě (tedy Vr.) uvítal chlebem se sádlem a pivem přesně o půlnoci na prahu stavení sám majitel. Ovšem nenechte se mýlit, nebyl to projev úcty vůči mé osobě, to se jen pan majitel šel podívat, co je to za trdlo, které pro svou sklorézu vyjelo z domova na dvakrát, zabloudilo v Jablonci, zabloudilo v Bedřichově a nebloudí tam dodnes jen díky jeho úporné navigaci. Ach jo.

(Na svoji chabou omluvu mohu poznamenat jen to, že jsem si doma zapomněla itik cesty, takže jediné, co jsem si pamatovala bylo, že musím přes Jablonec do Bedřichova a tam na Šámalovu chatu.)

Na Šámalce jsme se veselili asi do 2,30, kdy se konečně podařilo číšníkovi ukecat nás, že už chce jít spát.

A tak se Šámalka konečně ponořila do tmy. Jen vedle v pokoji kdosi úporně chrápal a o kus dál buď hulákala TV nebo Oaj - hlasy byly intonací stejné, ovšem oč se jednalo, nebylo možno rozeznat.

A kdo to všechno na Šámalce vlastně byl:

• PeDorky + Terda (zatím jsme to netušili, ale tohle byla vlastně poslední akce téhle psí dámy)

• Toni + Radana + Radek

• Oaj + Marcela

• Láďa + Jarka Čiháci

• Jirka Kaš. sr. + Zuzka

• Hanka + Martin (známá od Kašparů se synem)

• Mlp

• Magda

• bratr Janečka (Vítek) + Vodník + Josef + Churchil (alias silná čtyřka z Marcelina moravského rodiště)

• Vr. + Podč.

• Jája

• Olina + Péťa (Jájina kamarádka z gymplu se synem)

• 4x Řežábci

• Míla Staněk

• Vláďa + Honza (známí od Míly)

• Pfyzik

…celkem 32 lidí + 1 pes…

Dnešní den byl pro Jizerské hory ve znamení Jizerské cyklopadesátky. Všude kolem nás probíhal závod, což mělo trošku negativum v tom, že místy byly uzavírky pro auta a místy jsme museli být opatrnější, aby nás závodící chrti nesmetli. Ale mělo to i svá pozitiva v podobě odpoledních zbytků na dopingových stanicích - bylo nám popřáno je zužitkovat ve prospěch naší energie. Ale to předbíhám, teď ještě zpět k ránu.

Uzavírky, neuzavírky, ráno se ještě podařilo přijet autem:

• Petrovi Š.

• Majklovi

• Mirkovi

• Rajčeti

• a později nás ještě dostihli 4x PP (ovšem ti již parkovali u Královky)

Definitivně nás nakonec bylo

…39 lidí + 1 pes…

Je tedy fakt, že mi dost dlouho neseděl součtový koeficient v kronice s realitou a dalo mi dost práce, než jsme zjistila, že nemusíme zastřelit zvoleného jedince, ale že jsem zapomněla na Jáju - promiň, doplnila jsme tě hned, jak jsem na to přišla.

V 10,20 se nám konečně podařilo vyjet. Sem tam jsme se sice křížili s již zmiňovanou Jizerskou padesátkou, takže jsme museli být opatrnější, ale jinak to šlo. No a protože VPepa zpracoval krásný itik, kterého jsme se celý den drželi, budu se jej držet i tady na papíře (jen pro upřesnění „pnp“ znamená „počkáme na posledního“ a „žtz“ apod. znamená označení turistické značky „žlutá“ apod.).

1.       Od Šámalovky vyrazíme zpět do Bedřichova (tudy kudy jsme přijeli auty) k parkovišti u koupaliště pnp. (3,3 km). Všimněte si odbočky doleva těsně před Bedřichovem, po té odpoledne přijedeme.

Byl to nádherný a na začátek velmi příjemný skopec (večer ale bylo hůř).

2.       Z parkoviště se vydáme společně po asfaltce směr Liberec. Asi po 500 m odbočíme doprava na ztz, po které dojedeme tzv. Vládní cestou k přehradě. pnp (3,8 km).

Tady nás dostihli PP, takže jsme byli konečně kompletní. Jinak to byla příjemná cesta lesem dolů k přehradě.

3.       Přejedeme po hrázi přehrady a v lese se napojíme na žtz po níž dojedeme na křižovatku, pnp. (1,8 km).

A když jsme jeli předtím s kopečka, tak teď jsme museli zase hezky do kopečka…

4.       Po 100 m dojedeme společně na další křižovatku. Žtz se rozdvojuje, my se dáme po zpevněné neoznačené (mírně doleva) tzv. Travnatou cestou. Ta se ke konci dost nebezpečně svažuje (pozor příčné vodožlaby) a končí na asfaltce. pnp (1,9 km).

5.       Odtud nás čeká  stoupání po asfaltu vpravo. Na vrcholu pnp.

6.       Dále jedeme cca 500m po ztz, pak po žtz až k zimnímu kiosku. pnp (3,5 km).

Tak tohle byl nádherný kousek cesty. A zimní kiosek Hřebínek byla taková příjemná tečka za touhle částí. Dali jsme klobásky z udírny, domácí zelňačku, pivo a čaj. Prostě lahoda pro oko i žaludek.

7.       Budeme pokračovat po žtz až na čtz. Můžeme se zastavit na vyhlídkové skále "Krásná Máří" pnp. (tam jsem ani já ještě nebyl) a pak pojedeme po Stolpišské silnici čtz k Tetřeví chatě pnp (3,9 km).

Na Krásné Máří jsme se samozřejmě zastavili (tedy někteří) a pokochali jsme se pohledem na okolní hřbety hor. Počasí nám dnes docela popřálo, takže byl nádherný výhled.

8.       Od Tetřeví chaty ještě po žtz k rozcestníku žtz a ztz,  pnp (1,2 km)

9.       Dále objedeme po vyhlídkové cestě okolo Smědavské hory. Dvakrát přetneme žtz  a pnp v exotickém bufet "Na Knajpě" (pivo, polévka, sušenky, grog apod.)

U Smědavské hory začalo lehce poprchat až pršet, takže někteří jeli zkratkou přímo do bufetu „Na Knajpě“. O hodně ale přišli. No a my, co jsme nevyměkli, jsme se vydali panelkou na okružní vyhlídkovou jízdu. Drncavé příkoří bylo ale mnohonásobně vyváženo nádhernou vyhlídkou, kterou nezkazila ani mlha snažící se před našimi zraky zahalit okolní kopce. A když se panely změnily v příjemnou písčitou cestu, mohli jsme si krásy okolní přírody dokonale vychutnat.

Zimní kiosek „Na Knajpě“ pak vskutku vypadal exoticky - byla to taková „chaloupka na kuřích nožkách“. Je ale pravděpodobné, že v zimě se do ní po krkolomném žebříčku lézti nemusí…

Sortiment zde byl podstatně chudší než v minulém kiosku, takže byly jen teplé párky, sušenky, pivo, čaj a grog.

10.   Občerstveni a odpočati (i když nebude po čem odpočívat),  vyjedeme po mtz směrem na východ. První odbočku mtz doleva mineme !!! a dáme se doleva až na druhé !!! odbočce mtz. Ta nás zavede  k Liščí boudě, pnp (4,5 km). Upozorňuji na dojemně romantická zákoutí Jeleního potoka po pravé straně cesty. Stojí za to slézt z kola, sejít pár metrů k potoku a rozjímat. Nic nám neuteče. 

Odbočka na MTZ pro nás zase znamenala panelku. My se toho drncání dneska snad nezbavíme. Příjemným zpestřením tady ovšem byla Avie z Jizerské padesátky, jejíž obsluha nám srdečně poskytla nevyčerpané energetické zbytky v podobě banánů, iontových nápojů, tyčinek a Carbosnecků. Prostě, co jsme nedočerpali „Na Knajpě“, dočerpali jsme zde. A že jsme se nežinýrovali, na to teda můžete vzít jed - taky, když by se to mělo vyhodit…

Nějak nemohu v itiku najít bod „B“, tedy místo, kdy se před mostkem z MTZ uhne podél Jeleního potoka. Odbočku totiž minul Majkl, Martin a Petr PP, kteří tak po MTZ dojeli šťastně až na Šámalku (3 km). Zkratka je ale netěšila, takže byli povoláni zpět na plánovanou trasu. Naopak zkratky využila Marta s Karolkou, které se už šlapat nechtělo, o kochání se krásami Jizerských hor ani nemluvě.

 11.   Od Liščí boudy vystoupáme  do údolí. Po chvíli narazíme na žtz a před námi se objeví vodní nádrž Josefův Důl (kterou se mi doposud nepodařilo restituovat). Dojedeme k hrázi a pnp. (4,5 km)

Netuším, jak se stoupá do údolí, vím jen, že k přehradě to byl bezva sjezd a do údolí byl akorát tak krásný výhled z hráze přehrady. Tady se od nás odpojili PP, kteří jeli na Královku pro auto - jen nevím, proč se odpojovali, když jsme tam vlastně jeli také?!?

12.     Přejedeme společně hráz. Kdo pojede samostatně pokusí se trefit k Jablonecké chatě. Odtud je to již jednoduché, pojedeme dále kolem Královky a  dojedeme k odbočce do Bedřichova. Nesjedeme ale úplně na parkoviště, to by bylo zbytečné, nýbrž se dáme po nám již známé silnici označené 3023 na kterou jem upozornil v bodě 1. k Šámalovce.

Jo, jo, a zase kousek nahoru. Teď to ale bylo podél přehrady po kamenité lesní cestě, takže nám to trošku dalo zabrat.

Po asfaltce od Jablonecké chaty už to pak šlo lépěji. Cestou se ještě někteří zastavili na jídle na Královce a Pfyzik na skvělou česnečku na Prezidentské chatě.

Od Lesní chaty nás pak čekalo poslední stoupáníčko dnešního dne. Kašpaři s Hankou tu propadli panice, že zhynou hladem a krátce před vrcholem si udělali v lesním stínu piknik v domnění, že to ještě bude pěkná dálka. Jen co ale, řádně posilněni, šlápli dvakrát do pedálu, na horizontu se před nimi objevila Šámalka… No, ale alespoň dojeli, jako jediní, s plnými žaludky.

cca 17,00 - Šámalka

A byla:

• sprcha - dost dlouho to trvalo, protože na patře byla vždy jen jedna koupelna.

• večeře - tedy jak tady vaří, to je pohádka.

• po večeři se s námi rozloučil Majkl - odjel k rodinnému krbu zjistit, jak mu jeho čerstvý týdenní potomek povyrostl.

• od 19,30 jsme se pak přesunuli nahoru do sálu.

• v 19,45 byl probuzen Oaj a spol.

• v průběhu večera jsme probrali blížící se Korziku s mapou a průvodcem.

• Mlp s Magdou pověčeřel asi 4 šampusy s mísou jahod.

• někdy v průběhu noci odjeli také PP.

• 24,00 - Brč nepřijel a VPepa neuměl Horolezeckou.

• v 1,15 dorazil Brč, ale jestli byla Horolezecká, to fakt nevím, ale že se slušně zachlastalo, to vím na 100% i bez poznámek v kronice…

Jak již začíná být zvykem, odjela jsem s Podčarovkou po snídani k rodinnému krbu. A kromě mě odjel ještě Rajče, Čiháci a Petr Š. s Radkem. Klávesnice se proto statečně ujal VPepa, ale než Vám předložím jeho zápis, vsunu sem nejprve itik (rovněž jím opsaný z průvodce), abyste měli představu kudy se vlastně jelo.

Trasa není ani dlouhá, ani náročna, z 90 % vede po asfaltu s vyloučením automobilového provozu, pár km po panelech (ty trochu drncají). Není potřeba spěchat. Naopak nabádám k soustavnému kochání a nařizuji pohodu. To co uvidíte opravdu stojí za to. Pokud se nestane nic mimořádného a vyjedeme-li v cca 10.00, měli bychom se vrátit nejpozději do 17.00. (průměrný cyklista to jezdí  3 hodiny !!!).  Na této trase potkáme jedinou restauraci a to zvanou Smědava. Klasickou restauraci s kuřecím řízkem a hranolky s gulášem apod. a opět zavítáme do bufetu Na Knajpě.

1.       Po ránu se sbalíme, odevzdáme pokoje a opustím toho dne nadobro Šámalovku. S koly na autech přejedeme kolem Královky, přes Josefův Důl, Kořenov na hlídané parkoviště "Pod Bukovcem" (60 Kč na celý den). Pnp.  Tam se seřadíme do peletonu a vyrazíme z kopečka k Hnojovému domu. Před ním uhneme doprava po ztz. Tu opustíme cca po 1,5 km a budeme pokračovat po tzv. Lasičí cestě až k Rybím loučkám (2,9 km). pnp.

2.       Dál pojedeme kolem Vlčích kamenů až narazíme na ztz (2,2) pnp.

3.       Pokračujeme kolem Zelených kamenů  až narazíme na křižovatku ve tvaru "T", pnp, a dáme se doleva  tzv. Smrkovou cestou. Ta nás přivede k hospodě Smědava. (3,4 km) pnp a občerstvení ev. oběd.

4.       Občerstveni pojedeme po hlavní silnici po ztz. Asi po 1,5 km odbočíme ze silnice doprava stále po ztz. Ale i tu opustíme asi po 800m a budeme pokračovat po zpevněné cestě až k bufetu "Na Knajpě". pnp. Občerstvíme se. (od Smědavy 5 km).

5.       Stejně jako v sobotu se vydáme po mtz, ale tentokrát uhneme již na první !!!!! odbočce  mtz doleva. Asi po 200 m opustíme mtz a dáme se po zpevněné cestě doleva. Po 2 km se napojíme na ztz a ta nás dovede až k Marianskohorské boudě. (4,5 km) tam pnp.  

6.       Pomalu vystoupáme kousek do kopečka po žtz, která nás asi po 500 m opustí. My pokračujeme po silničce k "Protržené přehradě" (2 km) pnp

7.       Od ní jedeme po žtz až k hlavní silnici.(1,4 km) pnp.

8.       Pojedeme kousek po silnici a asi po 200 m odbočíme stále po žtz doprava. Budeme stále stoupat, vpravo uvidíme vodní nádrž Souš. Jelikož v následujících 3 km mapy poněkud lžou, snažte se jet po cestě značené 3020.  Přejedeme hřeben, sjedeme z kopečka na křižovatku s Promenádní cestou  (3,2 km). pnp.

9.       Dáme se doprava a za chvíli jsem zpět na parkovišti "Pod Bukovcem" (2,3 km).

Mapa udává, že trasa měří 32,3 km v reálu to může být o 1 - 2 km jinak.   

A jak to bylo doopravdy:

Díky docela povedené noční merendě někteří prohlásili, že se jim není dvakrát nejlíp a že tedy raději nedělní výlet vynechají (nechci žalovat, ale byl to např. OAJ. Marcela chvíli váhala, jako, že pojede ale pak si to rozmyslela, takže nejela taky). Někteří museli hold domů za důležitějšími povinnostmi a tak nás nakonec vyjelo 19 nebo 20. Počítalo nás to několik několikrát i jsme zkoušeli se rozpočítávat - 1. 2. 3. atd.,   ale stále nám vycházelo 19 nebo 20. Prostě Vr. bez tebe to nejde. (pozn. Vr. - Pepo, buď v klidu, i já jsem se pokoušela spočítat, kolik vás tam vlastně zbylo a kdo mohl jet a rovněž jsem se nějak nemohla dopočítat. Tento víkend byl prostě ve znamení součtových kolizí.)

Vyrazili jsme v koloně auty cca v 10.49 směr parkoviště pod Bukovcem. Jel jsem první a kupodivu jsem to trefil napoprvé. Sundali jsme kola a za docela slušného počasí (nepršelo), jsme se vydali na cestu. Popis máš. Každou chvíli se mě někdo ptal, kdy už pojedeme zase z kopce a když už tam budem, (rozuměj v cíli). Myslím, že to byl důsledek prohýřené noci. I Míla Staněk, který obvykle jede všechny kopce dvakrát a pak si večer po návratu objede trasu ještě jednou tentokrát volným tempem uzavíral peloton pod záminkou, že se kochá. Všichni vydrželi až k restauraci Smědava.

Tam si např. Vaněk (tentokrát bez dětí a Hanky) poručil Kachnu s knedlíčkem a zelíčkem, Malého Pepu, který spořádal obří bramborák plněný uzeným masem, následovalo příkladně několik dalších.

Jako na potvoru cesta od hospody vedla trochu do kopce. I pivíčko udělalo svoje, a tak tempo poněkud polevilo. Na kopci se od nás oddělili Kašpaři a spol. Odjeli zkratkou, "Promenádní cestou" (trefný název) k autům. Více jsem je ten den již nespatřili.

Zbytek skalních příznivců cyklistiky dorazil k bufetu Na Knajpě a stejně jako včera spočinul. V dáli hřmělo, tu a tam se blýsklo. Dramatická oblaka poněkud strašila, ale nálada byla dobrá. Pak už se nestalo nic mimořádného. Za zmínku stojí jen to, že Marta přetrhla řetěz (hold má velkou sílu v nohách). Ten se nám podařilo úspěšně opravit a nesmočeni jsem dorazili k autům.

Trasa byla příjemná, vedla převážně po rovině nebo s kopce (i když někteří neukáznění občas poukazovali na drobné terénní nerovnosti). Délka (průměr několika měřidel) 33,42548741333 periodických km.

Nesmím zapomenout pochválit Mirka Vaňka a Vláďu (to je ten sympatický kamarád Míli Staňka) (pozn. Vr. - hle jak úžasný byl první dojem…no tak dobrá Pekki, jsi úžasný pořád…), kteří pomáhali malé Karolínce zvládat ony výše uvedené nerovnosti tím, že jí zezadu chvilkami  tlačili. Pokud vím za Mirkova tlačení spadla jen jednou.

Vzhledem k tomu, že jsem zpravidla uzavíral peloton (ne že bych nemohl, naopak byl jsem ve vynikající formě, zkrátka jsme jistil případné poruchy a úrazy) mohlo se stát, že mi některé pikantérie unikly, ale takový je už život.

Mimo přetržený řetěz žádná porucha, žádný úraz.

Ještě na závěr cituji první odezvu: "Po těch třech lahvích šampusu jsem si tu nedělní trasu moc nevychutnal !!!" Malej Pepa. (pozn. Vr. - dobrá Pepo, tak tedy příště…)                

A že to VPepa vše zachytil správně, to dokládá mejl od Zuzky:

No a pak, abychom se nenudili a také pro úplnost, tady máme nějaké ty ztráty (tentokrát ovšem striktně Pepčovy):

V Praze dne 19. srpna 2002
Vrstevnice, VPepa

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 04.11.2002 10:50