Pondělí 2. července = 3. den

etapa: Restonica

trasa: Corte - údolím Restonica - Bergerie de Grotelle - jezero Melo - zpět do Corte

ubytování: Camp „Santa Barbara“, Corte, tel.: 95 46 20 22

na kole jelo: 32 BBCC + 4 doprovod

v kempu zůstalo: 1 (Petr PP)

ujeto: 41,0 km (Mamuti 20 km)

převýšení: 1.365 výškových metrů (až k jezeru Melo)

Ráno

- od časného rána začala jezdit kolem kempu auta. A nastalo peklo…

- značnou rychlostí projelo auto, čímž probudilo kukačku, která začala okamžitě nadávat (i když později byli i jiné názory na původce kukavého zvuku jako holub či hrdlička).

- jen to zvíře po hodné chvíli utichlo a začali jsme opět usínat, projelo kolem kempu značnou rychlostí auto, čímž probudilo…

- zkrátka spát se dalo jen velmi ztěží, takže jsme již kolem sedmé vylézali ven.

- sousedi Oaje a Brče si, samozřejmě, stěžovali i na chrápání, ale jinak všichni byli svěží.

Co se psalo v itiku:

Kaňon Restonica - ledovcem a erozí modelované údolí začíná hned za městem Corte. Údolí prochází rezervací Foret de la Restonica s výskytem kaštanů a borovice Pinus laricio. Na konci kaňonu leží horské salaše Bergerie de Grotelle, kde najdeme občerstvení. Odtud je to po značené cestě asi hodinu k jezeru Lac di Melo. Jezero je ledovcového původu a je nejníže položené jezero v této oblasti. K dalšímu jezeru, Lac de Capitello, je to dalších 30 minut. To už leží ve výšce 1930m a 8 měsíců v roce bývá zamrzlé.

Tato etapa je svým profilem dosti náročná a dokonale „otestuje“ Vaši zdatnost (o které nepochybujeme). Zhruba se dá stanovit tato stupnice: Až nahoru do 1,5 hod. bez zastavení - tento zájezd není určen pro Vás, zkuste raději Tour de France; 1,5-2 hod - výborně! Na Korsice Vás nemùže nic překvapit. 2-2,5 hodiny - stále jste na tom velmi dobře, většina etap pro Vás bude hračka, někdy se ale pěkně zapotíte. 2,5-5 hodin - nikam nespěcháte a to je dobře. Korsická příroda stojí za to, aby se člověk tu a tam zastavil, slezl s kola a rozhlédl se kolem sebe.

Silnice do údolí odbočuje v Corte z hlavní ulice, mezi dvěma mosty. Asi 500m je lemována domky, poté již vjíždíme do sevřeného údolí. Cestou nahoru vede stále lesem (stín), jen poslední 2km jsou otevřené.

Na konci silnice je velké parkoviště a salaše. U salaší je kiosek, kde je možné zakoupit lehké občerstvení, nebo třeba pohledy. Není tu WC. Kola nechte u kiosku, kde také začíná cesta k jezerům. Doporučujeme rovněž prohlídku salaší - jsou sice obydlené, ale majitelé Vás jistě nechají nakouknout. Počítejte zde s výrazně chladnějším počasím - rozdíl oproti Corte může být až 20°C! Pro cestu k jezeru je nutná větrovka.

Při sjezdu do Corte jeďte opatrně - silnice je velmi úzká a hrozí střet s auty.

Před odjezdem:

Předodjezdová příprava by se dala přirovnat snad jen k chemické válce, i když Rajče spíše propagoval citát Edie Merckse: „Žádný doping neudělá z osla závodního koně!“ Nicméně Pepča svými carnitinovými přípravky všechny dokonale zblbnul tak, že se nikdo neodvážil bez něčeho podpůrného vyjet. Málokdo však věděl, jak přesně nápoje připravit, takže za Pepovy vydatné pomoci se míchalo, užívaly se různé preparáty a diskutovalo se zda vystačí jedno vepřoknedlozelo v tyčince či sebou vzít raději dvě.

Odjezd byl stanoven na 9,30 a je fakt, že Karel na nikoho nečekal a v danou hodinu sednul na kolo a odjel. Celkem v poho až na to, že zcela zbytečně nepočkal 2 minuty na Mamuty, kteří s jeho vědomím odjeli pro chleba a vrátili se těsně před odjezdem. Jím doporučená pekárna měla totiž zavřeno, takže museli o kousek dál. Díky tomu se již v Corte Mamuti ztratili a protože jsem na ně počkala alespoň já, ztratila jsem se s nimi - v ulicích města nám prostě záda posledního z pelotonu rychle zmizela z dohledu. Tady byl odstup cca 100 metrů přece jenom dost.

Chvilku nám to trvalo, než jsme se nějak domluvili s místními a našli správný směr pro průjezd městem, ale našli jsme se a se značným časovým odstupem jsme za ostatními začali stoupat údolím Restonica.

Po pár kilometrech se nám podařilo dojet právě se koupající Krejčíky a rovněž po osvěžující koupeli jsme záhy dojeli i Taťku s Gábinou, kteří se zdrželi pícháním. Mamuti náročné stoupání v horku brzy vzdali, neboť Mamutovi nebylo dvakrát nejlépe, no a když jsme my zbylí dojeli ještě Oaje, byla zcela spontánně vytvořena naše závěrečná skupinka kotlíků.

Pozvolna jsme zdolávali dokopec a i když jsme poměrně dost odpočívali, přece jenom nám sil rychle ubývalo. A navíc se ten krpál zdál být nekonečný. Naše vysílení bylo takové, že když Gábině upadla na zem vánočka, sedla si raději k ní a zobala ze silnice, než aby se s těma drobkama sbírala. Ale přece jenom jsme se k salaším nakonec vyšplhali.

Ostatní již byli, samozřejmě, na cestě k jezerům a po krátkém osvěžení a odpočinku jsme se za nimi vydali i my. Poměrně brzy jsme je ale potkali - již na sestupu, takže jsme k jezeru nedošli. Všichni se shodli na tom, že k jezeru Melo trvá cesta rozhodně déle než 1 hod. 15 min., jak udával ukazatel u salaše. Trasa byla nejen trošku náročnější, ale v závěru byla navíc ještě zpestřena žebříky. Nicméně bylo to SUPER. Mnozí se v jezeru i vykoupali a k druhému jezeru Capittelu si odběhnul jen Zdeněk - údajně se tam prý také vykoupal.

Sjezd dolů zpět do Corte byl opravdu krkolomný, ale zvládli jsme to všichni bez úrazu a mnozí si ten skopec velmi pochvalovali.

O dnešní trase lze jednoznačně říci - bylo to krásné, ale byl to záhul. Opravdu testík. Ale krajina byla nádherná, zvláště pak v horní části.

No a kromě dokopce nám dost dávalo zabrat i horko, na které nejsme zvyklí. Ještě že byla možnost vykoupat se v říčce, čehož jsme využívali jak se dalo.

Někteří byli s dnešní etapou absolutně spokojeni, ale některým lehce vadilo, že to nebylo až tak úplně dle tradic BBCC. Hodně jsme se roztrhali a mě osobně dost zarazilo, že šerpům bylo absolutně jedno, co se děje s námi v zadu. Ale i přesto to byl nádherný den a na skvělých zážitcích nám to neubralo.

A jak jsme v testíku obstáli?

Valná většina se vešla do 2 hodin, no a my kotlíci jsme dokázali, že opravdu nikam nespěcháme, i když zase na naši obranu musím přiznat, že jsme se drželi těsně za hranicí 2,5 hodiny. A Mamuti, kteří raději celý den testovali víno, obstáli také a že nikam nespěchali, o tom nebylo pochyb.

Večer

- do kempu jsme dojížděli po půl šesté a každý si trávil podvečer dle svého.

- brífink se dnes konal bez Mamutů, kteří jen vzkázali, že „jsou na živu, jdou se do Corte nažrat a na brífink ser…“. Karla to sice trošku rozhodilo, ale když viděl, že my jsme v absolutním klidu, snažil se být v něm také. Jen přece jenom občas projevil snahu a zajímal se o to, jak dát Mamutům vědět v kolik se ráno odjíždí. Když jsme ale zaujali jednoznačné stanovisko, ať jim lípne na stan ceduli se dnem a hodinou odjezdu trajektu zpět do Itálie, poradil si sám...

- večer jsme konečně zapili a pokřtili VLAJKU BBCC, jen Brč neukázněně odmítnul zahrát Horolezeckou. Holt není každý den posvícení.

- Jirka Kr. sr. měl prý připravenu jakousi tajemnou „vinnou hru“, ale nedošlo na ní. Tak zítra…

- no a noční diskotéka se neujala, tak jsme prostě jen zachlastali a šli jsme spát.