Úterý 3. července = 4. den

etapa: Korsické vesnice

na kole jelo: 30 BBCC + 4 doprovod

v kempu zůstalo: 3 (Mamuti a Vrčka)

Co říkal o dnešku itinerář:

(popsána je náročnější varianta):

Tato etapa je fyzicky velmi náročná, ale o to pestřejší. Po místních malých silničkách a zpevněných cestách vás zavede až do výšky 985 m, odkud je krásný výhled jak do vnitrozemí, tak směrem k moři.

Z Corte se vydejte na jihovýchod po N200 (hlavní silnice a tak buďte ostražití), po 18 km jízdy z kopce odbočte doleva na D14, kde vás čeká 16,5 km stoupání do vesničky Erbajolo. Tady před kostelem odbočte doprava na zpevněnou cestu D16, vedoucí přes Col de San Cervone (899) až nahoru na Col de Casardo (985).

Tady si můžete konečně dopřát pořádného odpočinku, protože to nejhorší už máte pro dnešek za sebou. Následuje sjezd (D339) do St. Andrea a dále do Bustaniko.

Tady se můžete rozhodnout, zda zvolíte kratší či delší variantu. Kratší cesta vede přes Sermano (D441), tady doleva na Feo (D41) a po D39 do Corte. Pokud se cítíte na dalších 50 km, tak se v Bustanico dejte na Carticasi (D39) a podél řeky Casaluna dojedete až na hlavní silnici. Stoupáním přes Soveria (N193) se dostanete zpět do kempu v Corte.

Pro dnešní den jsme se rozdělili do dvou skupin:

chrti = Mlp, Kája, Toni, Radana, Radek a 4x Fialáci, kteří pod vedením Karla jeli náročnější a delší trasu:

ujeto: 78 km (Radana a Jája 65 km)

převýšení: 1.420 výškových metrů (Radana a Jája 1.100 v.m.)

trasa: kemp - silnice N200 - Pont Genois - D314 - D14 - Erbajolo - D16 - Col de Casardo (kóta 1.094 m) - zpět na kótu 985 m- St. Andréa di Bozio (námi překřtěno na „hospodu U kamenného stolu“) - Bustanico - Sermano - D41 - D341 - St. Lucia - S214 - N200 - kemp

a

kotlíci = Vr., Podč., Oaj, Marcela, Rajčata, PeDorky, 4x PP, 3x Kalivodi, 2x Brčáci a 4x Krejčíci, kteří pod vedením Markéty jeli o něco málo klidnější a o kousek kratší trasu:

ujeto: 50 km

(Oaj 54 km, PeDorky 56 km, Podčarovka 52 km)

převýšení: 1.041 výškových metrů

trasa: kemp - silnice N200 - Feo - D14 - Erbajolo - D16 - Col de Casardo - hospoda „U kamenného stolu“ - Bustanico - Sermano - Feo - kemp

Co se týkalo chrtů, tak se od stanoveného itiku příliš neodchýlili a danou trasu dodrželi. Jen plánovaný odjezd v 8,30 nevyšel neboť šerpa Karel se lehce opozdil. Ale protože nám na nějaké té minutce nesejde, všichni na něj počkali. Zpět do kempu se sjížděli již kolem šestnácté hodiny a to měli poslední skopec ještě zpestřený místními silničáři, kteří asfaltovali silnici. Průjezd čerstvým asfaltem zrovna není to pravé ořechové pro cyklisty.

My kotlíci jsme vyjeli asi v 9,30 a rovněž po hlavní silnici N200. Brzy jsme z ní ale odbočili a na odbočce u Feo se náhle velení ujal Vpepa, který se rozhodnul zavléci nás trošku oklikou. Oajovi se ale nechtělo stoupat do sluncem zalitého kopce a tak se od nás oddělil s tím, že počká v Bustanico. Brzy se tam ale nudil, takže objel celé okolí a pak se vrátil zpět do kempu.

Po silnici D14 do Erbajolo

Pozvolna jsme stoupali silničkou vedoucí po úbočí hor a před námi se otevíral fantastický výhled na Corte a celé údolí. Jen horko nás značně sužovalo a bylo to o to horší, že nebyla možnost nikde se ukrýt do stínu a rovněž vody se příliš nedostávalo.

Bylo až neskutečné vidět neustále cíl naší cesty před sebou na protilehlé straně hlubokého údolí - tvářil se, jakoby byl „na dosah“, ale než jsme se tam doklikatili po úbočí hory, bylo to nekonečných 5 kilometrů. V Erbajolo jsme si u kašny řádně odpočinuli a dostatečně se osvěžili a pak se jelo dále.

Až později jsme zjistili, že odtud se naše cesta shodovala s trasou chrtů. Ti tu ovšem projeli o něco dříve než my a vesnici lízli jen po okraji.

Jo a Rajčeti ruplo sedlo, ovšem jet se na tom dalo.

Po silnici D16 na Col de Casardo

Pro změnu jsme opět stoupali. Sice pozvolna, ale stoupali jsme. A jak jinak, než opět vystaveni žhavým slunečním paprskům. Tady už ale občas u silnice rostl strom, takže byla možnost si alespoň chvilinku odpočinout ve stínu.

V jednu chvíli tvrdil Pepča, že viděl moře, čímž dokonale zblbnul nejen Dorku, ale i šerpy. No, prý to moře bylo, ale vracet jsme se kvůli tomu už nechtěli.

„Hospoda U kamenného stolu“

Tak to bylo skvělé místo pro odpočinek. Jmenovalo se to tu St. André di Bozia a bylo to tam, co byla ta kamenná kašna a z kamene upravené stoly a lavice, které přímo sváděli k přejmenování tohoto místa. Bylo tu příjemně chladno a vůbec se nám odtud nechtělo.

Rovněž to byl nejvyšší bod naší dnešní trasy. Odteď už prý pojedeme jenom s kopce. Ostatně, jako vždy J.

A také jsme se tu poprvé setkali se stádem volně pobíhajících prasat. Ovšem není prase jako prase - pokud si myslíte, že tu pobíhali nám známí vykrmení čuníci, tak to jste na velkém omylu. Korsická prasat byla poněkud sportovnějšího vzhledu - špeky nic moc a nohy dlouhé, pěkně vyběhané.

U kostelíčku (rozcestí silnic)

A opravdu jsme jeli s kopce. Projeli jsme jednu vesničku a ve druhé jsme se zastavili u kostela s charakteristickou „placatou“ zvonicí. Rajčata se rozhodla jet rovnou do kempu a my ostatní jsme se jali diskutovat o další cestě. Toto mě osobně zaměstnalo natolik, že jsem neudělala kontrolní součet přítomných, což mělo zcela neočekávané následky…

Bustanico

Už nevím kdo, ale při odpočinku kdosi vznesl podezření, že nám někdo chybí, což okamžitě potvrdil kontrolní součet. ALE KDO ??? Došlo mi to v okamžiku, kdy jsem vzala do ruky kroniku. Už u druhého jména bylo jasno - chyběla nám Podčarovka (moje vlastní dcera !!!). Někteří se mě sice snažili uklidnit tvrzením, že je alespoň vidět, jak myslím na ostatní a na celek, nicméně moje mateřská stránka dostala na frak. Zapomněla jsem na své vlastní dítě a o dost horší bylo, že jsme si nikdo dost dlouho nemohli vzpomenout, kde jsme ji vlastně viděli naposledy (bylo to U kamenného stolu).

No, dalo se lehce předvídat, kde asi tak mohla uhnout z trasy, ale vracet se zpět již v tuto chvíli nemělo smysl. Bylo nutno dojet do kempu a pokud se nenajde sama, pojedeme ji hledat. Ani jsme nevěděli, zda má či nemá mapu, mobil měla nedostupný a vůbec… Další cesta pro mě zkrátka nebyla nic moc.

Sermano

Toto město bylo Brčem okamžitě překřtěno na Spermano a šerpou Karlem na Sermámo.

Mnozí zde navštívili kostelík, kde byl kamenný (!!!) betlém a stáj měla korkovou střechu. Stylová imitace došek, to se opravdu hned tak nevidí.

No a odpojili se od nás PeDorky a Brčové, kteří nejprve zasedli do hospůdky, kde si dali 4x Repas. Netuše, co to je absolvovali v zápětí přímo královskou hostinu složenou z vína, pršutu, salátu, sýrů. Poslední chod - ovoce již odmítli. (Koho to zajímá, tak na hlavu to vyšlo asi na 80 FRF). Do kempu pak jeli přes St. Luciu.

Feo

Ze Sermana jsme sjeli na silnici, po které jsme vlastně vyjeli ráno. No a já jsme tu obdržela SMS, že se Podčarovka ve zdraví našla a už je v kempu - uhnula špatně při sjezdu od Kamenného stolu a když zjistila, že je ztracená a nedojede nás, domluvila se s domorodci nad mapou kudy do Corte a odtud už do kempu trefila bez problémů. Přece jenom rod vrstevnic nezapřela.

Dneska se jí pěkně vymstilo, že porušila 2 základní pravidla

- „nepředjíždět prvního“, i když tím byl Marfy a toho snad ani nakonec nepředjela. O tom tvrdila, že ji naopak tou cestou poslal a

- „na křižovatce se čeká“, i když i to je sporné neboť ona na křižovatce čekala, ale ve stínu těsně pod osudnou zatáčkou. To je ale pech.

No ale i přes tento lehký stín byl dnešní den opět absolutně SUPER. Všichni byli nad míru spokojeni a každý si přišel na své. A i když jsme každý jeli „svou“ trasou, nakonec jsme zjistili, že jsme vlastně projeli stejná místa.

Večer

Každý si ho užil opět podle svého - někdo jel na prohlídku do Corte, někdo spal a někdo zachlastal. Mamuti, samozřejmě, na brífink - hádejte co??? A Jirkova vinná hra byla opět odložena.