Pátek 6. července = 7. den

etapa: Calanche

trasa: Porto - Calanche - Piana - Cargese - Sagone a busem přes Ajaccio do Vizzavony a Tattone

ubytování: Camp „Le Soleil“, Tattone - Vizzavona, tel.: 95 46 20 22

na kole jelo: 32 BBCC + 4 doprovod

busem jelo: 1 (Petr PP)

ujeto: 50 km (43 km ti, co jeli na kole z Calanche)

Co se psalo v itiku:

Tato etapa nás nejprve zavede do jedné z nejhezčích skalních oblastí ostrova - Calanche. Skalní útvary, tvořené oranžovou žulou, jsou působením přírodních živlů zvětralé do bizardních útvarů. Je zde několik vycházkových okruhů. Jeden z nich začíná v ostré levotočivé zatáčce, procházka trvá asi 1 hodinu.

Hned zpočátku nás čeká prudké, asi 8km dlouhé stoupání k Calanche. V tomto úseku jezdí poměrně dost aut a autobusů - výletníků k Calanche. Proto jeďte opatrně, obzvláště v zatáčkách dávejte pozor. To je však vyváženo překrásnými výhledy na strmé pobřeží. Dále se silnice proplétá skalami a stoupání už není tak prudké.

Brzy přijedeme do vesnice Piana, odkud se můžeme naposledy ohlédnout za skálami v Calanche. Za Pianou projedeme sedlem a sjíždíme k Sagone. Silnice se vrátí k moři v Cargese. Bývala to dříve řecká osada - Řekové se poprvé vylodili v r. 1676 po dalších 200 let bylo město uzavřenou kolonií s řeckými zvyky. Dodnes zde žije asi 300 řeckých rodin, které dodržují některé staré zvyky. Zachoval se i řecký kostel z r. 1852. Dále pokračujeme podél pobřeží s plážemi i skalisky do Sagone. Toto výletní místo je chráněno před větry a oblíbili si ho už Římané, jejichž osada tu stála. Ta byla později zničena a dávnou slávu připomínají už jen ruiny katedrály Sant´Appiano, datující se ze 12. Století a ležící 1km severně od Sagone.

Cestou navštívíme město Ajaccio, jehož název vychází z římského jména Adjaccium (místo odpočinku). Asi nejznámější fakt je ten, že se zde r. 1769 narodil Napoleon Bonaparte. Bronzová socha Napoleona stojí na náměstí Place de Gaule. Dnes je to významný přístav a centrum turistického ruchu. Ve městě je několik pláží s velmi pěkným koupáním, na nábřeží kavárny a restaurace. Z museí stojí za pozornost pouze Musée Fesch s cennou kolekcí italských obrazů.

V 6,15 začal foukat vítr a pomalu jsme začali vylézat ze stanů. A zase se začalo balit a zase se začalo mravenečkovat, ale už jsme to zvládali celkem bravurně.

Cca v 9,20 jsme začali postupně zdolávat dokopec ke Calanche. Bylo dost dusno. Cestou se nám otvíraly další a další výhledy na moře a za námi pomalu mizelo Porto.

No a dokopec si busem tentokrát zkrátili Krejčíci s Klárkou a Mamuti. Petr PP pak raději jel busem opět celou trasu.

Calanche

Nádherné červené skály v okolí města Porto. Silnice se vyšplhá nad moře a klikatí se mezi pěkně tvarovanými skalními útvary. Možno pochodit, výchozí místa: viz Korsika - Nejkrásnější turistické trasy.

Calanche

- ty skály byly fakt červené.

- moc daleko jsme ale nešli, neboť Karel nám vyhradil asi půlhodinku, ačkoli itik doporučoval min. 1 hodinu. Ach jo, proč se musíme tak honit…

- zkrátka jen jsme se vyfotili na několika vyhlídkách a už jsme se zase sbírali na další cestu.

11,20 - postupně jsme odjížděli. Karel nám sdělil, že autobus na nás bude čekat v Sagone a že prý je to pořád s kopce a že bychom tam měli být tak asi za 2,5 hodiny (prý to již vynásobil koeficientem BBCC - no uvidíme).

Piana

- tak tohle byla velmi krásná vesnička s výhledem zpět na Calanche.

- kdo si to nepamatuje, tak to byla ta vesnička, o které Markéta tvrdila, že je pitoreskní a my jsme nějak nepochopili proč.

- odtud nás pak čekal nádherný dlouhý sjezd do údolí.

- a pak zase táhlý dokopeček až do Cargése - jo, jo, ten kopeček nám v tom dusnu dal docela zabrat.

Cargese

- tak tohle bylo zase typické přímořské městečko s hotely, restauracemi a přístavišti plachetnic.

- ale neviděli jsme tu jen hotely a plachetnice. Poprvé jsme viděli místní hrobky. Tady se nepohřbívá do žádných hrobů, ale každá rodina má svoji hrobku, což je celkem jednoduchý kamenný domeček - tvarem i velikostí to dost připomínalo…omlouvám se…ale garáž. Ti majetnější pak měli hrobku včetně vlastního oploceného pozemku a na vrátkách vyvěšenou ceduli, které rodině toto místo odpočinku patří. Hrobky nebyly soustředěny na žádném hřbitově, ale v různě velkých seskupeních je bylo možno spatřit na různých místech mezi běžnou městskou zástavbou.

- z Cargese jsme jeli už jenom podél moře, ale kdo by hádal, že to bylo po rovince nebo s kopce, tak by prohádal. Cesta se vlnila jak lochneska - pořád nahoru a dolu, slunce do nás pralo a vody (tedy té k pití) bylo pomálu. Docela galeje. Jediným pozitivem byly v zátočinách nádherné výhledy na moře a okolní městečka.

Sargene

- konečně jsme dosáhli cíle naší cesty - nebo jsme si to alespoň hodnou chvíli mysleli.

- Sargene bylo poměrně krásné přímořské město a již na první pohled bylo patrné, že tady se turisté o rozkvět města svými financemi nemálo přičinili. Město bylo vlastně tvořeno jednou hlavní silnicí, kolem které bylo rozmístěno množství hotelů, krámků a vůbec všemožných lákadel pro turisty.

- jen autobus jsme nějak nemohli najít a navíc se odkudsi vraceli i ti rychlejší, že prý už byli až za městem a také tam žádný bus není.

- vyřešili jsme to rychlým telefonem Karlovi - autobus prý najdeme „kousek“ za městem.

Konečně autobus

- ten „kousek“ byly slušné 3 kilometry a je fakt, že už jsme toho dneska měli všichni celkem dost.

- jen ten časový odhad našeho dojezdu Karlovi nějak nevyšel (no, ikdyž zase ne tak o moc).

- první (Toni, Radek, Vrčka a Martina) sem dorazili dolem 14,30, tedy cca po 3 hodinách.

- mezi 15,00 až 15,45 dojížděli ostatní - tedy cca po 4 hodinách.

- konečně jsme se také mohli vykoupat v moři - tady to bylo naprosto úžasné. Pláž byla z hrubého písku a voda byla azurově modrá. A když jsme k tomu mohli dát ještě plechovku studeného piva, tak nám momentálně nic nechybělo.

- v 16,30 jsme vyjeli dál - tentokrát již autobusem.

Ajaccio

- tak tohle je hlavní město Korsiky a rodiště Napoleona. Jen výslovnost jsme si nějak nepamatovali, což ale za všechny vyřešil Rajče, když ho přejmenoval na „Ejakuláčio“. Pak už neměl problémy nikdo J.

- město jsme si neprohlédli, zastavili jsme zde jen krátce a to ryze z důvodu doplnění proviantu.

Ajaccio

Ajaccio [Ažaksjo] je hlavním a největším městem Korsiky. Má kolem 80 000 obyvatel a leží v širokém zálivu Golfe d'Ajaccio. Přímo ve městě jsou menší pláže, rozsáhlejší pláže jsou jak směrem k Krvavým ostrovům (Iles Sanguinares), tak směrem na jih. Pro maniaky jsou ve městě 3 sochy Napoleona, znám lidi, kteří strávili přes půl dne hledáním třetí sochy (je v jihozápadní části města :-) ). Město samotné je docela hezké, zejména při setmění, kdy ožívají jeho uličky a přístav. V blízkosti města objevíte například 3-4 metrové červeně kvetoucí stromy, které vám budou povědomé. Jsou to muškáty.

Market Champion

- na nákup jsme dostali klasickou Karlovu půlhodinku s tím, že kdo zmešká ať si jde na stopa.

- Karel nám jen neřekl, že bus přeparkuje, než nakoupíme, což mnohým trošku zkomplikovalo návrat zpět. Mamutka dokonce, pamětliva Karlových slov, okamžitě vyběhla stopovat, když autobus neviděla, takže nakonec jsme jí paradoxně doháněli my. A dohnali, a to ještě dřív než stihla něco stopnout.

A zase jsme stoupali do hor. V buse jsme dokonce zmákli i brífink, takže se z něj tentokrát Mamuti nemohli vykroutit. Tak se alespoň se tvářili, že spí.

Tattone, kemp „Le Soleil“

- dorazili jsme zhruba v 19,30, po krátkých obtížích se zajížděním ke kempu. Nakonec se tam muselo zacouvat.

- kemp byl ale nádherný - zelená oáza obklopená vysokými štíty hor.

- jediným negativem byli Češi. Tedy je to neuvěřitelné, ale tady se sjelo 5 českých autobusů !!! Toalety byly klasicky bez prkénka, ale byla tu teplá voda a čisto.

- ubytovali nás, jak jinak, v nejvzdálenějším a nejnižším bodě kempu, takže jsme tentokrát mravenečkovali nahoru a dolu jak diví.

- poměrně brzy jsme večer odpadávali do pelíšků a všichni jsme se těšili, jak se zase vyspíme v trošku chladnějším podnebí.

- a co Krejčíkova vinná hra ??? Byla opět odložena, ale definitivně již na zítra.

Noc

- kolem půltřetí ráno cosi vylo po okolí a bylo to dost nepříjemné (a Mamuti to evidentně nebyli).

- nad ránem pak cosi snědlo BrJájům sýr (a to paradoxně spali všichni venku a sýr měli uložený ve stanu). Viděla TO jen Gábina a podle ní TO byla liška, i když byly rozpory, zda sýr nakonec nesnědla Gábina sama, protože TO zvíře viděla jen ona a pak nějaký francouz, který TO sice nějak nazval, ale když jsme to pak luštili podle slovníku, tak nám vycházel akorát „rolník“… Definitivně bylo zvíře identifikováno až o 2 měsíce později při akci Počátky II., kdy Gábina TO jasně poznala v chcíplé lišce.

Jak to viděli jiní:

www.mujweb.cz/cestovani/solin/denik4.html#18

…Když jsme se dostatečně spařili, vyrazili jsme dál do Ajaccia. Ajaccio, správní město (zní to honosně, že?) nás přivítalo spoustou aut, semaforů, odboček a dvouproudou dálnicí narvanou k prasknutí. Nic moc. Nelíbilo se nám. Najednou jako bychom se ocitli ve zcela neznámém prostředí. Tolik lidí. Za těch pár dní v přírodě jsme odvykli velkoměstskému ruchu a smogujícímu ovzduší. Jediné, co se dalo dělat - ujet, nechat město městem a najít si nějakou větší divočinu. Odhalili jsme kousek dál od Ajaccia městečko Porticcio, kde jsme se odhodlali složit hlavy...

www.volny.cz/cyklon.zde.cz/korsika/index.html - červen 2000

14. 6., 48 km. …Marta soustavným nátlakem na Janu dosáhla toho, že si děvčata pro tento den vyměnila kola. Cílem bylo ukázat, že Marta jede pomalu a Jana rychle, obé v důsledku rozdílné kvality jejich strojů. Toto se bohužel prokázat nepodařilo. Vyrazili jsme společně v pětici nahoru do úžasných červených skal Les Calanches. Ve skalách jsme potkali čtyři Čechy, kteří nás vyfotografovali, a na dotaz, zda jsou na Korsice na kole nebo pěšky, odpověděli, že autem.

Dojeli jsme do vesnice Piana, kde se stala pro nás neobvyklá událost: potkali jsme totiž autobus, který tam přes poledne čekal na účastníky zájezdu, aby se tito mohli občerstvit. U autobusu jsme také potkali Rosťu, který se k nám na zbytek dne připojil, a jak se ukázalo, stalo se mu to osudným. Marta nevhodně laškovala s Čertem, který ji poté velmi vhodně zamknul do autobusu, ale na naše naléhání ji zase osvobodil a navíc nám daroval tři cibule k obědu.

Jali jsme se sjíždět k moři, když tu při prvním klesání Marta lehce přibrzdila Janiny V-brzdy a se známkami judistické zručnosti, aby se moc nepotloukla, dopadla na tvrdý asfalt. Po krátkém odpočinku na tvrdé zemi se jí dostalo okamžité pomoci Rosti a Františka. Zraněná a zkrvavená Marta namísto ohledávání svých údů a kostí zkoumala, zda neškrábla Janino kolo. Škrábla. Zbytek skupiny mezitím znuděně čekal kdesi vpředu u boudy s občerstvením. Marta dorazila celá krvavá, s pravým kolenem a rukou řádně odřenou. Okamžitě, jak je jejím zvykem, přitáhla pozornost davů, byla ošetřena z lékárničky z boudy, vypila whisky, kterou jí Standa koupil, a dostala od jedné turistky kešu oříšky. Nato se k ní přitočil sličný Ital, a chtěl si ji odvést pryč – prý je potřeba to rozchodit, čemuž Martini kamarádi statečně zabránili. Standa vybídl Martu k vyšším výkonům v úpění ve snaze vyrazit z přítomných turistů něco dalšího na zub, Marta ale vzdorně neposlechla.

Poté, co se Marta alespoň trochu vzpamatovala, vydali jsme se klesat k moři, kde jsme si všichni, kromě Marty, užívali koupání. František se Standou ponořili své bicykly do moře, aby dosáhli nadmořské výšky 0 a mohli se chlubit před ostatními, které toto opatření nenapadlo…

…V umývárně v kempu se večer sešlo mezinárodní lékařské konzilium ve složení anesteziolog Rosťa a gynekolog Honza, aby Martě ošetřili její rány. Rosťa se vytasil s obvazy, mřížkami a spreji dovezenými až z Vídně, jaké ještě oko českého doktora, natožpak pacienta, neshlédlo. Vysloužil si tím obdiv a úctu gynekologa i Marty. Jana za tu chvíli přišla několikrát do koupelny a pod různými záminkami kontrolovala situaci. Marta se pak opatrně osprchovala, odmítnuvši asistenci Standy a Vládi a trvajíce na tom, aby jí pomáhal František. Večer jsme strávili příjemně u lahví vína, oliv a sýra, kdy nám Honza vyprávěl příběhy o těhotné učitelce v jeho ordinaci, která byla přesvědčena o svém čistém panenství, a další zábavy ze své praxe. Marta samozřejmě pozvala i svého hlavního ošetřujícího lékaře Rosťu, jehož se však nedočkala, což ohrozilo její tajné plány.

www.mujweb.cz/www/corse2001

… Večer jsme se dnes rozhodli, že zítra tu dopoledne zůstaneme a projdeme se po překrásných skalních útvarech Calanche a pak popojedeme autobusem. Odcházíme spát na divoko, kousek od silnice. Žádný řev dnes od nás nebyl slyšet…

… Pěkná kosa v noci. Vstávám pěkně zmrzlý. První kroky vedou k autobusu na snídani a pak zpět do skal.

Z několika možných značených cest v Calanche, volíme cestu Chateau fort. Vede nad nádherně azurově modré moře a zpět. Cestou obdivujeme červeně nasvícené skalní útvary roztodivokých tvarů. Druhou cestu volíme Honáckou stezku (Chemin des Muletiers). Zpočátku musíme od silnice příkře stoupat, ale pak se před námi otevřelo zase červené skalní město, sestavené z rozmanitých útvarů, věžiček, čnějících vysoko nad silnici.

Po prohlídce Calanche sjíždíme po D81 do Cargése…

… V Ajaciu si dobře rozhodně nepřipadám. Příliš mnoho aut, chaos. To už není ta pohodová Korsika! Vyměnili jsme starou neplatnou 100 FRF bankovku, prohlídli si přístav, nakoupili v supermarketu a pak jeli dál po hlavní výpadové silnici N193, kolem letiště směrem na Porticio. Před Porticiem míjíme zavřené koupaliště s mnoha tobogány. Vypadá skvěle…