sobota 25. srpna

Lehká nevyspalost se projevovala nejen na nás, ale i na Blackovi. Ten byl po celonoční honičce s Judy úplně vyřízený a skrýval se před ní do těch nejtemnějších rohů. Navíc neměl ani kam hlavu složit, protože mu Judy z dlouhé chvíle okousala jeho proutěný košík na spaní. Za to Judy lítala po dvoře jako divá - ten pes byl snad fotonovej…

Pomalu jsme se probírali, snídali jsme skvělé Taťkovy utopence, ale nejen je a vítali jsme další účastníky:

	BrJájové
	3x PP (Lojza PP + Irena + Petr)

…se vším všudy celkem 19 lidí + 2 psi…

Dost dlouho jsme se nemohli vykopat, ale nakonec jsme přece jenom v 10,30 vyjeli. Doma zůstal jen OAJ, který si ještě nestihnul opatřit nové kolo, takže dostal velmi zodpovědný úkol - hlídat psí smečku a udržovat oheň v jeskyni. Je ale fakt, že to měl poměrně jednoduché neboť i na Judy konečně padla únava, takže oba svěřenci spali celý den jak zabitý a ani s udržováním ohně to nebylo až tak horký. Zkrátka měl pohodový den, ale to my na kolech vlastně taky. Na druhou stranu, na OAJe jsme celý den vzpomínali - jakmile padla otázka: „…a kdo bude hlídat kola?“ , vždy se sborově ozvalo: „…OAJ!!!“

Gábina nás vedla zdejšími zkratkami přes pole a louky, pak kolem rybníka a pak nás zavedla, jaká Kája říká „do maminčiných oblíbených“, Uzeniček ke známým na statek, kde při objíždění hnoje najezdila kdysi své první (kilo)metry na kole. Dnes už tu sice žádný hnůj nebyl, nicméně všichni jsme objeli pietní kolečko trasou, kterou Gábina, co by malá holčička, na svém kole jezdila.

Jinak statek sám, to byla Ukrajina sama o sobě - co zde se našlo artefaktů jen vzdáleně připomínajících civilizaci, to se hned tak nevidí. Také jsme tomuto místu začali říkat Ukrajina III. No a nakonec jsme přibrali známých dceru Dádu a vyjeli jsme dále.

Křikava = cca 6 km  
Kdysi dávno to byl hrad, či tvrz, který dobyl Žižka a Gábině se zdařilo některé zblbnout, že jsou tu zachovány ještě jakési komůrky. Našli ale jen zbytky základů či kameny volně ložené v přírodě. Žižka to tu zničil opravdu dokonale.

rybník pod Křikavou  
Kdo nešel hledat komůrky, ten čekal u rybníka, kde se dalo i docela dobře vykoupat. Jen kapříci měli tendenci ožužlat každého, kdo jim do jejich vodního teritoria vstoupil.

Paštiky  
Tady jsme udělali krátkou zastávku u hřbitova, abychom obhlédli známý barokní kostel postavený podle návrhu architekta Dientzehofera. Kostel je momentálně v rekonstrukci, takže dovnitř jsme se podívat nemohli. Na hřbitovní bráně jsme si pak mohli všimnout lebky s hnáty = tzv. paštická smrt. Já se přiznám, že jsem si tedy nevšimla a co vy…?

Blatná = cca 14 km  
PeDorky, BrJájové a Radana se rozhodli pro pauzu v cukrárně, my ostatní jsme zvolili hospůdku „U Bryndů“. Příjemně jsme si odpočinuli a pojedli jsme - jen Tomba si dal akorát rajčatový salát a pak celý den ukrutně hladověl.

Cukrárenská sekce byla ale občerstvena podstatně dříve, takže odjeli napřed. Nějak ovšem netrefili ten správný výjezd z Blatné, takže jeli trošku jinudy a trošku si zajeli. Ale také toho trošku více najeli.

Hadí rybník  
My, co jsme dodrželi stanovenou trasu, jsme měli od Gábiny naplánováno další koupání. Krásný rybník se skluzavkou zlákal ke koupeli v parném dni téměř každého. Rybník ale lákal ke koupeli nejen nás, takže nebylo příliš vhodné koupat se bez plavek. Na druhou stranu ale Gábina měla takové „mini plavky“, že to bylo asi stejně jedno (zřejmě se v nich také koupala již jako malá holčička).

naučná stezka a Kadovský viklan  
Na naučnou stezku jsme najeli ve Vrbě, ale Kadovský viklan se nám podařilo s úspěchem minout. Také nebylo divu, neboť už nestál tam, co ukazovala mapa, ale byl přemístěn do objektu zdejšího JZD a nebyl volně přístupný. Nakonec ho viděli jen Pospíšiláci, kterým to nedalo a hledali ho tak dlouho, dokud ho nenašli.

Lnářský Málkov = cca 27 km  
Tady se vytvořila sekce rozumných (i když někteří tvrdili, že srabů) = Vrstevníci + Láďa, kteří jsme se rozhodli, že nám pro dnešní den bude cca 55 km stačit a rozhodli jsme se vydat se zpět. Ostatní pak pokračovali do Horažďovic, kde se sešli s cukrárenskou sekcí.

My jsme jeli zpět po různých silničkách přes Čečelovice, Záboří, Lažánky a Blatenku, v Blatné jsme se opět občerstvili a v 18,10 jsme stanuli v Myšovicích před hospodou „U labutě“. Tady jsme zamluvili místa na večer a po krátkém občerstvení jsme vyrazili na poslední úsek cesty do Svučic. Dojeli jsme OK v 19,15, jen Vrstevník asi s 15-minutovým zpožděním neboť ještě trošičku zabloudil - jojo, když někdo chrtí kupředu a nezná cestu, pak se nemůže divit.

Ve Svučicích jsme se lehce zkulturnili, pobrali jsme Judy a všechna mobilní světla která jsme našli, jen Blacka se nám nepodařilo zavřít, jak bylo nařízeno. Ten pes má neuvěřitelnou intuici a ještě než člověk začne vyvíjet jakoukoli aktivitu směřující k jeho uzamčení v objektu, zalézá do tmavých koutů a je nepolapitelný. A ačkoli Gábina tvrdila, že zdrhnout neumí, Black potvrdil pravý opak. Než jsme se nadáli vzal to přes hromadu kamení, přes dříví a přes střechu kůlny a zmizel kdesi ve vsi. Nezbylo nám, než ho nechat na pospas osudu a odjeli jsme do Myšovic držet rezervaci než dojedou ostatní.

	20,00 - Judy spala klidně v autě a my jsme chutně a rychle pojedli.
	Cca od 20,20 - začali dojíždět ostatní a nutno říci, že někteří už měli kola evidentně dost:
	někdo skočil před večeří do rybníka Labuť (to je největší rybník blatenské pánve),
	někdo sednul hned ke stolu,
	Gábina s Tombou odjela Radaniným autem hledat Blacka, který už samozřejmě seděl zase spořádaně na dvoře,
	pak měl Tomba konečně možnost se najíst - příště již určitě bude prozíravější a k rajčatovému salátu zakousne i něco vydatnějšího,
	a Taťka, Kája a Petr PP odjeli pro auto, v důsledku čehož přišli o večeři a pak se jim zdařilo vyprosit si již jen tlačenku.
	Po deváté jsme se začali sbírat k odchodu:
	Radana chtěla jet na kole s Judy, ale nakonec sama uznala, že je to blbost (a úplně nakonec byla ráda, že to uznala, že je to blbost),
	někteří velmi uvítali, že mohou jet do Svučic již jen s kolem na střeše auta,
	petanque se nehrál,
	hrálo se na kytaru,
	ale poměrně brzy jsme odpadávali do spacáčků.

Noc byla tentokrát klidná, neboť Brč spící na dvorku chrápal tak, že Judy seděla celou dobu ve svém pelíšku přitisknutá ke zdi stavení a bála se pohnout. Jen z hrůzou zírala, odkud že ty strašné zvuky vycházejí. Konečně bylo to Brčovo chrápání k něčemu dobré .

A pro lepší orientaci ještě sobotní kilometrová statistika:  
(kilometry jsou samozřejmě na osobu, ne na celou skupinu )

hlídací sekce:

OAJ = 0 km (pokud tedy nepočítáme 17 km autem)

sekce rozumných srabů:

	Vr + Láďa = 58,5 km
	Vrstevník = 64,0 km

cukrárenská sekce:

PeDorky + BrJájové + Radana = 91,5 km

ostatní:

	Taťka + Kája + Petr PP = 84,9 km
	Gábina + Tomba + Vašavky + Marcela + Lojza PP + Irena = 76,4 km

neděle 26. srpna

Pozvolna se vstávalo, snídalo, utopencovalo, fotkovalo a neodjíždělo. Pak už to ale přece jenom bylo hloupé, sedli jsme na kole a v několika skupinkách jsme odjeli směrem na Orlík. Dnes to byla taková asfaltová siesta.

koupání v lomu u Kozárovic  
Tady se všechny skupinky sjeli ke koupacímu odpočinku. Velmi příjemná zastávka. Vydrželi jsme tu dost dlouho a příjemně osvěženi jsme kolem jedné pokračovali dál. Jen trošku nám krásný dojem z koupání rušila cisterna, která pravidelně k lomu přijížděla a u které jsme nebyli schopni rozlišit, zda do lomu vypouští splašky, či zda z lomu čerpá vodu.

hotel Orlík  
Oběd na terase hotelu Orlík byl skvělý (i když trošku dražší, ale holt jsme nebyli v žádné vesnické špelu%nce). Všichni jsme si ještě cestou na WC prohlédli alespoň kousek z interiéru - tak to tedy stálo za to. Honosné vybavení nezakrývalo, že zde za dob totality měli papalášové své zázemí. A ne ledasjaké.

Někteří se pak ještě projeli dolů k vodě a hlavně na obhlídku ostatních vil umně skrytých mezi stromy.

Zpět jsme se zase rozjížděli v několika skupinkách a každá jela trošku jinudy. Ve Svučicích jsme se opět všichni sjížděli kolem šesté a postupně jsme odjížděli do Prahy.

A i když jsme jeli dnes v různých skupinkách, tak ať se to komu líbí jak chce, kilometry tentokrát podle skupinek nerozděluji. Niance v jednotlivých kilometrážích byly tak malé, že jsem to zprůměrovala. Jinak bych z toho asi zblbla. A bez poznámek, prosím .

A na závěr tentokrát žádné ztráty a nálezy, protože pokud nějaké byly, tak o nich Kalivodi taktně pomlčeli, ale vzhledem k tomu, že tato akce měla velkou spoustu ANEBů, podíváme se, zda byly všechny dodrženy:

	aneb „chudoba cti netratí“ - tak to je fakt. Kalivodovic stavení bylo sice skromné, nicméně nabízelo všem značnou pohostinnost. A co na tom, že suché WC bylo pod ořechem a pro vodu se muselo k pumpě přes ulici.
	aneb „hurá do Svučic“ - tak to je také fakt. Rádi si to zopakujeme.
	aneb „ohrožení rozzuřeným zemědělcem“ - k tomu naštěstí nedošlo, i když Gábina nás v neděli nabádala, že kdo to chce zažít, může začít hopkat v tom stohu sena, který jsme cestou na Orlík míjeli. Nikdo však o tuto atrakci nestal L.
	aneb „konečně zajímavé spaní: na betonu, v chlívku, pod balvany“ - tak to bylo také fakt, jen těžko říci, kdo si kde ustlal; za to každý spal, jak si ustlal. Ale na druhou stranu, nikdo si neztěžoval.
	aneb „Calex 1956“ - tak to Kalivodi také nelhali. CALEXka z dob Karlova mládí byla a fungovala bezvadně. Co více jsme si mohli přát.
	aneb „po stopách Jana Žižky z Trocnova“ - tak tady Gábina měla na mysli ty „komůrky“ na Křikavě o který nikdo z okolních obyvatel nikdy neslyšel.
	aneb „jak nám jeho lapkové zbourali hrad Křikava“ - že byl zbouraný dokonale, o tom se někteří z nás přesvědčili na vlastní oči.
	aneb „po stopách komunistické smetánky“ - od Žižky trochu velký skok, ale i to stálo za to. Trošku jsme si ulízli smetánky ze života té komunistické smetánky a určitě stálo za to to vidět.
	aneb „Vystrkov a jeho štrougalovská historie“ - štrougalovskou historií jsme se sice moc nezabývali, ale rozhodně jsme poznali, že není Vystrkov jako Vystrkov.
	aneb „prožitek socialistického realismu“ - na sluncem zalité terase Hotelu Orlík, při skvělém obědě se to prožívalo skvěle.
	aneb „vezměte s sebou koule!“ - vzali jsme a nehráli jsme. Tak snad zase příště.

Tak a pro tentokrát Šlapej dál!

Vrstevnice
V Praze dne 7. listopadu 2001

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 15.11.2001 12:40