BBCC KoloBěžky II. History

Zúčastnění:

od pátku:

Mamuti (tentokrát bezkonkurenčně první)
Rajče + Pavla
Vašavky
Oaj + Marcela
Jirka Kr. jr.
Pfyzik

od soboty:

Toni + Radana + Radek + Petr Š. + Judy
Mirek
PeDorky
Mlpepa
Honza + Láďa (kamarádi Míly Staňka)
BrJájové + Adéla

…celkem 23 lidí + 1 pes…

pátek 12. října

situace - počasí ukázkové, slunce, modrá obloha

- těšíme se.

- v tom rána pod pás - volá Mamut, že na cestě směr Hájenka jsou hromady štěrku a nahoru se nedá vyjet - to vše hlásí z hospody, vcelku bez vzrušení.

- o to víc jsem byl vzrušen já. Zrovna jsem měl plné ruce práce - páteční finiš a do toho tahle jobovka.

- žhavím mobil, Mašek (majitel Hájenky) je nerudný - údajně o tom nevěděl, asi se bojí, že vůbec nepřijedeme a on si nechá zásoby nakoupeného pití a jídla na zimu. Fakticky mi moc nepomohl, ale přeci… údajně se tam dá vyjet ještě přes Hromovku, ale když to neznáme, tak to bude těžký a taky tam mohou být zamčený závory…

- nic jiného nezbývá. Vysílám Mamuta s družkou na průzkumnou cestu. Dlouho se neozývá. Napjaté očekávání vyplňuji vysíláním hlasových i SMS zpráv těm, co jsou už na cestě i těm co ještě nevyjeli. Nechci způsobit paniku a tak jen naznačuji, že situaci mám pod kontrolou, ať v klidu vyčkávají instrukcí.

- volá Mamut - jde to projet. Sláva!!! Chápu se mobilu a všechny věrné informuji. Popisuji jim cestu, kterou jsem nikdy nejel, důvěřujíc orientačním schopnostem členů BBCC.

- pak volá Rajče a varuje nás. Bloudil, málem spadl s autem ze srázu (ten sráz to byla sjezdovka), "rozhodně nejezděte na noc, je to nebezpečná trasa". Okamžitě informuji ty, co ještě nevyjeli a tlumočím jim informace od Rajčete. V zápětí píše Vašek SMS: "Cesta to je ta, co jsme jí jeli loni na kole". Tu cestu si pamatuji matně, ale dál to neřeším. Vašek s Ryšavkopu už jsou nahoře. Pak volá OAJ, cestu našli i zdolali v pohodě. Poslední se z cíle ozval Petr Jendele. Cestu si pochvaloval, žádné nebezpečí nezaznamenal. Jen nezodpovězená zůstává otázka - kudy to ten Rajče jel.

- stav na Hájence: 10 kusů, žádný pes.

sobota 13. října

Zúčastnění:	23 lidí + 1 pes
Najeto:	37 km
Trasa:	Strážné/Hájenka - Špindlerův Mlýn - chata U Bílého Labe - přes hřebeny - Špindlerův Mlýn - Strážné/Hájenka

- Před 10.00 přijíždí Tony s Radkou, Petrem a Radkem a Džudynou (nebo Judinou?), Vaněk, Dorka, M.Pepa, já, Láďa s Honzou (kamarádi Staňka) a Brč, Jája a Adéla. (celkem 13 ks)

- ti nahoře reptají, nechce se jim dolu do Strážného, kde měla začínat sobotní akce. Operativně prohazuji trasy a celé BBCC vyráží směr Špindlerův Mlýn a dále podél Bílého Labe. Ti z Hájenky z Hájenky a my ze Strážného ze Strážného. Vzhledem k omezenému počtu parkovacích míst u Hájenky nastává malá rošáda vozidel, ale proběhla relativně klidně. Zanedlouho se všichni šťastně setkáváme ve Špindlu.

- nevím kolik bylo, ale vyrazili jsme jako jeden muž (ev. žena), asi tak 23 lidí, vzhůru podél Bílého Labe. Asi po 200 m jsme ztratili první skupinu. Občerstvení s klobásami, pečeným seletem a pivem nedovolilo dál pokračovat Honzovi, Jáje, Mamutovi a Mamutce. Tony jásal - tady je to jak na Korzice - tajně pak přiznal, že v Krkonoších nikdy v létě (na podzim - chápej v době, kdy tam není sníh) nebyl. My ostatní, kteří jsme Krkonoše již obnažené v minulosti viděli, jsme mu dávali, pokyvujíc, zapravdu. Fakt to bylo moc krásný. Kýč to na pohled.

- Postupně jsme dorazili k chatě Bílé Labe. Nebylo tu nejlevněji, teplá voda chycená česnekem 25,- Kč, obyč. guláš 90,- atd., přesto atmosféra byla úžasná.

- po občerstvení se někteří vydali po plánované trase, jiní si neodpustili vynést kola na hřebeny. (Dále viz zápis OAJ).

- My ukáznění jsme si trochu zatlačili (cesta byla výrazně označena jako zákaz pro cyklisty). Odměnou nám byla vyhlídková trasa po vrstevnic do Špindlu. Tam jsme se setkali u stánku s pečeným seletem a úhořem na roštu s Rajčetem a Pavlou, Brčem a Jájou. Jája tvrdila, že bufáč opustili ??? a barvitě líčila kudy a kam. Možná, že ho opravdu opustili, kdo ví?

- pak už se neudálo asi nic podstatného. K maminám odjeli Vaněk, Láďa, Honza. S Vaňkem Petr Štěpánek. My ostatní jsem vychutnávali romantický podzimní podvečer na hřebenech.

- po večeři všichni pomalu roztávali, chvílemi pokukávali, aby nakonec chvíli po půlnoci postupně vytuhli. Nikdo nic nezapálil. Celkem 19 ks, 37 km.

Skupina A - Luční - příspěvek z OAJovy klávesnice

Povzbuzen dvěma nepříliš kvalitními pivy na terase boudy U Bílého Labe (996 m.n.m.) jsem nabyl dojmu, že vrátit se odtud zpět do Špindlu (736 m.n.m.) a potom se sápat řadu kilometrů celkem nudnou lesní cestou zpět nahoru na Hájenku (1170 m.n.m.) je jednak zbytečná ztráta pracně dobyté výšky a druhak z větší části opakování již několikrát autem i na kole projetého úseku. A tak jsem postupně zbaňkoval dalších devět nešťastníků k mnohem snadnější a přitom lukrativnější cestě. Rozhodli jsme se totiž vystoupit údolím Bílého Labe až k Luční boudě a odtud se pak „již pouze z kopce“ svézt po hřebenech na Hájenku.

Úvodní etapa cesty sice znamenala vystoupat k Friesovu náhrobku do výšky 1420 m.n.m. tj. o 426 m, ale Fyzik tvrdil, že to jel v zimě na běžkách a že to byla brnkačka. A tak jsme srdnatě vykročili na kamenné schodiště, o němž jsme se domnívali, že to je jen úvodní partie, která nás po chvíli dovede na lepší cestu, kde budeme moct kola tlačit. Vstup byl pravda označen zákazovou dopravní značkou B8 (zákaz vjezdu jízdních kol), ale my jsme její relevantnost pro náš případ odmítli s tím, že na kolech přece nepojedeme, nýbrž je povedeme.

Že je 3,5 km dokonce poneseme na zádech po střídavě více či ještě více stoupající kaskádě kamenů, to jsme v tu chvíli netušili. Protijdoucí pěší turisté na nás při vyhýbání pohlíželi jedni s výrazem úžasu, druzí se zlomyslnými úšklebky, jíní s obavami před nebezpečnými šílenci. Nejčastěji však žertovali na téma kolik kilometrů to ještě máme nahoru a jaké ještě obtížnější partie nás čekají. Skupina podnikavě vyhlížejících mladíků se mne ptala, jestli touto cestou ta kola pašujeme do Polska a jestli to opravdu stojí za tu námahu.

Na této cestě jsme na rozdíl od ostatních krkonošských cest nepotkali žádné cyklisty. Odměnou nám bylo sousto vrcholové čokolády, vrcholový hlt alkoholu, rozhled po Luční pláni a navíc i pohled na blízkou vyzývavou Sněžku. Z časových důvodů jsme její tichou výzvu ponechali bez odezvy a když jsme zjistili, že pohostinství na Luční boudě nevypadá příliš vábně a protože Mirek Vaněk netrpělivě podupával v pedálech, vydali jsme se na poslední stoupavou část cesty, tj. pod vrchol Luční hory (1510 m.n.m.).

Je jisté, že v rámci českých zemí to byl výškový rekord BBCC v kategorii „vrchol dobytý s kolem převážně na zádech“. Absolutní rekord, totiž Sněžka, na nás ještě čeká – snad někdy příště.

Pohyb po oblasti Luční hory a Sněžky na kolech je zakázán i když příjezdová cesta je asfaltová a tak jsme snaživě předstírali, že jsme jen pěší cyklisté. Při sjezdu z Luční hory k Výrovce (1357 m.n.m.) naše předstírání sice nepůsobilo moc věrohodně, ale naštěstí nebyl na blízku v tu chvíli žádný orgán, který by mohl svůj nesouhlas s naším počínáním vyjádřit určitě tučnou pokutou.

Ani pohostinství Výrovky nás neupoutalo a ostatně Mirek stále ještě netrpělivě podupával v pedálech a tak jsme ještě popojeli k Chalupě na rozcestí. Tady již bylo zřejmé, že zastávka je nezbytná – bylo 16.30, nikdo vlastně celý den téměř nic nejedl a od opuštění boudy U Bílého Labe ani nepil a tak jsme vtrhli do právě zavíraného kiosku. Pivo sice již z podivných obchodních důvodů nebylo, ale jiné nápoje včetně grogu z griotky, který se tu pod jakýmsi krakonošovským názvem podával za pouhých 40,- Kč, jsme ještě dostali. Mirek Vaněk se tu od nás odpojil, protože se ještě v sobotu vracel do Prahy a své auto měl deponované na parkovišti ve Strážném. A tak vsedl na kolo a veden svým neomylným orientačním smyslem zamířil střelhbitě na nedalekou Liščí horu a tím pádem do Pece pod Sněžkou.

V dalším poznávání krás podvečerních Krkonoš jsme mu sborovým voláním zabránili a vyslali ho na jedinou Krnapem pro cyklisty schválenou cestu, totiž do Strážného. Sami jsme se po chvíli odebrali husím pochodem kola vedouce mezi kosodřevinu směrem k Hájence po cestě opět označené již známou dopravní značkou. Ledva jsme se v kosodřevině ukryli zrakům personálu kiosku, nasedli jsme na kola a podél Klínových bud jsme sjížděli k Přední planině. Před závěrem etapy jsme si ještě vyzkoušeli vedení kol po hatích přes mokřiny, pohrdavě jsme pěšky překročili široko daleko jedinou povolenou cyklostezku a podél boudy Na Pláních jsme dorazili do bezpečí Hájenky. Ti z nás, kteří vyrazili na kolech z Hájenky, mohli na svých tachometrech najít údaj cca 27 km. O jízdním průměru nemá cenu hovořit, protože se většinou nejednalo o jízdu. Pro sebe jsem tento den učinil dvě závažná poznání :

1) ani za takovouto etapu nemusí být její autor v BBCC na místě lynčován,

2) asi opravdu platí, že kvalitní kolo je i nosit radostí (to mám na mysli svého nového Érlajna).

Této vrcholové etapy se zúčastnili:

History z akce KoloBěžky II.	BBCC
místo konání:	Krkonoše
termín konání:	12. - 14. října 2001

Zúčastnění:	cca 14 lidí + 1 pes
Najeto:	27 km
Trasa:	Strážné - Tetřeví boudy - Hříběcí boudy - Strážné