Ahoj,

tak tohle byla rozhodně nejstudenější Okoř, jakou jsme zatím zažili. Zatímco se minulý týden o Velikonocích šplhaly venkovní teploty nad 10° C a chodili jsme v krátkých rukávech, teď se rtuť teploměru držela kolem nuly a choulili jsme se v teplých bundách a rukavicích. Jo, jo, letos nám ty BBCC akce zatím nějak vycházejí na ty nejchladnější víkendy v roce.

No, ale protože se nějakou tou nepřízní počasí jen tak odradit nenecháme, sjížděli jsme se přesně podle plánu od 9,00 na statku v Noutonicích. Našli to všichni a všichni dorazili včas - teda až na BrJáje, i když vlastně i ti dorazili také včas. Přijeli přesně v 9,59!!! (Brč si prý všechno pečlivě připravil již večer, ale ráno nenastartoval auto !?!)

Účastníci akce:

• Míla Staněk

• PeDorky

• OAJ + Marcela

• Láďa + Simča

• Vr

• Pfyzik

• Toni

• Mlp

• Ivan Vacek (kamarád Míly)

• Ryšavka

• Hanka + Mirek

• 3x Kalivodi (bez Tomby)

• Rajče + Martina

• 3x Valaši

• Vláďa Pekárek (kamarád Míly)

• BrJájové + Adéla

• Marta (ale ta se přidala až v Černém Volu)

…celkem 28 lidí…

Taktně pominu svůj ranní striptýz za účelem zviditelnění modřiny na stehně (konečně příležitost dostat se do traumat) a hurá na kolo. Podařilo se nám vyjet asi s 10-ti minutovým zpožděním oproti plánu - přece jenom to chladné počasí bylo k něčemu dobré. Zvláště pak ti, co byli na srazu již od devíti, se nemohli čekat až se zahřejí jízdou. Na dvoře jsme ponechali jen Brče, který se za pomoci Čiháků snažil napumpovat své kolo. Při našem odjezdu bylo jejich úsilí zatím marné.

A abychom při tom čtení také nezmrzli, vezmeme to trošku svižněji a budeme se držet VPepova itiku:

1. Z Noutonic od zámečnictví na křižovatku, doleva k nádraží směr Číčovice.

2. U křížku v polích vlevo na ČTZ - polní cestu do Tuchoměřic.

-          vyjeli jsme směrem na Tuchoměřice a záhy jsme pod kopcem mohli spatřit věže Okoře. Zatím jsme ale cíl naší cesty jen tak lízli kolem (tedy ne naším kolem, ale okolo kolem) a ujížděli jsme dál.

3. Dolů vesnicí směr Statenice.

4. U posledního domu z Tuchoměřic po ČTZ k Sv. Juliáně.

-          z Tuchoměřic jsme vystoupali po červené vzhůru na Juliánu. Ale jen málokdo kopec rozrytý traktory a obdobným těžkým strojstvem vyjel. Zatracení lesáci.

5. Od Juliány lesní cestou do Statenic a dále po silnici do Černého Vola

-          po krátkém odpočinku na Juliáně jsme zase sjeli po žluté do Statenic a odtud po silnici do Černého Vola a do hospody.

-          tady už na nás čekal Brč s Čihákama, kterým se zdárně podařilo napumpovat Brče.

-          a pak tu také čekala Marta.

V hospodě jsme se lehce zasekli - bylo tu teplíčko, ale bylo to dost zdlouhavé. Vrchního stihnul plně vytížit prvně obsazený stůl, takže zatímco někteří pili již druhý čaj, jiní si ještě nestihli ani objednat. Vrcholem pak bylo, když VPepa zavelel k odjezdu ve chvíli, kdy si poslední konečně louhovali svůj první, těžce vydobytý, čajíček. Naštěstí ho stihli vypít než ti první zaplatili a všichni jsme se vydali dál.

6. Odtud po modré Tichým údolím podél Únětického potoka do Roztok.

7. Podjet železniční trať k Vltavě a dál po ZTZ po proudu Vltavy do Úholiček.

-          po modré jsme to vzali Tichým údolím do Roztok.

-          tady VPepa obratně minul Maxmiliánku a po krátkém průjezdu Roztoky jsme sjeli k Vltavě.

-          ne, ne, tentokrát jsme přívoz nechali přívozem a pro změnu jsme se vydali po levém břehu Vltavy podél železniční trati.

-          cesta byla zprvu příjemná, takže nic nebránilo tomu, abychom se mohli kochat pohledem na řeku a protilehlé skály. Brzy se ale povrch pod našima pneumatikama změnil - vyhýbali jsme se výmolům, bořili jsme se do štěrku, drncali jsme se přes panelku a smýkali jsme se po kamenech.

-          a přes jeden z kamenů se Jarouš smýknul příliš, takže si i s kolem a Marečkem v sedačce na nosiči lehnul do křoví. Nikomu se ale naštěstí nic nestalo, jen Jaroušovi trvalo poněkud déle, než se vymotal ze šlahounů jakési zakrnělé ostnaté dřeviny.

Podél tratě jsme dojeli až do železniční zastávky Úholičky. Po tom drncání se téměř každému chtělo čůrat, ale vzhledem k tomu, že se na trati neustále pracovalo, nějak jsme to stále odkládali. Tady už nám ale bylo jedno, jestli někdo kouká nebo ne - když člověk musí, tak holt musí.

A pak tu byl zaznamenám další pád a to poprvé v historii BBCC při tlačení kola!!! V místech, kde jsme nejprve se zájmem sledovali, jak nakládají Tatru přímo z železničního náspu a díky čemuž Tatra svými rozměry zcela ucpala železniční podjezd, křikla Hanka na Rajče, aby dal pozor, neboť se domnívala, že Rajče tlačící kolo, to obrovské nákladní monstrum, přehlédnul. Rajče se díky tomu tak leknul, že mu kolo upadlo a on přelítnul přes něj až si roztrhal kalhoty a celý se zválel v prachu cesty. A pak že je tlačení kola bezpečnější, cha, cha, cha…

I tenhle pád se ale nakonec obešel bez větších zranění (pokud pomineme Rajčetův šok), takže jsme zase pokračovali dál.

8. V Úholičkách od řeky silnicí pod tratí nahoru k hospodě U veselého kalíšku.

9. Za ní prudce vpravo na kopec. Boží muka směr Tursko po silnici dále na Tursko.

-          po delší rovinkové siestě tu byl dokopec na Úholičky. Ach jo.

-          ale nešlapali jsme dlouho - Tonimu nějak vyměklo zadní kolo, takže jsme s Láďou a Kájou zastavili a počali jsme Tonimu pomáhat.

-          nejprve jsme se pokoušeli dopumpovat dušičku mojí klasickou pumpičkou. Copak o to, napumpovat to šlo, ale při sundávání šlaušku se nám vždy podařilo pneumatičku kompletně vypustit.

-          při čtvrtém pokusu Kája mojí pumpičku zlomil, čímž dokonale znemožnil její další použití.

-          pátý pokus, kdy Toni použil svojí vlastní teleskopickou hustilku, byl úspěšný a vyjeli jsme dál.

-          když se Tonimu dařilo jet, Kája šlápnul do pedálů a zmizel v prachu cesty. S Tonim jsem zůstala jen já a Láďa - no, lepší někdo než nikdo, že. Ale docela jsem se modlila, aby se nic nestalo.

-          dál jsme jeli dost pomalu. Pneumatika byla hodně měkká, foukal silný protivítr a my jsme museli vypadat dost komicky - uprostřed silnice jel Toni, který se dřel na tom měkkém kole jako kůň, z každé strany jsme pak jeli my dva s Láďou „jako ochranka“. Trvalo to nekonečně dlouho, než jsme dojeli do Turska, ale dojeli jsme tam.

-          Tonimu se podařilo zdárně přifouknout kolo a v domnění, že ostatní jsou již daleko před námi, jsme vyrazili, teď již v poněkud svižnějším tempu, dál.

10. Z Turska na Kozinec, pak vlevo do Svrkyně, do Noutonic a po MTZ do Okoře.

-          tak tento úsek přinesl několik zásadních zvratů, ale nepředbíhejme, hezky po pořádku.

-          kousek za Turskem počali naši „silnou troujku“ dojíždět ostatní, což nám přivodilo lehké zděšení. Kde jsme je proboha předjeli?!? Jak jsme ale záhy zjistili, nečekali kdesi za rohem na nás, ale snažili se nacpat se do hospody, kde probíhala svatba. Podařilo se to ale jen částečně, v důsledku čehož část pokračovala do další hospody a přitom dojeli nás.

-          projeli jsme ještě Kozincem a ve Svrkyni jsme konečně narazili na příjemnou hospodu, kde se dalo dobře najíst. Mílovi s Vláďou se tu ovšem zalíbilo poněkud více - prý dají ještě pivo a pojedou na statek rozdělat oheň v krbu a roztopit udírnu. Jenže skutek lehce utek…

-          v Noutonicích na dvoře už čekali OAJ, Čiháci, Mlp (v kraťasech mu bylo přece jenom trošku zima - jo, jo, Čechy holt nejsou Kuba), Adéla, Rajčata a pak Edita s Marečkem. Tihle všichni už měli pro dnešek kola a cyklistiky dost a toužili jen po teplém krbu a klobáskách. Hanka pak dělala spojku, takže v různých intervalech odjížděla do Svrkyně a snažila se z Míly vymámit klíče od domu. Marně…

-          Marta odjela do Černého Vola pro auto.

-          Rajčata odjela domů.

-          a skupina tvořená PeDorkama, Jaroušem, Pfyzikem, Mirkem a Ivanem Vackem odjela na druhé kolo a také plán trasy dodrželi a objeli všechno, co se objet mělo. Takže jich se týkal zbytek itiku - popis z Okoře:

11. Pak po ČTZ údolím podél potoka až na silnici.

12. Odtud stále po ČTZ doleva pod tratí a hned doprava na polní cestu vzhůru k Hradišti Budeč, stále po ČTZ (známe to obráceně).

13. Na horizontu vlevo asi 150 m před hradištěm sjezd prudce dolů polní cestou přes trať do Týnce (na mapě tato cesta asi není), kdo to nenajde, může sjet nám známou cestou ČTZ do Zákolan a odtud do Týnce.

14. V Týnci vlevo po polní cestě podél trati až k dálnici na Slaný.

15. Těsně u dálnice (Brodce) pokračovat na Třebušice, dále po silnici na Slatinu, Blevice, Zákolany, Trněný Újezd.

16. Na konci Trněného Újezdu vpravo polní cesta do Hole (na mapě asi není).

17. Z Hole po silnici do Noutonic.

No a pak se vytvořila skupinka Vr. Kalivodi, Marcela, BrJájové, Toni a Ryšavka, kteří si druhé kolo poněkud zkrátili:

-          rozhodli jsme se dojet alespoň na Okoř (na kávičku do cukrárny) neboť jet na Okoř a nedojet na Okoř nám přišlo jako rouhání. Na Okoři jsme dali kávičku a dortíček a protože se dnes přece jenom objevilo trochu sluníčka, rozhodli jsme se v tom krásném odpoledni popojet ještě kousek dál. Vzali jsme to, klasicky, podél Zákolanského potoka přes Dolský a Nový mlýn a pak jsme někudy přes pole dojeli do obce Hole. Tedy tahle vesnice nás naprosto uchvátila. Nikdo z nás netušil, že na dohled od Prahy může existovat tak zapomenutý kousek světa. Vypadalo to, jako by se tu zastavil čas. Vedla sem jediná silnička, která končila na návsi s nádherně upravenou kapličkou. Kolem pak bylo pár starých selských stavení absolutně nepoznamenaných současnou architekturou. Bylo to, jako bychom se ocitli v pohádce - jen ten výhled na nedaleké paneláky Prahy nám poněkud kazil idylku.

-          no a z Hole už jsme rychle sjeli do nedalekých Noutonic, kde jsme na dvoře objevili již poněkud naštvanou skupinku zústavších - Míla se totiž stále nedostavoval a ačkoli po několika urgencích poslal klíče, nedařilo se ostatním najít krb, když našli krb nemohli najít dřevo, když našli dřevo nemohli najít buřty atd. Zkrátka nervozita na dvoře rychle stoupala a skutečnost, že se konečně dostavil Míla s Vláďou situaci nijak nezklidnila - spíše naopak. Oba totiž byli poněkud nepoužitelní, těch piv dali evidentně více. No, někdy se holt zadaří…

Nebylo to ono, ale situace se přece jenom nějak normalizovala:

-          OAJ byl poněkud promrzlý čekáním na dvoře, takže s Marcelou a Čihákama volil odjezd do Prahy. Nějaké klobásy a uzené mu bylo evidentně ukradené.

-          v krbu sice bylo roztopeno, nicméně v místnosti to příliš tepla nevyvolalo neboť okna nebyla ještě kompletně usazena a díky tomu kolem rámů zely otvory o velikosti cihly. Nelze se pak divit, že se vnitřní teplota neustále úspěšně vyrovnávala té venkovní.

-          pro okamžité občerstvení tu byla tlačenka - zmizela dost rychle a pak kdo chtěl, mohl si v krbu opéci buřtíčka.

-          a podařilo se i roztopit udírnu - Mílovi to sice dalo dost práce a rovněž zavěšení klobás a uzeného do udírny v jeho mnohapromilovém stavu bylo poněkud náročnější, nicméně zadařilo se a klobásky i uzené, prohnané kouřem, byly nakonec skvělé.

Absolvovali jsme 5. ročník naší tradiční akce Okoř, který byl tentokrát NEJstudenější, s NEJmenším počtem účastníků, byl NEJdelší a byl NEJopilejší. Letos poprvé jsme nejeli od ZOO, což beru jako prozřetelnost neboť díky vysokému stavu vody byla cesta podél Vltavy zatím nesjízdná a rovněž jsme tentokrát nekončili buřty v Houslích, ale klobáskami a uzeným v Noutnonicích, kde jsme u Míly na statku měly celkem slušné zázemí. A odkud pojedeme příště??? Kdo si počká, ten se dočká…

Tak Šlapej dál!

V Praze dne 8. dubna 2001
Vrstevnice, VPepa

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 31.10.2002 09:25