Přehled zúčastněných:

…celkem 15 lidí…

Není to zase až tak dávno, kdy pro nás bylo velkým výkonem 15 km ujetých po Čimickém háji či našich prvním 35 km ujetých do Řeže a zpět. To bylo radosti, když jsme při akci poprvé zdolali magickou hranici 50 km. Tehdy nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že jednou přijde den, kdy se vydáme pokořit stovku. A ten den nastal v neděli 21. dubna 2002 (i když je fakt, že někteří tuto hranici zlomili již na Ugljanu a na Korsice). Takže kdo to ještě nezkusil a chtěl si to vyzkoušet, měl nyní možnost.

V Noutonicích jsme se sjížděli přesně podle plánu mezi osmou a devátou hodinou. Dobře rozcvičený přijel Tom, který jel na kole již z domova a dostavil se vlastně jako jediný zástupce omladiny - je dobrej. Nebylo nejtepleji, takže jsme se poměrně rychle vypravili a přesně v devět, vyzbrojeni mapou a podrobným itikem od Vpepy, jsme vyjeli na cestu (jen Míla s Vláďou Pekárkem vyjeli o něco později než my). Každý vyjížděl s jiným předsevzetím - PeDorky již věděli, co je čeká, takže pro ně to byla vlastně „rutina“, Mlp s Magdou jeli hlavně do cukrárny ve Smečně, valná většina vyjela s předsevzetím DOJET a Jarouš vyjel s rozhodnutím trhnout cvičný PeDorkovic průměr 18,46 km/hod. v čistém čase 5:54. Proto také vyhlásil soutěž o nejrychlejšího, kdy odměnou byla jím věnovaná cereální tyčinka (již neznámého složení). A protože Pepčův itik o trase vypovídá téměř vše, projedeme tu stovku také tady na papíře podle tohoto itiku (loženě „Arielem“ je uveden zápis z itiku, neloženě „Timesem“ pak eventuální poznámky z cesty).

1.    Z Noutonic (ze dvora) doleva, dále přes trať doprava na Okoř (1,5 km).

2.    Sjedeme s kopce do Okoře, dáme se doprava - rybník vlevo. Přes potok doleva a stoupáme vzhůru. Vpravo vidíme Okoř. Na kopci doprava na Libochovičky (3,8 km). Na tomto úseku se začala naše skupina roztrhávat. Každý si jel podle svého a na konci jsem zůstala já - na mé tělesné schránce se značnou měrou projevoval pátečně-sobotní kuželkářský turnaj konaný v rámci VZP ČR. Ani nevím jakou silou jsem se držela na kole, ale díky poměrně nepříjemnému protivětru vím, že mi to mnohdy dělalo značné obtíže. Občas mi přišlo, že ještě spím, nicméně zatím jsem se snažila šlapat pořád dál.

3.    V Libochovičkách doleva směr Zájezd, mineme odbočku na Zájezd, jedeme rovně, přejedeme dálnici (6,1 km). Tak tohle byl poměrně pohodový úsek. Po dokopečku na Libochovice se nám silnice zase narovnala a i ten vítr tady nebyl tak silný. Také jsme opustili okres Praha a vjeli jsme do okresu Kladno.

4.    Hned za dálnici doprava na Stehelčeves (7,7 km). Bylo to s kopečka, takže se to jelo úplně „zadarmo“.

5.    Stehelčevsí po hlavní na Brandýsek (10,1 km). Ani nám to nepřišlo, ale tady jsme za sebou měli 1/10 dnešní trasy. Už nám zbývalo JEN devadesát kilometrů…

6.    U hostince U Matějíčků doleva (možná tam bude ještě omezen provoz - projedeme staveniště), na další větší křižovatce doprava ukazatel Knovíz (do kopce kolem školy), v zatáčce POZOR NEZNAČENO! odboč doleva do kopečka. Bacha zprava !!! Staveniště (= oprava kanalizace) v Brandýsku stále bylo a přiznám se, že nás to trošku zmátlo. Nicméně projeli jsme a nahoře na kopečku jsme se všichni setkali.

7.    Projedeme osadou Důl Theodor (13 km) a s kopce vjedeme do Pcher (15 km). Tam na křižovatce doprava a hned doleva na Saky. Teď nás čeká nejhorší úsek cesty - silnice plná výmolů a hnusné smetiště. (Nezavírat oči, prosím.) Tak tenhle úsek byl dost depresivní a opravdu z celé trasy asi nejhorší. Nejdřív osada Důl Theodor s nepřehlédnutelnými připomínkami skutečnosti, že tady se těžba po pádu totality zastavila, což mnoho radosti do života této osady nepřineslo. A pak ten Pepčou avizovaný „nejhorší úsek cesty“. Tak tohle byl opravdu humus. Jak kvalitou silnice, tak okolím. My lidi jsme teda neuvěřitelný prasata.

8.    Projedem rovně obcí Saky (17 km) a vjedeme do Třebichovic (18,5 km). Z Třebichovic na T směr Smečno - cca 2 km stoupání. V Třebichovicích Pepča využil otevřené sámošky a zakoupil bílou křídu.

9.    Ve Smečně (21,5 km) doporučuji cukrárnu  a všimnout si kláštera. Hned za klášterem podél zdi do lesa rovně na Novou Ves (24 km) a Hradečno-Nová Studnice (26,8 km) - tady už začíná, za odměnu, hezký kraj. Tak na cukrárnu jsme se těšili všichni (pro Mlp to dokonce byla jediná motivace dnešního dne). Byly tu hned dvě cukrárny vedle sebe a jedna lepší než druhá. Mlp s Mgdou se oddali dortovému požitkářství a vypadali, že dnes už nikam dál nejedou, takže jsme je tu nechali na pospas osudu a postupně jsme vyjížděli dál. Vytvořila se „vedoucí skupina“, pak naše družstvo „červených bund“ tvořené mnou a Marcelou a nakonec „cukrárenská sešlost“ tvořená Mlp a Magdou. Paradoxně ti dva vyjeli ze Smečna jako úplně poslední a nakonec dojeli do cíle téměř jako první. Já s Marcelou jsme si v rámci svého družstvíčka vytvořily vlastní pohodové tempíčko nepřekračující průměrnou rychlostičku 16 km/hod. a zaměřily jsme se striktně na to, abychom tu stovku přežily. Jak moc závodí či nezávodí mezi sebou účastníci „vedoucí skupiny“, to nám bylo srdečně jedno. Že jsou ale stále před námi, o tom svědčily šipky, které Pepča křídou maloval na silnici aby nám usnadnil orientaci. Přiznám se, že to bylo naprosto skvělé neboť jsme nemusely soustavně vytahovat mapu a orientovat ji k severu. Jo a nevím jak jiní, ale alespoň my dvě jsme klášter ve Smečně obhlédly - nutno přiznat, že stál opravdu za shlédnutí.

10.     Na křižovatce doprava na Novou Studnici. Tady s námi začal terén dost houpat. Rovinky značně ustoupily a my jsme jely buď s kopce nebo do kopce. Chvílemi to vypadalo, že jedeme přes devatero hory a devatero lesy, ale v pohádce jsme rozhodně nebyly. Byly jsme na okraji Brd.

11.     V centru obce křižovatka - směr Mšec, cca po 1 km uhnout doleva na Lodenici. Tady jsme přejely do okresu Rakovník a naše cesta vedla částečně i naučnou stezkou, takže kdo to jen tak neprofrčel, ten si mohl i ledascos přečíst.

12.     Koupání v rybníku na okraji obce Lodenice (29,5 km). Lodenicí po hlavní, v Mšeckých Žehrovicích (31,3 km) doprava na Mšec. Vlevo další velký rybník, kdo se nestihl vykoupat v minulém rybníku, teď to může napravit. Jedeme po hrázi do Mšece (33,7 km). Kdo nespěchá, může zajet do centra obce, kdo spěchá - v kopci uhne doleva na Třtice. Je teda fakt, že se počasí začalo tvářit přívětivěji a skrz mraky sem tam i vykouklo sluníčko, které nám svými paprsky ze všech sil dokazovalo svoji jarní sílu, ale koupání v Lodenickém rybníku příliš nelákalo - na hladině totiž plavalo nemalé množství ryb a rozhodně si tu nenahřívaly na sluníčku bříška. A myslím, že do centra Mšece nezajel nikdo.

13.     V Třtici (39 km) se dát směrem na Křivoklát. Jedem s kopce, vpravo další koupání (camp). Za campem přejedeme hlavní směr Křivoklát. BACHA VELKÝ PROVOZ!!! V Třtici jsme s Marcelou udělaly zcela neplánovaně krátkou přestávku. Pepčovi se tady šipky nějak vymkly z ruky, takže jsme se musely poradit s mapou, abychom zjistily, která z těch přeškrtnutých-nepřeškrtnutých šipek vlastně platí. No, alespoň jsme si mohly odskočit a sníst něco malého. Za Třticí a po přejezdu hlavní silnice jsme se pozvolna začaly dostávat do oblasti Křivoklátska a ráz krajiny se opět změnil. Teď jsme projížděly asi nejkrásnějším úsekem dnešní trasy. Lesy nádherně voněly a byl tu neuvěřitelný klid.

14.     Přejezd přes koleje - nádraží Řevničov (43 km), další hlavní, opět BACHA !!! (44,2 km).

15.     Opět rovně do kopečka směr Křivoklát. Na kopci příjemné odpočívadlo s lavičkami - tam doporučuji sníst těžké svačiny. Dále jedeme téměř s kopce lesem. Vyjedeme z lesa a vpravo na stromě dřevěný ukazatel doprava „Amalie“ (50 km) tam se dej a máš za sebou půlku dnešní trasy. Na odpočívadle na nás čekala „vedoucí skupina“ a překvapivě tu zase nečekali až tak dlouho (jen to nechtěli přiznat). Teď jsme kousek pokračovali všichni společně. Dozvěděli jsme se, že Mlp s Magdou už rovněž vyjeli ze Smečna, ovšem co je s Mílou a Vláďou Pekárkem a kde se nachází, o tom neměl nikdo zdání. A kde jsme vlastně ujeli tu padesátku, to ani nevím, protože jsme ten slavný okamžik profrčeli s kopce.

16.     Osadu Amalie projeď rovně stále po asfaltové cestě. Pak tě čeká dlouhý příjemný sjezd (vychutnej si to) až k hlavní na Lány. Tam se dej doleva. Sjezd jsme si opravdu vychutnali a kdybychom tušili, že je to na delší dobu poslední skopec, pak bychom si ho vychutnávali určitě ještě více.

17.     Dále jedeme prakticky stále podél plotu lánské obory. Jeli jsme stále podél plotu lánské obory a jeli jsme stále do kopce. Přece jen ten předcházející skopec nebyl zadarmo. Všichni nám zase ujeli a opět zbylo naše koncové „družstvo červených bund“ - tentokrát ale v počtu tří. Přidala se k nám ještě Ryšavka, která velmi uvítala naše pohodové tempíčko s přestávkami na čůrání, protažení a na svačinku (dost neradostně vzpomínala, jak za „vedoucí skupinkou“ těch čtyřicet kilometrů vlála). Lánská obora jinak nebyla nic moc. Poměrně neupravené listnaté lesy obehnané festovním kovovým plotem s viditelnými cedulemi „Střežený objekt - vstup zakázán“. Nikdy jsem v Lánech nebyla a přiznám se, že teď už vím, že jsem o nic nepřišla. Ať si to tu klidně střeží dál.

18.     Těsně před Lány (ještě na kopci) se dej doprava (kdo chce může si Lány prohlédnout a pak se vrátit). Pokračuj po hlavní, která se stáčí doleva. Narazíš znovu na zelený plot obory. Jedeme dál na Běleč. Myslím, že do Lán nezajel nikdo. Ujeté kilometry jsme docela v těle začínaly cítit a naše žaludky se hlásily o pořádný příděl stravy. Nějak jsme netoužily po ničem jiném než po teplé polívce a chvilce odpočinku v náruči nějakého restauračního zařízení. Jak jsme ale zjistily, tak Lány k pohostinství obyčejných pocestných nejsou to pravé a na zámek se stejně nedá jít neboť je to „Střežený objekt - vstup zakázán“. Šlapaly jsme tedy dál a protože jsme toho teď dost nastoupaly, frčely jsme poměrně pohodově s kopečka.

19.     Mineme odbočku na Žilinu (64,5 km) po 1 km odboč (65,5 km) na Lhotu POZOR, není značeno, pouze je tam cyklistická směrovka 0049, po ní se dej (je to před kótou Krchůvek) a po cca 500 m opět odboč ve směru cyklistického ukazatele 0049 doprava. Modrá uhýbá doprava - my jedeme po asfaltce. Tak dojedeš do obce Běleč (70 km).

20.     V Bělči na kopci stále po 0049 na Chýňavu. Tady se jelo docela příjemnou silničkou mezi lesy. Jen ten hlad byl hrozný. V Bělči „chcípnul pes“, natož aby tu byla nějaká hospoda, takže už jsme nedočkavě vyhlíželi střechy Chýňavy. Zadky už jsme měly slušně vytuhlý a naklepaný a rovněž ručičky začínaly bolet - sakra, už aby tu byla hospoda, abychom si alespoň na chvilku odpočinuly…

21.     Na další křižovatce rovně (neznačeno). Stále směr Chýňava (78 km).

22.     V Chýňavě dvě hospody, ta první vpravo - dobrá káva. Projedem Chýňavou, podjedeme most hlavní na Unhošť směr po hlavní na Podkozí (82 km). V Chýňavě sice dvě hospody byly, ale ani v jedné nevařili. A protože to do Podkozí byly už jen 3 km, rozhodly jsme se dojet až tam, protože tady Pepča s Dorkou hospodu vřele doporučovali. A fakt tu hospoda byla (málem jsme ji ale minuly) a vařili tu přímo skvěle. Jen nás zarazilo, že tu není nikdo jiný z „vedoucí skupiny“. Mobily měli všichni nedostupné, takže jsme vůbec netušily, co s nimi je. Na druhou stranu nám to bylo poměrně jedno, hlavně že jsme dostaly pivo a polívku a pak jsme daly řízek a šunkofleky a moc dobře jsme se najedly. Hospoda byla prázdná, takže to poměrně rychle odsejpalo. Ještě jsme zjistily, že Mlp s Magdou právě končí tlačenkovou siestu v hospodě v Chýňavě a jedou do Noutonic (to byl ten okamžik, kdy se jim podařilo všechny nás předjet). No a pak se ozval Pepča - seděli o kousek dál v rybí restauraci, kterou již mnohokrát vychvaloval Mirek a již několikrát se snažil nás tam zavléci. No, nemohu objektivně posoudit, jak se jim tam líbilo, protože jenom vím, že Mirek byl absolutně nadšen, zatímco Vašek byl totálně naštvaný, protože za poměrně velký peníz se špatně najedl (v neděli už byli poněkud vyjedený) a ještě mu tam byla zima. Zkrátka Mirku, asi budeš muset udělat speciální sobotní akci zaměřenou striktně na návštěvu tohoto zařízení s tím, že restauraci objednáš. Z Prahy to navíc není zase až tak daleko, takže by to mohl být pěkný výlet - něco ve stylu „ze Zličína na Zličín“.

23.     Z Podkozí s kopečka k mlýnu Kačák, prodej živých ryb (pouze v sobotu). Tady je ta inkriminovaná rybí restaurace s krbem a údajně i s množstvím rybích specialit (ale nesmíte se na to ptát Vaška).

24.     Vytlač kolo do kopce a octneš se ve Svárově (85 km), jeď vlevo po hlavní. Kolem rybníčka uhni doprava na Červený Újezd - odtud na Hájek a Jeneč (držte se vpravo). Na obzoru osada Hájek (90 km), tam je údajně zajímavá hospoda vysloveně pro cyklisty. Trošku nás vyděsilo Pepčovo „vytlač kolo do kopce“ a tak jsme očekávaly něco strašného. Nakonec jsme ten dokopec ale poměrně bez problémů vyjely. Jen kdesi uprostřed mi volal Pepča naléhavou zprávu, že mu ve Svárově došla křída, takže dál už šipky kreslit nebude, protože nemá čím. Nevadí, tady už jsem cestu na Hájek, Jeneč a dále kolem letiště znala. Po vystoupání na Svárovský kopec jsme dnes vlastně měly to nejhorší za sebou. Teď nás čekal poměrně rovinatý terén až do Tuchoměřic, kde byl poslední dokopec dnešního dne.

25.     Z Hájku doleva na Jeneč (89,9 km). Kdo si povšimnul v poli vpravo, tak tady se počalo s rekonstrukcí bývalé poutní cesty Hájek - Loreta. Krásně opravené kapličky jsou ale zatím asi 3. Namlsaní nádherným začátkem jsme se s Vrstevníkem tuto cestu pokoušeli o Velikonocích projet. Štěrková cesta skončila cca po 500 metrech a do Hostivic jsme dojeli po neudržované cestě mezi poli, kde sem tam bylo možno spatřit torza bývalých kapliček. Jsem velmi zvědavá, zda původní záměr bude doveden do zdárného konce. Pokud se to povede, bude to nádhera, ale mě osobně to přijde jako dost velké sousto, zvláště pak v dnešní době, kdy nejsou peníze na financování daleko potřebnějších věcí.

26.     V Jenči přejedeme hlavní rovně BACHA !!!, a pokračujeme přes dvoje koleje na Dobrovíz, za kolejemi doprava a další zase doprava - Dobrovíz (95,4 km). Cesta vedla v poklídku po rovince kolem letiště a zrovna startovalo jedno letadlo za druhým a to je člověk hned jako malé dítě - to se prostě nedá ponechat tyhle stroje zvedající se k obloze bez povšimnutí.

27.     Po rovince stále po hlavní do Kněževsi (98 km), podjedeme dálnici a vjedem do Tuchoměřic (100 km). Čeká nás poslední kopec. Na kopci pokračujeme na Lichoceves (102 km). Hned na okraji Tuchoměřic se na našich tachometrech opravdu objevila ta nádherná STOVKA - dokázaly jsme to. A také nás tu minul Jarouš s Editou, ale v protisměru - s koly již na střeše jejich zeleného autíčka uháněli domů za Marečkem. No a pak tu byl ještě ten poslední dokopec.  Bylo nám z něj nanic, ale i když jsme nahlas vyslovily tu hříšnou myšlenku tenhle kopec vytlačit, přece jenom jsme se nevzdaly a všechny tři jsme ho vyjely.

28.     Na křižovatce v Lichocevsi doleva a hned zase doprava. Trošku jsme tu zazmatkovaly (únava se videntně projevovala i na našich mozkových závitech), ale správnou cestu jsme přece jenom trefily.

29.     Cílová rovinka a vjezd do Noutonic. MINEŠ hospodu a jsi u auta. CÍL !!!

Když dorazila do cíle naše závěrečná skupinka „červených bund“ byli už všichni pryč. Každý hned po dojezdu naložil kola a frčel k domovu. Jen Vašek tu čekal na Jitku. A jak dopadl Míla s Vláďou ??? Je fakt, že v okamžiku našeho dojezdu byli asi o 50 kilometrů za námi, nicméně, že to nejen přežili, ale i ujeli (je ale fakt, že jsem se ho odvážila zeptat se ho na tento dojezd až po týdnu):

No a jak dopadla Jaroušova soutěž??? Jak by, nejlepší byl Jarouš, takže tu tyčinku snědl sám.

Zhodnocení a závěr:

No, byla to fuška, ale myslím, že každý byl velmi spokojen se svým dnešním výkonem. Rozhodně ale nelze opominout, že to bylo i díky skvěle zvolené trati. I když se to s námi houpalo nahoru a dolu, na tom asfaltu se to zvládnout dalo. Nevím, nevím, jak bychom dopadli jet to terénem.

Pepča této akci věnoval opravdu pečlivou přípravu - nejprve to projel autem a pak i zkušebně na kole. Díky tomu vytvořil itik, podle kterého to jelo úplně samo. A když pak ještě přišel na ten skvělý nápad kreslit pro nás vzadu na silnici šipky křídou, ani jsme mapu nepotřebovali. Myslím, že VPepa posunul organizaci akcí zase o něco dále - zkrátka nejen „bez mobilu do přírody nelezu“, ale přibalit bychom měli i křídu.

Ujeli jsme sto kilometrů a i když to bylo v blízkém okolí Prahy, ocitli jsme se ve 3 okresech (Praha, Kladno a Rakovník). Pohybovali jsme se v relativně malé oblasti, nicméně bylo zajímavé sledovat, jak se mění ráz krajiny v jednotlivých oblastech. Od starobylé Okoře a chráněné oblasti kolem této zříceniny, jsme přijeli do průmyslové oblasti Kladenska s nepřehlédnutelnými komíny, těžebními věžemi a smetištěm. Odtud údolím kolem rybníků v Mšeci opět do lůna poklidné přírody Kokořínska, kde jsme projížděli tu zelení lesů jehličnatých tu omšelostí lesů listnatých pozvolna se probouzejících ze zimního odpočinku. A jen jsme vyjeli z lesů protknutých ptačím zpěvem, už se před námi opět tyčily komíny továren a těžební věže Kladenska, které zakrátko vystřídaly kontrolní věže Ruzyňského letiště a za nimi známé siluety pražských staveb.

Ujeli jsme sto kilometrů a výrazně jsme posunuli hranici našich výkonů. Ale i když se budeme (možná) snažit lámat další a další kilometrové hranice, neměli bychom zapomenout ani na těch prvních 15 kilometrů ujetých s BBCC a rozhodně bychom neměli opovrhovat těmi, kteří zatím ujedou jen těch 15 km, protože sami víme, že i to může být neuvěřitelný výkon. Ale ať patnáct nebo sto kilometrů, hlavně že „nepáprdovatíme“ doma.

Tak Šlapej dál!

V Praze dne 28. dubna 2002
Vrstevnice
Velkej Pepa

Dovětek aneb Kdo Nám Páprdovatí (uvedeno striktně na VPepův příkaz):

KNPP aneb u Koho Nás Páprdovatění Překvapilo:

• Brč (a to je máma BBCC)

•  Jája

•  Zdeněk

•  Pospíšiláci

•  Kalivodi

•  Toni s Radanou (i když ta je asi omluvena neboť o víkendu lyžovala)

•  Čiháci (alespoň nějakého zástupce jsme očekávali)

•  OAJ ( i když ten byl rovněž asi omluven neboť byl mimo Prahu)

•  Pfyzik

•  Kašpaři

•  Rajčata

•  Řežábci (alespoň Marta)

•  Krejčíci

KNPN aneb u Koho Nás Páprdovatění Nepřekvapilo:

•  asi u všech ostatních členů a přátel BBCC

a je jasné, že Mamuti na nějakou stovku s…

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 03.05.2002 09:39