Tento zápis bude pokusem o nemožné – jiným způsobem popsat stejné, aby bylo poznat, že jde o stejné a zárověň to bylo čtivé jako nové - již potřetí jsem se účastnil této masové tělovýchovné akce.

Mimo Vaška a MPepu, kteří prokázali trochu šílené věrnosti, buldočí vytrvalosti, ba, nebojím se to tak nazvat, idiotské umíněnosti a nastoupili znovu na start, jsem letos svedl k účasti bratrance Romana a jeho kamaráda Honzu Škůťu, které BBCC již mohlo poznat na akci MIZERA. Nakonec i u mě to byla věrnost mému evangelizačnímu úsilí (šíření víry), která mě přitáhla na start: jako misionář a mučedník jsem nemohl unést, že bych do očistce závodu nenastoupil se svými ovečkami, byť jsem pro to měl mnoho dobrých důvodů (nenastoupit). Jedním (důvodem) byl i postoj mého přítele a spolužáka z gymplu, který po řadě úspěšných startů na KŠ tentokrát nenastoupil, jednak pro odpor k masám (přihlášeno přes 3000 závodníků), jednak pro očekávanou nepřízeň počasí – je profesionální meteorolog a ví, jak kvalifikovaně věřit předpovědím: a že pro sobotu 25. 5. 2002, kdy se závod konal, nebyla předpověď příznivá, se dalo vyčíst z modelu i neškoleným okem. V době závodu mělo s vysokou pravděpodobností pršet. Nebudu čtenáře napínat a přejdu hned k věci: zákony pravděpodobnosti a deterministický chaos ovládající běh počasí zkrátka umožňují, aby třikrát za sebou padla šestka: když pominu několik symbolických kapek na začátku, tak i letos jsem byl ušetřen nepřízně počasí a nesjízdného bahnitého terénu. Nebyl jsem však ušetřen (opět) potupné porážky od zverbovanců: do cíle jsem z naší výpravy dojel opět jako poslední, abych si nedal pivo, které nepiju a nedal guláš, který nejím.

V minulém ročníku byly zavedeny čipy pro usnadnění registrace průjezdu mas závodníků. To umožnilo i přejít na spravedlivější model měření času založený na intervalu mezi průjezdem startem a cílem, nikoli na intervalu mezi startovním výstřelem a průjezdem cílem. Druhá možnost v případě masového startu výrazně hendikepuje ty na neprivilegovaných zadních místech. Počítal jsem s tím, že osvědčený model použijí pořadatelé i pro letošní závod. Proto jsem Romanovi a Škůťovi navrhoval, ať se nikam necpou, když si chtějí zlepšit čas a počkají se mnou až se startovní pole vyprázdní a budeme moci bez překážek vyrazit. Tak jsme popíjeli, svačili, klábosili a všelijak utráceli čas, až se ulice před námi, kde se před čtvrthodinou tísnil mrak cyklistů, úplně vyprázdnila. Vyprázdnění bylo tak definitivní a dokonalé, že jsem stačil podlehnout panice, že časoměrné zařízení nezaregistruje náš průjezd startem. Nejhorší představy se začaly naplňovat, když se před námi skácel mohutný startovní oblouk a vytvořil pro nás nepřekonatelnou bariéru, kterou jsme museli složitě objíždět, stále jsme ale ještě neslyšeli pípnutí zahajující NÁŠ závod. Teprve po dvou kilometrech stíhacího závodu se ukázala pravá startovací brána, která zaregistrovala náš průjezd. [Vašek s Pepou vyrazili o poznání dříve a než jsem Vaška dojel, měli jsme už 10 km na tachometru.] …ale abych dokončil myšlenku: celý závod jsme jeli s Vaškem spolu: já přibržďoval po dosažení vrcholů kopců, on zase čekal po prudkých sjezdech. Do cílové rovinky a na stadion jsme dojeli v podstatě ve stejný čas, Vašek dojel o pár vteřin dříve. Jak jsem mu licoměrně blahopřál vnitřně přesvědčený o krvavé odplatě které se mi dostane po přečtení výsledkové listiny s čistými časy, kde budu rozhodně první. Jenže chyba lávky. Organizátoři buď nebyli schopni zajistit časy všech projíždějících závodníků startovní čarou, nebo se výslovně rozhodli to tak nedělat: rozhodující je, že všechny moje taktické úvahy byly vyvráceny a já byl přistižen jako hlupák podřezávající vlastní větev…

Žánrové obrázky popadaných cyklolahví, odhozených duší, všudepřítomných odpadků ze svačin, zoufalců, kteří dojíždí do servisu po ráfku, skupina rozjuchaných pubescentů, která s pirátskými znaky na obráceném startovním čísle projíždí závod v protisměru, se opakují znovu a znovu. Fádní je i krajina, jen některé závodnice přinášely člověku uspokojivý výhled a stálo za to se jich držet – přeci jenom krajina Šumavského podhůři při třetím průjezdu už tolik lákadel nepřináší - a antropogenní obliny jsou zkrátka srozumitelnější, je pro ně sjednáno v naší mysli předrozumění. Jenže jedny zvlášť sympatické obliny se v jednom sjezdu přede mmnou natáhly po krátkém boji balancováním do prachu a při odklízení jejich kola ze středu cesty jsem měl dost času se zklamat hlasem a druhem bonbónů, se kterými jsem se nemohl ztotožnit. Po trati objížděli servismeni na motorkách, ale aby mohli pomoci odstranit technickou závadu, musel jim někdo půjčit nářadí, v bufetech tekl ionťák proudem a kdybych nebyl na Brufenu^®, nechal bych tělo prostoupit energií vzniklou přímým spalováním alkoholu, přesněji Fernetu^®. 

Druhý brod se od loňska změnil: reflektory přídavných světel ozářený vjezd do potoka byl strmější a hrázka, kterou organizátoři pro okořenění zábavy postavili, byla vyšší. …nebudu se dlouho vymlouvat – zkrátka jsem hodil tygra a pěkně jsem se k potěše diváků na druhém břehu vykoupal. Ztráta posledních zbytků důstojnosti se mi jevila jako výhodná investice, když jsem si po vynoření uvědomil, že mé pokoření je zaznamenáno a otevírá se mi tak cesta ke třem vteřinám slávy televizního zpravodajství. A pak se to stalo: nejen, že se mi stalo takové neštěstí, ale pak se to ani nevysílalo, moje bolest a pohana se rozplynuly bez záznamu (přiložený obrázek je toliko dokumentační). Nakonec mi zůstalo jen útěšné vědomí jak dobře jsem se na brod připravil, když jsem zavřel mobil do cyklolahve (když je voda nepropustně uzavřena v láhvi, tak po provedení kruhové inverze při obklopení vodou zůstane v lahvi sucho…) a doušek rumu, kterým mě jakýsi bodrý organizátor počastoval s tím, že jsem byl povýšen na plavčíka…

V upřímném dialogu s naším tělem, který se během závodu pěkně rozvíjel, si musela naše mysl vyslechnout nejeden argument adjektivum i invektivum. Ze snů o vítězství se naše cíle zredukovaly na souboj s vybranými jedinci v naší části pelotonu. Za stupně vítězů jsme vyměnili boj s třináctiletou dívenkou v křiklavě barevných leginách. V závěrečném finiši v kopci ke stadionu jsme ji porazili, měli jsme na to.

Nevím, zda lze vyvodit nějaké ponaučení z účasti na závodě. Myslím, že opakovaná účast spíš stvrzuje mou nepoučitelnost. Příští ročník je desátý…

Edita, Jarouš

P.S. A sbírka triček se utěšeně rozrůstá…

originální History.DOC je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 24.03.2004 11:01