pátek

Jako vždy jsme se v tento den k večeru sjížděli:

	3x Valaši
	Mpepa + Magda
	Vašavky
	Alena Poživilová (Vašavkovic známá - už s námi byla na Mizeře)
	Jirka Kr. sr.
	OAJové
	3x Čiháci + Adéla + Petra (prostě kámošky od někoho z Čiháků)
	Vr
	Zuzka Kaš. (tentokrát nechala Jirku doma, či spíše v nemocnici, protože má plotýnkově bolavá záda)
	Hanka + Mates
	Peki
	Čenda
	Jarda + Věra Jedličci
	Pfyzik
	Ivana „Kilišová“ (VPepčova kamarádka, kterou přivezl Pfyzik)
	Radana + Judy
	Petr Štěpánek
	BrJájové

…celkem 30 lidí + 1 pes (či lépěji řečeno fena)…

Co se dělo na Šámalce večer, těžko říci, neboť v kronice zůstaly zachovány pouze tyto poznámky:

Záhy zvečera Mareček konstatoval, že se „Vašek přepil chlastu a je mu špatně.“ A když si chtěl dát Vašek „trošku česnečku“, odešel Mareček obětavě do kuchyně a vyprosil pro Vaška 2 stroužky česneku. Zda je Vašek skutečně snědl není dochováno J

Dále jsem tam objevila náměty pro Pekiho přezdívky jako „Kecárek“, „Notárek“, „Vlp“… - všechny velmi výstižné, že…

No a pak jsem zapsala už jen jedinou poznámku: „Pekárek má spermii (jednu) a vydává ji za rejnoka !!! A dalších 17 mlží…“

Tak si ten pátek každý domyslete podle svého J

Ráno přijely posily:

	PeDorky
	2x Vaňci

…takže celkem 34 lidí + 1 pes (či lépěji řečeno fena)…

Odjezd byl ráno stanoven na 9,30, ale VPepa nestíhal svůj příjezd, takže hodinu „H“ posunul na 9,45. Klasicky se ale odjelo po desáté - přesně v 10,10.

Radana a Petr jeli s Judy vlastní kratší okruh. No a já jsem tréninkově vyjela „na těžko“, tzn. se vším potřebným na dva dny. A tak jsem do brašen zabalila spacák, stan (bez tyček, protože ty v Norsku bude vozit Vrčka), pár svršků, vařič, ešus a nějaké polévky - holt těžko na cvičišti, lehko na bojišti, či spíše v Norsku.

No a protože VPepa měl zase připravené itiky, konečně stejnou trasu jsme jeli již loni, budu se opět držet jeho tištěných pokynů (já do toho opět sem tam vepíšu jen nějakou tu poznámečku).

Sobota - informace k trase:

Pokusíme se vyjet v 10:00.

Tak to už víme, že se nezadařilo. Ale na druhou stranu, zpoždění nestálo ani za řeč.

vysvětlivky:
  pnp = počkáme na posledního
  žtz  = žlutá turistická značka,  m - modrá, z - zelená č - červená atd.                      

Trasa není ani dlouhá, ani náročná, z 90 % vede po asfaltu s vyloučením automobilového provozu , pár km po panelech (ty trochu drncají). Není potřeba spěchat. Naopak nabádám k soustavnému kochání a nařizuji pohodu. To co uvidíte opravdu stojí za to. Pokud se nestane nic mimořádného a vyjedeme-li v cca 10:00, měli bychom se vrátit nejpozději do 17:00. (průměrný cyklista to jezdí  3 hodiny !!!).  Na této trase nepotkáme žádnou klasickou restauraci s kuřecím řízkem a hranolky ani s gulášem. Ale jisté občerstvené bude.

No, nebojte se, nebyla to až taková štvanice, jak VPepa naznačoval J  Ale vezmeme to hezky od začátku…

1.  Od Šámalovky vyrazíme zpět do Bedřichova (tudy kudy jsme přijeli auty) k parkovišti u koupaliště pnp. (3,3 km). Všimněte si odbočky doleva těsně před Bedřichovem, po té odpoledne přijedeme.

2.  Z parkoviště se vydáme společně po asfaltce směr Liberec. Asi po 500 m odbočíme doprava na ztz, po které dojedeme tzv. Vládní cestou k přehradě. pnp (3,8 km).

Tak na tuhle cestu nezapomene hlavně Peki, který se snažil konverzovat až oblbovat některou z přítomných žen a seknul sebou do louže. Prase !!! U přehrady se pak, naštěstí, mohl omýt pod hadicí.

3.  Přejedeme po hrázi přehrady a v lese se napojíme na žtz po níž dojedeme na křižovatku, pnp. (1,8 km).

4.  Po 100 m dojedeme společně na další křižovatku. Žtz se rozdvojuje, my se dáme po zpevněné neoznačené (mírně doleva) tzv. Travnatou cestou. Ta se ke konci dost nebezpečně svažuje (pozor příčné vodožlaby) a končí na asfaltce. pnp (1,9 km).

Na začátku „Travnaté cesty“ nás chytil docela slušný slejvák, takže jsme byli nuceni uschovat se do lesa. A i když nepršelo dlouho a Jarouš za pomoci protiokusových plastových zábran z mladých stromků a za přispění ostatních účastníků akce vytvořil Marečkovi odbahňovací štít, Mareček odmítal další cestu na ocase - jeho vzpomínky na déšť na České Kanadě, kdy ho cákající bahno ze zadního Jaroušova kola proměnilo v "Marečka Blaťáka", byly přece jenom dost čerstvé… Pod nátlakem nejmladšího účastníka akce museli nakonec Valaši další cestu vzdát a vrátit se. Celý den pak trávili procházkami kolem potoka, což se, naopak, Marečkovi velmi líbilo.

5.  Odtud nás čeká  stoupání po asfaltu vpravo. Na vrcholu pnp.

6.  Dále jedeme cca 500m po ztz, pak po žtz až k zimnímu kiosku. pnp (3,5 km).

„Zimní kiosek“ klasicky nezklamal - byla zelňačka, klobásky z udírny a jablečný koláč. Jen se tu nepříznivě projevila změna Zákoníku práce, protože obsluha se domáhala půlhodinové počtyřhodinové pauzy. Naštěstí pro nás nebyli ortodoxními dodržovači zákona a my jsme jim, kromě štědré útraty, navíc slíbili, že to nikomu nepovíme J A cestu nám tu překřížila i Radana s Petrem a s Judy.

7.  Budeme pokračovat po žtz až na čtz. Můžeme se zastavit na vyhlídkové skále "Krásná Máří" pnp. (tam jsem ani já ještě nebyl - ale my už jsme tam byli) a pak pojedeme po Stolpišské silnici čtz k Tetřeví chatě pnp (3,9 km).

8.  Od Tetřeví chaty ještě po žtz k rozcestníku žtz a ztz,  pnp (1,2 km)

9.  Dále objedeme po vyhlídkové cestě okolo Smědavské hory. (Ano ano, to je ta nádherná vyhlídková cesta po úbočí Smědavské hory.) Dvakrát přetneme žtz  a pnp v exotickém bufet "Na Knajpě" (pivo, polévka, sušenky, grog apod.)

K občerstvení Na Knajpě jsme všichni dorazili bez problémů, ale tady došlo k rozdělení mužstva. Já už nevím kdo, ale myslím, že to byl Peki, kdo navrhnul delší okruh přes rašeliniště a Bukovec. A zatímco se ostatní drželi původní trasy, vyjeli jsme v sedmi na delší vyjížďku = Peki, Čenda, Vr, BrJájové a Vaňci.

Z Knajpy jsme jeli pořád dolů Kasárenskou silnicí. Ze Smědavy se nám sice silnice zvedla trošku do kopečka, ale byla to taková NÁDHERA, že si Peki vyjel tehle dokopec dvakrát. No a pak tu byla rašelinová jezírka. Kola jsme zaparkovali v rašeliništi a při focení jsme málem prolomili dřevěné hrazení. Síla BBCC je prostě nebývalá J Pak nás tu na úzké sinici mále srazili do pangejtu jacísi líní němci s BUSem, ale ustáli jsme to. No a mě konečně došlo, že ačkoli mám ve své batožině vše na přespání a vaření, chybí mi jedna, vlastně dvě drobné, nicméně podstatné náležitosti a to sirky a lžíce. K čemu je mi vařič a voda a polévky, když si nemám čím rozdělat oheň a zamíchat jídlo v ešusu L. Přece jenom byla tato zkušební jízda „na těžko“ k něčemu dobrá (Můžete si být ale jisti, že sirky a lžíce pak byly to první, co jsem měla do Norska připraveno.)

V eufórii z nádherné přírody jsme nějak minuli ŽTZ a tak jsme omylem dojeli až na parkoviště Pod Bukovcem. Všechno zlé je ale vždy pro něco dobré, což platilo i v tomto případě. Měli tu skvělé borůvkové koláče a tak jsme dali pauzičku s kávou. Odpočinek jsme pak zcela spontánně obohatili ještě o diskusi o…no prostě o hovně…kde měl hlavní slovo…no zkuste hádat… Chyba, nebyla jsem to já, ale Peki J

Příjemně občerstveni jsme vyjeli cyklostezkou až ke ŽTZ, po které jsme se vydali. To byla nádherná hřebenovka s výhledy do okolí. A pak jsme klesali pořád dolů a dolů až k Souši. No a co jsme sjeli, to jsme zase museli nastoupat, takže jsme šlapali až k Protržené přehradě - sebechvála sice smrdí, ale nedá mi, abych se nepochlubila. Tohle byl jediný dokopec, který jsem se svým maximálně zatíženým kolem tlačila, protože to byl neuvěřitelný pruďák a navíc vysypaný drceným kamením. Kolo mi na té cestě tancovalo jako koza na ledě, to se prostě udržet nedalo.

Na Mariánské boudě jsme odbočili a pro změnu jsme opět stoupali. Tady nám cestování opět znepříjemnil déšť a to dost a myslím, že to bylo dokonce s bouřkou. Já, BrJájové a Peki jsme se schovali a počkali jsme až to přejde. Vaňci a Čenda nečekali na nic a déšť nedéšť opustili naší nepočetnou skupinku a jeli dál a již nejkratší cestou na Šámalku.

Pršet přestalo asi za půl hoďky (prostě Brč stihnul asi dvě cigára), takže jsme opět mohli vyjet. Vzduch byl neuvěřitelně provoněn lesem, cesta skýtala nádherné výhledy do okolních srázů zahalených podešťovým oparem a nad tím vším se klenula barevná duha. Život je holt nuda…

Ani nevím jak, ale než jsme se nadáli, byli jsme opět na MTZ poblíž občerstvení Na Knajpě, což znamenalo, že jsme se zpět napojili na itikem stanovenou trasu.

10.   Občerstveni a odpočati ( i když nebude po čem odpočívat),  vyjedeme po mtz směrem na východ. První odbočku mtz doleva mineme !!! a dáme se doleva až na druhé !!! odbočce mtz. Ta nás zavede  k Liščí boudě, pnp (4,5 km). Upozorňuji na dojemně romantická zákoutí Jeleního potoka po pravé straně cesty. Stojí za to slézt z kola, sejít pár metrů k potoku a rozjímat. Nic nám neuteče.

U odbočky k Jelenímu potoku nás opustila Jája - pro dnešek už měla kola tak akorát dost, takže se rozhodla jet po MTZ rovnou na Šámalku. No a tak jsme zůstali poslední tři = Peki, Vr a Brč.

11.   Od Liščí boudy vystoupáme  do údolí. Po chvíli narazíme na žtz a před námi se objeví vodní nádrž Josefův Důl (kterou se mi doposud nepodařilo restituovat). Dojedeme k hrázi a pnp. (4,5 km)

Na hrázi nádrže jsme byli akorát při západu Slunce - prostě jsme z té romantiky neměli šanci uniknout.

12.   Přejedeme společně hráz. Kdo pojede samostatně pokusí se trefit k Jablonecké chatě. Odtud je to již jednoduché, pojedeme dále kolem Královky a  dojedeme k odbočce do Bedřichova. Nesjedeme ale úplně na parkoviště, to by bylo zbytečné, nýbrž se dáme po nám již známé silnici označené 3023 na kterou jem upozornil v bodě 1. k Šámalovce.

Ani nevím jak, ale my jsme cestu k Jablonecké chatě nějak minuli. Za to jsme si vyjeli šílený krpál k Prezidentské chatě. Dodnes netuším, jak jsem ten dokopec o sklonu více jak 12% (alespoň podle mého odhadu) mohla vyjet v sedle kola, ale vyjela jsem ho. Je ale fakt, že kdyby nejel vedle mne Peki a nehecoval mě, tak bych se na takovou šílenost vykašlala.

Pak jsme se ale odměnili na Prezidentské chatě podvečerní siestou. Dali jsme zdejší vyhlášenou česnečku a pivo a becherovku a plněné knedlíky se zelím a becherovku a štrůdl se šlehačkou a zmrzlinu a becherovku a kávu a možná ještě něco dalšího. A pak kluky štvalo, že na ně každý kašle zatímco mě ostatní sháněli zda někde neležím v příkopě pod tíží svého nabaleného kola J

No a z Prezidentské chaty už to bylo na Šámalku opravdu jen kousek, který jsme zvládli „s prstem v nose“.

Za svoji jízdu „na těžko“ jsem večer sklidila ovace, což bylo sice příjemné, ovšem daleko cennější byly poznatky, které jsem tímto „tréninkem na Norsko“ získala:

·         pro nezkušence mého formátu to jednoznačně byl dobrý trénink, kdy jsem  měla možnost zjistit, jak takové kolo vůbec nabalit (už to samo o sobě nebylo jednoduché) a co taková jízda vlastně obnáší.

·         těžká „prdel“ chvílemi při jízdě i pomáhala (alespoň mě to tak připadlo) - hůř se sice rozjíždělo, ale jakmile kolo získalo určitou setrvačnost, dalo se jet OK i do kopce.

·         a rozhodně se na takto naloženém kole lépe jede než se to  tlačí.

·         a v průběhu cesty jsem zjistila, že jsem zapomněla sirky a lžíci, což by mohlo mít „na ostro“ dost nepříznivé dopady. Kartáček s pastou jsem pak zapomněla zcela vědomě, abych nevezla zbytečnou zátěž J

·         a dnešní den mi dal i poznat, že nelze rozhodně spoléhat na ranní počasí. Igelitové pytle a pláštěnka v přepravce na pokoji mi byly při dešti na…no sami asi víte na co.

A co se dělo na Šámalce večer ?!?

Jako již obvykle, měli jsme i pro tentokrát pro nás vyhrazený sál v prvním patře. Hrálo se a povídalo se a to hlavně o Norsku, což těžce nesl zvláště Jarouš. Po shlédnutí množství map byl totiž v rozpoložení zájezd stornovat, což mu ovšem ostatními účastníky bylo striktně zatrženo. V podstatě ale měl od tohoto okamžiku Jarouš Norsko „za trest“.

A pak také odjeli Vaňci a přijel Toni.

A spát si šel každý jak chtěl a když toho všeho měl tak akorát dost. Ale vyspali jsme se všichni do růžova.

neděle

Ráno nás čekalo překvapení - Peki se nějakým, i pro něj záhadným způsobem, v noci dostal z chaty ven a již se nemohl dostat dovnitř. Jediným výsledkem dobývání se do chaty pak bylo, že mu jeho spoluložníci vyhodili oknem ven klíčky od auta. No a tak Peki odjel za ranního kuropění do Liberce, kde chutně posnídal a vrátil se až když byla jistota otevřených dveří. Prostě Peki opět nezklamal…  

A jak již bývá zvykem, dnešní trasy se neúčastnili všichni - po snídani odjeli Vr, Hanka s Matesem, Zuzka, Pfyzik a BrJájové. Pro dnešní den tak zbylo

…celkem 26 lidí + 1 pes…

No a protože o dnešním dni vlastně již nic nevím, hodlala jsem předat klávesnici informovanějším. Ze zúčastněných se ale nenašel nikdo sdílný, takže jen přikládám Pepčův itik s tím, že jej prostě dodrželi. Já se tímto se všemi loučím a v Norsku ahoj !!!

Neděle - informace k trase.

Pokusíme se vyjet v 10:00

vysvětlivky:
  pnp = počkáme na posledního
  žtz  = žlutá turistická značka,  m - modrá, z - zelená č - červená atd.
  uvedené km v závorce jsou orientační (od jednoho pnp. k druhému)

Trasa není ani dlouhá, ani náročná, z 90 % vede po asfaltu s vyloučením automobilového provozu , pár km po panelech (ty trochu drncají). Není potřeba spěchat. Naopak nabádám k soustavnému kochání a nařizuji pohodu. To co uvidíte opravdu stojí za to. Pokud se nestane nic mimořádného a vyjedeme-li v cca 10:00, měli bychom se vrátit nejpozději do 17:00. (průměrný cyklista to jezdí  3 hodiny !!!).  Na této trase potkáme jedinou restauraci a to zvanou Smědava. Klasickou restaurace s kuřecím řízkem a hranolky  s gulášem apod. a opět zavítáme do bufetu Na Knajpě.

1.    Po ránu se sbalíme, odevzdáme pokoje a opustím toho dne nadobro Šámalovku. S koly na autech přejedeme kolem Královky, přes Josefův Důl, Kořenov na hlídané parkoviště "Pod Bukovcem" (60 Kč na celý den). pnp.  Tam se seřadíme do peletonu a vyrazíme z kopečka k Hnojovému domu. Před ním uhneme doprava po ztz. Tu opustíme cca po 1,5 km a budeme pokračovat po tzv. Lasičí cestě až k Rybím loučkám (2,9 km). pnp.

2.    Dál pojedeme kolem Vlčích kamenů až narazíme na ztz (2,2) pnp.

3.    Pokračujeme kolem Zelených kamenů  až narazíme na křižovatku ve tvaru "T" pnp a dáme se doleva  tzv. Smrkovou cestou. Ta nás přivede k hospodě Smědava. (3,4 km) pnp a občerstvení ev. oběd.

4.    Občerstveni pojedeme po hlavní silnici po ztz. Asi po 1,5 km odbočíme ze silnice doprava stále po ztz. Ale i tu opustíme asi po 800m a budeme pokračovat po zpevněné cestě až k bufetu "Na Knajpě". pnp. Občerstvíme se. (od Smědavy 5 km).

5.    Stejně jako v sobotu se vydáme po mtz, ale tentokrát uhneme již na první !!!!! odbočce  mtz doleva. Asi po 200 m opustíme mtz a dáme se po zpevněné cestě doleva. Po 2 km se napojíme na ztz a ta nás dovede až k Marianskohorské boudě. (4,5 km) tam pnp.  

6.    Pomalu vystoupáme kousek do kopečka po žtz, která nás asi po 500 m opustí. My pokračujeme po silničce k "Protržené přehradě" (2 km) pnp

7.    Od ní jedeme po žtz až k hlavní silnici.(1,4 km) pnp.

8.    Pojedeme kousek po silnici a asi po 200 m odbočíme stále po žtz doprava. Budeme stále stoupat, vpravo uvidíme vodní nádrž Souš. Jelikož v následujících 3 km mapy poněkud lžou, snažte se jet po cestě značené 3020.  Přejedeme hřeben, sjedeme z kopečka na křižovatku s Promenádní cestou  (3,2 km). pnp.

9.    Dáme se doprava a za chvíli jsem zpět na parkovišti "Pod Bukovcem" (2,3 km).

Mapa udává, že trasa měří 32,3 km v reálu to může být o 1 - 2 km jinak.

V Praze dne 19. srpna 2002
Vrstevnice

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 10.11.2003 19:20