…Bylo nás celkem 9…

Stany jsme stavěli v noci. Dámy šly spát a muži včetně Járy šli do hospody odkud se vrátili v 0,15.

Vstali jsme okolo 8,00.

10,30 - HzH (omlouvám se, ale skutečně jsem nevymyslela, co tato zkratka může znamenat L; zvídavým určitě vysvětlí Edita  - pozn. Vr.) - výlet lesní železnicí do Čierného Balogu. Tam jsme dali v nádražní restauraci oběd = zelnou polévku a maďarský guláš. Ještě jsme podnikli krátký výlet do lesa. Sice jsme nasbírali masáky a houby, ale ujel nám vlak. Museli jsme čekat na další a pak zpět do Hronce.

15,30 - natankovali jsme H₂O a odjeli jsme na tábořiště před Polomkou (tam, co jsme vyjížděli už předloni). Po krátké přeháňce jsme postavili stany a uvařili jsme houby a jiné večeře.

O půlnoci jsme k „Horolezecké“ přidali další sloku - tzv. dumku. Text „hmmmm“ si zapamatuje určitě každý A podle toho, kdo ji bude zpívat alespoň poznáme, kolik z vás si tento zápis přečetlo :-).

Disciplinovaně jsme vstali v 8,00.

Dobrovolným řidičem byl dnes Jarda.

Posádky lodí:      

Edita + Ňufík
Vašek + Jára
PeDorky
Pfyzik + Dana

V 10,00 začal liják, takže jsme v čekárně čekali do 10,30. V 10,45 jsme vyrazili na lodích za jemného deště.

Průjezd horním tokem nebyl tak dramatický jako předloni. Bylo výrazně méně vody. Pouze PeDorky na počátku prováděli botanický průzkum břehů, ale po chvíli je to přestalo bavit.

Stále pršelo a dobrovolný řidič Jarda nás fotil na mostech.

Vody bylo tak málo, že jsme každý i sebemenší přítok vítali s nadšením. U jezu před Bacúchem jsme udělali čůrací pauzu, čímž jsme si udělali i další „přítoky“.

Tady také začínal náhon do Harmanieckých Papiereň, který odvedl cca 80% vody v důsledku čehož byla řeka až do Beňuše (cca 3 km) velmi nesjízdná. Často jsme museli brodit. V Beňuši náhon tvořil opět přítok do Hronu a vody zase bylo dost.

Pokud chcete jít na oběd do Slovenské restaurace, je doporučováno vylodit se u prvního mostu u vodočetu (zastávka ŽSR Brezno-mesto). Je zde ale kolmá kamenná navigace!!! My jsme zjistili, že dobrý výstup z vody je až u ŽSR Brezno hl. n.. Navíc 200 m vpravo je Billa.

Na jezu Valaská - zast. Chvatimech se Pfyzik vykoupal. Ztratil brýle a houbu a také nabořil zadek lodi. Je tu také nouzové tábořiště, kam lze dojet i autem, ale cesta není příliš kvalitní.

My jsme tábořili cca 1 - 1,5 km za Ocelárnou Podbrezová - vpravo po proudu na louce za Motorestem.

Navigační body - objet červený vysílač na vrchu Brezová, vpravo Motorest a bílé paneláky. Na konci louky je tábořiště. Je zde cedule „Soukromý majetek - netábořit“.

Resumé:

ztráty:
 2x houba
 1x brýle
 1x poutko z neoprénové gumy proti ztrátě brýlí

počasí:
 pršelo skoro celý den

pití:
 vypili (tipovala bych = Vr, že Vaškova loď) litr Becherovky na Ex a řízení lodi převzal Jan Becher

Vstali jsme mezi 7,30 - 8,00.

Bylo slunečno a povíval mírný větřík.

Pfyzik s Jardou, jako řidičem, odjeli kolem deváté shánět čočky nebo bílou hůl. Zbytek v klidu čekal, opaloval se a balil. Dnešním cílem bylo dojet do Lučatína, kde jsme snad míjeli tábořiště = délka asi 20 km. Jen jsme měli málo tvrdého alkoholu.

Pfyzik dopoledne čočky nesehnal, takže bylo rozhodnuto, že to bude dál zkoušet odpoledne.

Popojížděčem byl dnes Vašek.

Posádky lodí:

Valaši
PeDorky
Ňufík + Jára
Pfyzik + Dana

Dnešní den byl ve znamení slunce a vedra. Dnes, když jsme vyplouvali, byla voda o 20 cm níže než když jsme včera přistávali!!! Projížděli jsme krásné peřeje. Jen díky Vaškovi jsme našli Motorest Nemcová. V silném proudu jsme dobře zaparkovali a najedli se. Obsluha zde byla víc než rychlá - objednávky se vyřizovali do 3 - 5 minut. PeDorky ani nestačili dojíst oběd a už tu měli palačinky. Jen při vyúčtování došla servírka ke třem různým součtům a to jak pro Valachy, tak pro PeDorky.

Při odjezdu se nešťastně v proudu a vrbičkách cvakli PeDorky - Dorku to odneslo cca 50 - 60 metrů a VPepa zůstal viset na větvi. Já jsem odjela podpořit a sebrat Dorku, Jarda šel pomoci VPepovi s lodí. Bylo to velmi obtížné - Jarda má na památku modřinu a trvalo jim to dlouho. Dorka se nakonec zachránila sama a kromě odřeného stehna to zvládla profesionálně.

Dnes jsme popíjeli „Rum hradní stráže“ - je velmi deliaktesní, chutná jako rumové pralinky. Také jsme mu začali říkat „tekutý spacák“.

Po krátké jízdě jsme se utábořili na loučce vlevo hned za velkým silničním mostem na říčním kilometru 218,7 na počátku Medzibrod. Bylo tu ohniště a dřevo. Jen jsme přistáli, začala bouřka a vydatný slejvák, který asi po 30 minutách ustal. Postavili jsme stany a Pfyzik s Vaškem odjeli do Bánské Bystrice znovu na lov čoček. My jsme zatím zapálili vatru.

Už třetí den nás trápili rezaví mravenci - nejvíc pokousaný byl VPepa.

Resumé:

ztráty:
 - kusy polystyrenu
 - Jarda zničil boty do vody

Cestou po řece jsme potkali mrtvé
 - sele (Edita + Jára + Ňufík)
 - kozu (Jarda + Dana)
 - psa (Dorka)

Od 3,40 intenzivně pršelo a byly bouřky - deště byly přívalové, tzn. střídaly se silné a ještě silnější deště. Vaškovi teklo do stanu a Hron rychle stoupal až nás nekompromisně vyhnal z tábořiště - to bylo za několik hodin zaplaveno vodou.

Protože nešlo jet po vodě a protože předpověď na další dny se jevila býti nepříznivá, zavolali jsme Honzu Steinbacha (to je ten Zuzky brácha), zda bychom nemohli využít nabídky ubytování v nouzi v nějaké hájence. Honza nás moc neuklidnil - dozvěděli jsme se, že v Čiernem Balogu byl vyhlášen povodňový stupeň č. 3, Brezno je pod vodou a všichni mají pohotovost. Později již nebral ani mobil - totálně se opil, ale nakonec, po intenzivním kříšení, sehnal hájenku kousek za biatlonovým areálem v Osrblie.

Jára a Dana zůstali raději u Steibachů, my ostatní jsme se začali přesunovat z tábořiště. Přesun byl uskutečněn na dvakrát - nejprve děti, sudy a Dorka s Pfyzikem pro auto. Pak my ostatní se zbytkem věcí.

Při čekání jsme se bavili výpočtem rychlosti proudu (došli jsme k číslu 12 km/hod.), topením v ohništi (které nakonec zaplavila voda) a neustálým pozorováním hladiny. Hledali jsme větvičkové vodoměrky a pozorovali jsme klády a stromy plující v řece. A Vašek se opil Magistrem tak, že byl velmi hlučný v motorestu Nemecká, kde jsme už podruhé obědvali.

Z důvodu záplav už byla uzavřená silnice Bánská Bystrica - Podbrezová.

Hájenka měla sice jen 6 postelí, ale jinak tam byl krb, kamna, dokonce i teplá voda a tak jsme začali topit (v kamnech, ne sebe v řece), popíjeli jsme - byla špuntová smršť, pojídali jsme všechno možné a sušili jsme se a sušili jsme se.

PeDorky jsme ponechali spát odděleně nejen od ostatních, ale i od sebe v kuchyni a my ostatní jsme se odebrali spát do druhé ložnice. Když jsme svým příchodem vyplašili krásnou šedou myš, Jarda odmítnul spát na zemi a vecpal se ke mně na postel, takže my jsme, na rozdíl od PeDorek, spali společně.

Ráno jsme balili, uklízeli a protože bylo skoro polojasno, nepršelo a bylo teplo, těšili jsme se na vodu. Vody ale bylo příliš mnoho.

Pfyzik chtěl jet nějaké horní úseky, my ostatní moc ne, ale nakonec jsme se dohodli, že Pfyzik a Ňufík a Valaši vytvoří „Čiernohorskou sekci“ a pojedou Čierný Hron z Čierného Balogu do Hronce a ostatní utvoří „jeskynní sekci“ a půjdou navštívit nějaké pamětihodnosti v okolí, nakoupí a pak se sejdeme na nádraží ve Chvatimech, kde ústí Čierny Hron do Hronu. Po obědě v motorestu za Podbrezovou jsme se rozjeli jak bylo rozděleno.

Čiernohorská sekce

Pečlivě jsme prohlíželi řeku - vypadalo to celkem dobře, nikde žádné překážky. Prvním problémem byl železniční most nad Hroncem - byl tam 4-ramenný průjezd jakýmisi šachtami. Bylo to úzké a nebezpečné. Navíc před mostem byl ostrůvek a přitékal tam rozvodněný Kamenistý potok.

Dál proti proudu byly již dva stromy přes řeku - jeden se musel nosit a ten druhý taky. A protože to již bylo těsně na hranici obce Čierný Balog, rozhodli jsme se začít plavbu zde.

Proud byl rychlý a koryto úzké, ale šlo to. Jardovi plavba nedělala příliš dobře (prostě se bál) a jeli jsme v kleče. První přenášení jsme všichni zvládli OK. U mostu se nám (Valachům) nepodařilo vjet do levého ramene a proud nás přimáčknul na špici ostrova, kde nás nekompromisně potopila vlna. Loď byla v hloubce asi 0,5 metru a těžko se s ní manipulovalo. Nakonec to ale hoši zvládli a kopřivami přes ostrov jsme se bezpečně dostali pod most.

Za chvíli jsme vjeli do Hronce - je zde regulované koryto, což mělo za následek šikmé a příčné vlny a špatně viditelné vysoké peřeje. Často jsme nabírali vodu až bylo potřeba ji vylít. Přirazili jsme u levého břehu u jakési chatičky (projížděli jsme chatkovou kolonií). Byl tam neskutečný bordel - sklo, plechovky, železa, hadry,… Vzápětí mi při manipulaci s houbou uplavalo pádlo. A protože s jedním pádlem se jet nedá, pomohl nám majitel zahrádky dostat loď ven z vody - musel kvůli tomu strhnout plot.

Pak jsem se vydala hledat Pfyzika. Při průchodu metr vysokými kopřivami a lebedami jsem se pořezala na pravé noze, ale Pfyzika s Ňufíkem jsem nakonec našla. Potkala jsem je na silnici - také nabrali a byli rozhodnuti, že dál už nejedou.

Poměrně blízko už bylo ústí potoka a hned za ním bývalý železniční most, pod kterým se nedalo projet. Dojeli jsme asi o 150 - 200 metrů níže a tady jsme již odnesli lodě k nádraží, kde čekali „jeskyňáři“ - našli pěkné cyklostezky a VPepa se koupal v jezeře.

Sbalili jsme se a přesunuli jsme se na další tábořiště pod Bánskou Bystrici. Lze ho najít cestou přes Bánskou Bystrici směrem na Zvolen. Z obchvatu se uhne odbočkou před Tescem - kdo to nestihne, může projet i kolem Tesca. Pak za dálnicí doprava a po rovnoběžné komunikaci cca po 800 m je odbočka vlevo přes most do Bánské Bystrice - část Iliaš. Tady je na konci tábořiště i s kadibudkou.

Podle náplavy větviček a svinstva byla voda až za ohništěm a všude, kde jsme minule (= předloni) měli stany. Rozhodli jsme se přespat. Ňufík opět vykouzlil z mokrého dřeva oheň. Padlo rozhodnutí, že pokud ráno nebude pršet a výrazně klesne voda, pojedeme dál. Jinak pojedeme domů.

Nad hlavami nám lítaly stíhačky, ale hlavně nepršelo. Bylo jen trochu zima a tak byl vydán povel vařit grog. Neznav správných poměrů uvařil Jarouš grog homeopatický, kterého navíc bylo málo a proto si jej každý zájemce musel doplnit horkou vodou, rumem a cukrem.

Ráno nás vzbudil déšť, který stále sílil. Hron klesl jen o 10 cm, ale dalo se předpokládat, že zase stoupne.

Bylo rozhodnuto - JEDEME DOMŮ !!! A navíc bylo rozhodnuto, že nebude ani termální koupaliště.

V 10,40 jsme vyrazili směr Bratislava a tím byl Hron 2002 u konce. Nebyl sice splaven stanovený úsek řeky, ale rozhodně nelze akci považovat za nevydařenou - poznali jsme nová tábořiště, zjistili jsme možnosti Zuzčinýho bráchy Honzy a objevili jsme spoustu nového, co lze využít pro další akce BBCC. Takže na Hronu, jsme rozhodně nebyli naposledy a proto

A že povodeň skutečně nebyla žádnou legrací, o tom svědčí i výstřižek z novin SME z 8. srpna 2002

a ještě: jak vypadal cestovný lístok

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 27.09.2004 16:29