History z akce
NaKoOkoKoko

(Na Kole Okolím Kokořínska)
aneb Medonosy II.

  BBCC

na rozehřátí jsme si dali dokopeček na Osinalické sedlo, kde se popásali koně. Byli značně dotěrní, oslintali nějká kola a Jája se jich bála s tím, že zvířata ji děsí. Brč ji ovšem nevadí, protože to je jen takové „morčátko“.

přesně ve 12,00 jsme zasedali k občerstvení ve Vrabcově, takže Mirek byl vysloveně spokojen. Bylo pivo a mléčný Guiness koktejl a samozřejmě chléb se škvarkama. Toho ale nakonec bylo tolik (oni nám totiž ještě nějaký ten krajíček přidali, protože některé chleby byly podměrečné), že jsme si zbylé nechali zabalit sebou. Před námi byla zatím neprozkoumaná část kokořínska a nikdo nevěděl, co nás cestou potká.

známá pro nás pak byla ještě cesta z Vrabcova do Dubé, kam jsem původně vůbec jet nechtěla, ale Oaj nás tam nějak dovedl. Nakonec stějně jiné cesty nebylo, protože ČTZ, kterou jsem dle mapy hodlala využít, zmizela v důsledku zesoukromnění pozemků přes něž procházela.

původně jsme chtěli jet do Pavliček (cca 5 km), ale Oaj tvrdil, že musíme tamtou silnicí a ne po modré jak jsem chtěla já. Díky tomu jsme pak po 5 km zjistili, že jsme někde docela jinde a do Pavliček to máme opět 5 km, ale z druhé strany.

každé zabloudění je ale vždy k něčemu dobré - díky tomuto přehmatu jsme objevili nádhernou vesničku plnou roubenek zvanou Lhota. Tady jakoby se zastavil čas. A pak jsme narazili i na cyklotrasu, která de facto kopírovala náš itik a tak jsme se rozhodli nadále se jí držet.

při odpočinku nad Lhotou nám pak Jirka sr. dodal podpůrných prostředků (tabletku Energitu), což jsme jednohlasně překřtili na „přijímání pod Jirku“.

konečně jsme do té vesnice dojeli.

Jarka zde přehodnotila situaci a rozhodla se jet domů. Pro dnešek měla cyklistiky tak akorát dost a 30 km ji pro udržení kondice bohatě stačilo.

z Pavliček jsme pak jeli Čapím dolem, což byla nádherná cesta lesem. A nad sjezdem do Obroku nás zmámilo lesní ticho k odpočinku. Všichni jsme popadali do borůvčí a s výhledem na selektivně zvětralé pískovcové útvary jsme hodnou chvíli lenivěli zahříváni slunečními paprsky. Dál jsme jeli, až když jsem splnila Brčovu podmínku - kousnout Brziho do nohy. Je fakt, že Brzi se lehce cuknul, ale zase tolik jsem nestiskla…

no a pak už nás čekal jen terénní sjezd pískovcovou pěšinou do Obroku.

tak tady Brzi zamáčknul slzu neboť ve vesničce poznal místo, kam jezdíval s rodiči na prázdniny do rekreačního střediska jakéhosi podniku (promiň Brzi, nějak mi vypadlo, kdeže to tvůj otec pracoval).

původně jsme se tady chtěli dát vpravo po MTZ, ale pak jsme se rozhodli objet náves, díky čemuž jsme se neztratili z cyklotrasy.

po cyklotrase a dále po silnici jsme nakonec jeli až do Blíževedel.

původně tady byl plánován oběd, ale díky změnám v trase jsme již dávno opustili myšlenku, že bychom do tak vzdálené vsi vůbec dojeli.

nakonec jsme tu ale neobědvali, protože zdejší restaurační zařízení vypadala nehygienicky již zvenčí, což uznal i Oaj.

rozhodli jsme se tedy popojet do 5 km vzdáleného penzionu Ráj - cesta byla opět plná nostalgických vzpomínek, tentokrát ovšem na trasu, kterou kdysi organizovala Gábina ze Zahrádek. A bez nostalgie se neobešla ani návštěva Ráje, kde jsme tehdy rovněž obědvali.

byly téměř čtyři odpoledne a my jsme zasedali k obědu.

Mirka se zde poněkud zmocnila hrůza, když zjistil, že máme na tacháči krásných 40 km a do Medonos je to dobrých 20 km, ale vzdušnou čarou. Nikdo z nás vlastně netušil, jak se dostaneme zpět, ale všichni se dožadovali co nejkratší cesty. Jirka sr. nás sice mátořil k zajížďce do České Lípy ke svému známému na kávu, ale pro podporu své iniciativy nezískal vůbec nikoho.

dobře jsme se ale naobědvali a odpočinuli jsme si a kolem 17,15 jsme vyjeli na zpáteční cestu. Nejprve jsme to vzali zpět do Litic a pak směrem na Hvězdu až na ZTZ = Vlhošťský důl. Tím jsme jeli až na MTZ.

nejprve to byla krásná cesta podél lesa, kde jsme postupně potkávali partičku „potulných šumařů“.

pak se ale cesta obrátila prudce vzhůru - tady někde jsme na větvi našli zelenou bundu s občankou na jméno MUDr. Řezníček. Chvíli jsme váhali zda ponechat nález na pospas lesu, ale nakonec jsme se rozhodli vzít jej sebou s tím, že v pondělí zjistím, kdo dotyčný MUDr. Řezníček je a zajistím adekvátní nálezné.

dál nás cesta vedla skalami - tady jsme si docela slušně posílili ruce, protože jsme kola rvali stržemi vzhůru. Odměnou nám ale byla nádherná cesta po hřebeni roubená vřesovištěm a s úžasným výhledem do okolí.

na úplný vrcholek nám pak zbýval ještě kousek dokopce, kde se značnou měrou projevila únava družstva. Zatímco já jsem setrvala v sedle a dokopec jsem vyšlápla, ostatní změnili řidítka v tlačítka a se slovy: „My tě z toho kola sundáme“ za mnou metali rozličné kamení. Je ale fakt, že kdyby neházeli, asi bych také slezla.

netrvalo to dlouho a MTZ se obrátila prudce dolů. Je fakt, že mnohým se nechtělo ztratit draze nabytou výšku, ale nebylo zbytí. Stočili jsme se na cestu zvanou Kraví doly a dále pak Obrocká cesta. A i když jsme z počátku museli zdolat krkolomnou strž směrem dolů, dál to byla nádherná cesta. Navíc - než jsme se nadáli, byli jsme zase v Obroku.

a kdo neví, co to bylo za cestu, tak to bylo tam, co jsme potkali ty hasiče, že za námi hoří les. A že to nebyl jen tak obyčejný táboráček, o tom svědčí zprávy z deního tisku:

všichni byli dost překvapení, že to tady už znají. Nikdo neočekával, že budeme zpět za takovou chvilinku.

opět jsme zlehka obkroužili vesnici, aby Brzi mohl zamáčknout slzu u rekreačního střediska, a dál jsme jeli po silnici na Tuháň, Zakšín a Medonosy.

nikde už jsme se nijak zvlášť nezdržovali, protože už toho tak nějak měli všichni dost.

poměrně brzy všichni (Mpepa, Brzi a Mirek s Rajčetem) odjeli, BrJájové a Jirka sr.  pak odjeli kolem desáté.

na druhou stranu přijeli Vašavky. Náš počet se tedy opět změnil a ustálil se na

SMSka

Brce

jo, jo, už to není Ráj co býval. Je značně patrná změna majitele. Bývala to taková příjemná vandrácká hospoda a teď je to již na první pohled takový polotovar.

na terase neobsluhovali, protože bylo chladno (nejdříve jsme tomu nevěřili, ale pak jsme sami zakročili proti neustálému courání hostů ven a zpět - sakra to byl průvan), uvnitř bylo narváno a na WC nesvítilo světlo.

ALE jídlo bylo jako vždy rychlé a dobé.

NICMÉNĚ celkový dojem už prostě nic moc.

Rekapitulace

OAJe

Po akci NaKoOkoKoko zůstala v Medonosích tmavomodrá mikina menší velikosti s nápisem "Top Climber" - majitel nechť se ozve Marcele na telefon 604 268 560 a dohodne si převzetí !!!

OAJ

P. S.
A jak to dopadlo s bundou MUDr. Řezníčka?!? Pan doktor byl, samozřejmě, vypátrán. Šlo o zubaře působícího v Lovosicích a jako nálezné jsme od něj obdrželi skvělý koňak (žádné falešné bradny z pofidérní palírny), který byl vypit na dalších akcích na zdraví všech cyklistů a potulných šumařů.