Obrázky z akce z akce |
|
místo konání: | Roudnice, Říp, Řež zkrátka severozápadně od Prahy = Podřipsko |
termín konání: | 31. května 2003 |
Ahoj,
tato akce nebyla původně v plánu, ale z důvodu zrušení akce Pha-Wien se vyskytla volná sobota, která přímo vybízela k jednodennímu výletu. A tak jsme místo na Vídeň vyjeli směrem na Roudnici s cílem konečně zdolat horu Říp. Itik byl sestaven velmi volně s tím, že kdokoli kdykoli a jakkoli bude moci měnit trasu dle momentální situace, počasí a čehokoli jiného. Bylo to dobře míněno, nicméně příště asi budeme opatrnější neboť těch operativních změn ať dobrovolných či nedobrovolných bylo o tomto výletu více než dost. Ale pěkně popořádku.
Na
poslední květnovou sobotu bylo předpovídáno horké letní počasí, jen k večeru
sem tam mělo býti narušeno bouřkami. Od rána bylo příjemně a tak jsme
se scházeli na nádražích:
Masaryčka - odjezd vlaku v 8:43
Dorka |
|
Jedličci |
|
Vr |
|
2x
OAJové |
Bubeneč
- odjezd v 8:47
2x
Vaňci |
Řež
- odjezd v 9:08
2x
Vašavky |
|
3x
Valaši |
… celkem 13 lidí…
Nutno podotknout, že pro některé
byla jízda vlakem nevšední zážitek a to již počínaje nákupem jízdenek.
A to jel vlak načas a cesta proběhla bez jakýchkoli komplikací.
Cestu nám zpestřil akorát
Vašek s Jaroušem, kteří rozvinuli diskusi na téma inovace a zjednodušení
názvů obcí a měst - Praha/Nepraha. Díky nim pak bylo jasné, že nejedeme
směr Děčín, ale směr Nepraha a místo v Roudnici jsme
vystoupili…to asi každý už uhádne…
Roudnice nad Labem (alias Nepraha)
nádražního starťáka
jsme přesunuli do zahradní restaurace na náměstí. Nějak se nikomu
nechtělo sedět v neútulné nádražní restauraci ve společnosti
štamgastů sedících nad ranním pivem a pozorujících místního
ocvočkovaného potetovaného bouráka, který, evidentně neúspěšně,
trápil kulifon. Navíc monotónní zvuk hracího stroje bylo to jediné,
co bylo v restauraci slyšet. Jinak nikdo ani neškytnul… |
|
kávu a pivo jsme dali v příjemné
zahrádce na náměstí a kolem jedenácté jsme se vydali k pokoření Řípu. |
Z Roudnice jsme vyjeli
po červené turistické značce (= ČTZ), kterou jsme ale záhy ztratili, aniž
bychom to ovšem zjistili. Naše zbloudění ale nebylo zase až tak drastické
a pro kola možná mnohem přijatelnější než drncání se Krabčickou
oboru. Navíc jsme si ušetřili jeden dokopeček. A když jsme se v další
vesnici (Krabčice) na ČTZ zase vrátili, měli jsme to na Říp už jen 2,5
km.
dobytí
Řípu
jeli jsme severní cestou,
která je turisticky vyhledávanější. |
|
cesta vzhůru byla poněkud
namáhavá - vyjet se to místy nedalo vůbec, vytlačit jen ztěží. |
|
12,00
- Říp byl dobyt !!! |
|
u rotundy sv. Jiří jsme
se vyfotili a vyslechli jsme Jaroušovu přednášku o historických
studiích p. Třeštíka, které Praotce Čecha a jeho výstup na tuto
horu již tak neidealizují - ve zkratce: jako Charvátský vyhnanec
odsouzený na smrt hledal se svými šesti bratry nové místo k životu
až se dostal na horu Říp, tehdy zcela holou a ničím nezarostlou.
Stanout pak na takovéto hoře znamenalo právo, podmanit si okolní
krajinu v okruhu o průměru 70 km. Což také učinil… |
MF
DNES 16.5. 2003 0:01:00 - Třeštík dokončil studii Mýty kmene Čechů
Pověstem
se smějí jen hlupáci
Staré
české pověsti jsou leckdy zdrojem ironie a výsměchu. A politikové si na
ně vzpomenou jen v předvolebních dostizích, kdy se trumfují, kdo působivěji
vystoupí na horu Říp. Historik Dušan Třeštík však říká, že kdo mává
rukou nad existencí praotce Čecha, riskuje, že se předvede jako hlupák.
Třeštík
právě dokončil studii Mýty kmene Čechů. "Pověst o praotci Čechovi“
je v povědomí Čechů zapsána jako jakási pohádka dobrá leda k nezávaznému
vtipkování. Díl viny na tom má kronikář Kosmas (jeho Kronika vznikala na
začátku 12. stol.), ale i Alois Jirásek," míní Třeštík.
U
Kosmy totiž Čechovi lidé spadnou jako z nebe - chybu přejal i Jirásek - a
jediné, na co se zmohou, je to, že vylezou na Říp a pojmenují českou
zemi. Málokdo podle Třeštíka ví o dalších dvou prokazatelných verzích
tohoto příběhu: zmiňuje se o něm Dalimilova kronika (počátek 14. stol.)
a pak i neznámá německo-česká světová kronika (konec 13. stol.).
Ve
své nejnovější studii proto historik dokazuje, že pověst není Kosmovým
výmyslem, nýbrž autentickým svědectvím předkosmovských a zřejmě i předkřesťanských
dob.
Vypráví
o tom, jak "lech" jménem Čech z Charvátska spáchal vraždu a
stal se psancem. Sebral proto svých šest bratří s čeledí a vydal se
hledat novou vlast. Přišli do Čech a pod horou Říp si ji vzali rituálně
do vlastnictví. "Říp tehdy opravdu tvořil střed kružnice o poloměru
sedmdesáti kilometrů, jež představovala celé, z hory snadno dohlédnutelné
Čechy," připomíná historik.
Žil
tedy praotec Čech, nebo nežil? Třeštík soudí, že je to vlastně jedno.
Důležité je, že vznikl český kmen potomků sedmi bratří, v němž jsou
si všichni rovni. Tohle vyprávění vtisklo podle Třeštíka vznikajícímu
kmenu demokratickou ideu, jakousi první českou ústavu. A to tehdy nebylo
samozřejmé.
"Když
přišli někam noví osadníci a podmanili si ty staré, tak jim nepřiznali
stejná práva na zemi. To, že se vztahy mezi novými a starými usedlíky vyřešily
demokraticky, je mimořádně důležité. A velmi k tomu přispěla i 'pověst-ústava'."
MF
DNES , Jan Gazdík
pozn.
Vr. - mě na tom všem nejvíce zaráží fakt, že se všude hovoří jen o
Praotci Čechovi, jeho bratřích a maximálně pak o čeledi. O nějakých ženách
či dětech nikde ni slova. No, asi si také podmanili nové…
Vědci
vysvětlují Staré pověsti české:
clickni
si na malé výstřižky
z novin!
a zvětší se ti na plnou velikost (výstřižek)
po poučné přednášce
jsme si ještě objeli rotundu, kde jsem potkala odpočívající
rodinku a babička právě svému vnoučkovi poučně vyprávěla: „…tak tady bylo řečeno vidím město veliké…“ Ne že bych
chtěla zasahovat do rodinných záležitostí zcela cizích lidí, ale
tady jsem si neodpustila břitkou poznámku: „to
řekla Líba na Vyšehradě…“ Evidentně jsou mnozí lidé z těch historických výroků
dost zblblí, ale splést si Vyšehrad se Řípem, zvláště když pod
ním není žádné město veliké, to mi přijde jako historický průšvih…
|
|
Edita s Vaškem se pak
za pomoci GPSky vydali podle udaných souřadnic hledat tajnou schránku
= CACHE. Pro zájemce uvádím adresu, kde najdete bližší informace k
této aktivitě www.geocaching.com.
Nás ostatní již nezajímalo nic jiného než pivo, limo, zmrzlina a
odpočinek u kiosku. Okusili jsme také pivo se 7upem (sprite neměli) a
dojmy jsme z toho měli všelijaké. Jen Mirek byl poněkud mrzutý,
protože dvanáctá už dávno odbila a oběd byl zatím v nedohlednu. |
|
Edita cache našla (Vašek
dokumentoval) a na památku si vzala z pokladu ozdobný kolíček
„kachničku“, což dost těžce nesl Vašek, protože zde byl k dispozici
i „první alfa procesor“. Svým sdělením ale upoutal jen OAJe a
Jarouše, nás ostatní oslovila rovněž spíše „kachnička“. |
|
cca
ve 13,00 jsme se rozhodli k sestupu. Jižní cesta byla pod
vlivem zkušeností jiných zamítnuta jako těžce schůdná pro
horolezce a tudíž zcela nesjízdná pro cyklisty. Proto jsme nakonec
sjeli zpět na parkoviště pod Řípem opět cestou severní. Sjeli
jsme to všichni ve zdraví, ale podle mého je i tato cesta místy nesjízdná
- já osobně něco takového již nikdy nechci zažít. Nejkolmější
úsek byl šílený a vůbec jsem nezáviděla Editě, která měla špalky
notně sjeté již od loňského Norska a díky tomu její brzdy vytvářely
jen minimální brzdný efekt. |
|
z parkoviště jsme
pak Říp objeli po úpatí zase až na ČTZ, po které jsme pokračovali
dále. Nyní bylo naším jediným cílem najít hospodu k obědu. |
hledáme
hospodu
ve Ctiněvsi měla hospoda
otevřeno až od 17,00, ale zřejmě v ní stejně nevařili. |
|
po zvážení našich možností
jsme se rozhodli z ČTZ odbočit do Horních Beřkovic, kde byly v mapě
zakresleny hospody dokonce tři. |
|
do H. Beřkovic to bylo
docela slušně skopce, díky čemuž bylo téměř jasné, že se na původní
trasu tudy rozhodně vracet nebudeme. První hospoda byla zavřená, o
další nikdo nic nevěděl, ale nakonec jsme narazili na zařízení
zvané „Sen“, kde sice měli jen smažený sýr, párek v rohlíku
a pizzu (domácí), ale prostředí bylo útulné a pití bylo dost a
dost. Povětšinou jsme dali smažák s chlebem či s hranolkama
a docela jsme se i napucli. A pizzu dělali také docela slušnou. Jen
to trošku déle trvalo. |
|
dostatečně občerstveni
jsme kolem 15,30 vyjeli dál.
Mezitím se na obloze schovalo slunce a nějak se začaly kupit mraky.
Že by tady byla již avizovaná podvečerní bouřková předpověď
?!? Z H. Beřkovic jsme to vzali raději po silnici do Mlčechvost,
kde jsme se chtěli znovu napojit na ČTZ. Ovšem tady do našeho itiku
poněkud neplánovaně začaly zashovat přírodní živly. |
Mlčechvosty
silnice do Mlčechvost
vedla téměř po rovince. Před námi se tyčil mělnický zámek, za námi
čněl majestátně Říp. Rozhled byl do daleka. Ale… |
|
do Mlčechvost jsme dojížděli
již za docela slušného větru, neklamné to znamení blížící se
bouře. Sem tam se na obzoru dokonce objevil blesk. Udělali jsme tedy
to jediné, co jsme udělat mohli - schovali jsme se do hospody a bylo
rozhodnuto vylézt z ní až po dešti. Navíc bylo zcela evidentní,
že cukrárnu v Kralupech nestíháme, takže jsme tu alespoň dali
kávičkovou a palačinkovou pauzičku. Taktně pominu moji diskusi s číšníkem
na téma palačinky JEN s ovocem (které byly nabízeny) či JEN s marmeládou
(které jsem chtěl ajá), zvláště když bylo odhaleno, že ve věci
palačinek jde o polotovarský produkt a jsou s marmeládou již od
narození. Nicméně, pochutnali jsme si na nich. |
|
docela nás tu nadchnul i jídelní
lístek a celkem jsme i smutněli, že jsme nedojeli na jídlo až sem,
ale smutek nás přešel hned, jakmile jsme zjistili, že lístek na
stole je vlastně neplatný a jest pozůstatkem po minulém vedení
restaurace. Ach jo… |
|
Jarouš tu slušně
vytuhnul a i na nás ostatní padla únava až bylo rozhodnuto jet
vlakem. Dorka, plna dojmů z první cesty vlakem, se jala studovat
jízdní řád aniž by tušila, co jsou poznámky a co vysvětlivky.
Tomu také odpovídalo její zjištění, že v sobotu vlastně žádný
vlak nejede… Nakonec jsme nechali rozhodnout obsluhu a dozvěděli
jsme se, že vlak tu bude v 17,11 |
odjezdy
a rozjezdy
za vydatného deště jsme
opustili restauraci a zatímco Vaňci odjeli deštěm směrem ku Praze,
v pevném rozhodnutí „nevyměknout“. |
Něco
málo z pera Hanky -
podle mého názoru Mirek nezklamal a tak Vaňci cestovali přesně podle našeho
laického odhadu J:
Po rozloučení se s našimi
cyklistickými přáteli jala jsem se následovati svého muže Mirka ve
vydatném májovém dešti po
hlavní silnici az do Kralup nad Vltavou. Tam už Mirek psychicky nevydržel a
začal uprostřed města shánět
cyklisticko - turistické trasy směrem na Lysolaje, neboť jsme u sebe neměli
mapu. Na můj návrh, že to dojedeme po silnici, cosi těžko
identifikovatelného zavrčel a jelikož přestalo
a zatímco Vaňci mířili
ku Praze, my ostatní jsme zamířili k nádraží, kde měl jet
asi za 15-20 minut vlak. |
|
neuběhlo ani 10 minut a
najednou přestalo pršet, což OAJe, Vašavky a mě přivedlo k rozhodnutí
nechat vlak vlakem a jet dál po svých - alespoň do Kralup a tam uvidíme.
No a tak jsme opustili vlakovou sekci, sedli jsme na kola a vyjeli jsme
ku Praze. |
|
abychom se vyhnuli hlavní
silnici, vzali jsme to do Mlčechvost zkratkou pro pěší, ale paradoxně
tu jezdilo jedno auto za druhým - jak jsme ale záhy zjistili, bylo to
proto, že se na hlavní stala ošklivá dopravní nehoda. A když jsme
sečetli jedna a jedna zjistili jsme, že se to stalo na odbočce k žel.
zastávce a že se to muselo stát vlastně těsně potom, co jsme
tamtudy projeli od hospody k nádraží my. Až běhá mráz po zádech,
když člověk zjistí, jak blízko něj se mihla smrt. |
vlaková
sekce = Valaši, Dorka a Jedličci
vypadalo to, že vlakovou
sekci čeká již jen „nudná“ cesta domů, ale opak byl pravdou. V Kralupech
byly nedobrovolně vystoupeni, protože dál kdesi na trati uhodil blesk
a poškodil trolej. Valaši se rozhodli už na nic nečekat, sedli na
kola a do Řeže k autu odjeli po svých. Do Řeže dorazili kolem sedmé
večer a až u auta zjistili, že měli po celý den klíče od vozu
v zámku kufru. No, alespoň je nemuseli hledat .
Radostně nám pak sdělovali, že jim z auta dokonce ani nic
nezmizelo, zcela opomíjeje fakt, že jim nezmizelo auto celé . |
|
Dorka a Jedličci ale vlak
opustit nehodlali a tak byli přesazeni do expresu Euro City, který byl
dvěma motoráky odtažen do Prahy na Holešovice. Paradoxně tak byli
jediní, kteří okusili vlak jedoucí až do Vídně, a to navíc zcela
zdarma!!! Z Holešovic Dorka vyšlápla dokopeček domů (kde byla
před 19,00) a Jedličci
zkusili ještě cestovat metrem. Když ale zjistili, že díky bouřce
jezdí vlaky jen po jedné koleji, raději se také spolehli na vlastní
kola a udělali si podvečerní výlet Pražskými sady (dorazili domů
asi kolem 20,00). |
|
jak je vidět, ačkoli tito
účastníci výletu na kole odjeli necelou polovinu trasy, o bohaté zážitky
rozhodně ochuzeni nebyli . |
cyklosekce
= Vr, OAJové a Vašavky
my jsme zůstali věrni ČTZ a ačkoli mapa příliš velké převýšení neukazovala, cesta se pořád vlnila. Bylo to dost úmorné a namáhavé. |
|
u Podhořan jsme se vyfotili u centrálního úložiště ropy a pod neskrývaným dojmem z tohoto komplexu obrovských zásobníků jsme uhnuli po ČTZ do lesa - ovšem na opačnou stranu, tedy zpět. Naštěstí jsme to ale zjistili velmi brzy a díky tomu i fakt, že jsme vlastně kolem centrálního úložiště zabloudili. Už nám bylo jasné, proč nebyl tento areál nějak vizuálně zabezpečen - tamtudy se vlastně vůbec jezdit nesmělo. |
|
u Hleďsebe jsme ČTZ vzdali zcela dobrovolně, protože se začala měnit v crossovou dráhu lesem. Objeli jsme to raději po silnici a na ČTZ jsme se zase vrátili u Nelahozevse. |
|
u této části trasy se nelze nezmínit o šipkách „směr Říp-Praha“ coby pozůstatku z běžecko-cyklistického závodu Praha-Říp. Ten se prý běhá každoročně v běžecko-cyklistických dvojicích, které se v průběhu trasy mohou zaměňovat. Což ovšem neznamená, že si cyklisti vyměňují běžce a naopak, ale že v rámci dvojice běžec chvíli cyklistí a cyklista běží. Musí to být asi slušná makačka a když jsem viděla terének tak nemohu říci, zda je lepší běžet nebo cyklistit… |
|
z Nelahozevse už to bylo vlastně pořád kolem vody, takže už nám cestu přestaly rušit různé kopcoidní vlnky. V Kralupech jsme zvažovali možnost občerstvení, ale určitě sami znáte četnost místních hospod… |
|
občerstvení se nám ale zcela neplánovaně naskytlo u jezu Dolany, kde jsem se zastavili v zahradní restauraci (cca 18,45 - 19,45). Bylo pivo, limo, opečený buřt, langoše, tyčinky a Jitce začala být zima. Pak už nás čekal poslední a asi nejhorší úsek 2,5 km z Libčič do Řeže - trasa tu vede uzounkou lesní pěšinou po vysokém břehu nad Vltavou zpevněném betonovou zdí. Jízda vyžaduje značnou zručnost a pozornost, protože cesta je plná kořenů, výmolů a kamení a každou chvíli vás přes ruce šlehne proutek z přerostlého křoví či vám nohy „antirevmaticky“ ošetří přerostlé kopřivy. Zkrátka, já s Marcelou jsme šly více méně pěšky. |
|
do Řeže jsme dorazili dost po osmé večer, dali jsme na hřišti jen rychlou závěrečnou becherovku a rozloučili jsme se s Vašavkama, které nám stále nabízeli nocleh. Asi ve 20,45 se naše cyklistické torzo ve složení OAJové a Vr vydalo na poslední část cesty, kterou nám ztěžovala nejen přibývající tma, ale hlavně roje nicotných mrňavých mušek, které se nám lepily na řasy a nedobrovolně a proti naší vůli plnily všechny otvory na našich hlavách. |
|
k ZOO jsme dojížděli již za tmy (cca 21,45) a zatímco se OAJové vydali do Stromovky, já jsem se rozhodla projet čističkou a přes Dejvice jet domů. Ovšem opět se vloudila chybka - sračkárna se na noc zamyká !!! Byla ve mně docela malá dušička - bylo téměř deset, všude tma jak v pytli, já už jsem toho měla tak akorát dost a OAJ nezvedal mobil. Už jsem se viděla, jak objíždím noční Prahu přes Troju, most Barikádníků a Holešovice. Ale naštěstí Marcela mobil zvedala, v důsledku čehož se pro mě OAJové vrátili - asi dodnes netuší, že mi tím vlastně zachránili život. Společně jsme pak projeli Stromovku hnáni hlasitými a zcela nesynchronními zvuky jakési rádoby hudební kapely prezentující se v bývalé „Šlěchtovce“. Až je s podivem, že to zbytky té stavby vydržely. Nicméně já jsem v tom okamžiku pochopila, jak asi kdysi zněly mému dědovi tóny začínající rockové muziky. Také jej nijak neoslovily… Jen nevím jak dokážu unést, až se moje vnoučata s touto „hudbou“ budou jednou ztotožňovat, ale na to mám, naštěstí, ještě nějaký ten rok času. Doufám… |
|
no
a ve 22,05 jsme se u OAJovi
garáže rozešli. Jen pro úplnost - já jsem byla doma ve 22,30
a bolely mě snad i ty svaly, které jsem v těle nikdy v životě
neměla. |
Rekapitulace |
|
Najeto: | Dorka a Jedličci = 25
km Vašavky = 48,4 km Valaši = 38,4 km Vaňci, OAJové a Vr = 65,8 km (+ každý ještě něco navíc cestou na vlak a z vlaku) |
Čistý čas: | 4:41 při 65,8 km |
Prům.rychlost: | cca 14 km/hod. |
Trasa: | Roudnice n. L. - ČTZ - Říp - Ctiněvec - Horní Beřkovice - Mlčechvosty - Podhořany - Nelahozeves - Kralupy n. Vlt. - Chvatěruby - Dolany - Libčice - Řež - Troja - Letná |
Konečně jsme pokořili Říp. Sice zatím tlačmo, ale pevně věřím, že není všem dnům konec. Třeba se nám jednou podaří tu majestátnou vyvýšeninu Polabské nížiny proslavenou Praotcem Čechem a pověstmi o něm jednou i vyjet.
Tak šlapej dál
!
V Praze dne
1. června 2003
Vrstevnice
originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde
BBCC - na hlavní stránku |
správce
stránky: Honza Brč e-mail: Brc@BBCC.cz |
naposledy
upraveno: 27.12.2003 01:30 |