Sraz byl v 10.00 hod. na náměstí v Brandýse n.L. – Staré Boleslavi. To je dvouměstí a my jsme měli sraz v té jeho první polovině.

V tu dobu se tu však konalo jakési místní sobotní nákupní šílenství. Náměstí i široké okolí bylo plné stánků a prodávajících a kupujících a aut a vůbec. K desáté hodině tu již byli oba Vaňci a Rajče (autem), Zdeněk Fiala přijel na setkání dokonce na kole, takže měl za sebou už 30 km. My jsme s Marcelou přijeli jako poslední a v přilehlé uličce jsme našli už úplně poslední parkovací místo, sundali kola a vrátili se na náměstí. Tam jsme zjistili, že Vaňci chtějí popojet do sousední poloviny dvouměstí, do Staré Boleslavi, kde očekávají lepší parkovací podmínky. Tak se i stalo a my jsem za nimi se Zdeňkem ten kousek dojeli na kolech. U kostela ve Staré Boleslavi se však ukázalo, že Mirek sice pojal obecně denní program jako koupací výlet, sám si však nevzal plavky. A tak zatímco se sundávala ostatní kola, Marcela vyrazila do okolí vyhledat prodejnu, která by nabídla Vaňkovi předmět použitelný jako plavky. Našla a Mirek se vydal na nákup. Přitom se však ukázalo, že sebou nemá peníze. Nakonec se vyřešilo i to. Netrpělivost nás ostatních zatím úspěšně tišila Hanka čerstvými koláčky vlastní výroby, takže je zřejmé, že nebylo zrovna proč a kam spěchat.

Účast :

• Vaňkovi – 2

• Rajče – 1

• Fiala – 1

• OAJ a Marcela – 2

 … celkem : 6 lidí …

Asi v 10.45 hodin jsme začali hledat výjezd z Boleslavi. Protože se nám žlutá značka záhy ztratila ve spleti vilek, navštívili jsme místní tenisové kurty, sportovní centrum, prohlédli jsme si dálnici z lesíka za opravnou pneumatik a nakonec jsme úspěšně opustili Starou Boleslav po kýženém mostě přes dálnici. Našli jsme přitom i ztracenou žlutou značku a po ní jsme postupovali dál příjemnými lesními cestičkami vstříc předem vybrané restauraci. Mimochodem ono sportovní centrum je významné nejen tím, že zde kdysi trénoval i Emil Zátopek, ale také zde před drahnou dobou v jakémsi sportovním klání dokonce překonal Rajče Zdeňka Fialu.

Předem vybraná hospoda se jmenovala Jizera a ležela v Otradovicích u přejezdu. Protože bylo již 11.40 a Mirek se jako obvykle dožadoval oběda přesně v poledne, bez zaváhání jsme se do ní vnořili. Oběd byl na „velmi dobrou“, pivo mělo říz, jen Rajče se naléval jakousi Kolalokou. V hospodě zároveň probíhalo místní referendum o názoru Otradovic na vstup do EU a tak bylo zanedlouho plno.

Asi ve 13.00 jsme natřískanou restauraci opustili a vydali se hledat první pískovnu, kde Mirek prorokoval čistou vodu vhodnou ke koupání. Nikdo neví jak, ale úspěšně jsme ji minuli. Možná dokonce už ani neexistuje. Zato jsme projížděli po příjemných lesních a polních  cestách, převážně pod stromy, takže nás existence ozónové díry setrvávající již několik dní nad střední Evropu ponechávala v klidu a navíc nás ovíval příjemný větřík pofukující tamními smíšenými lesíky. Na blízkých polích v tu chvíli panovala asi třicetistupňová vedra a pěstitelé tam zachraňovali zbytky úrody. Při hledání pískovny jsme po čase narazili na vodu, bylo to však Labe. Rajče, zmlsaný nedávným koupáním v bývalé Jugoslávii, kategoricky odmítl do takové vody vstoupit. Ani já s Marcelou jsme neměli moc chuti podstupovat expozici směsí různých alergenů, nafty, mnohochromovaných dvoufenylů a ostatních kuriózních látek plynoucích okolo ve vodní lázni. A tak v tu chvíli měl Mirek na výběr z celé řady plavek. Nevyužil toho a tak jsme pokračovali v hledání další pískovny.

Liščí díry jsme našli po několika kilometrech jízdy proti proudu Labe. Zde se nechtěl smočit vůbec nikdo, snad jen Rajče by to zkusil, protože  vůbec netušil, že by se mohlo jednat o vodu. Po telefonické konzultaci krajiny s Marceliným známým, který žije v nedaleké Lysé nad Labem, jsme pak už po jen několika málo dalších kilometrech příjemné cesty po břehu Labe dorazili do Ostré a tam už nebyl problém spočinout na břehu mrtvého ramene Labe. Pravda, ani tady Rajče nevstoupil do vody. Jemu se totiž po Jadranu prý zdá špinavá i voda ve vaně. Mirek ale tady své nové plavky konečně zasvětil. Voda ve skutečnosti byla docela dobrá a měla i příjemnou teplotu. I pivo v blízkém stánku bylo dobré a studené snad až trochu moc. Na tomto místě jsme měli za sebou už 36 km a tak se zdálo, že původní Mirkův odhad (40 km za celý den) bude zcela jistě trochu překročen. A tak i proto, že jsme se dnes v orientaci v krajině nijak zvlášť nevyznamenali, jsme těsně před čtvrtou odpolední koupání ukončili a vydali se hledat cestu domů. Nechtěli jsme jet zpátky stejnou trasou a tak jsme po mostě pod Lysou nad Labem toto Labe překročili. Přitom došlo k lehké slovní potyčce s jakýmsi nevrlým domorodcem, který se s námi z neznámých důvodů nechtěl podělit o část mostovky údajně vyhrazenou chodcům. K inzultacím však nedošlo.

Pěknou cestou podél řeky jsme zanedlouho dorazili do Přerova nad Labem. Tam jsme jednak zjistili, že je tam docela zajímavý skanzen, a jednak, že skanzen je docela zavřený, protože je už po páté hodině. A tak jsme pokračovali do Čelákovic. Při další orientaci v krajině jsme už postupně upouštěli od vlastního vyhodnocování mapy a přidržovali jsme se raději sledování turistických značek. V kritických situacích jsme pak dali na rady domorodců. Domorodci jsou zde totiž vlídní, sdílní a nezáludní, protože za celý den se nevyskytl ani jediný případ, kdy by nás někdo poslal špatným směrem (kromě paní, která si zjevně v důsledku veder nebo jiných vlivů pletla Jizeru a Labe). Zato se ukázalo, že pokud bychom se opravdu řídili svými názory, určitě bychom krajinu poznali ještě mnohem podrobněji.

Za Čelákovicemi naproti Káranému jsme našli další možnost ke koupání, docela dobře dostupnou a i použitelnou, o které jsme však zatím neměli ani tušení. Břehy sice ještě nesly zřetelné stopy po úpravách těžkou ženijní technikou, jejichž cílem bylo odstranit následky povodní, ale určitě není marné sem ještě někdy zajet. Po nové lávce přes Labe jsem se vrátili na pravý břeh a lesními cestami a silničkami se vrátili nejdříve do Staré Boleslavi, kde ukončili cestu Vaňci a Rajče, a pak do Brandýsa, kde jsme naložili kola my ostatní. Zdeněk chtěl sice jet původně na kole i zpátky do Prahy, ale vzhledem k pokročilé době se raději vrátil autem s námi.

Na závěr: Trasa byla velice příjemná, převýšení zcela zanedbatelné a z terénních překážek snad lze uvést jen jediné schody z mostu a na most pod Lysou na Labem. Prostě nic pro bikery. Z pohledu běžných tras BBCC zcela neobvyklá „měkárna“. Nicméně krajina a její vybavení to vyvážilo a tak jsme založili do paměti záměr, že by se sem dalo jet ještě někdy a to např. vlakem do Nymburka a zpět do Prahy na kolech. Inu uvidíme.

Šlapej dál!
OAJ

 V Praze dne 16. června 2003

originální History.DOC od OAJe / Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 17.06.2003 10:24