Ahoj,

tak jsme zase po roce vyrazili na vodu. Díky letošnímu suchu a tím pádem nízkému stavu vody v řekách, jsme ale na výběr moc neměli. Spíše by se dalo říci, že jsme měli možnost jedinou a to sjet Vltavu, jejíž tok se, alespoň z Vyššího Brodu, udržuje odpouštěním Lipna jakž takž sjízdný.

Po našim minulých zkušenostech jsme se ale rozhodli vyzrát na ty šílené hordy milovníků vody přijíždějících v pátek do Vyšáku, takže jsme zahajovali až v pondělí k večeru a to ještě na Soumarském mostě. Vyšší Brod jsme měli naplánován až na středu a tajně jsme doufali, že bude jak v kempu, tak i na řece prázdno. Ale… Ale to bych vlastně předbíhala, takže hezky zpátky k pondělnímu odpoledni.

do kepmu

• 4x Kožaři (Zdeněk + Lída + Zdenda + Dan) + 1 auto + 2 stany + 2 lodě pevné + 1 loď nafukovací

• Veverka + Dan (obtloustlý astmatik velmi a to velmi překvapil - od Ohře se během těch dvou let změnil v galantního a roztomile pubertálně mutujícího pohublého astmatika - je vidět, že zázraky se dějí, tak jen tak dál, chlapče) + 1 auto + 1 stan + 1 loď

• Vašavky + Jára + 1 auto + 1 stan + 1 loď  

do hospody (samozřejmě nedobrovolně)

• Vr + Podč + 1 auto + 1 stan + 1 loď

• OAJ & his company (= Marcela, Petr a jeho kamarád Michal) + 1 auto + 1 stodola + 1 stan + 2 lodě

• osobonoc 20,-- Kč

• studentonoc 20,-- Kč

• dítětonoc 10,-- Kč

• stanonoc 20,-- Kč

• autonoc  20,-- Kč

• loďonoc    5,-- Kč

• MÚ daň     5,-- Kč

 Byli jsme kompletní a tak jsme mohli zahájit dnešní plavbu.

• cca v 11,00 jsme se začali auty přesouvat do Lenory.

• v kempu jsme byli sadistickým kempným nekompromisně skásnutý o 20,-- Kč za auto jako poplatek za složení lodí. Jako první jedoucí auto jsem to uhradila jednorázově, v důsledku čehož zde momentálně byli všichni mými hosty. A je fakt, že z některých škudlilů jsem poplatek tahala dost ztuha - ti Harpagonové byli ochotni raději vláčet lodě třeba od nádraží z Lenory, jen aby nemuseli sáhnout tak hluboko do kapsy.

• řidiči přeautili auta zpět na Soumarák a ve 12,07 se přepravili vlakem do Lenory (skupinové jízdné pro 6 osob za 27,-- Kč). Narazili jsme tu na velmi komunikativního průvodčího, takže jsme to měli i s přednáškou o slevách na jízdném. Musím říci, velmi zajímavé - ale filosofie odpovídá mentalitě a úrovni Českých drah. O složitosti výpočtu pak vypovídá fakt, že každý průvodčí je vybaven speciálním přístrojem, který po zadání údajů vše vykalkuluje a vytiskne. Z hlavy by ten vzorec totiž nevypotil ani Einstein.

• vše bylo připraveno a tak jsme vypluli. Velmi se různily názory na množství vody v říčním toku - podle mého jí bylo až dost, ostatní ovšem tvrdily, že jí bylo málo.

dnes vyplula celá naše flotila o počtu 9 lodí:

• OAJova loď = OAJ + Marcela

• Petrova loď = Petr + Michal

• Kožaří loď A = Zdeněk + Lída

• Kožaří loď B = Zdenda + Jára

• Vašavkovic loď = Vašek + Ryšavka

• Veverčí loď = Veverka + David

• Vrstevnicová loď = Vr + Podč

• Valaší loď = Edita + Jarouš + Mareček

• Danovo nafukovadlo = Dan

Cvak

• Vrstevnicová loď - na JEZU na Rechlík. No, jo, tak přeháním - prostě jsme  s Podč ten schod za dřevěnou lávkou, který ostatní přehlédli, povýšily na jez. Holt najet si správně je umění. Ale můžete si být jisti, že kámen vlevo si budu pamatovat navždy a mé odřeniny a modřiny rovněž. Při ztroskotání jsme tam ale zůstali samy - evidentně nikdo nepředpokládal, že by se něco takového mohlo na té rovince stát. A dalo nám dost práce, než se nám podařilo z té naší ponorky zase udělat loď.

• Veverčí loď - ve vrbičkách. A to ukázkově.

Budíček jsme stihli všichni. Tentokrát se bouralo a uklízelo. Ach jo, už nám to zase začíná. V 10,30 byl nařízen odjezd všech řidičů do Volar, kde jsme ponechali auta u nádraží. No a zatímco na Soumaráku stáhli lodě k bufáči, kde se občerstvovali, my jsme měli ve Volarech na chvilku rozchod. Většinou jsme tento čas strávili k nakoupení čehosi nezbytného (noviny a bonbóny) a pak jsme dali držkovku v bufáči u nádraží, kde jsme se i opláchli teplou vodou na WC. Ježíši, to bylo tak příjemné.

Cca v 11,59 jel vlak (skupinová pro 6 osob za 27,-- Kč - no nekupte to, když je to tak levné). A Jarouš s Veverkou ho stihli jen tak tak. Dobíhali a doběhli. Byli totiž v pizzerii na výborné kávě a tak se jim to trošku protáhlo. Ve 12,07 (jo, jo, včera jsme touhle dobou nastupovali) jsme vystupovali na Soumaráku a v tom okamžiku začalo poprchávat. Jak také jinak, že, vždyť bylo přece léto

Zbytek naší flotily jsme našli tak, jak bylo nařízeno, v hospodě. Některé příkazy se prostě plní samy. Ještě jsme se poobčerstvili, oblékli jsme pláštěnky a okem ustaraným jsme obhlíželi oblohu. Rozprší se, nerozprší se… Zatím to vypadalo jen tak jako by se ty mraky potily - však také bylo pěkně teploučko.

Cesta po vodě byla celkem v pohodě - sem tam přeháňka, místy jsme drhli o dno, takže jsme museli přetahovat, nikdo se necvaknul, lužní lesy byly nádherné a v dešti voňavé jak nikdy, prostě taková vodácká idylka. Kolem třetí odpolední jsme byli na soutoku, kde jsme lehce pojedli a vydali jsme se na závěrečný kousek do Pěkné. Tam jsme dorazili asi ve čtyři a s bouřkou v zádech, což nebylo dvakrát příjemné - teda pro mě to nebylo dvakrát příjemné. Ostatní se nenechali blížícím se hřměním nijak znervózňovat

trasa:               Soumarský most/kemp - Pěkná/silniční most 

V 17,05 odjeli řidiči vlakem pro auta (skupinové jízdné za 1 dětský + 5 dospělých = 41,-- Kč). Teda nádražíčko v Pěkné, to byl zážitek sám o sobě. V době totalitní, kdy se tohle místo nacházelo v hraničním pásmu, to možná bylo pěkné místo v Pěkné, ale teď. Čekárnička nesla viditelné stopy různých mejdanů a obdobných aktivit bujarých společností. A nejen budka. Viditelné stopy byly patrné i na blízkém okolí. Ani se nelze divit, že jsme raději čekali na kolejích. Ovšem cesta vlakem stála za to - z řeky jsme lužní lesy kolem vltavských meandrů měli už okoukané. Teď jsme ale měli možnost vidět tuto oblast i z jiné strany. Tahle lokalita skutečně stojí za to, aby byla chráněná. Jinak by totiž mohla dopadnout, nepěkně jako nádražíčko v Pěkné.

Dneska nás čekalo dlouhé přeautění - přemisťovali jsme se do Vyššího Brodu. A cestou jsme se ještě absolvovali rybí hody. Teda tenhle "rybí kiosek" objevil Petr a musím říci, že sklidil naše ovace. Ryby byly skvělé. Jen jsme ale olízli poslední kost, začala bouřka a spustil se nevídaný slejvák, který nám další cestu dost znepříjemnil. Museli jsme jet hodně opatrně a tak to naše přemisťování bylo takové nudné a zdlouhavé a v zapařených autech nijak zvlášť záživné. No, jo, já vím Petře, jako bych tě slyšela - mohla jsem přece si klidně otevřít okýnko…

Kolem osmé večer jsme byli konečně ve Vyšáku. Už tolik nepršelo, ale vzhledem k povětrnostním podmínkám jsme se nejprve snažili sehnat hotel. Nějak se nikomu nechtělo na mokré trávě stavět stan. Bohužel se ale nezdařilo. Všude bylo plno a poslední místa na ubytovně nám obsadila asi o čtvrt hodinky dříve jakási Banda Blbých Cyclistů (a určitě i Canoistů).

No a tak na nás nakonec zbyl jenom ten kemp. Očekávali jsme, že bude prázdnější, ale co se dalo dělat. Evidentně se letos pátečnímu návalu hodlalo vyhnout více lidí než jenom my. Zastanovali jsme a po třech dnech jsme konečně dali KOUPEL V TEPLÉ VODĚ !!! Je fakt, že ve sprchách byla značně viditelná nižší účast příznivců vodáckého sportu neboť fronta byla tvořena tak maximálně 2 dívčinama.

Naše snaha o zkulturnění a o provonění našich hebkých pokožek mýdlem vyšla ale naprosto na prázdno. V průběhu večera rychle zmizela v kouřových signálech, které s neskrývanou houževnatostí vytvářeli další přírůstci naší flotily = Jirka Kožař a jeho dcery Zuzka + Lucka + Markétka + 1 auto + 1 stan + 2 lodě. Od této chvíle nás tedy bylo o něco více a Kožaři byli viditelně v přesile:

…celkem 22 lidí + 7 aut + 1 stodola + 8 stanů + 10 lodí pevných + 1 nafukovací…

U dýmícího "ohně" se ale nesedělo dnes příliš dlouho. Byla docela kosa, takže se poměrně brzo zalehlo do spacáčků.

Camp "Pod Hrází", Vyšší Brod

• osobonoc 20,-- Kč

• studentonoc 20,-- Kč

• dítětonoc 15,-- Kč

• stanonoc 20,-- Kč

• autonoc  50,-- Kč

• loďonoc    0,-- Kč

• MÚ daň     5,-- Kč

Probouzeli jsme se do příjemného a polojasného rána. Budíček byl nařízen na 8,00 a v 10,00 odjeli řidiči s autama do Rožumberku, kde se tentokráte postavili i stany, abychom nepřišli o fleck. Zpátky jsme se, my řidiči, přesunuli busem - tentokrát jsme žádnou skupinovou slevu neobdrželi, každý musel za sebe cálnout 11,-- Kč. Jo, busy holt nejsou dráhy.

Dnes nastala trošku změna v obsazení lodí, protože puberťáci se chtěli učit kormidlovat:

• Kožaří loď B = Dan + Jára

• Kožaří loď C = Jirka + Zdenda + Markétka

• Kožaří loď D = Lucka + Zuzka

• Veverčí loď = Podč + David

• Vrstevnicová loď = Vr + Veverka - Veverka dnes seděla na pozici háčka a neuvěřitelně si to užívala

• Danovo nafukovadlo = od dnešního dne již zůstalo nenafouklé

Všechny ostatní lodě zůstaly beze změn.

Říční tok v úseku Vyšší Brod - Rožumberk byl k nám přívětivý. Plavba byla vysloveně pohodová.

Jez Bílý Mlýn se tahal - sjel si ho jen Zdeněk sám (ukázkově) a pak Jirka se Zdendou a jeli to dvakrát, protože se poprvé cvakli.

Jez Herbertov se nosil a tady bylo přetahování přes vysoký zděný násep dost obtížné. Pod jezem se pak prohodili háčci David s Járou. A Podč s Járou se hned na konci kamenitého "slalomu" pod jezem cvakli, když se snažili z neznámých důvodů zaparkovat u břehu, kde náš průjezd dozoroval Petr s Michalem.

Netrvalo to dlouho a cvakli se znovu - kecali a kecali a přehlédli slušný balvan v řečišti.

Obídek byl naplánován U Tří veverek. Tohle občerstvení opět nezklamalo. Bylo tu příjemně a dali jsme klasicky buřt či klobásu a pivo. No a pak už to netrvalo dlouho a byli jsme v Rožumberku.

Jez Rožumberk projeli všichni OK a na jednu dobrou - tady se snad ani nic zkazit nedalo

Kemp U Nojdy, Rožumberk

• je to neuvěřitelné, ale už i tady byla možnost osprchovat se teplou vodou, čehož někteří využili.

• večer jsme opět grilovali a po té, co Petr obstaral plné kolečko dřeva, Lída celý večer topila - ještě že se alespoň někdo obětavě ujal této role.

• Jirka lepil loď, kterou prorazil na jezu.

• steaky nabízené v kempu byly nic moc - ti co je ochutnali tvrdili, že se dá říci, že byly až hnusný.

• jen tu byla silná koncentrace dětí, které neustále hledaly své maminky, červeno/modré stany a kamarády. A soustavně nám lítaly přes "obývák"… parchanti…

• a tentokrát tu přežily všechny partnerské i nepartnerské vztahy bez ztráty desítky. Hurá !!!

S přibývajícím večer celý kemp pomalu utichal, na obloze se objevil měsíc a nad barevnými kopulemi stanů jen tiše stoupaly uzounké proužky dýmů z mnohých ohňů. Tak dobrou noc…

• osobonoc 35,-- Kč

• studentonoc 35,-- Kč

• dítětonoc 20,-- Kč

• stanonoc 20,-- Kč

• autonoc  50,-- Kč

• loďonoc    0,-- Kč

• MÚ daň     0,-- Kč

Pátek 11. července

Dnes proběhl první rychlý budíček už v 7,30. Hanba náčelníkům !!! Dovolená skončila a začaly nám galeje L. Po rychlé snídani jsme rychle začali balit, protože na zdejším tábořišti krytém vysokým kopcem se dlouho a to dost dlouho držela rosa. Jen se ale nad hřeben vyhouplo sluníčko, doschla naše plátěná obydlí velmi rychle.

Na 10,30 byl pak nařízen odjezd řidičů do Nového Spolí a jak bylo stanoveno, tak bylo i provedeno. Náčelníkovi se holt odporovat nesmí L.

V Novém Spolí se nám podařilo vystavět stany na place hned u parkoviště, takže odpadlo úmorné běhání po srázu u parkoviště nahoru a dolů. Jediné, co nám dalo zabrat byla výstavba stodoly, protože tentokrát místo OAJe přeauťoval Petr s Michalem. Dost dlouho se nám nedařilo vytvořit z té haldy plátna a tyček cokoli alespoň zdánlivě podobného stodole, ale nakonec se zadařilo. Architektonicky to sice nebylo až tak dokonalé jakoby to stavěl OAJ, ale stálo to a když se to nebude OAJovi líbit, tak nechť si to večer předělá.

Zpět jsme jeli opět busem - tentokrát nás každého jednotlivého přišlo jízdné na 22,-- Kč.

Ve 12,00 jsme byli zpět v kempu a nejprve jsme dali jídlo. Člověk se přece musí před cestou posilnit. Zdeněk pak ještě narychlo dolepoval loď. To je holt tak, když se večer leniví. A naše flotila opět doznala změn:

Kožaří loď B = Dan + Vr

Vrstevnicová loď = Podč + Jára

Veverčí loď = Veverka + David

Zhruba ve 12,30 jsme konečně spustili lodě na vodu a vypluli jsme. Dnes jsem dělala háčka Danovi a za celý den mi bylo popřáno máchnout pádlem asi 4x, z toho 2x v prvotním startovním zmatku než jsme si vyjasnili kompetence. Velmi brzy jsme totiž s Danem došli k poznání, že nejméně škody nadělám, když nebudu žádným způsobem zasahovat do jeho kormidelnické činnosti. A tak jsem velmi ráda a bez řečí vykonala kormidelníkův příkaz "NEPÁDLOVAT!!!" Celý den jsem pak ležela v pozici porcelánového háčka, nic jsem nehlásila a absolutně do ničeho jsem nemluvila. Jedinou mojí činností byla obsluha "baru" ve chvíli, kdy se kormidelník dožadoval přísunu tekutin a při soulodění. Vytvořila jsem vlastně nový styl - tzv. "Vrstevnicové sjíždění Vltavy" a upadla jsem v nelibost všech pádlujících háčků. Satisfakcí by jim alespoň mohly býti mé spálené nohy a do ruda vyvedený obličej. Po návratu z vody jsem vypadala, jako bych místo Vltavy sjížděla horké prameny.

První dnešní občerstvení bylo nařízeno v kempu Pod Čeřínem. Bylo tu ale dost lidí, takže nakonec jsme dali jen pivo a ledovou tříšť. Ten pravý oběd byl pak Na Pískárně. Kde také jinde. Tuhle hospodu bychom přece nemohli minout jen tak bez povšimnutí. A Pískárna opět nezklamala. Porce byly poctivé, jídlo bylo skvělé a všichni jsme se dokonale přežrali.

Jez Větřní - od minulé vody tady již byla dodělaná betonová šlajsna, takže se to sjíždělo bez problémů. Cvakli se tu jen Veverky a nezodpovědně přitom utopili láhev vína. Pozdě Veverka litovala, že láhev nezabezpečila. Takže až jednou Vltava vyplaví na svůj břeh lahvičku bílého, tak je to Veverčin archivní ročník 2003.

Jez Konopa - jo, tak tenhle jez doznal značných změn. Byl přestavěn, takže je zde místo betonové šlajsny vysoký  (a to do slova a do písmene) stupeň. Jen ty bludné kameny pod jezem zůstaly netknuté, ale ty už stejně všichni vodáci znají. Jel ho, samozřejmě, Zdeněk, který tu šloupnul předek lodi, pak Dan, který projel OK a doslova se tu vyblbnul Jirka se Zdendou - jeli to několikrát a zvláště efektní byl jejich "skok" bokem, který ovšem neustáli a odnesla to jejich záda. Docela slušně se sedřeli (hlavně Zdenda), když je voda rolovala po kamenné šlajsně z jezu.

No a z Konopy už to do kempu bylo jen co by kamenem dohodil. Zabydleli jsme se, zkulturnili jsme se (opět zde byla možnost koupele v teplé vodě) a vyrazili jsme na večeři. Dnes pro nás Petr objednal stůl, či dva v Šatlavě, takže nehrozily žádné buřty, žádné párky a žádné smažené sýry s hranolky, které nabízel každý kemp a občerstvení podél vody a z kterých už jsme měli kopřivku.

• osobonoc 35,-- Kč

• studentonoc 20,-- Kč

• dítětonoc 10,-- Kč

• stanonoc 10,-- Kč

• autonoc  30,-- Kč

• loďonoc    0,-- Kč

• MÚ daň     0,-- Kč

Šatlava je, jak jinak, bývalá šatlava a odpovídá tomu i její vzezření. Prostě a jednoduše kamenné sklepy, či spíše vězení. Díky horkým dnům a otevřenému ohni u dveří, na kterém se peklo maso, zde ale bylo dost nedýchatelno, což nedělalo každému nejlépe. Zdeněk s Lídou a Danem tak museli chtě nechtě pohostinstvím Šatlavy pohrdnout, protože Lídě se zde velmi špatně dýchalo, a odešli jinam. No a pak se tu nudila omladina, která jen nafasovala pečené kuře a s výmluvou, že jdou na medvědy, se vzdálila. S nimi se vzdálil i Jirka, který je tak alespoň dozoroval. Jak se dalo očekávat, medvědy neviděli - prý tam nebyli.

Nám ostatním nevadilo nic a tak jsme se přejedli k prasknutí. Jídlo bylo naprosto fantastické, o vínu ani nemluvě. A jako sladkou tečku jsme nakonec dali ještě teplý jablečný závin, ovšem bez šlehaných lipidů - s těmi Jarouš nadělal tolik zmatků, že servírka nakonec nevěděla, komu šlehané lipidy vadí a komu ne. Mám ale pocit, že nakonec vadily nejvíce jí. Když jsme se pak vykulili ven, zvolili jsme ještě procházku městem. Všichni jsme zatoužili po závěrečném long drinku, ale nakonec jsme se museli spokojit alespoň se short drinkem v Moravské hospůdce na nábřeží. Najedeni a spokojeni jsme uléhali kolem půl jedné do svých spacáčků a usínali jsme spánkem spravedlivých.

Nebyla nám ale souzena poklidná noc. Na druhou stranu ale byla nezapomenutelná. Nejprve si v sousedním stanu řešila své manželské problémy jakási dvojice. Teda ta mu dávala. Či spíše nadávala. A jen utichla tahle satórie, rozhlučela se banda jakýchsi velmi rozjuchaných moravských ogarů. Dobře od třetí hodiny ranní neustále "kontrolovali koleje, jestli je tam dost oleje", vyhlašovali budíček a zpívali všechno možné. Až s ranním kuropěním konečně upadli do alkoholických mdlob a byl konečně klid. Podle mého nemohlo být v kempu oko, které by při tom randálu spalo, ale je fakt, že to zaspali i někteří z našich.

Sobota 12. července

Budíček byl opět v 7,30, ovšem přeautění do Zlaté Koruny nastalo už v 9,30. Zpět jsme tentokrát jeli vodáckým autobusem Inge Tour, který pro tyto účely zřídila stejnojmenná cestovka a půjčovna lodí a vůbec všeho možného. Zajímavý nápad, jen jízdné bylo poněkud dražší (30,-- Kč za osobu) a úroveň autobusu, bohužel, poněkud horší.

Na vodu jsme dnes vyjeli téměř v pravé poledne a naše plavba proběhla opět v pohodě.

Jez Na Rechlích se tahal.

Jez Lyra jsme povětšinou tahali. Jel ho jen Dan (sám a OK), Zdeněk (rovněž sám a rovněž OK) a Zdenda s Jirkou (ti samozřejmě několikrát a pokaždé s jiným háčkem - či spíše hačicí). My koníčkáři jsme pak jen svedli boj s neurotickou majitelkou pozemku podél nějž vede kamenný násep. Evidentně neměla pro vodáky žádné pochopení - dost dobřenechápu, proč má pak barák u vody…

Jez u Myší díry - tak ten byl v pohodě. Jel se rovnou.

Bylo dávno po poledni a tak bylo rozhodnuto o obědě. Opět jsme zavítali do Moravské hospůdky na nábřeží, kde si nás z noci ještě pamatovali. Ale naštěstí nebyli mstiví… Měli tu skvělé hotovky, zelňačku a pečené koleno. Jen kolem piva bylo trošku zmatků.

Jez Jelení lávka - hlavní atrakce v Českém Krumlově a to jak pro vodáky, tak i pro turisty. Byla tu vysloveně zácpa a vytvrdli jsme tu hrozně dlouho, protože někteří tenhle jez jeli mnohokrát. Ale cvaknul se tu akorát Jirka s různými háčky a to pokaždé. Tenhle jez se mu prostě projet nezdařilo.

Při výjezdu z Českého Krumlova jsem projevila snahu vypomoci svému kormidelníkovi nějakou činností, protože osádky okolních lodí, které nás po dva dny míjeli, se již začínaly domnívat, že jsem mrtvá. Jen jsem ale vzala pádlo do ruky, přehlédla jsem "skálu" čnící z vody, takže mi kormidelníkem Danem bylo nekompromisně nařízeno opět zalehnout. Co jsem holt mohla dělat.

Před Rájovem jsme neplánovaně zastavili u občerstvení. Podč tu předvedla přímo ukázkového břehuláka a Jára s Vaškem, kterého dnes řídil Jan Becher a to dost vydatně, atakovali celé okolí vodním dělem. Dodnes netuším jak je možné, že je nikdo neutopil. No a Zdeněk využil pauzičky k opětovnému vyspravování lodi. Nějak do ní teklo více než byla únosná míra. A pak se mnou přestal komunikovat můj kormidelník - mylně se domníváte, že kvůli mé nečinnosti. Prostě jsem ho naštvala tím, že jsem jeho peach vodku rozdělila mezi lid. Pomstil se mi ale po kormidelnicku - v nestřeženém okamžiku a využiv mé neostražitosti při odpočinku na přídi lodi do mě nalil půl Vltavy. Při pomyšlení na chemické složení této tekutiny se mi dělá špatně ještě dnes, ale jinak musím říci, že to docela chutnalo jako Poděbradka… Vhodně investované peníze do piva pro mého kormidelníka ale vztahy mezi námi opět urovnaly, takže jsem nadále mohla neostražitě a nerušeně polehávat v roli porcelánového háčka.

Jez Zlatá Koruna jsme opět jeli všichni a sjeli jsme ho bez problémů. Na Lídu tu pak již drahně dlouho čekal její brácha Tonda, který ji posléze odvezl k sobě domů do vany a měkoučkých peřin. Na nás ostatní pak zase zbyla jen tvrdá zem kempu.

Kemp Zlatá Koruna

Tak tady to bylo velmi pěkné. Kemp byl po povodni nově upraven a bylo zde vystavěno i kompletní nové zázemí, takže tu také byla k dispozici teplá voda.

Jen jsme dojeli, odjeli Veverky. Voda pro ně dnešním dnem skončila a nás tak zbylo:

Dnes večer jsme negrilovali ani neohňovali, ačkoli kluci sehnali bedýnku dřeva. Každý jsme uvařili něco ze svých zásob a pak jsem s Vaškem ještě dala pár krvesajů, které mu velmi zachutnaly. Petr s Michalem si dnes od nás všech dali oddych a šli raději za kulturou - využili pozvání jakéhosi divadelního spolku na představení čehosi od Shakespeara.

Jinak to v našem stanovém městečku dneska vypadalo jak u broučků - Dan usnul asi už v osm večer a spal spánkem spravedlivých až do rána. To by mě zajímalo, co toho chlapce tak utahalo J. OAJ si šel na chvilku dáchnout a vydrželo mu to až do rána také. No a pak se jen tak k odpočinku v trávě uložil Jirka s Markétkou a rovněž odpočívali celou noc. Jen Zuzka je starostlivě přikryla, aby snad v noci nenastydli.

V noci pak zase nějací ožralové měli snahu rušit noční klid svým řevem, ale jakýsi statečný muž vylezl ze stanu a  silným hlasem zařval, že tady bude ticho, protože tady chtějí lidi spát. A dál už nám rušil noční klid jen občasný rachot dřevěného mostu, když přes něj přejelo nějaké to zapomenuté auto...

• osobonoc 25,-- Kč

• studentonoc 25,-- Kč

• dítětonoc 15,-- Kč

• stanonoc 20,-- Kč

• autonoc  50,-- Kč

• loďonoc    0,-- Kč

• MÚ daň     0,-- Kč

Neděle 13. července

Budíček byl, jak jinak za poslední tři dny, zase v 7,30. Ještě, že to už je dneska naposledy. Zítra už půjdeme zase do práce a budeme se moci zase vyspat do sytosti.

Jarouš si ale budíček udělal o něco dříve - už v sedm vyběhnul starostlivě pro čerstvé pečivo. A když přinesl voňavé rohlíčky, vyběhli i další - ti už to ale stihli po budíčku.

Balení i ranní siestu jsme měli již skvěle natrénovanou, takže nás dnes OAJ musel paradoxně brzdit neboť jsme k přeautění byli připraveni dříve než stihnul vydat rozkazy. Řidiči odjeli, už také klasicky, v 9,30 do Boršova. Tady jsme zanechali auta a zpět jsme se opět vrátili s autobusem firmy Inge Tour. Ještě jsme ale stihli dát v hospodě pivo a dohnala nás i Lída s Tondou, která se vracela zpět do našeho středu. Alespoň nás od hospody svezli dolů k řece k autobusu.

Dnes ale nejel autobus, dnes byl přistaven mikrobus - autobus prý dnes stávkoval a nešel nastartovat. Ovšem tohle vozidlo, to také stálo za to. Z venku i ze vnitř to vypadalo impozantně. Ale zvuky, které mikrobus vydával byly odstrašující. Chvílemi to vypadalo, že se ten stroj pod námi rozpadne. Nicméně přežili jsme to všichni ve zdraví a to i ten stroj.

V kempu jsme hned dali závěrečnou rundu a tady lehce Vaškovy povolily nervy. Vynadal mi kvůli Járovi a nikdo vlastně nevěděl proč. Prý si s tím nebohým chlapcem manipuluji jak chci a přitom já jsem si zase lehla na příď Kožařovic lodi a Jára dělal spořádaného háčka Podčarovce. No nic, zřejmě už toho měl Vašík za ten týden dost. Ale hrůza z něj šla, to se mu tedy musí nechat. Docela ve mně byla malá dušička.

Dnes jsme se na vodu vydali poměrně brzo - už v 11,30 a plavba nám šla docela od ruky. No, jo, já vím, já jsem ta pravá, kdo tohle tvrdí. Tak dobře - všem kromě mě šla od ruky. Petrovi s Michalem ale dnes došla trpělivost, nebo možná měli starost o mé silně připečené končetiny, a rozhodli se, že se alespoň ten poslední den musím namočit. Díky tomu vyprovokovali akci "utopenec", která ovšem nebyla korunována úspěchem. Je fakt, že jsem ve své odpočinkové agónii nepostřehla, kdy Dan opustil naši loď, ale nebývalý šrumec okolních lodí mě přece jenom probudil. A právě včas - k mé lodi se korytem řeky brodil Petr s Michalem a v očím byl jasně čitelný jejich záměr. Že nemám kormidelníka jsem zjistila až ve chvíli, kdy jsem ho nutila zabrat ke zpětnému chodu a překvapivě nikdo nezabíral. Je fakt, že jsem ještě učinila chabý pokus o únik proti proudu, ale když jsem viděla svůj marný boj s řekou, vstoupila jsem do živlu raději sama. Petra s Michalem to naštěstí uspokojilo, protože nevím, nevím, co by se mnou bylo, kdyby jejich touhy lačnili až po mém tonutí. Možná by se ale pak divili, jak rychle bych tonula, protože netajím, že jsem neplavec tělem i duší. A BBCC to moc dobře ví…

A můj kormidelník Dan se vůbec nestyděl stopovat mě za ohybem řeky, kde byl Podčarovkou zase vysazen. Je ale fakt, že jsem jako poslušný háček zase svého kormidelníka přibrala. Další plavba pak ale pro mne byla silně adrenalinová. Za každým ohybem řeky, za každým rákosím jsem očekávala útok Petra s Michalem. Ti o mě ale zatím ztratili zájem, protože vzali stopařku a mladistvé odložené tělo pro ně bylo přece jenom větší motivací než mé opotřebené faldíčky před klimaktériem. Jen co ale stopařku vysadili u občerstvení U Maringotky, zase jsem jim byla najednou dobrá. Znovu jsem musela do živlu a pak mi byla celou dobu zima. Jistou satisfakcí mi ovšem byl fakt, že Petr zde zapomněl kraťasy, takže se pro ně museli vracet (samozřejmě ale až autem, proti proudu nepádlovali).

Občerstvení U Maringotky jako tradičně nezklamalo. Jsou holt životní jistoty, na které se lze spolehnout ať je povodeň sebepovodňovatější. Dokonce to zde bylo i vylepšeno. Kromě již obligátního "obětiště" přibyly nějaké atrakce na ukrácení nudy a přibyly i nové toalety - zde rozděleny na háčky a kormidelníky. Nevím, jak kdo rozlišoval, ale já jsem teda šla rozhodně na háčky. Inovace byla i co se týká stravy. Kromě již tak bohaté nabídky, kde jsme zvláště ocenili chleba se sádlem a s cibulí, bylo možno okusit nějaké ty speciality na grilu a pak se tu dělaly skvělé pšeničné placky pečené na horké plotně a plněné buď na sladko (tvaroh se skořicí) nebo na slano (s kečupem nebo s česnekem nebo se sýrem anebo možná ještě s něčím). Po tom buřtovém týdnu to byl vysloveně balzám pro naše žaludky.

U Maringotky jsme vydrželi poměrně dlouho, ale přece jenom čas běží, voda teče a my jsme museli dál. Z nějakých mě neznámých důvodů (fakt, Vašku, teď jsem v tom opravdu nevinně - no, i když vzhledem k tomu, že Podčarovka je moje dcera, tak si to od tebe zase nechám klidně vysvětlit) usednul Jára k Vašavkám na porcelán a byl odeplut. No a protože jet s prázdnou lodí, to je vyslovená blbost, tak se Podč ujala dvou porcelánů Marečka a Markétky a povýšila je na háčky. A je fakt, že to bavilo jak Podčarovku, tak oba mrňavé nezvedence, o rodičích ani nemluvě.

Jez U Rybů - tak tenhle jez mnozí přehlédli - teda mnozí kormidelníci. Háčkům ta příšerná zamokřovaní vlna utajena nezůstala L.

Zátkův jez - tak před tímhle jezem byl takový volej a tak silný protivítr, že jsem i já byla vyzvána svým kormidelníkem k ukončení neaktivní činnosti a musela jsem vzít pádlo do ruky. Ale je fakt, že se mi za to dost dlouho omlouval… Jez sám o sobě se tahal.

No a za zatáčkou skončila jak naše plavba, tak i naše dovolená. Myslím, že to byl velmi příjemný týden. I přes počáteční dešťové kapky se nám počasí neuvěřitelně vydařilo, což následujících 14 dní dokládaly mé totálně spálené nohy a rudý obličej. A pokud jsem se někoho svým rýpáním dotkla, pak se všem dodatečně omlouvám i za to, co jsem si jen myslela. A že toho nebylo málo, že Petříku… J.

Tak pádluj dál !!!
Vrstevnice^J
V Praze dne 9.9.2003

---

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 27.09.2004 17:00