History z akce
Sardinie
na kole
s 
CK
Adventura
BBCC
History z akce |
|
| místo konání: | ostrov Sardinie |
| termín konání: | 9. - 20. července 2003 |
Ahoj,
léto začalo a
s ním přišla i velká letní akce, které tentokrát předcházelo poměrně velké
diskusní fórum. No ale zadařilo se, takže BBCC
nakonec vyjelo na Sardinii.
Účastníci výletu :
 |
PeDorky |
|
Toni + Radana |
|
Ilona + Johana + Jirka jr. |
|
2x Špačci |
|
Rajče |
|
Miša |
|
Gábina + Kája + Tomba |
|
4x PP |
|
BrJájové + Adéla |
…celkem 21 členů a přátel
BBCC...
No a pak se na naší skupinové slevě
podíleli ještě známí od Jirky sr. :
|
3x Horňákovi |
|
3x Brajkovi |
Já (teda jako
Vrstevnice) jsem tentokrát zahraniční dovolenou musela oželet neboť se
rekonstruovalo rodinné sídlo, takže jsem musela projevit, i když pod nátlakem,
stavební sounáležitost. No a jak už to v těchto případech bývá, kroniky se
klasicky statečně ujal Brč. Tentokrát je učinil ale opravdu velmi a to velmi stručné
- dovolená je holt dovolená - takže mi nezbývá, než vám ta torza denních
záznamů předložit tak, jak se mi je podařilo rozluštit z kroniky. Tady si
prostě nezúčastněný nedomyslí naprosto nic... Nicméně i přesto budiž Brčovi
vyslovena chvála, protože byl jediný, kdo se tohoto úkolu ujal a zhostil a je
také fakt, že na každý den si vyhradil v kronice celý list, i když jej
mnohdy nechal více méně nepopsaným 
.
Poznámky jsou
sice strohé ovšem mají své kouzlo a tak je ponechávám více méně bez úprav. A
protože Brč shromáždil i další podklady k této cykloakci (a to v poněkud
hojnější míře), přece jenom existují nějaké ty důkazy, kde že se to BBCC
vlastně pohybovalo a kudy že všude po Sardinii cestovalo. Takže hurá na cestu...
Program zájezdu:
1. - 2.
Praha,
noční přejezd - Bologna (basilika S
Pietro, Neptunova kašna, šikmé věže), Livorno, noční trajekt na Sardinii
3.
Olbia
- přejezd busem na západní pobřeží - poloostrov Mannu (barevné pobřežni útesy, ptači rezervace Sallna) 25
km
4.
poloostrov
Sinis (punské město Tharros, obranné
věže, pláže), Cabras (rezervace
plameňáků) 45-80
km
5.
S.
Catarina di Pittinuri (punské a římské ruiny Cornus), úboči masivu Monte Ferru - olivové město Cuglieri 50-90 km
6.
Barumini (nuragový hrad Su Nuraxi) - Giara ("ostrov na ostrově",
divocí koně) 50 km
7.
přejezd
busem s poznávacím programem: Bosa
(hrad Serravalfe) - Alghero
(Neptuno- va krápniková jeskyně) - Saccargia
(klenot románskeho slohu) - Palau
8.
S.
Teresa di Gallura (skalnatý poloostrov Testa, výhledy na Korsiku) 65 km
9.
Porto Cervo (skvosty přirody i
středomořské architektury na Smaragdovém
pobřeží) - San Pantaleo (skalní
útvary) 65-90 km
10.
Palau
(přístav, letovisko) - trajekt na ostrovy La
Maddalena (NP, růžové skalní útvary, pláže) a Caprera (Garibaldiho
usedlost, piniové lesy) 30-60 km
11. - 12.
Olbia,
trajekt na pevninu, tranzit do Prahy
Velvyslanectví České republiky v Itálii
Ambasciata della Repubblica Ceca
Via dei Gracchi 322, Roma
00192ITALIA
Tel: 0039-05-3244459-53,3509571, KO-350 957 41
Fax: 0039-05-324 44 56, KO-350 957 40, OEÚ-350 95748
E-mail: rome@embassy.mzv.cz, OEÚ-Commerce_Rome@mzv.cz
1. den = Středa 9. července - odjezd z Prahy
mapa - cesta busem Praha-Livorno
Skromné
poznámky z Brčova pera :
20,30 odjezd z Prahy
Plzeň
1,00 (!) České Budějovice
(pozn. Vr: netuším, zda vykřičník znamená, že tam byli brzy nebo pozdě -
to si holt každý musí přebrat sám )
(pozn. Brč na pozn. Vr: já tuším,
cestovat z Prahy do Budějc 4,5 hodiny se mi zdá tedy hodně hodně hodně, ty vykřičníky
by měly být spíše tři)
2. den = Čtvrtek 10. července - příjezd do Livorna,
trajekt
Skromné poznámky
z Brčova pera :
19,30 - Livorno
22,00 - měl být odpluv
22,30 - odpluv
Něco málo
z itiku CK :
Bologna
Původně staré etruské město Felsina, později římská kolonie Bononia,
nyní hlavní město oblasti
Emilia-Romagna, sídlo nejstarší evropské univerzity, bohaté na historické památky,
s charakteristickými středověkými městskými hradbami a věžemi, s arkádovými ulicemi
a typickými stavbami z nepájených cihel, je tu zastoupena gotika, renesance i
baroko.
Hlavni třídou je Via Galliera s monumentálními paláci z 15-18. st.
Střed města tvoří dvě velká náměstí - Piazza Maggiore a Piazza Nettuno se
stejnojmennou fontánou od Giambologna. Na západní straně náměstí se nachází
rozlehlá radnice (Palazzo Comunale)
a v jeho blízkosti gotický Palazzo di Re
Enzo. Na Piazza Maggiore stojí povodně gotický Palazzo del Podestá později rekonstruovaný v renesančním slohu a věž Arrenga ze 13. st. V jižní části
náměstí je kostel zasvěcený patronu města San
Petronio.
Za návštěvu stoji nedaleký dóm San Pietro neboli La Metropolitana z druhé poloviny 12. st. s románskou kampanilou a
kryptou. Východně od dómu se nachází středověké uličky a věže Altabella a Prendiparte
z 12. st. vysoké asi 60 m. Jednou z největších atrakcí města Bologna je Porta Ravegnana se dvěma šikmými věžemi
z nepálených cihel (Torre degli Asinelii - 97,6 m, sklon 1,23 m a Torre
Garisenda - 48,16 m, sklon 3,22 m), kdysi určené pro obranné bašty. Naproti
univerzitě v Palazzo Poggi na
via Zamboni se nachází Pinacoteca
Nazionale - obrazárna s malířskými díly nejlepších boloňských malířů 14. - 18.
st. Mezi exponáty patří díla slavných mistrů jako Giotto, Raffael, Tintoretto,
Reni, Perrugino aj.
Livorno
Hlavní město stejnojmenné provincie, průmyslové a obchodní středisko
s přístavem a klimatické lázně. Město je sídlem vojenské námořní akademie.
Významným rodákem je malíř Amedeo Modigliani (1884 - 1920).
Za svůj význam město vděčí rodu Medicejských, kteří poskytovali
v 16. a 17. st. azyl uprchlíkům z
mnoha zemí. Cosimo I. Medicejský tu začal budovat významný přístav, který byl
dokončen r. 1620 za Cosima II.
Za 2. svět. války město utrpělo těžké škody, střed starého města
s náměstím Piazza Grande byl za války zcela zničen. Nachází se tu Dóm
z r. 1594 postavený znovu podle původních plánů. Uprostřed náměstí stojí
Velký palác (Palazzo Grande).
Hlavní ulicí je Via Grande, kterou se z Piazza Grande směrem na
východ dostaneme k Piazza della Repubblica k Nové pevnosti (Fortezza Nuova) z r. 1590, opačným
směrem k přístavu Porto Mediceo.
Naproti přístavu na Piazza Micheli je pomník velkovévody Ferdinanda I.
Medicejského, zvaný Čtyři Maurové (Quatro
Mori) - podle bronzových figur na podstavci. Vytvořil jej Giovanni Bandini,
mauři jsou od Pietra Tacca. Pochází z let 1617 - 26 a byl postaven na
paměť vítězství rytířů sv. Štěpána nad saracénskými korzáry. Na severní straně
uzavírá přístav Stará pevnost (Fortezza
Vecchia) z r. 1534 s mohutnou baštou.
Na jih od přístavu po nábřeží vede Viale Italia až na Terazza Mascagni,
kde se nachází Acquario Comunale zabývající se biologií moře.
Modiglianiho obrazy najdeme v Museo Civico v parku Villa
Fabricotti.
3. den = Pátek 11. července - příjezd na Sardinii,
přejezd na poloostrov Mannu
Skromné
poznámky z Brčova pera :
8 (pozn. Vr. - rozuměj v 8,00 hodin) - přípluv
přejezd do campu IS ARENAS
odjezd všichni kromě Ilony :
ujeto: 40 km (Ilona 2 km)
Večer se rozpoutala zábava díky fotografii Rajčete z dětských let, na které mu z trenýrek kouká bimbásek...
(pozn. Vr - prostě
klasická zábava v duchu dobrých tradic BBCC )
Něco málo
z itiku CK :
SARDINIE
Italsky SERDEGNA, Řekové ostrov pro jeho tvar nazývali Icnusa (od slova
icnos - stopa) nebo Sandaliotis (od slova sandalon - sandál). Název SARDINIA je
římského původu a odvozuje se od mytologického hrdiny Sarda. Je to druhý
největší ostrov ve Středozemním moři s rozlohou 24 tis. km2 a
počtem obyvatel cca 1,6 mil.
Sardinie byla osídlena již v prehistorické době, kdy na ostrově
existovala jedinečná primitivní civilizace (svědčí o tom tisíce tzv. nuraghů -
masivních kamenných věžovitých staveb z doby bronzové a množstvím skalních
hrobů - tzv. „domů čarodějnic“). Později Sardinie postupně patřila Féničanům a
Kartagincům, Římanům (římské stavby - mosty, komunikace, civadla aj.) a
Byzantincům, v 7. st. ji sardinští vládci rozdělili na čtyři judikáty. Ve
středověku patřila k Aragonskému království (gotická aragonská
architektura). Aragonští se usídlili v Algheru a postupně nahrazovali
zdejší obyvatelstvo iberskými přistěhovaci. Obranu proti nim vedli vládci
Arborey, zejména legendární Eleonora d´Arborea a odpor Sardinců uhasl teprve po
porážce posledního dědice judikátu Oristano v bitvě u Macomeru.
V r. 1720 vzniklo samostatné Sardinské království. Carlo Alberto
zrušil nevolnictví a r. 1847 vyhlásil unii Sardinie s kontinentem.
V následujících letech došlo k hospodářskému rozvoji ostrova.
V 1. pol. 20 stol. s rozvojem energetiky se začaly budovat umělé
vodní plochy na velkých řekách. Za 2. svět. války se Sardinie pro svou polohu
stala důležitou leteckou a námořní základnou a byla několikrát bombardována.
Od r. 1948 je ostrov autonomní součástí Itálie s vlastním
parlamentem a vládou. Skládá se ze stejnojmenného ostrova a četných přilehlých
ostrůvků (Asinara, Caprera, Maddelena, San Antioco, San Pietro aj.).
Břehy Sardinie jsou omývány mořem Tyrhénským, Sardinským a Středozemním.
Má 4 provincie: Cagliari, Nuoro, Oristano a Sassari, hlavním městem je
Cagliari. Cizinecký ruch se soustřeďuje zejména na pobřeží, které dosud neníá
přeplněné luxusními hotely (Costa Smeralda a Costa Verde, souostroví La
Maddalena, letovisko Alghero aj.).
Břehy Sardinie jsou omývány mořem Tyrhénským, Sardinským a
Středozemním. Má 4 provincie: Cagliari, Nuoro, Oristano a Sassari, hlavním
městem je Cagliari.Cizinecký ruch se soustřeďuje zejména na pobřeží, které
dosud není přeplněné luxusními hotely (Costa Smeralda a Costa Verde, souostroví
La Maddalena, letovisko Alghero aj.).
Ostrov je převážně hornatý, v masivu Gennargentu ve střední části
ostrova dosahuje výšky 1.834 m (Punta La Marmora). Nejdelší řekou je Tirso
s délkou 150 km, vlévající se do zátoky Oristano. Největší vodní plochou
je přehradní nádrž Lago Omodeo z r. 1924. Mezi přírodní pozoruhodnosti
patří krápníková jeskyně na východním a částečně i na západním pobřeží a
pozoruhodné skalní útvary vzniklé erozí.
4. den = Sobota 12. července – St. Giovanni di
Sinnis
Skromné
poznámky z Brčova pera :
9 (pozn. Vr. - rozuměj v 9,00 hodin) - odjezd všichni (ne Gábi + Kája + Tomba + Petr PP + Eva PP + Ilona)
eSeMeSkové zpravodajství :
Brč, 11:15 - Cekam v Oristane.
Jája, 11:30 - Zkus se dostat do St. Giovanni. Budem tam za 1 hod.
Jája, 12:06 - Jsme na plazi Subardoni i s Dorkou.
Brč, 13:30 - Jsem na plazi pod zriceninou v Saint Giovanni.
Jája, 13:34 - Vydrz tam!
14,30 příjezd ostatních na pláž v St. Giovanni
hospoda
domů přes útesy
ujeto:
Brč 95 km, č. čas 5:12 (hrubý čas 9,10 - 20,20)
ostatní
72 - 85 km (pozn. Vr. - v tabulce KKK započten průměr 78,5 km)
Něco málo
z itiku CK :
poloostrov Sinis
Chráněná oblast pobřežních lagun (sard.
salina, stagno) - Stagno di Sale Porcus, Stagno de is
Benas, Saline Manna, Stagno di Cabras, Stagno di Mistras. Celá oblast lagun
kolem Oristana zaujímá asi 6 tisíc hektarů. Sladké, slané i poloslané laguny tu
vznikaly oddělením pobřežní části písečnými kosami, zanášením území při ústí
řek nebo periodickými přívaly vody mezi písečné duny, často bez přímého spojení
s mořem. Některé z nich přes léto zcela vysychají (Sale Porcus,
Salina Manna aj.)
Poloostrov Sinis je jedním z nejzajímavějších středomořských
přírodních regionů, zahrnující různé biotopy. Jsou to vlhké slatinné oblasti
nebo území s pouštním charakterem, dunami a slanými nebo sladko-slanými
lagunami a svébytnou vegetací. V rákosovém porostu žije velké množství
druhů ptactva, např. růžoví plameňáci, slatinní sokoli, lysky, mořské koroptve,
jespáci, korsičtí rackové aj. Oblast je odedávna využívána k rybolovu nebo
jako saliny k těžbě mořské soli.
Od r. 1971 je na základě Ramsarské konvence tato oblast vyhlášena jako
chráněná rezervace s mezinárodním významem zejména pro vodní ptactvo.
Cabras
Malé rybářské městečko a stejnojmenná vodní plocha Stagno di Cabras je největší poloslaná laguna (2000 hs) a zároveň
rybářský ráj bohatý na úhoře a spousty druhů ptactva, mimo jiné je tu zimoviště
plaměňáků z jihofrancouzského Camargue a zároveň přírodní rezervace
vodního ptactva s omezeným přístupem.
V písečných dunách lze ještě tu a tam vidět původní rákosové
rybářské domky. V okolí se pěstuje známé a výborné sardinské víno
Vernaccia.
Oristano
Město bylo založeno v r. 1070 obyvateli antického města Tharros na
vnitřní straně stejnojmenné zátoky nedaleko ústí nejdelší řeky Tirso jako azyl
proti nájezdům mořských pirátů. Největšího rozkvětu se město dočkalo ve 13. -
15. st., kdy bylo správním městem tzv. judikátu Arborea. Aragonci jej obsadili
jako poslení až r. 1478. Významnou postavou regionálních dějin byla vládkyně
Eleonora Arborejská, která stála v čele odboje proti Španělům na přelomu
14. - 15. století. Španělská nadvláda znamenala pro kvetoucí město úpadek.
Eleonora
d´Arborea
Tato známá osobnost sardinských dějin se narodila v r. 1340
v rodině Mariana IV., soudce judikátu Arborea.
Tzv. „judikát“ byl označení
samostatného správního celku, odvozený od slovu giudice - soudce, který stál
v jeho čele. Tyto judikáty - Arborea, Cagliari, Gallura a Torres - vznikly
na ostrově v 11. st. a ve 13. st. postupně ztrácely svou nezávislost. Díky
Eleonoře si nejdéle udržel svůj vliv judikát Arborea.
Eleonora d´Arborea stanul v čele regionu v r. 1383 a vládla
až do své smrti r. 1404. Proslula svým odbojem proti Aragoncům. Za její vlády
byl uveden do praxe soubor občanského, civilního administrativního a
procedurálního práva ve 198 paragrafech zákoníku nazvaného Carta de logu. Tento
zákon nechal vypracovat její otec Mariano IV. Byl to jeden z prvních
sardinských zákonů a vycházel z domácí tradice. Na svou dobu byl
velice moderní a zůstal
v platnosti až do r. 1827.
Dnes je hlavní město nejmenší sardinské provincie, které má asi 30
tisíc obyvatel, sídlo arcibiskupství, obchodní město s kulinářskou specialitou
amaretti (zvláštní druh koláčů s rozinkami). Exotickou atmosféru města
tvoří palmy, kupole chrámů, starobylé paláce, často postavené z kamenů
původního antického města Tharros.
Ze středověkého opevnění se zachovalo několik věží, např. Torre San
Cristoforo neboli Porta Manna ze 13.
st. na Římském náměstí. Na náměstí Duomo stojí koste S. Francesco ze 13. st., přestavěný v 19. st. Uvnitř po levé
straně můžeme vidět nejvýznamnější gotickou plastiku na Sardinii -
polychromovaný španělský kříž sv. Nicodema z 15. st. Hned naproti stojí
barokní katedrála di Santa Maria - Duomo
- na místě původního kostelíka z 11. st. Jeho nynější podoba je z 18.
st. Ke katedrále přísluší budova semináře a arcibiskupského paláce ze stejné
doby a tvoří zajímavý architektonický komplex. Na náměstí Arborea stojí socha
soudkyně Eleonory Arborejské.
THARROS
Ruiny antického města, nachází se na výběžku poloostrova Sinis, na mysu
San Marco. Od 7. st. př. Kr. byl Tharros důležitým fénickým přístavem a
obchodní stanicí na cestě mezi Kartágem a Masalií (dnešní Marseille). Koncem 6.
st. sardinské přístavy ovládli Kartaginci. Z fénického a punského období
se zde zachovaly části městského opevnění se zbytky bran, obětní místo tofet, kde byly bohům obětovány prvorozené děti a
šachtové hroby, které najdeme po levé straně silničky vedoucí celým
poloostrovem Capo San Marco.
R. 238 př. Kr přístav dobyli Římané a Tharros byl povýšen na město
(municipium). Stal se římskou kolonií a pro svou strategickou polohu
v západním Středomoří a pro export sardinského obilí do Říma se brzy
změnil v kvetoucí město s akvadukty, cisternami, lázněmi, divadlem a
chrámy. Po rozpadu římského impéria jeho význam upadal a dílo zkázy dokončily
saracenské a arabské nájezdy.
Ve středověku bylo město opuštěno, po staletí bylo pleněno a používané
jako zdroj stavebního materiálu pro stavbu nového města Oristano na pevninské
straně zátoky. Část původního města je pod mořskou hladinou.
Teprve v posledních letech zde probíhá archeologický průzkum a
výsledky tohoto úsilí jsou dnes zpřístupněny přímo na místě a také v muzeu
Antiquarium Arborense v Oristanu. Na úpatí mysu San Marco se nachází poutní kostel San Giovanni di Sinis, raně křesťanská basilika, jejíž centrální
část s kopulí pochází ze 6. st.
Na návrší nad antickými ruinami se nachází rotunda Torre di San Giovanni, kterou nechal postavit Filip II. Španělský
ve 14 st. Dnes slouží jako vyhlídková věž s novou expozicí a platí zde
vstupenka do archeologického areálu Tharros.
Na konci mysu San Marco je docela fotogenická budova majáku (vojenský
prostor). Poloostrov skýtá také nádherné možnosti koupání na obou stranách
mysu.
5. den = Neděle 13. července - horská ves
Skromné
poznámky z Brčova pera :
9 (pozn. Vr. - rozuměj opět v 9,00 hodin) - odjezd
Gábi + Adéla se vrací (pozn. Vr. – započteno 15 km)
PeDorky jen dole (cca 15 km)
(Rajče asi nebyl)
ujeto: 47 km, č. čas 3:00
Něco málo
z itiku CK :
Santa Caterina di Pittinuri
Malé městečko ležící mezi mořem a horami masivu Montiferru,
v malebné zátoce se zajímavými pobřežními útesy (malý skalní most
S´Archittu) a strážními věžemi (Torre Su Puttu). Původně zde bylo přístaviště
antického města Cornus.
Nedaleko městečka směrem na jih se nacházejí dvě zajímavé archeologické
lokality - Cornus a Columbaris.
Cornus - pozůstatky starobylého kartaginského
města. Ve 2. st. padlo do rukou Římanů, kteří tu vybudovali svou akropoli,
chrám, lázně, akvadukt aj. Město existovalo až do 5. st., kdy se stalo terčem
nájezdů pirátů. V 10. st. tyto nájezdy donutily obyvatele opustit město a
usadit se v dnešním Cuglieri.
Columbaris - Pozůstatky hřbitovní raně křesťanské
baziliky z 3. - 5. st., baptisteria a pohřebiště z 4. - 6. století.
Bývalo sídlem biskupa a klášterní komunity.
Montiferru
„Želená hora“ je čedičový sopečný masiv ležící při západním pobřeží
Sardinie. Své jméno nese podle vrstev s obsahem železa. Bývá nazýván také
„sardinská Etna“. Jeho výběžky sahají na západě až k moři a hraničí
s čedičovou planinou Planargia. Nejvyšším vrcholkem je Monte Urtigu (1.050
m). Je zajímavý svými porosty vřesu, myrty, korkových a kamenných dubů. Nachází
se zde také obora pro supy bělohlavé a je odtud výhled téměř na celý ostrov.
santu lussurgiu
Městečko na úpatí masivu Montiferru, 75 m n. m. známé chovem skotu a
produkcí zemědělských výrobků, např. zdejší sýr su casizzolu, pálenka su filu e ferru. Za vidění stojí enografické muzeum
s řemeslnou výrobou a růžpvý kostel z 12. st., později upravený
s kryptou ze 4. - 5. st., kde byl svého času popraven římský úředník S.
Lussorio, po kterém je obec pojmenována.
bonarcado
Malá obec ležící na úpatí masivu Montiferru v nadmořské výšce 262
m. K vidění je tu nádherný románský kostelík Santa Maria v pisánském
stavebním stylu z 12. st. s maurskou dekorativní výzdobou.
Cuglieri
Čtyřtisícové městečko ležící v nadmořské výšce 479 m n. m. na
svazích Montiferru. Bývá nazýváno také „hlavním městem oleje“. Založili je
obyvatelé antického města Cornus, které museli nedobrovolně opustit kvůli
nájezdům pirátů.
Za návštěvu stojí městské antiquarium s nálezy z Cornus a
Columbaris a také farní kostel Basilica di Santa Maria della Neve, který se
tyčí nad městem a skýtá krásné výhledy na okolí.
Na vrcholu čedičového kopce leží ruiny hradu Montiferru s bohatou
historií. Byl založen začátkem 12. st. Ottocorrem, bratrem soudce Barisona
z Torres, později přešel do rukou Malaspinů, poté patřil Arborejskému
judikátu a nakonec připadl Aragonské koruně.
6. den = Pondělí 14. července
|
mapy Barumini: |
|
 |
 |
|
prospekty Giara: |
|
 |
 |
Skromné
poznámky z Brčova pera :
8,30 odjezd busem
náhorní plošina Parco della Giara, Giara di Gesturi
účastníci:
|
Brč + Jája |
|
PeDorky |
|
Toni |
|
Šnábl |
|
Špačci (2) |
ujeto: 50 km (pozn. Vr. – alespoň podle itiku)
ostatní nejeli - byli u moře
Něco málo
z itiku CK :
barumini - su nuraxi
Největší a nejvýznamnější komplex sardinských prehistorických staveb
zvaných „nuraghe“ - leží nedaleko Barumini. Tyto typicky sardinské kamenné
stavby vznikaly již v době bronzové a nejmladší z nich byly
vybudovány v posledním tisíciletí př. Kr.
Tato primitivní pevnost z 15. - 16. st. př. Kr. vzdáleně připomíná
středověký hrad. Má centrální věž z čedičových bloků, původně asi 21 m
vysokou. Dnes má dvě patra a měří necelých 15 m. V 9. - 8. st. př. Kr.
bylo přistavěno opevnění se 4 věžemi v rozích a nádvořím se studnou
hlubokou 20 m. V 8. - 6. st. př. Kr. byly bašty opevněny zdí, která
uzavírala původní vchod mezi jižní a východní věží. Po všech baštách vedl
široký ochoz se střílnami. Celý komplex byl ohraničen osmibokou zdí se sedmi
věžemi v rozích. Pevnost byla částečně zbořena Kartaginci v 6. st.
př. Kr. Podle jedné hypotézy byl celý komplex zasypán uměle sardo-kartaginskými
obyvateli v době římského vpádu, aby vypadal jako přírodní součást
krajiny.
Na východní straně pevnosti se rozkládá nuragijská vesnice -
neuspořádaný komplex asi padesáti kruhových a eliptických základů příbytků
spolu s pozůstatky jiného osídlení s kartaginsko-římským vlivem.
Giara di Gesturi
Čedičová náhorní planina ležící na „stolové hoře“ o rozměrech přibližně 4 x 12 m, která se tyčí jako skalnatý ostrov ve zvlněném terénu. Tvoří ohromný biotop s lesy korkového dubu a divokými kaštany, s četnými slatinnými jezery označovanými jako „pauli“ (močál). Jelikož čedičová planina nepropouští vou, jezera se v zimě zvětšují a v létě se většina z nich odpaří a vyschne. Nejhezčí je na jaře, když ji pokrývají bílé pryskyřníky. Součástí biotopu je i bohatá fauna, nejzajímavější atrakcí jsou drobní divocí koně.
7. den = Úterý 15. července
| mapa Alghero |
prospekty Saccragia |
|||
|
|
|
|
|
|
Skromné
poznámky z Brčova pera :
přejezd busem do dalšího campu. (ne kolo)
Něco málo
z itiku CK :
Bosa
Přístavní městečko ležící na západním pobřeží Sardinie při ústí řeky
Temo, která je zde splavná asi v 10 km úseku. Díky říčnímu přístavu a
úrodné zátoce chráněné pahorky se stala v 17. st. centrem obchodu a
řemesel. První historické zmínky pocházejí z punských nápisů, později se
stalo římským městem Calmedia a ve středověku patřilo rodu Malaspinů. Poté
padlo do španělského držení a získalo statut královského města.
Dosud se zachovaly městské hradby a nedaleká janovská pevnost (Castello Serravalle) založená rodem
Malaspinů v r. 1112. Zajímavá je čtvrť Sa Costa, která je přístupná pouze
pěšky, protože má úzké svažité uličky a spousty schodů. Kamenné domky ve čtvrti
Sas Concas na protějším břehu řeky jsou bývalé koželužské dílny. Atmosféru města
dotváří křivolaké ulice, oblázkové dláždění, patricijské paláce
s nádvořími a kovanými balkóny, palmy na náměstí. Při pobřeží se rozkládá
rekreační oblast Bosa Marina.
Nejvýznamnější stavbou v blízkém okolí je nejstarší románský
kostel na Sardinii - San Pietro
Extramuros z r. 1073, ležící mimo město. Figurální výzdoba na průčelí
jíž naznačuje první gotické prvky.
Alghero
Přímořské lázně na západním pobřeží ostrova založené r. 1354
katalánskými kolonisty, kteří zde až do r. 1720 měli samostatné správní sídlo. Ještě
dnes je ve městě znát španělský vliv - obyvatelstvo hovoří katalánským
dialektem, ve staré části města jsou ulice označeny v katalánštině,
v architektuře je to zejména goticko-katalánský sloh kostelů a paláců.
Prohlídka starého města začíná u Brány Porta a Terra (1) s mohutnou věží (uvnitř je městské muzeum).
Na stejnojmenném náměstí jsou veřejné sady Giardini publici se sochou historika
a literáta Giuseppe Manno. Do historického jádra města se vchází branou Porta a Mare (9). Úzkou ulicí Carla
Alberta dojdeme na náměstí Duomo s katedrálou
(7) ve stylu katalánské gotiky s monumentálním portále a osmibokou
zvonicí. Nedaleko se nachází palác Casa
Doria (6). Na začátku ulice Carla Alberta najdeme kostel sv. Františka (2) ze 14. st., kostel sv. Michala (3) ze 17. st.
s kopulí zdobenou polychromovanou majolikou (interiér nyní už bude po
rekonstrukci) a Biblioteca civica se vzácnými katalánskými knihami. Na konci
téže ulice na náměstí Sulis je mohutná věž Torre
dell´Espero Reyal (4), součást městského opevnění svědčícího o někdejším
významu města, které mělo podle slov admirála Nelsona nejlepší přírodní přístav
na Středozemním moři.
Dnes je Alghero přímořské letovisko s písečnými plážemi a borovým
lesíkem a skalní kulisou porto Conte
a Capo Caccia v severním okraji
zátoky. Zde se vypíná nad mořem přes 300 m vysoká skalní stěna a nacházejí se
tu největší a nejpůsobivější mořské krápníkové jeskyně. Nejkrásnější
z nich - Grotta di Nettuno je
přístupná lodí nebo po 654 schodech z parkoviště.
Santissima Trinita di Saccargia
- česky kostel Nejsvětější Trojice. Tento pisánský kostel náležel
původně ke kamaldulskému opatství, jehož ruiny na jižní straně kostela dávají
tušit jeho někdejší význam. Dnes stojí daleko od jakékoli osady na silnici mezi
Sassari a Olbií v katastru obce Codrongianus.
Byl postaven ve 12. st. toskánskými a lobardskými mistry z černých
a bílých kvádrů a je nejkrásnější ukázkou pisánského stavebního slohu na
Sardinii. V průčelí kostela ozdobeném pestrou keramikou se nachází vstupní
arkáda se třemi oblouky ozdobenými kamennými intarziemi s květy a
loveckými výjevy. Střední arkáda leží na sloupech s výrazně plastickými
hlavicemi v podobě zvířat. Vysoká štíhlá zvonice se sdruženými okny
odvozená z lombardské tradice byla vytvořena až v poslední fázi výstavby.
Interiér je prostý jednolodní chrám s příčnou lodí a jednoduchým
trámovým stropem. V apsidě se nachází dobře zachované fresky ze 13. st. od
neznámého sardinského mistra. Uprostřed je Kristus sedící na trůnu, po straně
anděl, dole panna Maria, apoštolové a scény z Ježíšova života. Tyto fresky
představují asi nejlépe zachovanou památku tohoto druhu na ostrově.
8. den = Středa 16. července
Skromné
poznámky z Brčova pera :
busem do městečka ..., výhled, skály
tam 14 km
někteří zpět 26 km po silnici (PeDorky, Špačci)
Ilona s Johankou jen pěšky
Něco málo
z itiku CK :
Santa teresa di gallura
Přístav v úzké zátoce na severu ostrova, který od břehů Korsiky
dělí jen úzký Bonifacijský průliv. Své jméno má po svaté patronce Marie Teresie
Rakouské, manželky krále Viktora Emanuela I. Říká se, že městské jádro Viktro
Emanuel I. sám navrhnul jako kopii geometrického plánu Torina. Město bylo
vystavěno na místě, kde se kdysi nacházelo kvetoucí římské město, které ve
středověku neslo jméno nejprve Porto Longone, později Longosardo. Po
nájezdech pirátů bylo svými obyvateli opuštěno. Zajímavým místem je španělská
obranná věž Longosardo a přístav pro lodní spojení s 12 km vzdálenou
Korsikou.
9. den = Čtvrtek 17. července
Skromné
poznámky z Brčova pera :
výlet do...
69 km, 3:55
PeDorky, Špačci, BrJájové, Toni + Radana (8 lidí)
ostatní cca 35 km
(pozn. Vr. - a tímto
zápisem definitivně končí Brčovy zápisky ze Sardinie)
Něco málo
z itiku CK :
Costa smeralda
Před r. 1960 bylo toto gallurské pobřeží zcela opuštěným místem. Na dlouhých
žulových výspách mezi zátokami nebylo nic kromě porostu macchie.
V nejhorší bídě tu žilo jen několik pastevců ovcí.
V r. 1962 se toto pobřeží zalíbilo princi Karimu Agovi Khanovi a
rozhodl se tu vybudovat letovisko. Od místních venkovanů koupil část pobřeží o
rozloze 250 km2 s 55 km dlouhým pobřežím a začal
s výstavbou luxusních hotelů, z nichž nejznámější je Cala di Volpe ve stejnojmenné zátoce.
Jeho cílem bylo vybudovat na dosud turistikou opomíjené Sardinii nové
exkluzivní letovisko pro bohatou klientelu. Nechal zde vystavět několik malých
vkusných hotýlků a vil v borových hájích podél celého pobřeží. Zároveň tu
vznikla nová „vesnice“ Porto Cervo,
luxusní jachetní přístav, který je dnes střediskem tohoto pobřeží. Jeho
dominantu tvoří bílý kostel Stella Maris
s vyhlídkou na přístav. Druhým centrem je přístav Porto Rotondo
v jižní části Smaragdového pobřeží.
Pro oblast Smaragdového pobřeží navrhli architekti nový stavební styl,
který v sobě sjednocuje hlavní stavební prvky venkovské architektury Středomoří.
Costa Smeralda s golfovým hřištěm a přístavem pro jachty se stala hlavním
hnacím motorem pro cestovní ruch na ostrově, který zdaleka nezachází všude
s mořem a krajinou tak citlivě jako tady.
10. den = Pátek 18. července
Něco málo
z itiku CK :
palau
Přístav na severovýchodním pobřeží Sardinie, významný zejména pro lodní
spojení se souostrovím La Maddalena a částečně s nedalekou Korsikou.
V poslední době se stává oblíbeným letoviskem a cílem jachtařů obklopené
zajímavými sklaními útvary (Punta
Sardegna - 5 km, Capo d´Orso - 6
km).
Město bylo založeno v r. 1767 jako vojenská základna. V r.
1793 se zdejší posádce podařilo odrazit útok francouzského námořnictva. Útoku,
vedeného z nedalekého ostrova Santo
Stefano, který se Francouzům podařilo obsadit se účastnil také Napoleon.
Dnes se na ostrově Santo Stefano nachází základna americké 6. flotily.
la maddalena
je název souostroví, jeho největšího ostrova a města na tomto ostrově.
Souostroví je kromě stejnojmenného ostrova a mnoha malých ostrůvků a útesů tvořeno
dalšími šesti hlavními ostrovy: Caprera, S. Stefano, Spargi, Budelli, S. Maria
a Razzoli. Stovky zdejších ostrovů, ostrůvků a skalisek představují zbytky
potopeného přirozeného mostu mezi Korsikou a Sardinií. Kromě dvou největších
jsou všechny neobydlené.
Tato oblast byla navštěvována již od pravěku, v dobách římského
impéria byly ostrovy naývány Insulae Cunicolariae a ve středověku Carugi nebo
Intermedie. Dnes jsou ostrovy přitažlivé
svou malebností, mořem i plážemi, klimatem a povětrnostními podmínkami vhodnými
pro jachting a windsurfing.
Oastrov LA MADDALENA byl ve 13. st. základnou Pisy, stálé obyvatelstvo
se tu usadilo až okolo 15. st. V polovině 18.s t. si z něj Savojští
udělali opevněnou základnu a od r. 1783 byl opěrným bodem loďstva, v 18.
st. zde během námořní války mezi Francií a Anglií kotvily lodi admirála
Nelsona. U ostrova ztroskotal v r. 1793 francouzský pokus o invazi,
kterého se účastnil i tehdejší velitel dělostřelectva Napoleon Bonaparte.
Správním centrem ostrova je stejnojmenné město a přístav la Maddalena.
Je také sídlem Mariny Militare (vojenské námosřnictvo). V Muzeu námořní
archeologie Nino Lamboglia jsou nálezy z římské galéry, která ve 3. st.
ztroskotala u ostrova Spargi.
11. - 12. den = Sobota 19. července - Neděle 20. července - návrat
do Prahy
Něco málo
z itiku CK :
olbia
letovisko ležící v Olbijském zálivu, největší město a centrum
Gallury a důležitý sardinský přístav zejména pro osobní dopravu.
Osada byla založena Kartaginci, po nich se zde usadili Řekové. Později
byla jedním z nejdůležitějších římských přístavů. Po rozpadu římského
impéria došlo k hospodářskému úpadku města. Velkého rozkvětu se Olbia
znovu dočkala v 10. - 11. st., kdy se stala centrem judikátu Gallura.
V této době se jmenovala Civita.
V období pisánské nadvlády se změnil i název města na Terranova
Pausania. V roce 1326 ji ovládli
Aragonci a v r. 1553 byla po napadení korzárem Dragutem téměř celá
zničena. Oživení nastalo až na začátku 18. st. za vlády Savojských.
Nejzajímavější památkou je románský kostel San Simplicio z 11. st. v pisánském stylu. Nachází se
nedaleko centra města směrem od nádraží na Via Fausto Noce.
Ostrov Bianca slouží jako
přístav pro lodě z Civitavecchie, je spojen s Olbií 1,5 km dlouhým
náspem. Nedaleko se nachází nápadný skalnatý ostrov Tavolara (6 km2)
a přístav a letovisko Golfo dergli
Aranci s nádherným výhledem na olbijskou zátoku hluboko zaříznutou do
pobřeží.
A to je tak asi ze Sardinie vše.
Tak Šlapej dál!
Zapsal: 
Brč
Opsala, sestavila, doplnila:
Vrstevnice
Ale ne, není to ještě vše.
V září došlo u Sardinie
k havárii trajektu navlas stejného, jakým cestovalo i BBCC...
Že by se něco
takového mohlo stát, to asi při plavbě nikoho ze zúčastněných nenapadlo, že???
|
|
|||||||
| Od: |
Toni |
||||||
| Komu: | BBCC | ||||||
| Odesláno: | 12.9.2003 | ||||||
| Text: |
Ahoj Honzo a BBCC Ahoj Toni
MOBY FANTASY Länge 142m, Breite 22m.1200 Passagiere, 400 Fahrzeuge. Klimaanlage, elegante Kabinen mit DU/WC und Fön, Suiten, Familiensuiten für 4 Personen, Liegesessel,à la carte-Restaurant, Selfservice-Restaurant, Cafeteria, Pianobar mit Live-Musik, Kinderspielbereich Happy Moby, Raum mit Videospielen, Großbild-TV, Swimmingpool und Kinderbecken, Poolbar und Grill, Panoramaveranda, Boutique, Sonnendeck, Zwingerfür Haustiere, Stabilisatoren. MOBY MAGIC Länge 142m, Breite 22m.1200 Passagiere, 400 Fahrzeuge. Klimaanlage,elegante Kabinen mit DU/WC und Fön, Suiten, Familiensuiten für 4 Personen, Liegesessel, à la carte-Restaurant, Selfservice-Restaurant, Cafeteria, Pianobar mit Live-Musik, Kinderspielbereich Happy Moby, Raum mit Videospielen, Großbild-TV, Swimmingpool und Kinderbecken, Panoramaveranda, Boutique, Sonnendeck, Zwinger für Haustiere, Stabilisatoren.
|
||||||
originální
History.DOC 
od Brče-Vrstevnice je ke stažení zde
BBCC - na hlavní stránku |
správce
stránky: Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz |
naposledy
upraveno: 08.07.2005 13:08 |
