Ahoj,

tak tohle původně vůbec nebyla plánovaná akce BBCC, ale tak nějak to prostě vyšlo. Sraz byl v 10,00 na Zličíně u metra, kam po mnohých změnách nakonec dorazili s 20-ti minutovým předstihem Ctibor + Markéta a Vr. O metro později dorazil Honza Kúča a pak se dlouho nic nedělo až přesně v 10,00 přišla SMS od Šebestový:

Hele, vydrzte, krtek se desne plazi, jsem na Luzinach.

Vydrželi jsme a ještě jsme mobilem zjistili polohu Pekiho, který mi radostně oznámil, že jsou na místě. Nějak jsme se ale stále nemohli zahlédnout a když jsem Pekiho začala směrovat do bistra zjistil, že jsou s Toníčkem o kousek vedle - na stanici Stodůlky !!! Budiž jim ale přičteno k dobru, že tam byli přesně na desátou J.

Abychom nemuseli zbytečně trávit další čas v nepříliš vábném prostředí místního pohostinského zařízení, dohodli jsme si sraz u výkupu lahví na rohu Tesca a vyrazili jsme. U lahví ale nikdo nebyl a ani být nemohl, protože Peki s Toníčkem nějakým záhadným způsobem Tesco přehlédli a tudíž minuli a z neznámých důvodů šlapali směrem k Chrášťanům…

Další sraz v Třebonicích se již naštěstí zadařil, takže jsme konečně mohli zjistit, že nás je

…celkem 7 lidí…

Krátké přestávky uprostřed ulice jsme využili k občerstvení, k odsvléknutí teplejších svršků a k přehodnocení další trasy - prostě pojedeme na Rudnou a po starý Benešovský, abychom si mohli vychutnat sjezd serpentýnama mezi Rudnou a Loděnicí. A tak jsme šlápli do pedálů a šlápli jsme do nich pěkně zvostra - nasadili jsme docela slušné tempíčko, ale po asfaltu to jelo nádherně. A navíc to bylo pořád s kopce.

V Rudné nás na chvilku zastavil Kúča s tím, že tady vlevo vaří výbornou polévku, ale zatím nějak nikdo neměl chuť ani hlad. Bylo rozhodnuto, že jídlo bude AŽ po dole na Sv. Jánu. A tak jsme opět šlápli do pedálů…

Serpentýny byly úžasné - teda až na jistého motorkáře, který zde trénoval rychlou jízdu do zatáček a pak na Pekiho, který zhruba uprostřed v jedné ze zatáček píchnul. Solidárně jsme s ním já a Ctibor zůstali a nejsem si jista, zda toto Peki někdy docení, neboť pobyt na téhle silnici se téměř rovnal sebevraždě. Zvláště, když kolem nás neustále nahoru a dolu projížděl již zmíněný „dárce orgánů“ na svém velmi výkonném motocyklu.

Peki měl na svém kole docela školáckou závadu - prasklý plášť a v důsledku toho uskříplou dušičku. Bylo opraveno a bylo rozhodnuto, že v hospodě se to pak vylepší podložením a tak podobně.

Chrustenická šachta, Loděnice

Tady byla kulturní vložka = prohlídka šachty. Zakoupili jsme lístek, teda pardon, Irena zakoupila lístek, s nějakou prapodivnou slevou pro 7 lidí za 100,-- Kč. No tak dobrá, neřeším to a nešťourám do toho… Ale vy zúčastnění až zase potkáte Irenu, tak ji každý dejte 15,-- Kč, mám takový neblahý pocit, že jsme doposud jejími hosty J.

Do prohlídky jsme měli ještě cca 35 minut času, takže byla dostatečná možnost věnovat se opravě Pekiho kola. Plášť byl vypodložen, dušička byla zalepena, zalitovali jsme, že tu není osvěžovna, jejíž služeb by bylo možno využíti (ale zase na druhou stranu nemotaly se nám v dole hlavinky a neměli jsme urinační problémky), zimomořivci se oblékli, kdo neměl přilbičku ten nafasoval místní erár a v hodině „H“ jsme vyrazili na prohlídku.

Teda to fakt stojí za to vidět - do nitra země jsme šli pěšky, zpátky nás vyvezli důlní mašinkou a u závěrečné expozice vyzkoušel Ctibor absolutně všechny knoflíky a páčky které našel, takže nejenže spustil všechny možné sirény a houkačky, ale ještě stíhal zhasínat a rozsvěcet v různých částech podzemní prostory.

A zase jsme šlápli do pedálů a zase pěkně zvostra a proč by také ne, když to zase bylo furt s kopce. Počasí se nádherně vybarvilo, takže bylo slunečno a příjemně teploučko. Prostě den jak vymalovaný. Jen ty naše žaludečky byly čím dál prázdnější a čím dál více se hlásily o příděl potravy.

Původně jsme chtěli jíst v Obecní škole na Sv. Jánu, ovšem koncentrace lidí zde byla pro nás naprosto neúnosná. Popojeli jsme tedy ještě necelé 2 kiláčky do Hostimi, kde byla téměř prázdná hospoda U Krobiána. Hospodský byl pravda dost drsný chlap a Irena nás nabádala k opatrnosti při konverzaci s ním, nicméně vařili tu naprosto skvěle. Peki s Toníčkem snědli poslední dvě porce gulášku, Kúča si dal uzené a my ostatní jsme se pustili do moravských brabců. Fantazie…

Dál nás čekala trošku crossová vložka - cestou podél potoka. Ale i tady se dalo jet docela slušně rychle. No a pak podél Berounky až do Prahy a to už byla pohodička. Skály kolem Srbska byly jako vždy nádherné, v Dobřichovicích jsme v pizzerii dali kávičku, zmrzlinku a trhanec a Peki zde odmítnul Kúčovo upozornění na otevřený cykloservis a nevyužil zakoupení nové pneumatiky, což se mu záhy stalo osudným. V Horních Mokropsích se mu, po zvětšení dírky v plášti, opět uskřípla dušička pneumatička a tak jsme Pekiho opustili s tím, že už to prostě opravovat nebude a nechá se domů dopravit ratolestí, která se nacházela poblíž. My jsme ještě stihli závěrečné pivo v občerstvení před Radotínem, kde se říká „u koní“, protože to je u koní a něco po šesté jsme se pak rozcházeli u Barandovského mostu.

Teda Šebestový patří nebývalá pochvala za výběr trasy i za výběr počasí. Celý den bylo naprosto nádherně a navíc jsme jeli furt a jenom s kopce. Zkrátka a dobře úžasně jsme si zacyclistili.

Tak zase někdy příště šlápnem dál !!!
Vrstevnice

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 27.09.2004