Na kole jsem vlastně podél Berounky nikdy delší úsek nejel a tak mne úsek mezi Berounem a Třebání docela zaujal před několika týdny, kdy jsme tu zakončovali jinou akci (OBŽeR). Tehdy jsme ale údolím prosvištěli zběsilou rychlostí a to mne přimělo, abych se sem vrátil v klidnějším tempu. Stejnou tratí se sice má jet i o týden později (BeCukrKuPr), ale to zaprvé nemohu a zadruhé všechno nasvědčuje tomu, že rytmus bude zase obdobný tomu minulému.

Na startu na Hlavním nádraží jsme se v sobotu ráno sešli jen tři : OAJ, Vláďa Čihák a Věrka Jedličková. Cesta vlakem probíhala standardně. Tentokrát jela souprava, která zatím neprošla přestavbou na dopravu kol, a tak jsme jemně nutili vystupující cestující naše kola přeskakovat.  Většina to kupodivu akceptovala. Skákat odmítla jen průvodčí. Nevím proč, ale ani později už do našeho vagonu raději nezavítala. Cestou se ukázalo, že krom jiného Vláďa doma nenašel žádné cyklisticky vhodnější boty a tak se vydal jen v sandálech doplněných ponožkami BBCC. Už při vystupování z vlaku v Berouně bylo jasné, že s touto výstrojí v tento den moc neobstojí. Prošmejdili jsme proto rozlehlé sobotní stánkové tržiště a našli model bot, který vyhovoval jak velikostí tak měl i dostatečně decentní design. Vláďa usmlouval cenu na 200,- Kč a vyrazili jsme. Počasí nám zatím přálo i když teplota přesahovala bod mrazu jen o šest stupňů. Podél řeky se nepohybovali prakticky žádní další kolisté, jen pár skupinek pěších penzistů si to rázovalo ku Praze.

Zastávku jsme si udělali hned v restauraci v Srbsku (první v obci, na terase nad řekou). Bylo již po poledni a všichni jsme pociťovali potřebu doplnit energii. Prostředí tu je příjemné (jen bylo kapku víc vytopeno), obsluha svižná a kuchyně opravdu vynikající. Návštěvu lze jen doporučit. Zvláště jejich přílohový bramborový salát je velice vydařenou a opravdu mimořádnou pochoutkou ...

Když jsme pak poněkud toporně opustili restauraci, ukázalo se, že venku zatím začala probíhat změna počasí. Samozřejmě k horšímu. Dokazovaly to první kapky na sedlech našich kol. Přesto jsme se samozřejmě vydali dál. Deštík byl zpočátku jen velmi lehký a přetržitý. V Karlštejně jsme u pumpy strojně dopumpovali naše nějak změklá kola a pokračovali do Zadní Třebáně. Tam jsme překráčeli na pravý břeh Berounky a jeli dál do Řevnic. Zde jsme opustili cyklostezku č.3 a pokračovali podél trati dál do Dobřichovic. Byl to jediný úsek cesty, kde bylo něco jako "kopec". To už ale deštík začal nabýval na síle a my jsme se proto raději schovali do pizzérie v Dobřichovicích. Ne že bychom potřebovali nějakou potravu, ale dělali tam dobrý grog z griotky a bylo to hlavně v teple a pod střechou. Zároveň se tu vyřešila i Věrčina dezorientace. Průjezd pro ni zatím novým úsekem ji totiž kapánek orientačně rozhodil. 

Počasí venku se zvolna zklidnilo, takže naše předchozí úvahy o tom, že se do Prahy vrátíme vlakem, začaly vypadat jako zbabělost. Je ale pravdou, že nebýt tam Věrka, určitě jsme s Čihákem zopakovali grog a pak šli potupně na vlak... V tomto případě jsme však pokračovali na kolech dál podél trati do Mokropes (nebo Mokropsů ?) a Černošic. Probíhající stavební ruch nás tady několikrát vyhnal z cyklostezky. Dokonce jsme museli jet krátkou chvíli po hlavní silnici směrem na Radotín. To bylo s ohledem na houstnoucí déšť i houstnoucí provoz automobilů na této silnici do té míry nepříjemné, že jak jen to trochu šlo, vrátili jsme se k Berounce. Od Černošic až do Prahy vede po břehu Berounky a později Vltavy opravdu skvělá cyklostezka. Nejdříve jemný zpevněný štěrk, pak místy zámková dlažba nebo asfalt. Stále se ale jede mimo komunikace. Blížila se už pomalu tma a hlavně srážek postupně přibývalo. Na nějakou záchranu hromadnou dopravou už nemělo smysl pomýšlet. Jednak to už do Prahy nebylo daleko a druhak už jsme stejně byli víc než dost mokří. Tak jsme po stezce svižně minuli Lahovice i "Velkou Chrchli".

Na křižovatce u smíchovského lihovaru jsme se rozžehnali s Věrkou, která jela na Smíchovské nádraží a odtud pokračovala metrem k domovu. My zbylí dva jsme chtěli dojet pomalu houstnoucí tmou podél zbraslavské výpadovky přes Kampu až na Letnou. Bohužel se ale v tu chvíli dost silně rozpršelo. Jeli jsme po děsivě rozbitém chodníku a auta, která nás předjížděla, zvláště ta, co jela v pravém pruhu, nás pokaždé důkladně opláchla asi tak kbelíkem vody. A tak jsme toho také nechali a raději zapadli do metra. Samozřejmě, že jakmile jsme vstoupili do metra, pršet okamžitě přestalo. Když jsme později uklízeli kola do garáže, na letenské obloze už svítily hvězdy.

Večer jsme s Čihákem všechno vyhodnotili Těsně vedle Burundi, přitom jsme dokonce i částečně uschli. Závěr vyhodnocení zní, že to bylo docela dobré rozloučení s podzimní cyklistickou sezonou. Ujeli jsme 49,82 km, trvalo nám to 3 h 24 min a domů jsme přivezli o jeden pár obuvi víc, než jsme měli na startu.

7.11.2004, zapsal

OAJ

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 08.11.2004