Jak víte podle plánu, tak v sobotu dvaadvacátého jsme vyjeli na kolech. Ačkoli má letošní zima poměrně mírný charakter, klasicky v inkriminovaném týdnu nejenže poměrně bohatě pršelo, ale začalo i přituhovat, takže chvilkama to vypadalo, že ani nepojedeme. Ale protože nás hned tak něco neporazí, přece jenom se nás pár nelíných na srazu = v podchodu na Hradčanské sešlo:

	Vr
	Jirka jr.
	Gábina
	Vašavky
	Machna
	Tomáš
	Honza Kůča

Omluvila se Šebestová s tím, že jí není nějak dvakrát nejlépe, pak Valaši s tím, že jedou na hory využít nebývalých sněhových podmínek, Brč musel do práce a Míla Procházka se omluvil na technické problémy - aby také ne, když jeho kolo již pár let leží netknuto v garáži... Jo a pak měl jet ještě Mamut, ale ten o sobě nepodal žádné zprávy, takže jsme jej ponechali v pozici vyhynulého druhu.

...celkem 8 lidí...

Je tedy fakt, že jsem úmyslně nastavila sraz na 9,45, aby se nám podařilo vyjet v 10,00, ale jak myslíte, že to dopadlo. Jistěže klasicky - v 9,45 jsem byla v podchodu sama, do 10,00 přišli další 3 a Honza Kůča dorazil cca 5 minut po desáté s tím, že musel cestou servisovat kolo. Ten ale alespoň poslal sms, abychom na něj počkali. Paradoxně jsme ale nakonec nečekali na Kůču, ale museli jsme počkat na Vašíka až se dooblékne a zapakuje. Ještěže alespoň přinesl tekuté rukavice (pozn. pro nechápavé - prostě přinesl slivovičku), aby se nám čekalo ve studeném a větrném podchodu příjemněji.

Nakonec jsme vyjeli cca v 10,15 a naše cesta vedla nejprve kolem Irénky, kterou jsme pozdravili, odevzdala jsem ji cosi k logopedické činnosti a s ujištěním, že k ní rozhodně nejdeme na kávu, ačkoli to někteří vyžadovali, jsme konečně mohli vyrazit na plánovanou jízdu.

Cesta byla poměrně jednoduchá - minuli jsme Píseckou bránu a podél tramvaje jsme vyjeli k Pražskému hradu a dále na Brusnici. Zde byla první kulturní vložka - průjezd historickým vojenským hřbitovem. Či spíše jeho torzem. Odtud jsme vyjeli na Pohořelec a dále nás čekalo první stoupáníčko dnešního dne a to na Strahov. Dokopeček sice ani nestál za řeč, teda podle některých, ale ty výhledy - bylo nádherně jasno, svítilo sluníčko a viditelnost byla naprosto úžasná. Říp byl prostě na dosah...

Na Strahově Kůču zase trošku potrápilo kolo, takže zlehka servisoval, no a pak jsme to vzali po Ladronce, kde jsem využila možnosti změřit zdejší in-line dráhu. Edito, tak je to přesně 2,2 km. A pěkně jsme tu také stihli vyfoukat, takže jsme se velmi rádi schovali za zdmi Hvězdy. Někteří se sice již začali dožadovat občerstvení, ale zatím byli umlčeni.

Crossík kolem Hvězdy byl docela příjemným zpestřením a díky nižším teplotám nehrozilo žádné bahno. No a na konci Hvězdy mě zastihnul telefon - kdo jiný by se mohl probrat ze zimního spánku než Mamut. A že prý sedá na kolo a chce vědět, kam jedeme do hospody, že tam dorazí...prostě klasika...

Z Hvězdy jsme sjeli do Liboce a zadem jsme to prokličkovali k rybníku Libočák, kde už Vašek alespoň vyprosil pauzičku na čaj. Pauzička na svačinku byla zatím odložena s tím, že už to nemáme daleko do hospody a tak vydržíme.

Jenže to by nás nesměl Jirka jr. zavléci k pumpě ÖMW ve Veleslavíně, s tím, že si musí dopumpnout kolo. Dopumpnout potřebovala ale i Machovka, no a my ostatní jsme se rozhodli pro kávu z automatu. V benzínce bylo úžasně teploučku, kávička byla (při té bídě) skvělá a vlastně nic nám tu nechybělo, takže jsem opět zkontaktovala Mamuta abych zjistila jeho polohu. Stoupal na Červěňák, takže jsme se dohodli posečkat tu na něj těch 10 minut a dále již jet společně.

Dali jsme ještě kávičku, trošku jsme se rozehřáli a opravdu zhruba za 10 minut se objevil Mamut. Jenže jak se objevil, tak zase zmizel. Ačkoli tvrdil, že bezpečně ví, kde je zmiňovaná pumpa, projel kolem nás aniž by vůbec zjistil že kolem nějaké pumpy jede a pokračoval dál směrem k letišti. V první chvíli jsem začala uvažovat, kde tak asi může být další pumpa ÖMW a musím konstatovat, že až do Kladna mě nenapadla žádná... No a protože Mamut tak urputně šlapal k nyní již imaginární benzínce ÖMW kdesi v dáli, že se nechtěl zdržovat ani braním mobilu, obětoval se Jirka jr. pro záchranou misi a vydal se jej stíhat. Chvíli to sice vypadalo, že je budeme muset škrtnout oba, nicméně Mamut se naštěstí zadrhnul o pumpu dále a tak se vrátili. Tím pádem nás bylo devět.

Od pumpy jsme se trošičku zahřáli dalším dokopečkem k Aritmě, která už asi není ani Aritmou, ale každý ten barák zná jako Aritmu, teda doufám, a odtud jsme to sjeli zadem do Šárky a za chvíli jsme už konečně byli u restaurace za koupalištěm u Veselíka. Měli výbornou jitrničku a zabijačkovou polévku, Machna si dala neuvěřitelně smradlavý romadúr a někteří zůstali u klasické opečené sekané. K tomu čaj, pivo a groček, na závěr panáčka, no a mohli jsme pokračovat dál.

Projeli jsme Šárkou ke Džbánu, objeli jsme koupaliště, zadem Koospol a za chvíli jsme už zase byli na dohled pumpě ÖMW. Teď už jsme k ní ale nezajížděli. Sjeli jsme na Červený vrch a odbočili jsme z Evropské na Hanspaulku. No a tady nás zase čekal trošku crossík - vzali jsme to zadem lesní pěšinou typu „s Vrstevnicí po vrstevnici“, abychom si zase trošku užili přírody. A než jsme se nadáli, byly jsme u kostela sv. Matěje. Mamut sice propagoval další návštěvu restaurace, ale nebyl příliš důrazný a tak jsme odjeli ke zřícenině Baba, abychom si zase užili nějaké ty výhledy. Výhledy byly a nádherné, jen jsme se nemohli dohodnout, zda je vidět Národní muzeum či nikoli a Vašek byl smutný, že nejsou vidět Velké Přílepy.

Ovšem výhledy nevýhledy, parky neparky - teď už se nejen Mamut, ale celý dav začal dožadovat další návštěvy hostince. Takže jsme sjeli do Lysolaj do hospody Na Březince, kde sice bylo útulno a teplo, ale vrchní o nás nejevil příliš velký zájem, takže jsme dali jedno pivo, čaj či grog a rozjeli jsme se pozvolna ke svým domovům. Byla sice ještě plánovaná projížďka Stromovkou, ale tu jsme odložili, protože se již začalo schylovat ke čtvrté odpolední a venkovní teplota k dalším výletům příliš nelákala.

Moc jsme toho dnes neujeli a točili jsme se v podstatě „na pětníku“ - pořád v lokalitě Prahy 6, ale i přesto jsme si pěkně v zimním sluníčku protáhli kostřičky a trošku rozhýbaly naše zlenivělé nožičky. Tak zase příště.

Šlapej dál !!!
Vrstevnice

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 16.06.2005