Účastníci : OAJ, Marcela, Brzi (Ivo a Michal), oba Ciboušové, Čiháci (Vláďa
a
Simča), Kojzaři (Zdeněk sen., Lída, Zdeněk jun. a Jitka), Valaši (všichni tři), Toníček s
Eliškou, Jarda (Toníčkův host z Humpolce), Veverka, David a Dráža, Olga
Vajnerová, Peki a Kúča = 24
21.8.
Pondělí - přejezd na Slovensko
22.8. Úterý - dorovnání spánkového
deficitu na parkovišti v Dolním Kubíně a pak sjezd Oravy až do Váhu (19 km),
přejezd do kempu v Liptovském Hrádku
23.8. Středa
- sjezd části Černého Váhu a pak opravdového Váhu až do Liptovského Jána (19
km), společná večeře v "kúrii" U Rudolfa a přejezd do kempu ve
Vrbově,
nahřívání prochladlých kostí v tamních termálech
24.8.
Čtvrtek - sjezd úseku Hornádu (po našem Hovnádu) z Markušovců do
Kolinovců
(27 km), přejezd do tábořiště v Německé
25.8. Pátek - společný oběd v
restauraci Salm, sjezd úseku Hronu z Bujakova do Německé (25 km),
společenský večer na tábořišti
26.8. Sobota
- sjezd Hronu z Německé do Slovenské Lupče (15 km), prohlídka Banské
Bystrice a začátek návratu do Prahy
27.8.
Neděle - ranní příjezd do Prahy
Celkem :
105 km (na vodě)
Po celý týden nás sužovaly
dva hlavní nepřátelské faktory: 1.) nevyzpytatelně proměnlivé počasí 2.)
plošně nízký stav vody na všech navštívených tocích. Spojenými silami
(samozřejmě hlavně tím naším pověstným sportovním nadšením) jsme se s oběma faktory úspěšně vyrovnali. Hron jsme už
povětšinou znali a tak nás překvapil jen mimořádně nízkým stavem vody. Orava
a hlavně Váh se ukázaly jako dost dobrý vody. Ale zase ten průtok, prostě
málo! Jen Hornád, který jsme vnitroklubově překřtili na Hovnád, nás dost
odpudil svou nepřehlédnutelnou zapraseností. Snad kdyby v jeho okolí žili
nějací méně rómští národové, dala by se jeho návštěva někdy po uplynutí
několika set
let doporučit (polyetylén se totiž ve volné
přírodě prý rozkládá dost dlouho). Pak by snad šlo opravdově vychutnat romantiku okolní krajiny. No
uvidíme... Zaznamenali jsme i slušné orientační výkony. Např. v soutěži o
titul krále ztracených posádek na nevětveném toku zvítězili Čiháci, kteří to
zvládli během tří plaveb hned dvakrát. Jinak se ale nikdo nezranil, nikomu nic neukradli (snad opravdu právě
proto, že jsme v nebezpečné oblasti obětavě drželi noční hlídku), nikdo
nezničil žádné vybavení (byť se zvenčí mohlo zdát, že jsme dělali
vše pro opačný výsledek), atd. Prostě zase slovy Toníčka : Nádherné dny.