Dvě -náctileté protagonistky stejnojmenného stripu v časopisu Reflex. Znepokojují intelektuální společnost, protože nikdo netuší, co chtějí autoři vyjádřit. Další nechápou, jakou kategorii čtenářů má Hana a Hana oslovit. A pak je tu další, nejméně stejně početná skupina, která na Hanu a Hanu nedá dopustit. I v Reflexu strip prodělal vývoj, z malého formátu se zvětšoval, dokonce Jiří X. Doležal naléhal, aby si vyměnily místo se Zeleným Raoulem dávno před tím, než se z Hany a Hany stal podivný kult. Ale proč? A co se snaží Hana s Hanou sdělit světu?

Máme co do činění s nefalšovaným postmoderním kultem. Můžeme zaslechnout, že to přece není možné, že Hana a Hana nemohou existovat, že jsou zcela vykonstruované a nereálné. Ale opak je pravdou. Střední školy jsou plné takovýchto Haniček. Vstanou do nového konzumního dne, který spokojeně prožijí nezasaženy tvrdou realitou světa, jenž jim klouže po napomádovaných hlavinkách jako voda po dobře naimpregnovaném stanu. Občas mají snahu vyjádřit se k problémům, které trápí okolní svět, občas pochopí hrozby světa, který je ale stejně tam někde venku za zdí a jenž se jich vlastně netýká – tedy pochopí je zcela po svém. Paralely jimi užívané jsou autory skvěle redukovány na propriety dívčích všedních životů. I to je jeden z důvodů, proč není možno se zlobit, že dobrých 30 % stripů končí stejnou pointou. Tedy – pointou…

Pointa je v humorných komiksových stripech nejdůležitější. Jenže u Hany a Hany pointa chybí. Pointa tkví právě v naprosté bezpointovosti, předvídatelnosti a nenápaditosti. Hana a Hana jsou dítky své doby, a kdo by dnes měl čas nebo náladu hledat a vymýšlet pointu? A nekončí se nakonec den našich -náctiletých úplně stejně? Buďte si jisti, že končí.

Můžeme se pohoršovat a můžeme se tázat, zda a proč Haničky číst. Stejně tak další podobné komiksy. A co teprve když nás Hana s Hanou přímo urážejí? Proč vlastně vycházejí? Vycházejí, protože doba si jich žádá. Je konec Mirků Dušínů a ani James Bond už se dnes moc nechytá. Hana a Hana jsou ale dokonalé, přímo předurčené k tomu, aby ukazovaly cestu tisícům a tisícům. Protože když zvednete hlavu od svého Marcela Prousta a podíváte se z okna, zaposloucháte se do rozhovorů dívek, které jedou s vámi v autobuse, se kterými stojíte frontu u pokladny a které potkáte v obchodech v období slev, spatříte ne jednu, ale tisíce Han! A jedna bude mít vlasy modřejší než druhá a třetí prsa větší než ta čtvrtá a všem dohromady se bude líbit „Majk“, ale budou chtít chodit s „Dýdžejem“. Jsou všude kolem nás, jen my nechceme vidět je a ony nechtějí vidět nás. Žijeme v takzvaných paralelních světech, jež se však více než často prolínají. A nejvíce se prolínají na stránkách Reflexu v půlstránce Hany a Hany.

BB/art se chopil příležitosti a vydal knihu vybraných epizod těchto dvou mladých zástupkyní něžného pohlaví. Po grafické stránce se knize nedá nic vyčíst a kresba (Miloš Gašparec) zaujme svým moderním „free lookem“. Ve stránce textové (Miloš Čermák), nepočítáme-li Hanu a Hanu jako takovou, by stálo za to odstranit prohřešky proti češtině, když už se jedná o sebrané vydání.

Pokud Hanu a Hanu neznáte nebo pokud doma s žádnou nebydlíte, při otevření této knížečky se může stát, že objevíte nový vesmír. Na první pohled neškodný a jednoduchý; na stranu druhou poněkud alarmující.