motto:
...jen pády posouvají hranice našich dovedností
dál,
protože svědčí o snaze jet na hraně, či za hranou...
Následující obrázky ukazují, jak se dá jezdit
až na
krev
po clicknutí na kterýkoliv obrázek na tebe vybafne tento ale velký obrázek v celé své kráse
  |
pád
roku 1998: Radana Dvořáčková, výňatek
z kroniky z akce Konopí: Z původně široké cesty jsme se ocitli na uzoučkém chodníčku typu vpravo stráň, vlevo potok, což v 15:05 na vlastní kůži okusila Radka, čímž se nejen zapsala na první místo pádů tohoto výletu, ale i všech pádů v historii BBCC vůbec. Ačkoli jako jediná nepostřehla v původním plánu zmínku o koupání, ocitla se i s kolem - stylem padni jak padni - v Konopišťském potoce, takže nám mohla zcela fundovaně sdělit, že toto místo není vhodné ke koupání, protože je zde plno bahna a špinavé vody. (Toni, nelituj zničeného filmu. I tento okamžik v nás nesmazatelně zůstane navždy.) A zatímco my jsme byli rádi, že Radka přežila vše jen s malinkou oděrkou na noze, ostatní turisté nelibě nesli, že jsme na tomto úzkém a poměrně frekventovaném místě způsobili dopravní kolaps srovnatelný s Letenskou plání ve špičce. Rychle jsme vytahali z batohů různá rezervní oblečení, aby se Radka mohla převléci a zjistili jsme, že v tomto směru je ze všech nejvybavenější nejmladší členka Johanka, která se svými čtvero kalhotami překvapila i samotného otce Jirku - její oděv se ale zase vzhledem k velikosti stal nepoužitelným... |
 |
Tohoto zoufalce jistě všichni snadno
poznáte. Brziho silniční lišej ukazuje, že to
myslí s cyklistikou vážně. Při akci BBCC HojVoda 1998. Podrobnosti o nehodě pro poučení budoucích generací zatím nemám. |
 |
Brziho synovec Michal (=Malej Brzi) nezapře pokrevní příbuzenství.
Okouzlen voláním jarní přírody pustil ruce z řidítek, aby se mohl více kochat... To bylo při akci BBCC OkoHoBu 1999. |
 |
Takhle se dá skončit, když se nepodaří
skočit. Jarouš po překonávání příkopu přistál na tvář, aby svým tělem změkčil dopad kola. |
Jája s mladým Chorvatem po impaktu [IIustrativní obrázek, nikoli skutečná fotografie]  |
Jája a její slavná srážka u moře: Akce BBCC Ugljan 1999: zde se lze podívat na pozvánku na akci nebo na history z akce. Výňatek z history: V další obci - Sušice (nenechte se zmást, skutečně byli na Ugljanu a ne v Jižních Čechách) jsme už neměli příliš možností k obdivování památek, protože se stal úraz (no, ale na druhou stranu, Jájin nos stál nakonec za obdiv také): Těsně kolem rohu domu se řítil chorvatský kluk a svojí tvrdou chorvatskou hlavou narazil do Jájina měkkého českého nosu, který snad během jediné vteřiny opuchnul tak, že měl téměř dvojnásobnou velikost. První pomoc poskytl Honza - polil Jáje hlavu minerálkou. Druhou pomoc poskytl Jirka, který přiběhl s utěrkou a ledem, kdesi obratně vylouděnými a výsledek se konečně dostavil - otok začal pod ledem docela rychle splaskávat. Jája seděla na betonu (zajímavé bylo, že druhý den prohlásila, že jí bolí více zadek z toho sezení než nos od toho nárazu), aby doktorka Dorka mohla zkontrolovat, zda nos není zlomený. Nebyl, takže jsme se ještě snažili zjistit, jestli nemá Jája otřes mozku (to hlavně proto, zda může jet nebo zda máme dojít pro auto). Osvědčený test - zavřít oči a strefit se prstem na špičku nosu zvládla Jája brilantně, ovšem dle Zdeňka nebylo žádné umění strefit se prstem do tak obrovského nosu. Přesto ale raději odešel s Jájou domů, aby si mohla odpočinout. No a pokud Vás zajímá jak dopadl Chorvatský kluk - přežil bez úhony a jen tak bezradně postával kolem jakoby se chtěl omluvit, k čemuž ale nakonec nedošlo |
 |
"Další z kousků našeho neúnavného
přispěvatele, Iva Brzáka, a.k.a. Brziho. Hutná expresivní malba sražené krve je nezaměnitelným rukopisem zrádnosti toulek po sluncem zkoupaných předjarních cestách, kde rozbředlý sníh se mění na souvislou vrstvu ledu... Azurově modrá ozdoba není plesová rukavice vhodně doplňující hrdinovy spodky, nýbrž sklolaminátová dlaha suplující klasickou sádru pro hojení zlomeniny malíčku, jejíž röntgenový snímek je vložen do výřezu. Místo a čas: Borek nad Sázavou, únor 2000." |
 |
Brč
-
nesmírně šťastný, že se konečně dostal na traumatovou stránku, a to prvním
sněhotraumatem: První jarní den 21.3.2000 se nechal na akci BBCC Montafon - Sivretta Nova přemluvit a vzal si lyže místo prkna. Výsledkem jeho druhé jízdy na lyžích v této sezóně byla srážka s holkou (bezstarostně postávající na sjezdovce = nekázeň), kutálení se s ní cca 50 m po svahu dolů, poté rozražené obočí - potažmo monokl, sedřený nos, zhmožděné koleno, zhmožděná ruka. Rakouský doktor dal sice Brčovi údajně zlomenou ruku do sádry, ale v Praze se později ukázalo, že ruka sice zlomená byla, ale úplně jinde a před pětadvaceti lety, takže sádra mohla jít dolů... Poznámka: Té holce se nestalo nic. Poučení: Držte se raději prkna - nebo ještě lépe: nedržte se ho ale jezděte na něm - a ne na lyžích! |
 |
Zbyškův slavný Come-Back do BBCC na akci Medonosy. |
 |
Toni
letěl 14.10.2001 jako pták, jak o tom sám píše: ...v neděli jsem udělal na akci KoloBěžky II. asi 3 km před cílem salto i s kolem. Při sjezdu z kopce jel někdo přede mnou a já jsem neměl patřičný odstup, pak přišla prudká zatáčka doprava, ten dotyčný(á) zabrzdil, já trošičku později a abych do něj(ní) nevletěl, tak jsem ty brzdy zmáčknul opravdu tvrdě. A protože to byla zatáčka 180°, tak přesně uprostřed toho oblouku, se mi zablokovalo přední kolo, otočilo se o 90° též doleva a já letěl jako pták i s kolem. Ale protože ty pády mám nějak v povědomí nacvičené (lyžování, basket), tak se mně ani moc nestalo. Mám silniční lišej na levém kolenu, na rukou, nějakou tu modřinu, trochu naražené rameno, rozdrbané rukavice a ohnutou přehazovačku. Klika byla, že jsem měl helmu, která zabránila tomu, že jsem nedostal lišej na levou tvář. No byl to můj první velký pád v BBCC. Ale jsem v pohodě. Na kole jsem z kopce sjel, ovšem přehazování už nefungovalo. Sestřička Pepa mě ošetřil nějakou pálivou tekutinou. Ještě jsme si dali za krásného teplého sluníčka palačinky a bylo nám dobře. |
 |
Radka Jandová a.k.a.
Vrstevnice hrdě předvádí svou vstupenku do galerie traumat, ke které
přišla na rodinné cykloakci o Velikonoční neděli 31. 3. 2002 na lesní
cestě nedaleko Hořic. Čtěte její autentický komentář: "Me zabarvene stehno jest dusledkem nahle zmeny povrchu cesty - nejak jsem neustala prudky prechod tvrdeho podkladu v rozbahneny teren. Zmenu v konzistenci podkladu jsem zjistila az na posledni chvili a toto jest vlastne dusledek me snahy vyhnout se padu. Zli jazykove ovsem tvrdi, ze jest to dusledek Velikonocni pomlazky a Vrstevnikovi duslednosti - ale to jest jen bleda zavist tech nevyplacenych. Nicmene me stehno o Velikonocmim pondeli v barevnosti smele konkurovalo vsem Velikonocnim kraslicim (a to i bez syntetickych obtisku)." Pozn.: marginální satelitní modřiny nezdokumentovány |
 |
Petr Jendele a.k.a. Pfyzik nám
přivezl z Lipna pěkný (zvlášt literárním popisem akce) přírůstek do
sbírky bolístek. Všimněte si, že ke zranění opět došlo při MIMOklubovní akci 20. 4. 2002!!!! "Posílám jedno foto mého cyklotraumtu. Pravda je, že po prohlédnutí jsem ho ani posílat nechtěl, protože na něm není skoro nic vidět (je to foceno až druhý den, když jsem se vzpamatoval). Při hezkém sjezdu jsem poněkud nezvládl mírnou levou zatáčku. Podle následků odhaduji, že jsem s kolem provedl kotrmelec, ale jinak mám amnézii a dění během pádu a poměrně dlouho po něm si vůbec nepamatuji. Kamarád, který mne sbíral, tvrdil, že jsem ležel zamotán v kole a v zubech držel smrk. Kromě "afrického rtu", lehce odřeného obličeje a několika modřin na levé polovině těla (ta mne ale potom bolela tak, že jsem nemohl skoro chodit) však naštěstí nemám žádné následky. Kolo má osmu na zadním kole a trochu hozené je i přední. Výplň přilby je prasklá a v jednom místě je díra bůh suď od čeho. Odřeniny téměř 0." |
 video!
 |
29. 9. 2000: První pád v přímém přenosu!
Toto fantastické salto předvedla Edita během jedné
vyjížďky v Perné. Přes hrozivost celé scény vyvázla bez zranění, když jí odmítneme započítat nespočet trnů zapíchaných do hrudi. V trávě podél pěšinky se totiž zákeřně skrývaly ořezané kmínky šípkových keřů... V záznamu nelze pominout, že za tento unikátní záběr vděčíme Toniho kameramanské pohotovosti. Doporučuji všem bedlivě sledovat i zvukovou stopu... |
video!
 |
8. 7. 2002: první významný
pád při
expedici BBCC
do Norska. a co o něm píše hlavní hrdina
Jarouš: Letěli jsme s Brčem jako o závod, našemu adrenalinovému výkonu by nechtěl přihlížet žádný pojišťovák, byli jsme děsně rychlí, vyhýbali jsme se kamenům a štěrku na cestě, přelétali přes rolety; pak Brč jako první předjel auto, které nemohlo stačit našemu tempu, potom jsem začal předjíždět i já - kynul jsem pravicí posádce, která sportovně uznala, že nám není soupeřem a klidila se z cesty, ale ouha, kynul jsem právě na roletě a pravou rukou, pak následoval možná jeden, možná další náraz rolety a levá ruka držící páku brzdy předního kola se instinktivně sevřela... Pravděpodobně díky tomu, že v okamžiku incidentu jsem ve šlapkách stál, byl můj pád rychlý a stručný - po bleskovém uvržení do neřešitelné situace jsem už byl hlavou v šotolině. Ve zlomku sekundy jsem vyhodnocoval v pádu situaci, uvědomoval si, že mi nevisí cáry kůže z pravého ramene, které vzalo větší část pádu na sebe, a to zásluhou bundy, do které jsem byl upnutý, a vyslovil krátkou modlitbičku za její neroztrhání; následně ucítil jsem prudký boční náraz do přilby, které jsem děkoval, že byla na svém místě a nakonec pocítil i rozkoš z toho, že mám zajištěný další záznam do cyklotraumat. Mezitím vystoupila posádka z vozu a začala anglická konverzace o tom, zda žiju a zda je vše O.K., omluvil jsem se jim, že jsem je svým pádem zdržel, poděkoval za nabídku pomoci a rozjel se dolů. Začaly mě ukrutně pálit odřeniny na rukou a cítil jsem, že mi teče pramínek krve po tváři. To už také dojela Jája a vypadala potěšená, že žiju. Přední kolo šlo nárazem do osmy, ale vypnutí brzdy vše napravilo, (Snad mi to centrování tentokrát LáďaPeki ukáže tak, abych to sám pochopil.) Nějak jsme dojeli k autobusu, děsně mě bolelo koleno, ale nejdůležitější se mi zdálo zdokumentovat mou nehodu, což Honza briskně provedl. Pánové řidiči milosrdně uklidili kolo, průvodce Petr ostříkl rány septonexem. potom jsem musel znovu a znovu vyprávět svůj příběh. Bolelo mě stále koleno a myslel jsem, co mi řekne Edita, až zjistí, že jsme jí roztrhal kalhoty. Ovšem po dojezdu jsem si užil svou čtvrthodinku strachu. Doktorka Dorka se chopila svého úřadu a svýma jemnýma rukama umě začala operovat. Proč každá dezinfekce musí tak šíleně pálit? Asi aby měl VPepa autentický výraz bolestivé agónie. Konečně opravdovou akci, ne jen pózy a blazeovaný výraz krajiny. Ošetřen, zdokumentován, všemi vyslechnut a olitován jsem stržil ještě jako marod úspěch v kuchyni, kde mi Míša dala dvojitý nášup čočky. Doufám, že se už žádným dalším činem do konce výpravy nezviditelním... |
 |
11. 7. 2002: druhý významný pád při
expedici BBCC do
Norska. a co o něm píše hlavní hrdinka Dorka: [Dorčin zápis ještě nemám, mohu posloužit jen nevýmluvnou fotografií aktérky anž těžce zakrývá postraumatický šok a ani netuší, že bude další následovat v ordinaci roztržitého doktora Mengele...] |
 |
...a první místo v
závažnosti následků pádu si po zásluze vybojovala
Jitka
Špillerová svou jarní cyklistickou premiérou. O pádu samotném píše Dorka: ...byl to vcelku klasický pád přes řidítka (díra v chodníku a brždění přední brzdou), odnesla to klíční kost (ta na obrázku není) a loket pravé ruky, latinsky olecranon ulnae (to je ten výběžek špičatý, když ohneš ruku v lokti! Operace spočívala v přidrátování ulomené kostičky. |
 |
O první zaznamenané trauma roku 2003 se zasloužil Marek na neBBCC akci na Velikonoční pondělí. Jarouš s Editou testovali cyklostezku v Modřanech co do její vhodnosti pro in-line brusle a Marek znuděn jejich neohrabaností znepozorněl a narazil do betonové rampy stojící při cestě... Při vší nešťastnosti celé příhody se dá ještě mluvit o štěstí, protože se alespoň nezřítil do metr hluboké jámy plné kamení a trčících armovacích želez, do které spadlo jeho kolo! Po rovnání zlomeniny v narkóze, třech dnech strávených v nemocnici a třech týdnech sádry se ruka dostává do původního stavu... |
 |
Stalo se při prvních tanečních
hodinách BBCC
na
Šámalově boudě 3.1.2004: Naši taneční mistři Myška s Majklem byli při své exhibici v plném víru tance. Dřevěná podlaha horské chaty se pod jejich pohyby lehce zachvívala. Sledovali jsme jejich výkon se zatajeným dechem. Když tu náhle se ozval srdceryvný výkřik Myšky! Mysleli jsme původně, že chce takto umělecky ozvláštnit svoji taneční kreaci a zdůraznit tímto způsobem silný erotický náboj nějakého svého ladného pohybu. Důvodem výkřiku byl ovšem její utržený nehet... |
 |
Minitrauma Ireny Mašatové-Šebestové se stalo 13.7.2004 na akci UPekHo |
 |
Radek na akci Montafon HikyBiky, stalo se při sjezdu 27.8.2004, praskla pneumatika a duše vyhřezla... |
 |
...s kopečka kolem
Stožecké hory k Dobré, který končil zatáčkou ... dál už byla jenom tma...
Markéta se probrala až na zemi objímajíc Kúču a jeho kolo. stalo se na akci Stožec II. 31.10.2004 |
 |
Ctiborův vstup do knihy odvahy, hrdinství a slávy se odehrál 15.1.2005 na poloutajeném výletu Blesk uspořádaném ku oslavě nové provozuschopnosti kola Honzy Chalupského... [viz předchozí záznam] |
 |
Jarouš vrací úder! Dravý
comeback do světel ramp, tentokrát ovšem zraněním z lyží.
...stalo se za spoluúčasti Maruny a Podčarovky, se kterými jsme si vzali den volna, abychom se 26.1.2005 bez front oddávali lyžování na Ještědu. Chtěl jsem projet nahrnutým sněhem na urolbovanou cestu vedoucí ke sjezdovce, jenže se ukázalo, že "narhnutý sníh" byl ve skutečnosti ledový mantinel pevnosti betonu, o který se moje lyže zastavily, zatímco tělo katapultované z vázání pokračovalo po ladné balistické křivce ještě několik metrů vzduchem, než se zastavilo o odspodu přikvapivší planetu. Tvrdé přistání mi krátce vyrazilo dech a hlavně zhmoždilo rameno a nepatrně naštíplo hlavici kosti pažní. |
 |
Jája
již potřetí na této slavné tramatové stránce (poprvé jako zachránkyně,
podruhé a potřetí jako oběť). Stalo
se 8.5.2008 při prudkém
sjezdu z hory Monte Baldo u jezera Lago di Garda v Itálii. |
 |
Brč
- již zoufalý, že stále po tolika letech nemá na těchto stránkách žádné
cyklotrauma, vrhl se střemhlav do maliní: po celkem
nevinném pádu do trávy (po
občerstvení v Hradešíně) se při stíhací jízdě snažil dohonit ostatní,
cesta byla ovšem tak zarostlá maliním, že nemohl dopadnout lépe, než
jak je zachyceno na fotce. Stalo se 11.7.2010 na akci Petit chateau na kolech kolem Českého Brodu. |
| a kdo bude další? |
Tato stránka nachází svou inspiraci v "Crash and Burn", kam jste pro srovnání zváni (poznámka Brč: tyto stránky už ovšem nějak nefungují nebo co). Jen se tím potvrzuje, že naše malé české pádíčky mají daleko do světové úrovně.
Pokud máte ještě jiné fotografie svých neslavných konců, prosím, zašlete je s krátkým komentářem Jaroušovi (autorovi této stránky), aby bylo možné tyto hrůzy rozšířit o další hrůzy.
 BBCC - na hlavní stránku |
správce
stránky:  Honza Brče-mail:  Brc@BBCC.cz |
naposledy
upraveno: 30.07.2010 |
