Ahoj,

tak nám nastal předvánoční čas, ale ne všichni měli chuť trávit jej úklidem či pečením vánočního cukroví. Takže proč nevyjet na kole.  A jak je vidět z esemesek, chystali jsme se důkladně a  BrJájové se přípravou akce zabývali celou noc velmi intenzivně:

Takže, kdo nepekl a přijel k BrJájům na Manovku:

	BrJájové (překvapivě)
	Vr - na kole
	OAJové
	Láďa Čihák
	3x Valaši
	Zdeněk - na kole
	1/2 Vašavky (= Vašek) - na kole (měl to nejdál - z nádraží Bubeneč)
	Jirka Kr. sr.  - na kole

…celkem 12 lidí…  
(+ Kristýna inkognito ve svém pokoji)

Omluveni:

	Jedlovci - byli nemocní
	Radana - pekla štrůdl

Postupně, jak jsme přijížděli, zasedli jsme k punči a k cukroví. Jen Jirka sr. přijel a hned bouchnul dělobuch, čímž vstoupil v lehkou nelibost u domácích i u sousedů. Po třetím dělobuchu mu pak byly další „dělostřelecké“ pokusy majiteli nemovitosti zakázány, čehož s nelibostí, ale k radosti všech, uposlechl.

Dost dlouho trvalo, než jsme vypili dostupné zásoby uvařeného punče, zkrátka na kola jsme vyjeli cca v 11,40. Na druhou stranu ale už byl ranní chlad ten tam a bylo celkem příjemně.

Z Manovky jsme jeli do Hvězdy, kde nám Vašek ukázal geometrickou základnu - či jakýsi důležitý geometrický bod, podle kterého se zaměřují přístroje, Jája udělala výklad a Jirkovi sr. prasknul plášť a vyboulila se mu dušička. V důsledku toho pak z Hvězdy odjel domů, aby přezul a dojel nás zase zpátky na Petříně.

My ostatní jsme nejdříve zajeli, či spíše neplánovaně bloudli, k Břevnovskému hřbitovu, kde někteří tvrdili, že přes něj vede zkratka k Břevnovskému klášteru. Pak ale přece jenom zvítězila pieta tohoto místa a tak jsme zanechali jakýchkoli průzkumnických akcí a objeli jsme to přes Markétu. Schody k Břevnovskému klášteru pak byly dosti uklouzané, takže cesta dolů byla více než krkolomná. Nicméně prošli jsme všichni bez úhony. Jen klášter jsme si neprohlédli, protože byl zavřený.

Značná namrzlost terénu se projevila i na další cestě - hned u rybníků pod Břevnovským klášterem sebou práskla Jája a Edita. Já s Marcelou a Láďou jsme tu kluzavku raději objeli okolo přes sídliště.

A pokračovali jsme dále. Zastavili jsme se u Kajetánky. Dříve krásný zámeček sloužící svého času Pionýrské organizaci Prahy 6, co by Dům pionýrů a mládeže, dnes silně zdevastovaný chátrající objekt, co by důsledek restitučního řízení. V tomto případě se přímo nabízí otázka jak hrozný byl pro tento objekt totalitní režim a jakého osvobození se mu dostalo za současné demokracie. No nic, to jsem jen tak zamáčkla slzu neboť jako pionýr ještě pamatuji „kvetoucí“ doby tohoto zařízení...

Hned vedle Kajetánky se nachází bývalý statek či usedlost Petynka, která všechny doby šťastně přežila. Velký podíl na tom určitě má jakási duchovní organizace, která tuto budovu získala ještě v době předrevoluční a velmi se zasadila o udržení tohoto objektu v oku lahodícím stavu. Objekt fungovala stále (myslím) částečně funguje jako Lidová škola umění, či jak se to dnes jmenuje. Zkrátka chodí se sem na klavír a na flétnu a na různé jazyky a já nevím na co všechno ještě. A pamatujete - svého času zde byl provozován i velmi známý rockový klub Petynka - jeden z prvních v Praze.

Pak jsme přejeli Patočkovu ulici a připomněli jsme si již neexistující statek Malovanka. No a potom jsme si to kolem Strahovského kláštera a podél hladové zdi vyšlápli až na Petřín. Možná jste to ani nezaregistrovali, ale toto je jediná cesta do Petřínských sadů, kde není zakázán vjezd cyklistům. Na všech ostatních vjezdech tento zákaz najdete. Takže když budete chtít jet přes Petřín, s čistým svědomím můžete tenhle kopec zdolat jen z této strany .

Pod rozhlednou jsme objevili otevřené občerstvení. Hurá !!! Byly dorty a koláče (za 20,-- a 25,-- Kč), opékaná klobása (za třicet) a punč (také za třicet), kterému jsme všichni podlehli - ne nadarmo nesla tahle akce podtitul „od punče k punči“. Jen Láďa Čihák si dal pivo a grog, ale nakonec si dal i punč, aby Brč nenadával.

Krásně zahřátí a odpočinutí jsme vyjeli dál - přes Růžovou zahradu k hladové zdi a pak dále přes zahradu vily Kinských (to bylo tam, co bylo to jezírko se sochou lachtana) na Strahov. Tady jsme to projeli kolem studentských kolejí a pak kolem zahrady Kneislovka a kolem OIRT k bývalému statku Ladronka, který  v době porevoluční proslul hlavně jako squaterské centrum, několikráte násilně vyklízeno. Ano, ano, bylo to právě zde, kde squatři nabídli Obvodnímu úřadu platit symbolické nájemné za pronájem tohoto místa a nebyli uspokojeni ani jako jediní zájemci o tyto ruiny. A bylo to právě zde, kde byl pak při násilném vyklizení vyklizen i synátor pana Mattého, v té době to mluvčího pana prezidenta, jenž se ovšem ke svému potomkovi z prvního manželství odmítal znáti. Na druhou stranu, synek se také příliš nechvástal svým příjmením. Nyní se zde již několik let plánuje rekonstrukce a přestavba na jakési zábavní odpočinkové centrum, ale zatím jsme mohli tak akorát obdivovat velkolepé plány vystavené na bilboardu vedle zbytků bývalého stavení. No, snad se to jednou podaří i vystavět…

Z Landronky jsme to vzali na Vypich a odtud jsme ještě zajeli k mohyle na Bílé hoře. Místo kochání se dějinami na tomto pietním místě se ale některým podařilo rozšlapat… prostě psí exkrament, čímž historičnost tohoto místa vzala za své. A tak jsme se tak akorát vyfotili s památníkem na památnou bitvu a pak jsme se povětšinou jen klouzali z nevelké mohyly na bitevní pole.

No a odtud to už k BrJájům bylo jen co by kamenem dohodil. Ovšem v tomto okamžiku se ukázalo sídlo na Manovce býti nedobytným, protože právě teď BrJájům došlo, že nemají klíče od baráku a Kristýna se již rovněž doma nezdržuje, neboť odešla za svými zájmy kamsi do centra. Naštěstí Zdeněk sebou měl klíče od zeleňáka (pro neznalé od zeleného favorita), takže Brč mohla zajet k mamince pro náhradní klíče. Nám ostatním bylo zatím nařízeno shlédnout ještě starý hřbitůvek na Manovce. Těžko říci, kdy vzniknul a kdo zde vlastně byl pochován, ale místečko to bylo nádherné a kdyby nebylo zapomenutých klíčů, ani bychom si jej nevšimli. Koho by také napadlo, co se může za tou nízkou zídkou skrývat.

A ještě jednu výhodu zapomenuté klíče měli - Brč se nevracel a tak jsme si ještě jednou vyšlápli dokopeček ke klášteru Bílá hora. A tady nás čekalo překvapení - klášter byl v tomto předvánočním čase zcela neočekávaně otevřen a tak jsme měli možnost prohlédnout si alespoň vnitřní nádvoří lemované podloubím. Byla to nádhera. Tenhle klášter rozhodně nezapře, že byl kdysi klíčovým místem na poutní a obchodní cestě, kde se střídali lidé z různých vrstev a různých vyznání. Svého času určitě uspokojil každého pobožného člověka, který zde hledal duchovní útěchu. Těsné sousedství se zájezdním hostincem pak dává tušit, že tohle místo, kdysi stojící před branami Prahy, bylo velmi vyhledávaným. Tady to prostě „žilo“.

Rekapitulace
Najeto:	19,8 km
Čistý čas:	1:50
Prům.rychlost:	10,8 km/hod.
Převýšení:	2.946 výškových metrů - podle Vaška, který jel z Bubenče. Schválně, kdo z vás se nad tou cifrou pozastavil .

No a protože se už mezitím vrátil Brč s klíči od domu, vzali jsme útokem teplo BrJájovic domova. A zase se vařil punč a zase bylo cukroví a naše řady se rozrostli ještě o další, kteří v průběhu dne douklidili a dopekli co douklidit a dopéct potřebovali - přijeli:

	Toni
	Mirek a Hanka
	Ryšavka
	PeDorky
	Peki

Punče jsme vypili hezkých pár litránků, cukroví jsme snědli do poslední drobečku a pozdě v noci jsme se s přání krásných Vánoc postupně rozjížděli ke svým domovům.

Tak šťastné a veselé.  Šlapej dál !!!
V Praze dne 13.11. 2003
Vrstevnice

originální History.DOC od Vrstevnice je ke stažení zde

BBCC - na hlavní stránku

správce stránky:  Honza Brč e-mail:  Brc@BBCC.cz

naposledy upraveno: 14.11.2003 14:52