BURČÁK HISTORY zpět

V Praze dne 5. října 2000

název akce: Burčák
akce číslo: 24
místo konání: Mikulov - Pálava
termín konání: středa 27. září - neděle 1. října 2000

…tuto History bych ráda věnovala Fialákům a zvláště pak Jáje, neboť to byl JEJÍ skvělý nápad…

Člověk nemůže mít všechno. A tak jsem si musel položit základní otázku
- obojí povznáší, ale co víc, cyklistika s BBCC nebo polosuché bílé? 

Zúčastnění:

od středy 27. 9. večer

• Vr. + Vrčka + červený Favorit
• Oaj + Marcela + Felicie
• PeDorka + Vítek + Terda + modrý Forman
• 3x Fialáci + zelená Felicie
• Toni + Radana + Espace (Renault)
• Brč + hnědometalízovaný Talbot
• Brzi + Michal + Favorit
• Pfyzik + Mladej Pepa + Hrošík + Omega (Opel)
• 4x Kalivodi + Astra (Opel)

…22 lidí + 1 pes + 9 aut…

od čtvrtka 28. 9. dopoledne

• Jirka Kr. jr.
• Jarouš + Edita + zelená Felda

od čtvrtka 28. 9. večer

• 2x Pospíšiláci (Irena + Petr) + stříbrná Octavia
• Petr Š. + Radek + Martin + Felicie

…30 lidí + 1 pes + 12 aut…

na pátek 29. 9. večer

• 3x Zmeškaláci (Tomáš + Blanka + Ondra) + Octavia

…33 lidí + 1 pes + 13 aut…

Lokalita:
Celé čtyři dny jsme strávili v lokalitě zvané Pálava, což je krátké označení pro Pavlovské vrchy, jejichž nejvyšší vrchol Děvín dosahuje výšky 554 m n/m, a které tvoří nepřehlédnutelnou dominantu jižní Moravy. Jako přízrak se z okolní, téměř absolutně rovné krajiny vynoří ten impozantní masív bílých skal, jakmile se člověk přiblíží svým vozidlem k Novomlýnské vodní nádrži. Bez mučení se přiznám, že jsme s Vrstevničkou celou cestu od Brna, neustále sledovaly mapu a různé odbočky, abychom nepřejely či nezabloudily. Jakmile se ale po levé straně vynořil hřeben bílých skal, okamžitě jsme začaly tušit, kde je cíl naší cesty. Zatím jsme však netušily, že v nadcházejících dnech budeme tuhle “terénní vlnku” ztékat na svých kolech ze všech stran…
Pavlovsktáhnou se v délce cca 20 km od Dolních Věstonic přes Mikulov až do Rakouska. Celá lokalita vyniká četnými nalezišti geologickými, paleontologickými a archeologickými a rovněž pro některé druhy fauny a flóry je to jediné místo výskytu na území ČR.
Dalším charakteristickým prvkem zdejší oblasti jsou povrchové stojat  a Novomlýnská vodní nádrž (jde o rozsáhlé vodní dílo é vody vytvořené převážně člověkem jako je soustava rybníků v Lednicko-valtickém areálu na vodohospodářských úprav, k zadržování povodňových stavů řeky Dyje a řece Dyji v oblasti Dyjsko-moravských niv, které bylo vybudováno v rámci kkaskádou tří jezer, jejichž celková plocha dosahuje asi 3.230 ha. V roce  velkoplošným závlahám na území zhruba 45.000 ha zemědělské půdy. Je tvořena 1980 V roce 1981 byla napuštěna Střední nádrž, tzv. Věstonická a v roce byla napuštěna, na místě původní obce Mušov, Horní nádrž. - tzv. Mušovská. 1985vodních ploch se vyskytují vzácné druhy vodních rostlin a živočichů a -6 byla napuštěna poslední Dolní nádrž - tzv. Novomlýnská.) Na  mnohých z těchto jsou zde dplochy patří k Národní přírodní rezervaci.ůležitá hnízdiště a tahové zastávky ptáků. Z tohoto důvodu téměř všechny vodní

Historie a archeologie:
Neopomenutelný význam má celá tato oblast již z hlediska historického. Příznivé podmínky v soutokové oblasti řek Svratky, Jihlavy, Dyje a Moravy od pradávna přitahovaly zájem člověka. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z dob lovců mamutů, což znamená, že jsou staré cca 25.000 let. Nejznámějším nálezem je pak tzv. Věstonická Venuše díky níž je již mládež školou povinná informována o tom, že se kdesi na jižní Moravě nachází neopomenutelná lokalita. Teď zacházím trošku do filozofie až fantazie, ale již jste se někdy zkusili zamyslet nad tím, kdo si kdy tuhle Venuši uplácal a proč a jak vlastně tahle soška vznikla ??? Teď skutečně nemám na mysli vědecká zdůvodnění pralidské činnosti, ale působení obyčejného lidského faktoru (či prapra…prafaktoru)…
Ale zpět k faktům - další nalezené pozůstatky dokládají osidlování zdejší oblasti Kelty, pobyt Římanů a počátky osídlování Slovany. V průběhu středověku pak byly na Pálavě vystavěny tři hrady:

• Dívčí hrady = dnes zřícenina gotického hradu ze 13. století vypáleného v 17. století Švédy
• Sirotčí hrádek = dnes zřícenina gotického hradu ze 14. století zpustlého po 30-ti leté válce
• a Neuhaus = původně gotický hrad, dnes zbytky základů kostela.

Nejvýraznější zásah do krajiny však zaznamenalo období baroka a romantismu, kdy v okolí Lednice a Valtic vznikl v mozaice parků, kanálů a rybníků jedinečný soubor rozličných a víceméně neúčelových staveb (např. Apollonův chrám, Hraniční zámek, Belveder, Minaret, Obelisk...)- dnes tzv. Lednicko-valtický areál.

Vinařství:
Zdejší oblast ale neproslavila jen Věstonická Venuše a stavby Lednicko-valtického areálu. Mnohem větší slávu (a hlavně obživu) přineslo zdejšímu kraji vinařství, jehož počátky spadají až do 15. století. Původně se zde pěstovala modrá odrůda vinné révy, ale neustále se zvyšující obliba v červeném víně způsobila placení desátek vrchnosti. Z “úsporných důvodů” se tedy začala pěstovat zelená vinná réva a bílé víno začalo vytlačovat červené. V dnešní době se zde ze 75% pěstují bílá vína, zbytek jsou pak vína červená.

Mikulovská vinařská oblast se řadí svojí plochou 2600ha vinic na první místo. Její vinice jsou chráněné před studenými větry vanoucími z Dyjsko-svrateckého úvalu a patří k nejteplejším místům jižní Moravy. Uprostřed jinak rovinaté krajiny se zdvihají vrchy Pálavy, což je nejsevernější výběžek vápencových Alp, na jejichž úpatí se nacházejí nejlepší viniční trati této oblasti. Na převážně vápenitých a pískovcových půdách se pěstují Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský i rýnský, Sauvignon, Chardonnay a celá řada novošlechtěných odrůd jako jsou Pálava a Aurelius, pocházejících ze šlechtitelské stanice v Perné. Nechybí ani experimentální výsadby francouzských modrých odrůd jako jsou Merlot a Cabernet Sauvignon.

Citát - H.Baker: Kapesní průvodce 2000 po vinařských oblastech a vínech České republiky, p.89

Ubytování:
Naší základnou se stala vesnička Perná, kde jsme měli pronajaty tři domky (čp. 37, 40 a 41) - za každý jsme platili denní paušální taxu (celkem 4.800,--/noc) a majitelům bylo jedno, kolik se nás tam vměstnalo. Vešli jsme se všichni bez problémů a kromě Pfyzika a nějaké té omladiny vyzbyla na všechny postel či rozkládací křeslo. Každý domek měl vlastní sociální zázemí a kuchyňku, sezení před a za domem a v prostředním domku byla velká společenská místnost s krbem, kterou jsme okamžitě prohlásili za PVSku.
Díky poloze domků na samém konci vesnice (mezi sklípky) jsme byli absolutně stranou od vesnického života, takže odpadlo riziko rušení poklidného nočního vesnického života naším bujarým projevem a naopak.

Počasí:
Ačkoli byl konec září, počasí nám neuvěřitelně přálo - to teda Fialáci také objednali dokonale. Po celou dobu neklesala odpolední teplota pod 22° C. Ráno a k večeru jsme si sice trošičku chladna užili, ale jinak nám téměř celý den svítilo Sluníčko. Brč se dokonce koupal v Novomlýnské nádrži, ale nikdo kromě něj u toho nebyl, takže nelze říci jak moc se namočil…

Středa 27. září
…den sjížděcí a zachlastávací, takže není ani co dodávat…
(snad jen - víno teklo proudem, tančila se polka, letkis i tango a nejvytrvalejší z nás šli spát až kolem druhé ranní a to notně unavení…)

…jo a ještě nelze opominout jednu událost dne - po náročném úterně-středečním nočním “jednání” zjistil Brč při ranním střízlivění, že mu chybí mobil, takže se do Perné dostavil silně imobilní - dost nezvyklá situace, zvláště pro ty, kteří byli zvyklí na to, že Brč má mobil vždy a všude při sobě v neustálé pohotovosti. A ačkoli si Brč po celou dobu liboval, “jak mu ten mobil vůbec nechybí”, byl velmi rád, že se jeho starý dobrý Ericsson 628 nakonec našel (obsluha restaurace evidentně zjistila, že za něj v bazaru nedostanou skoro nic a tak ho radši vrátila…).

Čtvrtek 28. září
…a nastalo ráno po bujaré noci, takže ne každému se vstávalo dobře…

Kolem deváté jsme všichni (teda kromě Brče - rejpu, že jo Brči???) obdrželi na své mobily zoufalou zprávu od Jirky Kr. jr., že vyjíždí z Prahy a ať na něj proboha počkáme - Jája však obratně s Ilonou vyřešila místo srazu, takže jsme se na Jirku prozatím nevázali…

9,30 - přijel Petr Š. s Radkem, ale zhruba za hodinku nasedli do Renaulta (ačkoli přijeli Feldou) a odjeli do Vídně pro Martina

My jsme se poměrně dlouho nemohli vymotat, ale pak nějak došla Zdeňkovi trpělivost a začal odpočítávat. Jeho odpočítávaných deset předodjezdových minut sice trvalo podstatně déle (naštěstí), ale výsledný efekt byl viditelný - nastal všeobecný pohyb směřující k odjezdu, což se nakonec také zdařilo.

10,45 - zatímco PeDorky teprve prostírali k snídani s tím, že “nás doženou”, my ostatní jsme pod vedením Zdeňka vyjeli směrem k Mikulovu. Dnes Jája naplánovala trasu přes Svatý kopeček, protože jsme odpočatí a tak nám trošku námahy vůbec neuškodí - k tomu byla tato “terénní vlnka” jako dělaná. No a pak byla plánovaná odpočinkovo-kulturní či kulturně-odpočinková projížďka Lednickým zámeckým parkem. Oběd byl, na doporučení domorodců, naplánován na Hraničním zámku (kde bylo domluveno rovněž setkání s Jirkou Kr. jr. a posléze i s Valachy).

Perná - po cyklistické stezce do Bavor = příjemná asfaltová silnička mezi poli téměř po rovině

11,15 - do Perné dorazili Valaši a vyjeli za námi. Ve své urputné snaze nás dohant, se jim však podařilo nás předehnat, takže na nás nakonec ještě dost dlouho čekali…

Bavory - Mikulov = pokračovali jsme dál po asfaltové silničce, ale již se zde začínaly projevovat znatelné “terénní nerovnosti”. Na vrcholku jedné z takových nerovností Pfyzik píchnul - koho to zajímá, tak to bylo poblíž nevelké vápencové skalky mezi poli zvané Kočičí skála, kde se na poměrně malé ploše soustřeďuje značná část charakteristické květeny Pavlovských vrchů jako je kosatec nízký, len chlupatý (Řád: kakostokvěté (Geraniales), Čeleď: lnovité (Linaceae) Prastará kulturní rostlina, původem z Přední Asie.), sápa hlíznatá atd. (jak co vypadá, to by vám asi nejspíš řekla Edita). A zatímco pár z nás (Zdeněk, Kalivodi a já) dělalo Pfyzikovi při píchání společnost, ostatní jeli dále s tím, že se sejdeme na Sv. kopečku. Ale nepíchalo se na té “větrné hůrce” zrovna nejlépe. Nejenže tu nebyla žádná hospoda, ale vzhledem k tomu, že jsme se nacházeli na zcela odkrytém místě, užili jsme si povětrnostních podmínek do sytosti - nutno ovšem dodat, že ve zdejším kraji vede většina cest zcela nekrytou krajinou, kde člověk vzdoruje různě silným povětrnostním vlivům i za naprostého bezvětří…

Jakmile jsme ale vyjeli na silnici, jeli jsme nádherným skopcem až na náměstí v Mikulově, kde jsme potkali Dvořáčky/Štěpánky a jakási tlustá nerudná Rakušanka nám vynadala, že stojíme v cestě a nemůže projet. Naštěstí odjela dřív, než jí to Toni stihnul “po rakousku” vysvětlit…

po modré na Svatý kopeček = tak tohle byla cesta pro šílence našeho typu jak dělaná. Začínalo to schodama, pak jsme kola drali kousek lesem přes různé kameny a kamenité schody až jsme se dostali na odkrytou část tohoto vápencového vrchu typu stepi, kde lze údajně nalézt kosatec písečný, kavyly (např. Kavyl vláskovitý = Stipa capillata, Řád: lipnicokvěté (Poales, syn. Graminae), Čeleď: lipnicovité (Poaceae) = Vytrvalá, hustě trsnatá, téměř 1 m vysoká sivozelená tráva. Stébla nahloučená, přímá, kolénka ukryta v pochvách. Listy štětinovité, na okraji drsné. Laty řídké; plevy zelené, krátce osinkaté, pluchy s osinami zprohýbanými, až 15 cm dlouhými, bez pérovitých chlupů. Kvete v červenci a srpnu. Roste na výslunných stráních a travnatých nebo kamenitých svazích v nižších polohách teplejších oblastí. Osiny pérovitě chlupaté, nezprohýbané nad kolénkatým ohybem má kavyl Ivanův = S. joannis, známý pod jménem "vousy sv. Ivana". Všechny druhy jsou chráněné.) nebo sesel sivý (tady se mi, bohužel, nepodařilo zjistit, co to je). Zalesněné svahy jsou pak údajně lokalitou výra velkého.

Horní úsek Svatého kopečku byl absolutně nekrytý a dost to foukalo, ale výhled jak na Mikulov, tak na Pálavu i Rakousko stál rozhodně za to. Nevím, jak přední voj, ale my opoždění jsme byli, po počátečním náročném výstupu, absolutně unešeni. Fotili jsme se a filmovali jsme se s Mikulovským zámkem i bez něj a vůbec jsme nedbali na to, že na nás ostatní nahoře u kostela sv. Šebestiána již poměrně dlouho čekají a že je vítr ošlehává ze všech stran.
Až později jsme zjistili, že někdy v této době se Valaši, jedoucí za námi, ocitli před námi, neboť po té, co odkudsi ze zdola analyzovali hemžení BBCC na Sv. kopečku, objeli jej po silnici…
No a nelze opomenout vydatnou pomoc Malého Brziho, i když ten pak přiznal, že ho k dobrému skutku dohnalo hlavně nudné nezáživné sezení a plkání na schodech kostelíka. Zkrátka několika z nás (nebo alespoň mě a Dorce) vyvlekl kolo na vrchol. Já osobně se přiznám, že ve chvíli, kdy mi sebral kolo, jsem vůbec nevěřila v to, že se na vrchol Sv. kopečku vůbec někdy vydrápu…

po modré ze Svatého kopečku do Sedlece = nevím, do jaké míry to bylo a nebylo plánováno, ale ačkoli ze strany našeho výstupu nebyl kopec sjízdný žádný směrem, ze strany Jájou zvoleného sestupu se dal poměrně bez problémů sjet. Po zdolání skopce jsme nejprve předrncali kousek po dlážděné silnici a pak jsme najeli na asfaltku. Tady nás absolutně všechny (jak jsme později zjistili) dezorientoval ukazatel modré turistické značky s oznámením “dále pokračovat alejí”…
…až v jakési zemědělské usedlosti jsme zjistili, že tím nebyla myšlena ořešáky lemovaná silnice skopce, ale cesta domněle vedoucí do polí. Asi není potřeba se příliš rozepisovat o tom, kam kdo dojel - zkrátka zemědělskou usedlost jsme navštívili všichni a protože se nenašel žádný zastánce cesty zpět, projeli jsme v několika skupinách přes pole, přes potok a opět přes pole (tedy musím konstatovat, že my poslední jsme cestu měli již docela slušně projetou). Postupně jsme pak vyjížděli na palebné čáře místní vojenské posádky Mušlov (t. č. naštěstí bez výcviku). Nevím, jak se tvářil hlídkující voják u první skupiny, která se vynořila z pole, ale nás poslední již automaticky navigoval směrem ne Sedlec…
Na modrou značku jsme opět narazili až ve chvíli, kdy jsme křížili silnici. Vojsku tedy nelze upřít, že z této strany je vojenský prostor dostatečně označen cedulemi s upozorněním na zákaz vstupu (i když je sporné, zda bychom na něco takového reagovali, kdybychom na to ze strany polí narazili).
No a ačkoli nám hlídkující voják doporučoval cestu po silnici, my jsme bez problémů během deseti minut přes louky a pole dorazili po modré turistické značce do Sedlece.

po modré ze Sedlece na Hraniční zámek = příjemná prašná, ale uježděná cesta. A ačkoli jsou všude po cestě na Hraniční zámek upoutávky, co by na restauraci (a hotel) a rovněž majitelé našich přechodných domovů nám jej vřele doporučovali, v cyklooblečení nás odmítli vpustit i na záchod. Nás nenaštvali, ale sami přišli o slušný peníze. Sešli jsme se tu však s Valachy a s Jirkou Kr. jr. a Malej Brzi obsluhu alespoň naštval tím, že jim jezdil po trávníku - vzhledem k tomu, že nadávající číšník odběhl způsobem “jdu si pro kulovnici”, na další reakce personálu jsme již nečekali a pro nás nezajímavý prostor jsme urychleně opustili.

Díky našim prázdným žaludkům se však naše další cesta proměnila v “putování za jídlem” - v cyklomapě dále uváděné restaurace U Baránků a Morava nás s ohledem na počet strávníků rovněž odmítly obsloužit. Buď nevařili vůbec nebo měli 4 klobásy - a to nekecám - a ty nám odmítli vydat i když jsme byli ochotni se rozdělit. Vypustili jsme tedy zajížďku přes Tři Grácie a nejkratší cestou = po silnici - jsme jeli rovnou do Lednice.

14,45 - 16,22 - Lednice - naší jedinou snahou bylo najít hospodu s jídlem. Zámek jsme shlédli jen zvenčí a mě osobně velmi zklamal - domnívala jsem se, že tak věhlasná památka bude vizuálně v daleko lepším stavu.
Ale konečně si přišly na své naše hladové žaludky. V restauraci U zámku, či jak se to jmenovalo, nás byli ochotni obsloužit všechny a díky tomu, že jsme zúžili výběr na 2 - 3 jídla (smažený hermelín, masová směs a česnečka) v hromadné objednávce, trvalo to jen (?!?) 1,5 hodiny.

Lednice - po červené turistické značce - Bulhary - Perná = vzhledem k tomu, že bylo téměř půl páté a my jsme byli zhruba v půlce cesty, propadli jsme panice a vynechali jsme projížďku zámeckým parkem s tím, že tomuto jedinečnému areálu bude věnována neděle.
Cesta po červené značce ale byla zcela bezproblémová - nádherná projížďka podvečerním lesem po asfaltové cestičce a navíc absolutně po rovině. Od jezu Bulhary do Bulharů jsme pak pokračovali po upraveném náspu kolem řeky - tady se o drobný rigolek přerazil Tom. Ačkoli letěl přes řidítka docela slušně, nic se mu nestalo - teda až na to, že si narazil pro pány poměrně choulostivá místa a jak tak poskakoval po náspu, neustále si polohlasně opakoval: “…hlavně aby to dobře fungovalo”…

Kdybychom věděli, jak pohodová a bezproblémová bude tahle druhá půlka naší dnešní trasy, určitě bychom z Lednice tak nepospíchali a alespoň hodinku bychom věnovali ještě Lednickému parku. Ani původně obávaný dokopec z Pavlova do Kletnice nakonec nebyl tak strašný, jak to podle mapy vypadalo. A tak jsme krátce po šesté již všichni dojížděli do Perné.

Večer jsme dokoupili nových 18 litrů vína, ale po včerejším večeru byli někteří z nás již značně unaveni a odebrali se záhy spát. Chlastací čest tentokrát zachránila Gábina, Irena a Radana, a pak, samozřejmě, Brč s Oajem, kteří vydrželi až do 3,15!!!

…no a pak jsem (vzbuzena Oajovým ukládáním k spánku) začala hledat Vrstevničku - diskusí o rodičovské zodpovědnosti již proběhlo dost, takže je taktně vynechám, i když je fakt, že nejzodpovědnější řeči (až kecy) vedli ti, jejichž děti tam vůbec nebyly.
Skutečnost, že se v průběhu večera kamsi vytratila omladina i s 1,5 litrem muškátu, pro mě momentálně nevěstila nic dobrého, zvláště, když byla PET flaška vrácena zpět zcela prázdná. Nepřeji nikomu ocitnout se ve stejné situaci jako jsem byla v té brzké ranní hodině já - všude ticho, všude tma a všichni spali jak zařezaný. Ani pes nezaštěkal, o tolik diskutovaném halasném nočním chrápání ani nemluvě. Pokusila jsem se sice vzbudit Petra PP, ale valný úspěch to nemělo (i když jak se to vezme - od téhle chvíle se začal dům č. 41 na noc zamykat). Při pobíhání mezi potemnělými domky jsem se snažila rychle analyzovat situaci a rozhodla jsem se ještě nebudit Zdeňka - představa, že bych vzbudila Jáju, která by mi v polospánku vysvětlila, že noční nepřítomnost dcery je vlastně běžná životní událost, na kterou je nutno si akorát zvyknout, mě momentálně vháněla slzy do očí.
Vrstevničku jsem (naštěstí) nakonec našla. A i když na to může (a určitě i má) každý z rodičů jiný názor, mě osobně v tu chvíli vůbec nevadilo, že byla ve Vítkově posteli a po pozdějším zjištění všech událostí jsem byla velice šťastná, že se o ní někdo postaral, když neodhadla svoji míru (zatímco já jsem spokojeně pochrupovala)…
A pokud se teď nějaký “moralista” ofrňuje, ať se nejprve ohlédne nějaký ten rok (nebo spíš pár desítek let - sakra, to to letí) zpět. Kdopak může hodit kamenem…? A i když plně souhlasím s názorem, že by se tohle stávat nemělo, přesto přeji každému, aby byl po ruce také nějaký ten “Vítek”, až si jeho potomek bude připíjet na všechno možné více než unese…

Pátek 29. září
Dneska jsme vstávali poměrně brzy a vyjeli jsme asi v 10,35 a to i bez Zdeňkova odpočítávání. S prvníma kolama se rozeběhla i Terda (evidentně se bála, aby PeDorky zase nezůstali pozadu). Dneska se vůbec projevovala značnou hyperaktivitou a v košíčku se moc udržet nedala.
“Doma” zůstala jen Vrstevnička, která ráno dopadla již do“své” postele s otázkou: “…kolik vlastně váží lidská hlava…?” s tím, že ta její má alespoň metrák a Vítek, který se musel učit.

Na dnešní den byla plánována “odpočinková trasa”, protože nás večer čekal sklípek, ovšem původní plán POUZE objet Novomlýnskou vodní nádrž doznal v Jájiném podání drobnějších změn - když ta skaliska nad Pernou tak lákala…

Perná - po silnici na rozcestí před Kletnicí a dále po modré na Dívčí hrady = první kilometr po silnici byl sranda, ale stezka po modré značce byla určitě nezapomenutelná - ačkoli podle mapy měla vést téměř po vrstevnici, mnozí (nebo spíš téměř všichni) remcali, že je tahle vrstevnice pěkně kopcoidní. A remcali právem - chvíli na kole, chvíli pěšky, chvíli strmě dolu, chvíli strmě nahoru. Převážně jsme svá kola vedli. Z jedné strany se nad námi se vypínali bílé stěny skal a z té druhé se nám sem tam naskytl překrásný výhled do okolí. Zkrátka pro šílence našeho typu cesta jak dělaná a to to ještě někteří vzali z Perné přes Sirotčí hrádek, takže měli o jeden strmý krpál navíc.
A samozřejmě nelze opomenout Editin pád, který jsme zaznamenali u jedné z prvních vyhlídek - v domnění, že to, čím hodlá projet, je měkký trs bylin, zarazila své kolo do zbytků pěkně tvrdého roští. Svůj omyl si určitě uvědomila hned, jak letěla přes řidítka… Nekompromisně se tímto svým výkonem zařadila na čelní místo letošních pádů a vzhledem k tomu, že jej Toni stihnul dokonce zachytit kamerou, budou ho moci shlédnout i nezúčastnění.

cca 12,15 - 12,45 - Dívčí hrady.
Když jsem tu impozantní zříceninu “jakéhosi hradu” majestátně čnějící nad krajinou předevčírem sledovala z auta cestou do Perné, ani ve snu mě nenapadlo, že budu naopak z té zříceniny sledovat silnici do Perné, která však zcela neimpozantně, jako nicotná nitka protínala krajinu.

Dívčí hrady - po červené turistické značce - Dolní Věstonice = pro kola bezproblémový sjezd vedoucí vinicemi, kde část BBCC poměrně dost rozčílila jakéhosi motorizovaného okolo jedoucího domorodce, neboť utrhli něco trpkých hroznů v domnění, že jsou na révách zapomenuty po vinobraní. Nebyly zapomenuty…
V Dolních Věstonicích je samozřejmě muzeum vypovídající o životě našich prapra…prapředků. Já, zmlsaná Prahou, jsem měla představu něčeho ve stylu Národního muzea, ale víc jak půlhodinku nám návštěva zdejší expozice nezabrala. Vstupné stálo neuvěřitelných 10,-- Kč a sádrovou Věstnickou Venuši bylo možno pořídit za 70,-- Kč. Někteří ovšem před archeologickými vykopávkami dali přednost návštěvě vedlejší restaurace, někteří (zvláště PeDorky) u bufáče zaholdovali burčáku (Kožka po burčáčku dokonce značně ubrala na své hyperaktivitě) a Brč později tvrdil, že se jel zatím vykoupat do Novomlýnské nádrže.

Z Dolních Věstonic do Dolních Věstonic aneb kolem Střední Novomlýnské nádrže (= tzv. Věstonické) = pohodička. Původně jsme zamýšleli objet Dolní nádrž, ale protože jsme chtěli být zpět v Perné kolem čtvrté hodiny, zvolili jsme kratší cestu. Cestou přes hráz to sice dost foukalo, ale kolem nádrže se jelo suprově - samé asfaltové nebo zpevněné cesty. Chvílemi to sice pěkně drncalo, ale dalo se to přežít.
Cesta kolem střední nádrže nám trvala asi 1,5 hodiny a to jsme ještě cestou opravovali uvolněnou šlapku na Kájově kole.
V Dolních Věstonicích jsme tentokrát již návštěvu muzea vynechali, ovšem burčákem nepohrdnul téměř nikdo.

Dolní Věstonice - po silnici - Perná = po silnici kolem “moravského ropného pole” - kdo to ale nevěděl, tak to ani nezaznamenal. Zdejší “ropné věže” se rozhodně nemohou srovnávat s těmi, které známe z obrázků z Kuvajtu.

cca 16,30 - přesně podle plánu jsme dojížděli do Perné, takže jsme měli dostatek času zregenerovat se na večerní návštěvu sklípku. A přijeli Zmeškaláci.

cca 18,30 - cca 02,30 - sklípek. Nejočekávanější bod našeho pobytu v Perné byl tady a jednoznačně lze říci, že se vydařil. Ve sklípku se samozřejmě pije a juchá, takže o těchto aktivitách asi ani není nutno se rozepisovat. Takže jen pár “decentních” připomínek z průběhu večera:

• k první večeři bylo pečené vepřové, okurčičky, křen, hořčice,…jen Jarouš měl kuře…
• k zákusku byla káva a domácí jablečný koláč
• k pití byl burčák - vzhledem k tomu, že akorát dokvasil, byla původně plánovaná degustace zdejších vín odložena. Nealko pak došlo dřív, než jsme vůbec stihli zjistit, jaké je k dispozici.
• od osmi do půlnoci nám hrála cimbálovka KASANICA - nejoblíbenější (a jediná) v okolí. Hráli moc pěkně a Jaroušovi nakonec zahráli i koledu (Tichá noc) ačkoli to bylo zcela proti jejich přesvědčení a dalo to spoustu přemlouvání
• omladina nás všechny překvapila - pili jak Dáni (teda až na pár výjimek, které ovšem ze solidarity nebudu jmenovat). Poměrně dlouho jsme nic nepozorovali - v zadní místnosti sklípku v klidu “hráli karty” (těžko říci, zda je horší, když se hraje o peníze nebo o panáky) a Tomba s Ondrou jim běhali se džbánečkem pro další burčák. Když však prohučeli středem s písní “Jede, jede mašinka…” na rtech, ztichla i cimbálovka…
• ke druhé večeři byly studené obložené mísy
• Radek schytal moncla, což ovšem nebyl důsledek rvačky, ale zcela nenápadné diskuse
• Jarouš usnul lehce zmožen venku na stole skrčen v “lotosovém květu”
• a burčáku s vypilo téměř 60 litrů

Sobota 30. září
S ohledem na to, v kolik se šlo spát, jsme se vyklubali z pelíšků poměrně brzy a k odjezdu jsme byli všichni připraveni v 10,45. Dnes pro změnu zůstal “doma” Oaj, jehož kolo lehce vypovědělo službu. Byl tedy zvolen jako centrální klíčník a stíhal nás během dne alespoň autem.

Perná - Mikulov = dnes jsme to jeli (nebo spíš tlačili) všichni přes Stolovou horu. Bližší dokopec Fialáci v okolí již prostě nenašli. Odměnou za tu dřinu nám pak ale byl dlouhý sjezd až na mikulovské náměstí. Dnes nás však v Mikulově nezajímal zámek ani Svatý kopeček - díky průběžné tvorbě rozpočtu téměř všichni hledali bankomat k dotankování finanční hotovosti.

Mikulov - Valtice = z Mikulova jsme se vydali po cyklistické stezce do Valtic. Cesta to byla sice pohodová, ale díky tomu, že se jelo zcela otevřenou krajinou a foukal neuvěřitelně silný (i když naštěstí teplý) vítr, byli jsme po těchto zhruba deseti kilometrech všichni absolutně odrovnaní.
Navíc kdesi uprostřed mezi Mikulovem a Valticemi (nebo přesněji u slunečnicového pole) jsme zjistili, že nám chybí Brč. Naposledy byl viděn v Mikulově, kde jako první odchrtil z náměstí a evidentně odchrtil neznámo kam neboť správnou cestu neznajíc, mapu nemajíc, nepostřehnul, že cyklistická stezka odbočuje z hlavní silnice k nádraží. Díky tomu, že byl nejen ztracen, ale rovněž i imobilní, neměli jsme možnost zjistit, co se s ním děje - ovšem to, že se vrátí do Perné, sbalí se a bez rozloučení odjede během odpoledne do Prahy, nečekal opravdu nikdo.

Valtice - bylo kolem druhé odpoledne a všichni jsme byli utahaní jako koťata. Netoužili jsme po ničem jiném než po trošce odpočinku a po teplém obědě. Nejprve jsme obsadili restauraci U Radnice, ale moravská pohostinnost opět vzala za své - okamžitě jsme byli upozorněni obsluhou, že v tomhle počtu nás budou obsluhovat dlouho. Fialáci s PeDorkama tedy raději změnili lokál, my ostatní jsme se však již odmítli hnout.
Nejenže obsluha nelhala - opravdu jsme si poseděli v restauraci více jak dvě hodinky, ale ještě navíc kdosi odmontoval Tombovi z kola tachometr a to komplet celý i s kabely. Alespoň že se to jídlo dalo celkem jíst.

Podle toho, jak jsme dojídali a jak kdo toho měl díky větru dost, rozjížděli jsme se postupně z Valtic v několika skupinách. Část (Fialáci, PeDorky, Brzi a Valaši) jela přes lednický zámecký park, část (Kalivodi a Dvořáčci) zajeli ještě do valtického zámeckého parku, část (Vr., Pfyzik, Jirka Kr. jr., Ml. Pepa, Hrošík, atd.) jela zpět přes Sedlec a cyklostezkou přes Mikulov a Irena se nějak zapomněla ve Valticích, takže jela zpět do Perné sama po silnici.
Podle toho, kdo kudy jel, jsme pak i postupně dojížděli do Perné = mezi šestou a půl sedmou.

Dnes večer konečně došlo na dlouho očekávanou degustaci víc. Bylo to zajímavé a bylo to rychlé, neboť pan majitel potřeboval být kolem osmé večerní zase někde jinde a část z nás odjížděla pryč (Pospíšiláci, Valaši a Radana s Radkem a Petrem Š.). Dost se také na všech projevila únava po třech projuchaných večerech, takže jsme již kolem půlnoci spokojeně pochrupávali ve svých postýlkách. Tedy pochrupávali všichni až na Pfyzika, který toho, díky jakési špatné tatarce poobědvané ve Valticích, příliš nenaspal.

Neděle 1. října
Dnešní den byl ve znamení balení, placení a odjezdů. Kromě nás Vrstevnic a Jirky Kr. jr., kteří jsme nabrali kurz na Prahu, jeli všichni ještě do Lednice, kde se pak podle vlastního zájmu projížděli Lednicko-valtickým areálem až do pozdních odpoledních hodin.

Zprava - GSM Info Text eMAILserver
Odesílatel:00420606610062
Odesláno:1. října 2000 16:37

Uz jsme v brne vse ok jen fyzik zapomnel kytaru

A co říci závěrem??? Nenacházím slov, kterými bych vyjádřila naše pocity po akci Perná. Jednoznačně lze říci, že se akce Burčák skvěle vydařila. Takže Fialáci díky - bylo to rozhodně nezapomenutelné…

No a koho to zajímá, tak závěrem ještě trochu finanční statistiky. Všechno nás to všechny dohromady stálo zhruba 40.000,-- a to včetně:

…a úplně nakonec ještě pár drobností z poodjezdového Bazaru - začínám mít pocit, že se tato atrakce začíná stávat velmi oblíbenou tečkou za každou akcí. Nezapomínáte ty věci snad úmyslně ???

Odesílatel:oaj
Odesláno:1. října 2000 19:56
Komu:ALIVE-bbcc
Předmět:bazar z akce Burčák.

Při předávání našich chaloupek, ve kterých jsme bydleli na akci Burčák, jsem zajistil několik opuštěných movitých předmětů, které tímto nabízím do uzavřené aukce členům BBCC:

1. Pár ponožek dospělých světlemodrých s třemi proužky středně modrými, vůně díky čerstvě nabyté rýmě nezjistitelná, stav vcelku zachovalý, čistota nevalná, vyvolávací cena 1 panák za ponožku
2. Jedna klubová mikina velikosti XXL, použitá a oválená o zeď zřejmě bílé barvy, vyvolávací cena 1 panák za čtvereční loket mikiny na záda položené a řádně rozpažené
3. Jeden nástroj hudební, zjevně strunný, v obalu uložený, odstranitelně rozladěný, vyvolávací cena : láhev Becherovky minimálně půllitrová.

Pozn: původní vlastníci mohou předměty získat zpět po prokázání svého vlastnického práva a uhrazení minimální vyvolávací ceny.
Předměty, o něž nebude projeven zájem do jednoho týdne, budou bezodkladně zlikvidovány (týká se především předmětu sub.1)

Zájemci zasílejte své nabídky na můj mejl oaj@volny.cz
Všechny účastníky zdraví aukční komisaři OAJ a Marcela

Odesílatel:Jarmila.FIALOVA
Odesláno:2. října 2000 15:20
Komu:ALIVE-bbcc
Předmět:deka

Kdo zapomnel v Perne kostkovanou deku? Ten, kdo ji postrada, at zavola primo panu Korinkovi na tel. 0602 563108.

Jaja

A co říci závěrem??? Nenacházím slov, kterými bych vyjádřila naše pocity po akci Perná. Jednoznačně lze říci, že se akce Burčák skvěle vydařila. Takže Fialáci díky - bylo to rozhodně nezapomenutelné…

VrstevniceJ

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 26. července 2010
Copyright © BBCC, 2000