V Praze, 31. 7. 1998
Ahoj lidi,
vzhledem k tomu, že Brzimu se již brzy začne odlupovat první stroupek z jeho silničního lišeje (památka na jeden z posledních výletů naší letní akce), vynechám tentokrát úvod a rychle se pustím do History of HojVoda, abych Vás seznámila s nejdůležitějšími okamžiky naší velké letní akce (v pořadí již 11. akce) s názvem Hojná Voda (dále jen HojVoda), kdy jsme strávili týden od neděle 19. 7. do soboty 25. 7. 1998 v Novohradských Horách. Vše začalo nedělí, kdy se část účastníků předchozí akce BlaMlýn přemístila na HojVodu. Jiní se sjížděli z různých koutů republiky.
Neděle 19. 7. 1998
17,00 - do HojVody dorazili Voceťáci + Kalivodi +
Dorka Maturová, kteří cestou z BlaMlýna navštívili Český
Krumlov a podívali se na medvědy v zámeckém příkopu
18,00 - přijeli Krajčovi (Rajče + Martina)
18,30 - přijeli Fialovi (Zdeněk + Jája + Tomáš)
hodně pozdě (snad 20,30) - přijeli Pospíšilovi
(Irena + Petr + Eva), kteří cestovali až z Moravy
a nedojel Brzi, kterému u Třeboně v lese náhle nešla
vyřadit zpátečka (jak se Brzi dostal do lesa, to jsme se
bohužel nedozvěděli a stopařku Brzi zásadně popírá),
takže cestoval odtahovkou do Českých Budějovic, kde nocoval v
hotelu - jediným pozitivem při těchto útrapách bylo, že v
apartmá měli masážní sprchu, takže jim Brzi při
dvouhodinovém sprchování vytočil alespoň velmi, ale velmi
mnoho vody.
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 8 lidí
Celkem psů: 2
Celkem aut: 3
Celkem odjelo: 7 lidí + 2 auta (z BlaMlýna)
Celkem přijelo: 8 lidí + 1 v Českých
Budějovicích + 3 auta + 1 v Českých Budějovicích
Celkem jsme ujeli: nesledováno (každý podle
toho, odkud do HojVody jel)
Celkový čas: nesledováno (každý podle své
trasy)
Průměrná rychlost: každý podle svých
schopností
Počasí: krásný slunečný den, t = cca 30°
C
Trasa: BlaMlýn - Blažejovice - Český Krumlov
- Nové Hrady - Horní Stropnice - Dobrá Voda - Hojná Voda (a
mnoho jiných tras)
Cesta: silnice a zase jen silnice (někde
lepší, jinde horší)
Převýšení celkem: neměřeno
Minimální bod: nesledováno
Maximální bod: nesledováno
Snídaně: Nutela (tentokrát padlo dokonce 1,5
sklenice této lahůdky) + švédský stůl (jen na poslední
ospalce nezbyla pomazánka)
Večeře: co kdo chtěl a jídelníček na
Hojné Vodě nabízel
Pondělí 20. 7. 1998
10,15 - zdá se mi to neuvěřitelné, ale již v tuto
ranní hodinu se údajně vyjelo na výlet. (Předcházelo tomu
samozřejmě vstávání a i když to nevím přesně, domnívám
se, že rozcvička byla vynechána, a rovnou se všichni vrhli na
snídani.) Vzhledem k tomu, že jsem zatím ještě byla v Praze,
události tohoto dne znám pouze zprostředkovaně. Takže ...
... vyjeli a jeli, Tomáš Fiala se vrátil, protože mu bylo
špatně, potkali divoké prase, pak zjistili, že je domácí,
vyfotili se sním a Black ho zahnal, brodili potok, Irena padla
na znak (a narazila si záda), ztratili se, našli se, Jarmila
ztratila brýle, našli brýle, Kalivodi ztratili přilbu, našli
přilbu, nelegálně navštívili Rakousko, Dorka tam píchla,
lepilo se, koupali se, kde se dalo a utahali Blacka. A kdo chce
vědět víc, ať se zeptá Gábiny.
17,30 - přijeli Bohuňáci (Pepa + Jana + Nikolka)
20,00 - přijeli Radka + Toni a přivezli z Českých
Budějovic Brziho, který cestoval z Prahy do HojVody
neuvěřitelných 24 hodin !!!
20,20 - přijeli Brčáci (Honza + Adélka) + Vrstevnice
Takže naše konečná sestava na HojVodě byla:
- Voceťáci (Jarmila + Petra + Michal) + auto
- Kalivodi (Karel + Gábina + Kája + Tomáš) +
Black + auto
- Maturovi (Dorka) + Teri +
auto
- Krajčovi (Rajče + Martina) + kytara + auto
- Fialovi (Zdeněk + Jája + Tomáš) + basa +
auto
- Pospíšilovi (Irena + Petr + Eva) + auto
- Bohuňáci (Pepa + Jana + Nikolka) + Šmudla
+ kytara + auto
- Radka + Toni + auto
- Brzi + auto v Českých Budějovicích
- Brčáci (Honza + Adélka) + kytara + auto
- Vrstevnice + kronika
... a je nás 25 lidí + 3 psi + 3
kytary + 1 basa + 9 aut + 1 auto v Českých Budějovicích !!!
(POZOR, nejde o basu pivní, ale o hudební nástroj
správně zvaný kontrabas !!!)
Celý večer se pak večeřelo, pilo se, diskutovalo se nad mapou a hrálo se (i když použít pouze výraz hrálo se je velmi nepřesné - Pepa, Honza, Rajče i Zdeněk byli naprosto vynikající a zvlášť Rajče se parádně rozjel a chrlil jednu písničku za druhou - no a spojení 3 kytary + basa bylo naprosto perfektní a nikdo ani nepostřehnul, že v tomto složení se hraje vlastně poprvé a jen doufám, že ne naposled) k radosti naší i místních až do cca 2,30.
... a v hotelu došlo červené víno ...
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 16 - 15
lidí
Celkem psů: 1 (Black)
Celkem nejelo: 1 pes (Teri - omluvena - jak
všichni už víte, má krátké nožičky)
Celkem nemocných: 1
Celkem přijelo: 9 lidí + 1 pes
Celkem jsme ujeli: cca 36 km
Celkový čas: dle odhadu cca 2:40:00
Průměrná rychlost: cca 13,3 km/hod.
Počasí: teplo a slunečno, prostě nádhera, t
= cca 33° C
Trasa: HojVoda - Žofín - rybník Zlatá Ktiš
- Rakousko - Česko - bývalý Tisový rybník - Huťský rybník
- a někudy zpátky na HojVodu
Cesta: nikdo si nestěžoval - silnice i
krásný les a skvělé koupání
Převýšení celkem: neměřeno
Minimální bod: nesledováno
Maximální bod: nesledováno
Snídaně: byla plná překvapení
Večeře: co kdo chtěl a čeho se dočkal
Úterý 21. 7. 1998
8,30 - 10,15 - vstávali jsme a snídali
jsme (rozcvičkou se tentokrát nikdo nezdržoval), přitom jsme
lehce nad mapou dolaďovali dnešní trasu. Jen Black zůstal pod
postelí (kam zalezl po návratu ze včerejšího výletu) a
odmítal s kýmkoli komunikovat. Až salám ho donutil vystrčit
hlavu, ale pak zase hned zaujal své místo pod postelí a
třásl se při představě, že bychom ho snad dnes opět
chtěli vzít s sebou.
10,32 - vyjeli jsme - pouze Pepa zůstal zatím v hotelu
(protože bude muset jet k jakémusi dopravnímu prostředku pro
Vítka a přidruží se k nám později) a Dorka jela autem do
Horní Stropnice, aby měla blíže k záchrannému dopravnímu
prostředku a mohla snáze vyvenčit Terinu.
A jeli jsme z kopce a z kopce a z kopce - mnoho radosti nám to ale nepřinášelo, protože jsme všichni moc dobře věděli, že večer to bude přesně naopak. Cestou jsme si v Dobré Vodě prohlédli kostel Nanebevzetí P. Marie a v Horní Stropnici jsme přibrali Dorku.
11,30 - 13,00 - projížděli jsme národní přírodní památkou Terezino údolí, což je krajinářský park založený v polovině 18. století. Zde jsme shlédli, někdy už jen zbytky, mnoha zajímavostí přírodních i stavebních (Smrk, Průseky, Modrý dům, Bučiny, Borovice, empírová stavba Lázničky, ...), z nichž největší radost všem způsobil umělý vodopád, u kterého jsme se, v parném dni, poměrně dlouho osvěžovali.
13,20 - náměstí v Nových Hradech - zde jsme se rozdělili do skupinek, abychom v klidu poobědvali, Rajče mohl zakoupit nový nosič a taštičku na kolo a prohlédli si podle zájmu kostel, hrad a klášter. Ve 14,30 byl stanoven odjezd na Veveří. Ale přijel Pepa s Vítkem ...
... a je nás 26 lidí + 3 psi + 3 kytary + 1 basa + 9 aut + 1 auto v Českých Budějovicích ...
Vzhledem k dopolednímu cyklistickému absťáku přišel Pepa s návrhem neválet se pouze u rybníka na Veveří, ale objet ještě několik dalších vodních ploch v okolí Nových Hradů. Vytvořila se tedy malá skupinka, která si lehce (o cca 20 km) prodloužila dnešní výlet:
14,15 - ve složení Bohuňáci (4x) + Šmudla + V +
Brzi + Radka + Toni jsme odjeli z Nových Hradů po modré k
Oborskému rybníku (kde se Pepa vykoupal), dále k Čertovu
rybníku (kde koupání nebylo, vzhledem k nevzhledné hladině,
možné), dále jsme jeli po žluté k Dolnímu velkému rybníku
(kde se kromě mě koupali s nadšením všichni), pokračovali
jsme k Jakulskému a Byňovskému rybníku (v nichž se nebylo
možno koupat, protože u nich byli kachní farmy) a pak Pepa
navrhnul zajížďku ještě k Nakolickému rybníku - bohužel
vyřkl svojí bájnou větu „tuhle cestu znám, tam jsem
byl" a samozřejmě jsme zabloudili. Vzhledem k pokročilé
hodině jsme na rozcestí v lese nechali Bohuňáky na pospas
osudu, protože měli v Nových Hradech auto a my zbylí čtyři
jsme rychle ujížděli na Veveří, kde jsme měli v 18,00 sraz
s ostatními, kteří se celé odpoledne louhovali ve Veverském
rybníce.
18,05 - a jsme zase všichni pohromadě - někteří se
koupali, Irena zvracela, a Dorka s Karlem a Jarmilou jeli pro
auta, aby nemuseli na HojVodu šlapat po svých, saláti.
18,35 - Fialovi zjistili, že ztratili a pak našli v
hospodě přilbu (Tomášovi se viditelně ulevilo a Ježíšek
mu tedy o vánocích nadělí něco jiného) a vyjeli jsme na
nejhorší úsek dnešního výletu - stoupání zpět na
HojVodu. A protože někteří zbaběle a nesportovně jeli autem
(omluvena byla pouze Irena a Petr, kteří nevypadali příliš
zdravě), jeli jsme v sestavě Fialovi (3x) + Radka + Toni + Brzi
+ V + Brčáci (2x) + Krajčovi (2x).
A jeli jsme do kopce a do kopce a do kopce ...
Tedy opravdu jela pouze Radka - kde se to v ní najednou vzalo,
nechápal ani Toni. My ostatní jsme přece jenom chvílemi svá
kola vedli.
20,00 - konečně zase v HojVodě !!! Adélka ztratila tacháč a Tomáš Kalivoda konečně za nohu vytáhnul Blacka z jeho úkrytu pod postelí.
Po večeři jsme se velmi rychle trousili spát, protože jsme po horkém dni byli pěkně unavení. No a poslední šli spát někdy kolem půlnoci.
... a v hotelu došly vajíčka, černé pivo a fernet ..
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 25 - 26 lidí
Celkem psů: 1 (Šmudla)
Celkem nejelo: 2 (Black + Teri - omluveni)
Celkem nemocných: 0
Celkem přijelo: 1
Celkem jsme ujeli: cca 27 - 47,87 km
Celkový čas: 3:39:45
Průměrná rychlost: 13,3 km/hod.
Počasí: nádherný letní den - akorát na
koupání, t = rekordních 37° C !!!
Trasa: HojVoda - Dobrá Voda - Horní Stropnice
- po červené - Terčino údolí - Nové Hrady - po modré -
Veveří - koupání ve Veverském rybníce - po modré - Dobrá
Voda - po silnici - HojVoda
Cesta: komu vadí stoupání, ten si v závěru
příliš neužil - jinak velmi krásná cesta po silnici i lesem
bohatá na kulturní a přírodní památky a na koupání
Převýšení celkem: 630 výškových metrů
Minimální bod: cca 440 metrů n/mořem
Maximální bod: 730 metrů n/mořem
Snídaně: míchaná vejce, Šumavská topinka,
obložený talíř + chléb + káva, čaj, džus
Večeře: česneková polévka, přírodní
vepřový plátek + brambor
Středa 22. 7. 1998
7,00 - Brzi + Toni odjeli do Českých Budějovic pro
Brziho opravené auto
8,30 - 9,15 - vstávali jsme (rozcvičkou se opět nikdo
nezdržoval) a v průběhu snídaně se vrátil šťastný Brzi s
Tonim, takže je nás plný počet:
... 26 lidí + 3 psi + 3 kytary + 1 basa + 10 aut ...
9,30 - 9,40 - neuvěřitelné, ale skutečně jsme v tuto ranní dobu, kdy jsme minulý týden na BlaMlýně teprve vstávali, odjeli auty do Žofína, kde byl start dnešního výletu. Doma (tedy v hotelu) zůstala pouze Irena s Petrem, kteří se zesláblí nemocí nebyli schopni udržet v sedlech svých kol, pak Eva, která nechtěla trhat rodinu a Dorka, která se chystala k odjezdu. (Původně měli rovněž odjíždět i Kalivodi a Voceťáci, ale líbilo se jim na HojVodě tak, že si dovolenou ještě o jeden den prodloužili). A samozřejmě nejel rovněž Black, kterému se při slově výlet dělalo špatně a stále zalézal pod postel.
... takže nás jelo 22 lidí + 1 pes ...
10,23 - po seznámení s „divokým prasetem" (které část potkala již při pondělním výletu) jsme vyjeli ze Žofína a cesta nás vedla klidným lesem až k prvnímu plánovanému zastavení u rybníka Zlatá Ktiš, kde proběhlo ranní koupání. Ačkoli byla voda velmi studená, mnozí jejímu lákání neodolali a zaplavali si. Po osvěžení jsme pokračovali dále lesem až k hraniční závoře, kde jsme chtěli přejet do Rakouska a pokračovat po hraniční cestě. Ale zrovna u závory uprostřed pustých lesů, kam jsme dojeli my, stálo auto rakouské hraniční policie a její příslušníci odmítali podpořit naší plánovanou trasu po hranici (dodnes je nám záhadou, kde se tam v tom lese vzali). A tak jsme se jen vyfotili, obrátili jsme kola, a vybírali jsme různé lesní cesty výhradně na české straně. Nutno přiznat, že na okolních lesích bylo výrazně znát, že zde bylo po dlouhá léta hraniční pásmo - zkrátka byla to nádhera projíždět civilizací nezničenou krajinou (jen hospoda nám trochu chyběla, protože v parném dni nám rychle vysychalo v krku).
Cca 12,30 - před stoupáním kolem toku Lužnice nás opustila Jarmila, která již v noci bojovala se silnou nevolností a záludná nemoc ji již definitivně přemohla. A s ní odjela jako doprovod Petra.
... a dál nás jelo 20 lidí + 1 pes ...
Pokračovali jsme lesním tichem, cestou jsme se osvěžovali v Lužnici a absolvovali jsme ještě koupání (Brzi jako obvykle s plavkama kolem krku - účel tohoto konání nám stále zůstává utajen, a já na břehu, protože se s vodou příliš nekamarádím a bezpečně se topím, jakmile mám vody po kotníky) v Kapelníkově rybníce, který, stejně jako ostatní rybníky v oblasti Novohradských Hor, patřil mezi rašelinové, takže voda byla krásně narezlá, ale čistá, chladná a průzračná.
A dojeli jsme do Pohoří na Šumavě - zde jsme na vlastní
oči viděli, co to byly a jsou Benešovy dekrety. Myslím, že
torzo vesnice v mnohých z nás zanechalo trvalou vzpomínku.
Na chvíli jsme se ještě podívali k hraniční závoře
(vzhledem k tomu, že se za blízkou kapličkou P. Marie
skrývalo auto rakouské hraniční policie, neodvážili jsme se
dále na cizí území vstoupit), u naší pohraniční policie
jsme načepovali čerstvou vodu (cca 20 l) a dále již jen po
silnici jsme pokračovali směrem na Pohorskou ves. Cestou jsme
se ještě naposledy koupali (já opět na břehu a Brzi
tradičně s plavkama úplně jinde, než se běžně nosí)
- tentokrát v Pohořském rybníce, což bylo rovněž velice
krásné koupání a pak jsme již bez přestávky ujížděli
dlouhým, cca 12-ti kilometrovým zkopcem do Pohorské vsi.
17,23 - 18,10 - konečně hospoda - obsadili jsme první zařízení tohoto typu, na které jsme v Pohorské vsi narazili. Bylo to malé občerstvení na zahradě rodinného domku a náš pobyt zde lze nazvat párková smršť. Tohoto jediného jídla v nabídce jsme celkem snědli neuvěřitelných 26 porcí !!! No a zapili jsme to pivem, kolou a sodovkou. Jen Bohuňáci nepodlehli párkovému opojení a poodjeli na pořádné jídlo do nedaleké restaurace. Zde jsme je také zanechali jejich osudu a příjemně osvěženi a odpočati jsme lesní cestou sjeli zpět do Žofína.
19,00 - odjezd ze Žofína byl poznamenán drobným karambolem, kdy Rajče při couvání lehce neodhadl vzdálenost a ťuknul zadkem svého auta do Kalivodovic blatníku. Trošku střepů pro štěstí, drobná proláklinka (za cca 15 tisíc), ale jinak vše OK. Jen Tomáš Fiala ztratil tacháč (takže má přeci jenom o Ježíška postaráno).
Po večeři jsme obsadili terasu, kde jsme v příjemném večeru povídali, popíjeli a hráli na kytary (samozřejmě Zdeněk opět skvělé kytarové výkony obohatil skvělým doprovodem na basu) až do cca 0,30, kdy nás déšť zahnal spát.
... a v hotelu došla becherovka ...
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 22 - 20 lidí
Celkem psů: 1 (Šmudla)
Celkem nejelo: 1 - 2 (Eva + Petra - omluveny) +
1 pes (Black - omluven)
Celkem nemocných: 2 (Irena + Petr) + 1
(Jarmila)
Celkem odjelo: 1 (Dorka) + 1 pes (Teri) + 1 auto
... a je nás 25 lidí + 2 psi + 3 kytary + 1 basa + 9 aut ...
Celkem jsme ujeli: cca 36,23 km
Celkový čas: 2:47:48
Průměrná rychlost: cca 13,3 km/hod.
Počasí: nádherné letní počasí, akorát na
koupání, t = cca 35° C
Trasa: Žofín - lesní cestou - rybník Zlatá
Ktiš - lesní cestou podél hranice až k Lužnici - stoupání
podél Lužnice - Kapelníkův rybník - Pohoří na Šumavě -
po silnici - Pohořský rybník - Pohorská ves - lesní cestou -
Žofín
Cesta: příjemná cesta lesem, v závěru
nádherný dlouhý sjezd do Pohorské vsi
Převýšení celkem: 540 výškových metrů
Minimální bod: 940 metrů n/mořem
Maximální bod: 720 metrů n/mořem
Snídaně: marmeláda, máslo, míchaná vejce +
pečivo (pan vedoucí stihnul ráno zastavit pekaře) káva,
čaj, džus
Večeře: paprikový guláš + houskový a
bramborový knedlík
Čtvrtek 23. 7. 1998
Dnes jsme naplánovali cyklistické vyžití v Rakousku, takže
jsme vstávali poměrně brzy (rozcvičkou jsme se samozřejmě
nezdržovali), nasnídali jsme se a rychle jsme se nachystali k
odjezdu. V hotelu tentokrát zůstali Bohuňáci (kteří
nepodpořili náš plán a vymysleli si vlastní houbový
program) a Kalivodi + Voceťáci (kteří se balili a chystali k
odjezdu do Prahy).
... takže nás jelo 14 lidí + žádný pes ...
9,00 - vyjeli jsme směrem na České Velenice
9,05 - těsně za Dobrou Vodou spadlo Ireně z auta
špatně připevněné kolo - a zatímco jsme zjišťovali stav
provozuschopnosti cyklistického oře (v tuto chvíli již s
lehkou osmou na zadním kole), Rajče s Honzou si uvědomili, že
nemají řidičák - takže rychle obrátili auta a ujížděli
zpět na HojVodu.
9,08 - Honza se vrátil pro klíče od Ireninýho
pokoje, kde měl věci.
9,23 - kolo je zpět na střeše, nikomu již nic
nechybělo, takže jsme konečně vyjeli.
10,00 - hranice - vše proběhlo bez problémů, pokud
nepočítám, že Honzovi nepovolili na nárazníku vyvézt
šneka (zřejmě proto, že neměl pas) a Fialovi si museli
zakoupit nálepku „CZ".
10,25 - Bad Grosspertholz - start dnešního výletu.
10,40 - vyjíždíme. Značení turistických cest v
Rakousku je fatální, ale přesto se nám podařilo alespoň
nějak se zorientovat a jet směrem, který jsme si zvolili. Hned
zpočátku jsme absolvovali příšerné stoupání (pouze Radka
na kole) k přírodnímu parku nad městem, odtud jsme kousek
sjeli do údolí a opět neuvěřitelným, cca 1 km dlouhým
dokopcem (Radka opět na kole) jsme vystoupali na vrchol čehosi
rakouského. A vjeli jsme do lesa. Po absolvovaném namáhavém
výstupu jsme se drželi na vrstevnici (za neustálého
osvěžování borůvkami) a pak jsme sjeli do Karlstifu k
přírodnímu koupališti.
13,10 - 15,45 - koupání v krásném a překvapivě opět rašelinovém rybníce. Pozor - tentokrát jsem se namočila i já a Brzi si výjimečně ponechal plavky na patřičné části těla. Dojem nám jen trochu kazili olejové skvrny na hladině, způsobené smýváním opalovacích krémů s rozličným ochranným faktorem. Ochutnali jsme i rakouskou zmrzlinu a pivo (až později jsme zjistili, že ač velmi chutné, bylo bezalkoholické) a Radka stihla utrpět úraz - na WC se do boku poměrně dost škrábla o držák na toaletní papír. Ale přežila a místo slz si nepublikovatelně nadávala.
Příjemně osvěženi jsme se vydali na další cestu, jejímž cílem byla kaplička P. Marie (Bucherser Gedenk) u nám známé hraniční závory poblíž Pohoří na Šumavě. Pokud jsme byli ohromeni torzem vesnice na naší straně hranice, pak kaplička naše dojmy ještě umocnila. Vzhledem k tomu, že byla postavena na památku zničené vesnice (původní název Buchers), mohli jsme shlédnout fotky a různé památky z doby, kdy ještě nikdo netušil, že jednou dějiny téhle obce ukončí Benešovy dekrety. (Jen jsme museli, bohužel, konstatovat, že být něco takového volně přístupného na naší straně hranice, již by to určitě bylo vykradeno a zdevastováno a rovněž nelze opomenout fakt, že kdyby s námi nebyl býval Toni, asi bychom si toho z němčiny tolik nepřeložili a nic se nedozvěděli.)
A zatímco větší část naší výpravy odpočívala ve stínu kapličky rozložená ve voňavé trávě, jeli jsme se ve složení Radka + Toni + V + Zdeněk + Jája + Brzi ještě podívat k cca 5 km vzdálenému historickému hraničnímu sloupu. Byla to sice krásná zajížďka, ale užili jsme si při ní dost lesních mokřin a terénních nerovností.
17,30 - vydali jsme se zpět. Vzhledem k tomu, že jsme se v průběhu dne již poměrně dost zdrželi různými radovánkami (borůvky, koupání, hraniční sloup, ...), upustili jsme od původně plánované zpáteční trasy (stejně byla pro kola zakázána) a pod nátlakem unavené menšiny jsme jeli zpátky téměř po stejné cestě jako dopoledne.
18,35 - u kapličky jsme v to nedoufali, ale dodrželi jsme původně plánovanou hodinu odjezdu z Bad Grosspertholz. Pasová kontrola na hranicích opět proběhla bez zbytečných průtahů (šneka Honzovi ale nevrátili) a tak jsme v klidu stihli večeři na HojVodě.
Po večeři jsme se až do 0,30 opět věnovali volné zábavě - jen na kytary se dnes nehrálo (a rovněž basa odpočívala).
... a v hotelu došel šampus ...
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 14 lidí
Celkem psů: 0
Celkem nejelo: 4 (Bohuňáci - údajně
cyklisticky unaveni celý den sbírali houby) + 1 pes (Šmudla -
držel s rodinou)
Celkem nemocných: 0
Celkem odjelo: 9 (Kalivodi + Voceťáci + Radka
+ Toni) + 1 pes (Black) + 3 auta
... a je nás 16 lidí + 1 pes + 3 kytary + 1 basa + 6 aut ...
Celkem jsme ujeli: cca 33,96 km
Celkový čas: 2:35:57
Průměrná rychlost: cca 13,6 km/hod.
Počasí: je to trochu fádní, ale opět
nádhera - sluníčko a zase jen sluníčko, t = cca 35° C
Trasa: Bad Grosspertholz - po silnici do kopce -
Naturpark Norwald - po silnici lehký zkopec a fatální dokopec
- po červené turistické značce č. 87 - Karlstift - rybník
Stierhübelteich - po červené značce č. 5 a č. 86 (pěkně
po vrstevnici kolem nejvyššího vrcholu této lokality
Aichelberg) - po modré značce č. 10 - kaplička P. Marie - po
modré značce č. 10 vedoucí po hranici - hraniční sloup ze
16. stol. - kaplička P. Marie - a zpět po stejné cestě (jen
odbočku k rybníku jsme vynechali)
Cesta: místy byly dost nepříjemné dokopce
(cestou zpět se ale změnily v příjemné zkopce, kde
někteří dosahovali na svých kolech rychlost i přes 50
km/hod.), jinak ale velmi krásná trasa
Převýšení celkem: 640 výškových metrů
Minimální bod: 995 metrů n/mořem (studánka
poblíž historického hraničního sloupu)
Maximální bod: ? metrů n/mořem (Toni se
nepodíval)
Snídaně: med, máslo, obložený talíř +
chléb (pekař tentokrát projel HojVodou nepozorovaně) káva,
čaj, džus
Večeře: hovězí vývar, španělský ptáček
+ rýže
Pátek 24. 7. 1998
8,30 - 9,00 - jako každý den jsme vstávali,
nerozcvičkovali jsme a snídali jsme.
8,55 - odjeli Krajčovi
10,45 - odjeli Pospíšilovi
11,00 - odjeli Fialovi
11,15 - odjela Adélka a my jsme ve složení Brzi +
Honza + 4x Bohuňáci + V + Šmudla
... takže nás jelo 7 lidí + 1 pes ...
vyjeli do Pohorské vsi, kde byl start dnešního výletu.
11,40 - vyjeli jsme z Pohorské vsi a v první fázi naší cesty jsme se drželi po červené turistické značce až k rybníku Mráček, kde bylo první dnešní koupání (já opět na břehu, Brzi klasicky s plavkama kolem krku a Pepa s Honzou se oblékáním plavek ani nezabývali). Dále jsme jeli už pouze po tichých lesních cestách, a nutno přiznat, že mnohdy pro nás bylo tajenkou, kde vlastně jsme. Mapa se ukázala být v tomto směru lehce nepřesná (např. kopec ve skutečnosti po pravé ruce byl na mapě po levé ruce a mýtinku s osamělým stromem jsme vůbec nenašli, protože zarostla), ale podle čísel hraničních patníků jsme se orientovali celkem bez problémů. U zříceniny jakéhosi hradu (mimochodem zřejmě velmi rozlehlého) jsme se rozhodli jet dále po rakouské hraniční cestě, značené na mapě jako modrá turistická značka, k nám známé kapličce P. Marie a zde se vrátit zpět do Česka.
17,29 - 18,30 - tento čas se dá velmi výstižně
popsat krátkou větou: Bloudíme ztraceni v Rakousku !!!
Již při přechodu hranice (což byl poměrně hnusný mokrý
pás zarostlého lesa plný větví, kořenů a kamení) se nám
ztratil Honza a asi 15 minut nám trvalo, než jsme se zase
všichni sešli a stanuli jsme u plotu, o kterém jsme se
domnívali, že vede podél hranice a bránou jsme tedy vyšli
před plot do Rakouska - tedy domnívali jsme se, že jsme před
plotem a až později jsme přišli na to, že jsme v oploceném,
zřejmě soukromém, lese o rozloze mnoha hektarů. Jeli jsme
klidnou zpevněnou lesní cestou a kolem nás byl jen les, les,
les a plot. Slunce se brzy začalo sklánět za vršky stromů a
v lesním tichu se o slovo začínal hlásit podvečerní chlad.
Asi po půl hodině jízdy z mírného kopce, jsme se postupně
začali přesvědčovat, že zřejmě jedeme špatně a od
hranice se odchylujeme do vnitrozemí. I když byla cesta
značená modrým číslem 14/10, na mapě jsme ji nebyli schopni
identifikovat, protože v okolí by měla být pouze jediná
cesta č. 14 a to sice červená (vedoucí ovšem někam úplně
jinam) - již po několikáté jsme se přesvědčili, že
rakouské značení turistických cest je prostě fatální.
Nakonec jsme ale potkali směrovku na osadu Stadlberg, která je
poblíž kapličky P. Marie (kam jsme mířili) a pod vlivem
blížícího se večera jsme po krátké diskusi přehlasovali
Honzu, vyjeli jsme z oploceného lesa a vydali se označeným
směrem.
A ani ne po 10 minutách jsme se našli - byli jsme na nám již
známé silničce vedoucí podél hranice ke kapličce. A nelze
se vůbec divit, že po hodinovém bloudění v podvečerních
rakouských lesích již nikdo neměl chuť zajet si k
historickému hraničnímu sloupu a ke studánce v jeho
blízkosti.
U kapličky P. Marie jsme si lehce odpočinuli, osvěžili jsme se, Brzi nás pohostil zrním a přes Pohoří na Šumavě (pohraniční policie nám jen s úsměvem pokynula a naštěstí vůbec neřešila jak to, že jedeme zpět, když jsme nejeli tam) jsme ujížděli do Pohorské vsi.
19,19 - a zase po dlouhé době pád. Ačkoli je silnice do Pohorské vsi krásně rovná, Vítek dostal na zrádném šterkopísku smyk a cestou k zemi strhnul ještě Brziho, který si díky tomu vytvořil na předloktí jedné ruky nádherný silniční lišej. Kola a Vítek vše přežili bez újmy na zdraví, a tak jsme po krátkém ošetření Brziho paže pokračovali dál.
19,35 - 19,50 - již téměř tradiční koupání (s tradičními prvky) v Pohořském rybníce a pak již následoval rychlý sjezd do Pohorské vsi.
20,05 - 20,20 - postupně jsme dojeli k autům, uložili jsme kola na nosiče a obsadili jsme restauraci příznačně zvanou „Poslední šance" - kdo se v tomto kraji někdy ocitnul ví, že je to opravdu poslední hospoda v okolí hranice. Dobře jsme povečeřeli a pak jsme se příjemně naladěni vydali na HojVodu.
22,00 - 0,45 - ještě chvíli jsme diskutovali u bílého vína a pak jsme si šli odespat poslední noc na hotelu.
... a v hotelu došel karamelový Noger ...
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 7 lidí
Celkem psů: 1
Celkem nejelo: 0
Celkem nemocných: 0
Celkem odjelo: 9 (2x Krajčovi + 3x
Pospíšilovi + 3x Fialovi + 1x Adélka) + 1 kytara + 1 basa + 4
auta
... a je nás 7 lidí + 1 pes + 2 kytary + 3 auta ...
Celkem jsme ujeli: cca 41,03 km
Celkový čas: 3:15:28
Průměrná rychlost: cca 12,6 km/hod.
Počasí: téměř stejné jako předešlé dny,
jen teplota příjemně poklesla, t = již pouze 29° C
Trasa: Pohorská ves - po červené turistické
značce - rybník Mráček - lesními cestami někudy co
nejblíže k hranici - vrch Kamenec - zřícenina hradu -
Rakousko - kaplička P. Marie - Pohoří na Šumavě - Pohořský
rybník - Pohorská ves
Cesta: krásné zpevněné cesty vedoucí
krajinou nedotčenou civilizací, téměř žádný obtížný
terén, trasa pro některé účastníky pouze psychicky
náročná v okamžiku nelegálního bloudivého pobytu na
Rakouském území
Převýšení celkem: neměřeno
Minimální bod: nesledováno
Maximální bod: 1.072 metrů n/mořem (Kamenec)
Snídaně: med, máslo, hemenex + pečivo (opět
se zdařilo zachytit pekaře) + káva, čaj, džus
Večeře: guláš a smažený sýr
Sobota 25. 7. 1998
8,00 - 9,00 - je hloupé to neustále
opakovat, ale opět jsme vstávali. Tentokrát nás ale po
snídani očekávalo mnoho nezajímavých činností, protože
jsme balili, uklízeli a nakládali (a již tradiční rozcvičku
jsme zase klasicky vynechali).
10,00 - vše zdárně naloženo, takže jsme se pod vedením Bohuňáků ještě vydali na houby. Vyzkoušeli jsme několik míst a skutečně jsme i něco našli (nutno podotknout, že nejvíc rostlo hořčáků a různých holubinek, které nechtějí ani veverky).
13,00 - a jsme zase na Žofíně. Lehce jsme si odpočinuli, pozdravili jsme se s „divokým prasetem", občerstvili se kávou, sodovkou a colou a protože Bohuňáci ještě nebyli houbařsky ukojeni a mířili zase k lesu, rozloučili jsme se s nimi a ponechali jsme je opět jejich osudu a zamířili jsme ku Praze.
cca 16,00 - Novohradské Hory opouští konečně i Bohuňáci.
... a co došlo v hotelu dnes jsme již nezjišťovali ..
Rekapitulace:
Celkem se zúčastnilo: 7 lidí
Celkem psů: 1
Celkem nejelo: 0
Celkem nemocných: 0
Celkem odjelo: 7 (1x Honza + 1x V + 1x Brzi + 4x
Bohuňáci) + 1 pes + 2 kytary + 3 auta
Celkem jsme ujeli: nesledováno
Celkový čas: neměřeno
Průměrná rychlost: z výše uvedených
údajů nelze vypočítat
Počasí: stále krásná letní obloha, t = cca
29° C
Trasa: HojVoda - Praha
Cesta: nudná silnice - zkrátka samý asfalt
Převýšení celkem: neměřeno
Minimální bod: nesledováno
Maximální bod: nesledováno
Snídaně: marmeláda, máslo a co kdo chtěl +
pečivo (neuvěřitelné, ale opět se zdařilo zachytit pekaře)
+ káva, čaj, džus
Večeře: co je komu do toho
A tím definitivně skončila první velká akce BBCC. Počasí nám neuvěřitelně přálo a všechny výlety se vydařily k plné spokojenosti účastníků. Užili jsme si dost nezničených lesů, silniček, borůvek, koupání a hub a příjemně odpočati jsme se zase vrhli do pracovního procesu a dalších prázdninových aktivit. No a závěrem ještě ...
Celková a závěrečná rekapitulace 11. akce -
HojVoda:
Celkem dní: 7 dní
Celkem noclehů: 6 nocí
Ubytování: hotel - pokoje 2 - 3 lůžkové s
možností přistýlky, sprcha na pokoji
(jak se postupně odjíždělo, stěhovali jsme se do různých
pokojů, stěhovali jsme přistýlky, ... - bylo zajímavé
pozorovat zmateného pana vedoucího, jak ztrácí přehled o
obsazenosti svého zařízení - nejvíce nás pobavilo, když se
nás celý zoufalý přišel zeptat, kam může ubytovat nově
příchozí hosty - ale jinak jsme s ním vycházeli velice
dobře)
Cena: 240,-- Kč osoba/noc se snídaní
Celkem se zúčastnilo: 26 lidí
Z toho mužů: 7
Z toho žen: 8
Z toho dětí do 15-ti let: 7
Z toho mladistvých: 4
Celkem psů: 3
Celkem aut: 10 (!!!)
Celkem hud. nástrojů: 3 kytary + 1 basa + 2
přehrávače s rádiem
Celkem nemocných: 4
Celkem výletů: 5
Celkem pádů: 2 co stojí za zmínku a
nepočítaně menších pádíčků (každý postižený ví
nejlépe sám)
Celkem se opravovalo: 0 (1 lehká osma na
Ireniným kole nestála za řeč)
Celkem jsme ujeli: 195,09 km (téměř jsme tedy
dosáhli našeho plánu 200 km, ale kdo ujel méně, nemusí být
smutný, protože nikdo z nás nejel všechny výlety)
Celkový čas: 14:58:58
Celkem rozcviček: 0
Průměrná rychlost: cca 13,2 km/hod
Počasí: nádherné letní počasí - lepší
bychom si asi ani nemohli přát, pokud pršelo, tak pouze v noci
(ale ty bouřky stály za to)
Trasa: projeli jsme dlouhá léta nepřístupný
cíp Novohradských Hor a nutno přiznat, že je to krásná,
turisticky nedotčená a neoznačkovaná lokalita (bohužel
cyklisticky začíná být velmi vyhledávaná)
Cesta: trasy byly kombinované - trošku do
kopce, trošku z kopce - nic extrémního (pokud ovšem pominu
náš výlet do Rakouska), a myslím, že jejich největší
krása byla v tom, že jsme nikdy předem nevěděli, zda cesta
na mapě opravdu existuje i ve skutečnosti a v průběhu výletu
jsme byli nuceni se dost přizpůsobovat momentální situaci
(ale vždy jsme dojeli, kam jsme chtěli), na své si přišli
rovněž milovníci koupání a borůvek
Převýšení celkem: dokud se účastnil Toni, tak jsme
měřili (pak nám již chybělo technické vybavení), ale za ty
tři výlety jsme celkem zdolali neuvěřitelných 1.810
výškových metrů
Minimální bod: nelze s určitostí říci
Maximální bod: 1.072 metrů n/mořem = Kamenec
Maximální teplota: 37° C !!!
Jídlo: vždy bylo s překvapením, ale pokud
jsme se ho dočkali, pak jsme se i dobře najedli;
stinnou stránkou našeho pobytu byl fakt, že se po našem
nájezdu hotel postupně stával vyjedeným a vypitým
Myslím, že nyní již nikdo nepochybuje o tom, že se naše
obě letní akce velmi a to velmi vydařily.
Vrstevnice
Copyright © Vrstevnice/BBCC,
1998
Připomínky mi prosím napiš :
Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999
Copyright © BBCC, 1998