KRUHO HISTORY zpět

V Praze dne 11. ledna 2000

Ahoj všichni,

jak sami víte, Nový rok se již uvelebil v kalendářích (a určitě i v myslích lidí) a jeho příchod nakonec ani nebyl (až na pár malérů způsobených většinou neopatrností) tak dramatický, jak se očekávalo. Skončil letopočet s devatenáctkou na začátku a ačkoli se historici a další odborníci nemůžou dohodnout, zda nové století již začalo nebo zda teprve začne (zkrátka stále ještě nebyl nalezen rodný list Ježíše Krista), rokem 2000 nové století začíná alespoň symbolicky. (Samozřejmě, my co víme, že se v časové řadě nepočítá rok nula, oslavíme počátek nového století až 1. 1. 2001.) Takže ať nové století začalo nebo ne, mnoho lidí se přesto ohlédlo za 100 lety, které pro lidstvo přinesly nejen mnoho převratných změn a objevů (kancelářskou sponkou počínaje a mikroprocesorem konče), ale i dvě světové války, potopení nepotopitelného Titanicu, vznik SSSR, zánik SSSR, krach na burze, studenou válku, socialismus a kapitalismus, bony a tuzex, znárodňování, privatizaci, restituci, AIDS, Windows, stres, civilizační choroby, romskou problematiku a mnoho jiných nevšedních zážitků.
No ale nejen na katastrofy bylo uplynulých 100 let bohatých - naštěstí tráva stále zůstává zelená, neustále se střídají 4 roční období, sluníčko svítí a hřeje a i když údajně mužská potence klesá, už je nás 6 miliard.

Pamatuji se, že ve školách v hodinách výtvarné výchovy bývalo vždy oblíbeným tématem “Svět v roce 2000”, kdy každý rozvinul svoji fantazii naplno a na své pracovní ploše vytvářel krásná čistá automatizovaná města bez smogu a kouřových exhalací. Ale samozřejmě i bez plotu v Matiční ulici, bez hrozby atomových bomb a bez hladovějících v Africe - nikoho z nás tehdy nenapadlo, že bychom se v roce 2000 ještě mohli potýkat s takovými problémy a že se s nimi navíc naučíme bez problému žít. No, uvidíme, co budou nosit ze školy děti našich dětí, až budou zpracovávat téma “Svět v roce 3000”…

Ale nechme fantazii fantazií a lidstvo lidstvem - každý z nás ví, co pro něj 20. století znamenalo, co mu přineslo a co odneslo. Každý máme své plány, své starosti a své problémy, ale máme i něco společného, co jsme dokázali v té džungli dnešního světa vybudovat a co nám přináší odpočinek a mnoho nevšedních zážitků. Zkrátka, jak řekl Jirka Kr. sr.: “Svět je náš, sex je náš, ALE BBCC JE NAŠE !!!” Tak si važme jeden druhého, abychom za pár let mohli s úsměvem říci - přežili jsme nejen rok dva tisíce.
A protože jsme přelom magického data všichni přežili bez úhony - konec světa se nekonal a počítače také fungují (téměř) bez problémů, nic nebrání tomu, abychom se pustili do první History (s novou image - ráda bych vypustila obsáhlé omáčky a chtěla bych se omezit na spíše rekapitulační popis akce) z první akce Nového roku:

akce BBCC č. 01/2000
KruHory

termín konání: pátek 7. ledna - neděle 9. ledna 2000
místo konání: Nové Město u Jáchymova v Krušných Horách

Pátek 7. ledna
Jak už bývá zvykem, odjezd z Prahy nebyl organizován hromadně, ale každý se přepravoval dle svého vlastního uvážení. Takže alespoň něco málo z cesty osádek Čihákovic Favorita a Pepova Formana - tady také cestovala kronika BBCC, jejímž nosičem byl pro tento víkend pro změnu Brč:

• 17,57 - odjezd z Lotyšáku ve složení
  modrák - Velkej Pepa, Vítek, Dorka, Brč, Adéla
  bělouš - Mladej Pepa (už prý má věk na to, aby se mu neříkalo “Malej”), Hrošík, Jarka, Simča
  První deset minut probíhala cesta bez problémů.
• 18,10 - modrák vaří, oprava se nedaří - dolili jsme vodu a jeli jsme dál. Teplota (tedy vody v motoru) se neustále držela na hranici bodu varu.
• 19,15 - zajeli jsme do Slaného a Velkej Pepa zavolal 0123 - byl přislíben příjezd žlutých andělů
• 19,45 - oprava byla zrealizována, termostat byl vymontován a Velkej Pepa byl chudší o 950,-- Kč
• 20,00 - konečně jsme odjeli ze Slaného a další cesta už probíhala bez problémů (pokud tedy pomineme, že byla mlha a ošklibo, ale naštěstí nemrzlo)

21,55 - konečně jsme byli u cíle - v Novém Městě u Jáchymova. Tady už byla osádka Valachovic auta - Jarouš + Edita a Vašek + Ryšavka (ti dorazili na místo již cca v 19,30)
22,15 - přijeli Fialáci (Zdeněk, Jája a Tomáš), takže nás bylo

… 16 lidí + 0 psů + 0 kol …

Seděli jsme, kecali jsme, vedli jsme filozofické debaty o zážitcích, lidské paměti, výchově, feminismu, průraznosti venkovských dětí, fyzice a dalších stech tématech - zkrátka večer v duchu dobrých tradic BBCC.
03,22 - Brč dokouřil poslední cigaretu a šlo se spát

Sobota 8. ledna
8,45 - pomalu jsme se začali soukat z postelí, snídali jsme a zvolna jsme se připravovali
9,30 - přijeli Vaňci v kompletní sestavě - tedy Mirek, Hanka, Honza a Majda, takže pro dnešek nás bylo

… 20 lidí + 0 psů + 0 kol …

Jen Mirek byl rozmrzelý, že ještě nejsme připraveni a že tedy nemohou hned vyrazit na lyže.
Vzhledem k  tomu, že někteří nechtěli na sjezdovky, ale chtěli na běžky a jiní zase nechtěli na běžky a chtěli na sjezdovky, rozdělili jsme se na dvě sekce - běžkařskou a sjezdařskou. Běžkařskou sekci vedl Jarouš se Zdeňkem, sjezdařskou Brč.

10,00 - jako první vyrazila běžkařská sekce ve složení 4x Vaňci, Zdeněk, Jája, Vašek, Ryšavka, Jarouš, Edita (tedy 10 lidí). Původně měl s nimi vyrazit i Tomáš, ale nenašel své běžkařské boty, které asi zůstaly v Praze stát v tašce na parkovišti nebo, v lepším případě, v chodbě baráku u výtahu. Nakonec si tedy půjčil sjezdařskou výbavu od Edity a jel se sjezdařskou sekcí. No a protože nosič kroniky Brč se běžkařské sekce neúčastnil, něco málo z Jaroušovy a Zdeňkovy klávesnice…

Obvyklé problémy s běžkami neminuly ani tento výlet – do kopce to prokluzovalo, z kopce drhnulo, mazání provázely drobné manželské/partnerské spory. Tempo bylo mírné a prokládané častými zastávkami, kde odpočinek byl maskován diskutérským zápalem a porovnáváním tajuplných obsahů termosek. Teploměr byl na nule, vlhkost téměř stoprocentní, mlha omezovala výhledy do krajiny, vanul západní vítr a kvalita sněhu byla proměnlivá: někde vzorně upravená stopa, jinde zapadaná námrazou ze stromů, a pak zase kousek zledovatělý…
Různorodost skupinky vedla k tomu, že někteří budou na výlet vzpomínat jako na relaxačně pohodový a jiní jako na štvanici a běh na hranici vyčerpání. Nejvíce pádů zřejmě přivodilo sjíždění pláně do Horní Blatné, většina z nich byla pouze úsměvná, a nestojí proto za řeč.

Tedy alespoň jeden z Fialovic rodiny:

Odesílatel: fiala
Odesláno: 11. ledna 2000 16:31
Komu: Jandova, Radoslava
Předmět: RE: KruHory

Ahoj, jen připomínám, že při sjezdu do vesničky, kde jsme obědvali, zaryla Jája svůj nos do firnové slupky. Dopadlo to dobře. Odřeniny byly trochu vidět, ale jen když na ně sama upozornila.

Zdraví Zdeněk

Na začátku cesty Mirek navrhoval prodloužení trasy a dohodlo se, že jedna skupina bude hodovat v hospodě, pročež druhá bude pokračovat dál a potom se pro první vrátí. Když obě skupiny zasedly k obědu, bylo jasné, že jsme už zase jen jedna skupina…

Dvě hodiny pohybu na zdravém vzduchu jsme hravě vykompenzovali pobytem v útulné zakouřené hospůdce Koliba u medvěda v Horní Blatné, kde jsme obědvali. S odchodem se pojí snad jediná pera-písmákova-hodná příhoda dne, kdy Mirek zjistil, že mu kdosi vzal lyži a nechal mu tam svou. Podezření padlo na skupinku mizející v dáli. Zdeněk vyběhl a dostihnul ji, ačkoli i ta se rozběhla za vlakem, který houkáním oznamoval svůj příjezd na nádraží, na nádraží. Při konverzaci, kterou jim Zdeněk uzmul drahocenné minuty, se potvrdilo, že oni lyži nevzali a i kdyby ji vzali, neměl jim stejně Zdeněk za ni co nabídnout, protože Mirek s tou přebytečnou lyží teprve vybíhal od hospody. A tak Mirek dojel s jednou lyží svou a druhou lyží cizí.

Při cestě z hospody se zase navrhovalo (Mirek), aby se slabší vrátili z Abertamské křižovatky domů a zdatnější že si ještě oběhnou Božídarský Špičák, smělé plány však překazilo časné smrákání a celá výprava dorazila do chalupy jako jeden muž kolem páté odpoledne…

Krátce po běžkařské sekci vyrazila rovněž sjezdařská sekce ve složení Brč, Velkej Pepa, Mladej Pepa, Hrošík, Simča, Jarka, Adéla, Vítek, Dorka, Tomáš (překvapivě také 10 lidí). Protože Brč přes telefon zjistil, že jezdí velká Klínovecká sedačka, rozhodl, že se pojede na spodní stanici sedačky, aby až skončí provoz vleků, měli všichni ještě před sebou nutnost sjet tuto sjezdovku a tím si prodloužili sjezdařský den.

Vyjeli jsme sedačkou na Klínovec. Cestou jsme viděli, že sjezdovka není “nic moc” - tedy vysněžená byla, ale byla rovněž neupravená, takže boulovatá, vydřená, kamenitá a místy ze sněhu na sjezdovce trčely živelně rostoucí keře… Šli jsme proto raději na hlavní Klínovecké sjezdovky. Sjeli jsme “dámskou” a “pařezovku” k pomě “u zabitého” - zde byla ovšem obrovská fronta. Sjeli jsme proto až dolů na konec “přemostění”.
Zde byla samozřejmě fronta ještě větší: celkem 50 minut čekání !!!
Zkoušeli jsme leccos: pomu “u zabitého”, vedlejší pomy atd. - všude však byly zoufalé zástupy lidí, fronty, dlouhé čekání…

15,30 - všichni jsme se sešli na horní stanici Klínovecké sedačky a pustili jsme se dolů po boulích, mezi trčícími keříky a kameny. Někteří dorazili dolů v 16,00, někteří pak až v 17,00 - ti poslední tvrdili, že “si to sjeli ještě jednou”, ale příliš jsme jim nevěřili.
Cesta “domů” na Nové Město proběhla už bez problémů (bez zoufalých zástupů lidí, front a bez čekání).

Večer odjeli do prahy Vaňci a Jája s Tomášem, který se musel učit, takže nás zbylo

… 14 lidí + 0 psů + 0 kol …

Jarouš, Edita, Zdeněk a Vašek odjeli na noční lyžování, no a my ostatní, protože jsme bydleli ve dvou různých chatách, jsme se rozhodli strávit noční alkoholický dýchánek v chatě č. 62, kde byla větší PVS (vojáci rozumí a ti ostatní si holt domyslí).

A opět příspěvek z Jaroušovy a Zdeňkovy klávesnice aneb Sobotní noční lyžování na Klínovci

Jak už bylo řečeno, nočního lyžování se zúčastnili Edita, Jarouš, Vašek, Zdeněk (tedy 4 lidi).

Trvalo to krátce, tak stručně. Podle mapy se dalo přistupovat ke sjezdovce z vrcholu Klínovce i z parkoviště pod sjezdovkou. Volba parkoviště na vrcholu se ukázala chybou. Na to se ještě navršila mylná informace hostinského z vrcholové restaurace, že lyžování probíhá od sedmi do devíti (což odpovídalo i rozvrhu podle www stránek skiareálu). Počkali jsme do sedmi, abychom zjistili, že pro mlhu se nelze ani ke sjezdovce dostat. Po krátké poradě jsme se shodli, že sjedeme na dolní parkoviště.
…a tak se stalo, že v půl osmé jsme “již” kupovali permanentky na půl hodiny, protože zavírali v osm. To stačilo na šest sjezdů a za půl hodiny jsme jeli zase domů. Pozitiva večerního lyžování jsou v krátkých až žádných frontách na vlek, ve volných parkovištích a v lepším osvětlení svahu, než bývá ve dne (čehož ovšem evidentně nebylo možno do sytosti využít - pozn. Vr.).

Mezitím se v chatě č. 62 rozjížděl dýchánek, na kterém nejvíce zazářil Velkej Pepa - hrál na kytaru a po každé písničce křičel “na to se musíme napít a do dna !!!” Mladej Pepa s Brčem pak stopovali, jak dlouho toto tempo Velkýmu Pepovi vydrží - nutno mu přiznat vysokou výkonnost, bylo to více než 2 hodiny !!!
Bujarost členů BBCC vyvrcholila půlnočním koulováním, což už ale nevydržel správce chaty a, zřejmě ve zlosti, že nebyl pozván na panáka a na koulovačku, na nás křičel, že nám “nadzvedne mandle”. Svůj slib však nesplnil - mandle všech členů BBCC zůstali na svém místě.
Únava po celodenním lyžařském sportování se ale přece jenom podepsala na čase, kdy jsme šli spát - 1,30.

Neděle 9. ledna
I když Velkej Pepa večer vyzýval k tomu, abychom již v 7,30 stáli všichni na vleku (to abychom se vyhnuli frontám), většina z nás spala tvrdě až do 9,30. V důsledku toho jsme se k vleku dostali až ve 12 hodin…
12,00 - 16,00 - na dnešní den vymyslel Jarouš lyžování v areálu “Ostrov” - jsou zde sice kratší sjezdovky, jen 2 pomy, ale hlavně tu nebyly téměř žádné fronty, což bylo velmi důležité. Výsledkem bylo, že jsme si za 4 hodiny zajezdili mnohem lépe než v sobotu na celém slavném Klínovci.
Velmi spokojeni jsme si dali na chatě ještě svačinky a kávičky a v 17,40 jsme odjeli směrem na Prahu - cesta proběhla bez problémů a ještě jsme si ji zpříjemnili zastávkou na gáblíka v motorestu kousek za Chomutovem (ovšem již bez Valašího auta).

Brč a Jarouš a Zdeněk
Za správnost opisu (a pár dovětků): VrstevniceJ

Pozn.
Hrošíkovi zbylo na památku pohmožděné koleno, t. č. v sádře (doba léčby je odhadována cca na 2 měsíce), Tomovy běžkařské boty zmizely nenávratně, no a pan Vágner (tedy domnívám se, že jde o správce - pozn. Vr. /pan Vegner - pozn. Vašek) suší zapomenutou Dorčinu kombinézu dodnes.

P. S.
No, strohý rekapitulační popis akce se mi tedy opět příliš nezdařil, i když jsem víceméně jen stroze opsala kroniku s Brčovými zápisky a vložila jsem Jaroušovy doplňky. Tak snad zase příště…

zpět

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 08. únor 2001
Copyright © BBCC, 2000