PRŮHONICE HISTORY zpět

Praha, 14. 12. 1998

Ahoj lidi,

jak sami pociťujete, předvánoční shon vrcholí, a tak i mě tentokrát dalo trochu práce najít si čas k napsání alespoň krátké History z dozajista nezapomenutelného letošního uzavíracího Intermezza BBCC s názvem Finále, které se konalo v sobotu 5. prosince a při němž jsme toho mnoho oslavili, alespoň symbolicky jsme uzavřeli letošní 1. ročník BBCC a přišel i Mikuláš …

Ovšem ještě než se pustím do událostí večera samotného, nelze opomenout letošní předposlední výlet BBCC s názvem Průhonice, který se uskutečnil v průběhu dne …

Sobota 5. 12./10,00 - 15,15

Jako obvykle mělo původně jet asi 20 lidí, ale postupně se počet redukoval - Radka s Radkem podlehli nachlazení, Toni potřeboval dodělat fotoshow, Honza musel s Adélkou na pěvecké představení, Brzi musel na rodinný oběd atd., takže v sobotu ráno to vypadlo, jak řekl Taťka Kalivoda, že do Průhonic pojedu akorát já s Gábinou. Ale protože vše nakonec nějak dopadne, sjelo se nás přece jenom u Toniho a Radky docela dost:

10,20 - do Hájů dorazila Vrstevnice + Vrstevnička + Podčarovka
10,45 - přijel Vašek
11,12 - jako jediný zástupce Kalivodů přijela Gábina
11,25 - jako zástupce Fialů přijel Zdeněk
11,35 - konečně přijeli Pospíšiláci (Lojza PP + Irena + Petr + Eva), kteří sice původně chtěli jít bruslit, ale díky slunečnému počasí se nakonec přece jenom rozhodli pro cyklovýlet.

Takže nás bylo 10 lidí…

11,45 - Toni nám krátce objasnil trasu, opustili jsme Staňkovu ulici a vyjeli jsme směrem k Hostivařské přehradě. Hned za rohem jsme ovšem potkali ještě Jardu Valacha

takže nás s konečnou platností jelo 11 lidí !!!

Sjeli jsme k Hostivařské přehradě. Na teploměru sice bylo cca 8° pod nulou, ale mrazivý den proteplovaly sluneční paprsky a zpříjemňovaly jinak zimní dopoledne.
Zamrzlá přehrada ihned zlákala Zdenka, který pohodlnou asfaltovou cestu kolem nádrže vyměnil za klouzavou ledovou plochu a i s kolem se přemístil na led mezi bruslící omladinu. Sice spadnul hned po prvních deseti metrech, ale přece jenom zlákal k jízdě po ledu i ostatní. Tedy kromě mě - dostatečně jsem se i s kolem vyklouzala už minule na Dobříši.
Objeli jsme celou Hostivařskou přehradu a pokračovali jsme dále cestou necestou proti proudu Botiče (musím přiznat, že někteří nebo spíše některé z nás překvapivě zjistily, že Botič neprotéká pouze Prahou 4 a 10, ale konečně nám došlo, že tam musí také odněkud dotéct). No a v žádném případě nelze říct, že by cesta byla nějak fádní. Projížděli jsme lesem kolem potoka a úzká pěšina nad studenou vodou vyžadovala na mnohých místech zručnost a opatrnost. Nejednou jsme si vzpomněli na Radku v Konopišťském potoce a jednohlasně jsme se shodli na tom, že bychom se po ní v tomto ročním období nechtěli opakovat.
Ale navzdory všem klouzajícím kořenům, kamenům a terénním nerovnostem jsme značně spokojeni dojeli do Petrovic, kde jsme potkali nádherný brod, který bychom v létě rozhodně neopominuli projet - dnes jsme jej ovšem díky denní teplotě a ročnímu období raději objeli po lávce.
No a při pohledu na petrovické paneláky Lojza PP s Irenou krátce zavzpomínali na doby, kdy tady bydleli, ale protože se nemohli dohodnout, ve kterém bloku vlastně jejich byt byl, rodinnou výměnu názorů jsme přerušili a pokračovali jsme raději dále směrem do Průhonic.
12,45 - byli jsme v Průhonicích. Vzhledem k pokročilé hodině jsme ale byli nuceni vzdát se projížďky zámeckým parkem (alespoň máme dostatečný důvod jet sem zase příště), takže jsme se pouze vyfotili s Průhonickým zámkem a rovnou jsme vyjeli na náměstí, kde jsme měli v hospodě U Bezoušků zamluvený salonek.
12,58 - 14,15 - hostinec U Bezoušků. Nejprve jsme si objednali pití - pan vrchní sice statečně tvrdil, že mají všechno, nač si vzpomeneme, ale po našem přání "grog z griotky" byl nucen ze svého tvrzení ustoupit a vypadalo to, že naší návštěvou není příliš nadšen. No a pak jsme začali studovat jídelní lístek …
Již při objednávání rezervace bylo dohodnuto, že si vybereme pouze z hotovek, což nám samozřejmě nevadilo, protože výběr byl skvělý. Takže jsme obdrželi příslušná menu a v klidu jsme u sklenice Bernarda pročítali. Každý si vybral dle chuti, jen Ireně se zdály stogramové porce velké, takže se rozhodla pro polévku se dvěma lžícema (pro ni a pro Evu) a svíčkovou zamýšlela rozdělit na dva talíře. Tím ovšem Lojzu doháněla k naprostému zoufalství, takže ji, s ohledem na nevrlého číšníka, téměř se sepnutýma rukama prosil, aby si objednala jedno jídlo na jednom talíři - slevila pouze u polévky ze dvou na jednu lžíci. Jejich diskusi nakonec přerušil příchod číšníka …
První si pro jistotu začala objednávat Gábina ovšem svým přáním, "že by prosila CELOU svíčkovou" pana vrchního totálně odrovnala. Vzhledem k tomu, že jí ale hodlal naúčtovat 1500,-- (slovy: patnáctset korun) přece jenom své přání zkonkretizovala na "jeden CELÝ talíř svíčkové". Stále sice moc nechápal, ale již si zapsal. Následovalo ještě několik "celých" svíčkových a pak přišla na řadu Irena - se zatajeným dechem jsme čekali, zda vyhodí pouze ji nebo nás všechny, ale překvapil. Tvářil se, že je schopen od nás již očekávat cokoli, takže Ireninu prosbu "rozdělit jednu CELOU svíčkovou na DVĚ dětské porce" si zapsal bez mrknutí oka (Lojza PP si viditelně oddechnul) a dokonce přijal i objednávky od nás ostatních, kteří jsme po svíčkové netoužili. Ale nakonec to přece jenom neudejchal a když Zdeněk vyslovil své přání, že nechce mastit čočku, zamračeně nás opustil s výkřikem "čím víc si budeme vymýšlet, tím déle budeme čekat" - a Zdeněk dostal nemaštěnou čočku jako poslední …
Všichni jsme se ale nakonec velmi dobře najedli - jen Vašek nesl s těžkým srdcem, že dostal na CELOU svíčkovou jen 5 knedlíků, kdežto Irena na DVĚ dětské porce po třech (tedy celkem knedlíků šest) a definitivně se tedy rozhodl, že si příště nechá jídlo rozdělit také (po té sice Lojza PP málem omdlel, ale pak to přece jenom ustál).
Po příjemně strávené hodince a čtvrt jsme se ještě vyfotili před pivníma várnicema (v nichž se zřejmě vařilo skvělé pivo Bernard) v hlavním sále a pak už jsme začali chystat kola na cestu zpět - tu jsme naplánovali již po silnici a Milíčovským lesem do Hájů.
Venku jsme zjistili, že se během našeho pobytu v hostinci sluníčko skrylo za mraky a v nepříjemně mrazivém vzduchu začaly poletovat sněhové chuchvalce. Návrat zpět autobusem ale byl většinou hlasů zamítnut jako nevhodný pro členy BBCC a tak jsme vyjeli po silnici směrem na Petrovice. No a než jsme se stačili vzpamatovat, jeli jsme v poměrně slušné sněhové vánici. Poryvy studeného větru nám šlehaly do tváří (bohužel pouze do levých, které následkem toho začaly nepříjemně omrzat) a oči jsme náhle měly plné prudce poletujícího mokrého sněhu. Během chvíle jsme se všichni zahalili do čepic, šál a bund a ujížděli jsme co nejrychleji směrem ku Praze. U cedule "Praha hlavní město" jsme se ještě rychle v posledním zbytku sněhové vánice vyfotili a pak jsme se vydali k Milíčovskému lesu.
Nutno podotknout, že Milíčovský les je velice příjemná rovinka (jen pod kola se nám pletlo spoustu pejskařů), ale vzhledem k pokročilé hodině jsme se nemohli příliš dlouho kochat projížděním různých pěšinek, takže jsme co nejkratší cestou zamířili k Hájům a s prvním soumrakem jsme v 15,15 dorazili zpět do Staňkovy ulice.

Sobota 5. 12./16,30 - Neděle 6. 12./03,00

A nastal večer. Toni tiše doufal, že to dům vydrží a členové BBCC se začali pomalu scházet.
Ačkoli byl sraz stanoven na 16,30, většina přišla až kolem páté hodiny a někteří jedinci (viď Brzi) i později. Nakonec jsme se ale bez kol a překvapivě i ve společenských šatech (tedy pánové v saku s kravatou a dámy téměř v koktejlkách) sešli v této sestavě:

Toni + Martin
Radka + Radek
Petr Štěpánek
Vrstevnice + Vrstevnička + Podčarovka
Vašek
Zdeněk + Jája Fialovi
Honza + Adélka
Hanka + Honza + Magda Vaňci
Rajče + Martina
Jirka srov. + Zuzana + Jirka jr. Kašpaři
Špágr + Jitka
Pepa sr. + Jana + Nikola Bohuňáci
Pepa jr.
Karel + Gábina + Kája + Tomáš Kalivodi
Dorka
Lojza PP + Irena + Petr + Eva Pospíšiláci
Jirka Kr.
Olda + Marcela Jandovi
Brzi
Miša
Jirka + Káča Kopeckých

Tedy celkem 43 lidí + žádný pes

+ 1 elektronické piáno + 3 kytary + 1 basa (tedy kontrabas) + 5 bas (tedy pivních) + 250 chlebíčků
+ 2 dorty + 20 litrů červeného vína + 5 litrů bílého vína + něco nealko !!!

No a pak už jsme jen lehce a krátce zhodnotili letošní rok, nastínili jsme cosi na rok příští, popřáli jsme Tonimu k jeho 50-tinám (tyto kulatiny také kdysi v létě byly první záminkou pro konání tohoto Intermezza), dalším 6-ti členům BBCC (Podčarovce, Zuzce, Gábině, Petrovi Vocetkovi, Lojzovi PP) jsme popřáli k jejich rovněž významným, nicméně nekulatým narozeninám, shlédli jsme nové fotoshow z Hojné vody a z Bregenzu a pak přišel Mikuláš…
Původně jsem chtěla jen zlehka připomenout průběh večera a ponechat každému jeho vlastní dojem z tohoto Intermezza, ale jediným slovem přejít událost Mikuláš mi připadá jako barbarství. Oba čerti byli nezapomenutelní (hlavně když se rákoskou podepisovali na zadní partie našich těl přivyklých pouze na drncání po lesních cestách) a Andělíček Cyklistíček rovněž. No a když Mikuláš otevřel svou Knihu hříchů mnozí se na "koberečku hříchů" až divili, co vlastně všechno letos vyváděli. Ale přece jenom se všichni básničkou či modlitbičkou (k Andělíčku Cyklistíčku) ze svých hříchů úspěšně vykoupili, takže do Pekla nakonec nemusel nikdo a každý dokonce i obdržel svůj mikulášský balíček.
No a pak se hrálo na kytary a na basu, zpívalo se, prohlížely se fotky, zhodnotilo se, co se dalo, každý se bavil podle svého a byl tu Ježíšek…
Dárků byl pod krásně nazdobeným stromečkem celý pytel, ale protože k Vánocům neodmyslitelně patří koledy, nejprve jsme si jich pár zazpívali. Já vím, "pár" je trochu slabé slovo, protože těch koled a vánočních písní jsme za doprovodu piána nakonec zvládli celkem 22 !!! a nutno podotknout, že sbor 40-ti hlasů zněl opravdu skvěle. A pak nám za odměnu táta BBCC Pepa s mámou BBCC Honzou rozdali dárky - každý se radoval z nějaké maličkosti, jen Evě otec Lojza PP okamžitě zabavil její dárek = placku rumu a vyměnil to s ní za cosi mnohem výchovnějšího. Zkrátka ne vždy se Ježíšek trefí do vkusu rodičů…
A zase se hrálo a zpívalo, prohlíželo se, co se dalo, o půlnoci všem přišla vhod Radčina skvělá gulášová polévka (které statečně navařila asi 15 litrů) a pak už jsme začali postupně odpadávat a rozjíždět se do svých domovů. Dům ve Staňkově ulici náš nápor přežil bez jediné újmy na své kráse a ačkoli nás čeká ještě výlet na Štěpána, myslím, že jsme první ročník BBCC zakončili úspěšně.

Prožili jsme s naším sportovně-společenským klubem BBCC neobvyklý rok. Každý z nás ví o tom své a každému přimíchalo BBCC do stereotypu všedního městského života něco jiného. Pro všechny je to ale spousta společných nezapomenutelných zážitků a několik set nádherně ujetých kilometrů, takže doufejme, že nás ten příští rok bude s BBCC bavit alespoň z poloviny tak jako ten letošní.

To vám všem (i sobě) přeje

Vrstevnice

Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1998

No a na závěr připojuji ještě jedno

Přání všem

Nejen sportem člověk žije,
ale také ducha posiluje.
A proto se scházíváme,
těšíme se na své známé.
Tak například dneska jsme tu
z několika důvodů -
Mikuláš, pár křížků navíc
to vše věstí pohodu.
Milý Toni, čas tak letí
a my všichni přejeme ti
zdraví, usměvavou líc,
kilometrů stále víc.
Všem ostatním co tu slaví
také přejem hodně zdraví,
dětem těšení na Vánoce
a nám kolem v Novém roce
splnění všech tajných přání
i těch, o nichž zatím zdání
nemá mnohý z nás.
Ta přinese čas …
A BBCC ať jen vzkvétá,
vždyť s ním necítíme léta,
tím žijem život z plných plic.
Tak můžem si přát ještě víc?
(P. S. To záleží na každém z nás!)

(Báseň známé autorky z Lysolaj napsaná při žehlení (zřejmě triček BBCC) někdy na přelomu listopadu a prosince 1998.)

zpět

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999

Copyright © BBCC, 1998