ŠÁRKA 2000 HISTORY zpět

V Praze dne 5. března 2000

název akce: Šárka 2000
akce číslo: 6
místo konání: Praha 6
termín konání: sobota 4. března 2000

Ahoj všichni,
po delším čase - bez jednoho dne přesně po měsíci - jsme zase sedli na kola. Nutno přiznat, že letos nějak lenivíme, ale na druhou stranu, člověk si také potřebuje trošku odpočinout a načerpat sil, že. I když je rovněž pravda, že letos v našich řadách přece jenom ve větší míře řádí různé zlomeniny, naraženiny, bacily a choroby vůbec, které v konání akcí brání. Že by ten sport přece jenom nebyl jen pro zdraví…???
Ráno jsme sice vstávali za svitu slunce, ale kolem osmé se začali venku čerti ženit. V tu chvíli mi doma začali zvonit mobily a telefony, neboť se každý ujišťoval, zda se jede - díky tomu jsem si také mohla ověřit, kdo všechno se dnes na kola chystá a na koho máme čekat.
Sraz byl plánován již od 9,30, ale pro některé nebyla ani bábovka s hrnkem kouřící kávy na stole dost silným motivem na to, aby se dostavili včas. Takže jsme se slézali jak švábi na pivo…

• Vrstevnice + Vrstevnička (Podčarovka dala ráno přednost horolezeckému výcviku na umělé stěně v Ruzyni)
• Pfyzik - jako první dorazil v 9,15. Z Hanspaulky přijel na kole.
• Magda Prokopová - jako druhá dorazila v 9,40. Přijela také na kole, ale až z Vršovic.

9,50 - volala Ilona, že Jirka Kr. jr. sice přijel v pět ráno z Tater, ale chce jet s námi. Bohužel ho chytla silná křeč do nohy v důsledku čehož sraz nestihne. Zavoláme mu tedy z Hvězdy a dojede nás u Šárky.

• 10,05 - autem dorazil Velkej Pepa a Dorka
• 10,10 - a opět na kole přijel Vašek a Ryšavka - Vašek neustále zdůrazňoval, že už ujeli 11 km, protiva jeden

V domnění, že jsme již kompletní, popíjeli jsme v klídku kávu a čajík, snídali jsme bábovku a perník, vyplňovali jsme přihlášky na Ukrajinu a pomalu jsme se chystali vyrazit.

• 10,20 - zcela nečekaně vstoupil do dveří Rajče a Martina, čímž si vysloužili oprávněný potlesk. A ačkoli venku sněžilo, Rajče tvrdil, že v tak nádherný den (!!!) přece nemůžou sedět doma na zadku.

…Celkem nás je 10 lidí + 0 psů…

Nevyhlášený odjezd jsme tedy ještě odložili a dali jsme ještě jeden hrnek kávy a čaje. Ale pak už jsme se začali vypravovat. Ovšem Velkej Pepa šel teprve sundávat kola z auta !!!
10,45 - jsme připraveni odjet, ale napadlo mě ještě zavolat Jirkovi Kr. jr. - opravdu ho už křeč přešla, takže hned přijede za námi (jak všichni víte, k nám to má kousek).
Vyjeli jsme čekat na Jirku nad kopec a ujasnili jsme si, že nás vyjíždí deset !!!

• 10,50 - pod kopcem se konečně objevil Jirka Kr. jr. a ačkoli nás od této chvíle bylo…

…celkem 11 lidí + 0 psů…

nikdo z nás tuto drobnost fakticky nezaznamenal !!! Což ovšem mělo pro dnešní akci dost fatální význam…

Téměř po vrstevnici jsme projeli Střešovicema a Střešovičkama, kolem hospody U Hroňků a kolem kostela Norbertov, pak jsme sjeli skopec do Břevnova, pak kolem hotelu Pyramida a zase jsme vystoupali dokopec na Strahov. Nabrali jsme potřebnou výšku a kolem bývalého OIRT jsme jeli břevnovskou plání ke Hvězdě.
No a protože Murphyho zákony působí vždy a všude, tak právě v tuto chvíli se strhla sněhová vánice ačkoli do této chvíle svítilo celkem příjemně sluníčko. Drobné krupky nám masírovaly tvářičky a ostrý vítr znepříjemňoval šlapání na kole. Počasí zkrátka plně dávalo za pravdu staré pranostice “březen, za kamna vlezem” - v průběhu dne jsme se o tom pak mohli na vlastní kůži přesvědčit ještě několikrát.

A samozřejmě jakmile jsme měli nechráněnou pláň za zády, sněžit přestalo.
Před Hvězdou = cca po 6,5 kilometrech - nás, bohužel, musel opustit Rajče s Martinou, protože Martinu ten první dokopec nějak zmohl a dostala záchvat kašle, který si již delší dobu léčí.

11,30 - zkonstatovali jsme tedy, že je nás o dva míň - tedy osm !!! Tady se projevil fakt, že jsme si před odjezdem všichni řekli, že nás vyjíždí DESET !!! Vše tedy (dle nás přítomných) bylo v pořádku a vyjeli jsme Hvězdou. Do teď poměrně asfaltová nuda bylo zpestřena trochou toho bahýnka, ale pořád to ještě šlo…
Vzali jsme to přes kořeny vpravo, pak po hlavní cestě k letohrádku Hvězda a tady jsme si to náhle uvědomili - CHYBÍ NÁM PFYZIK !!! Má nás být DEVĚT !!!
A ačkoli Jirka Kr. jr. tvrdil, že nám (a hlavně prý mě) to říkal, až teprve nyní jsme zaregistrovali, že prý Pfyzik píchnul - a to už na Strahově !!!
Ještě že máme ty mobily - rychlým telefonem jsme zjistili, že Pfyzik stále ještě montuje kolo a byl dohodnut sraz v Šárce u Mekouše, ale nemáme prý moc spěchat.
A tak jsme dali Pepův šípkový čaj, nějakou tu tyčinku a hlavně jsme si neustále vzájemně připomínali, že to je tedy od nás velmi nepěkné nejen ponechat kamaráda s píchlým kolem bez pomoci, ale dokonce ani nezjistit, že ho nemáme. Hlavně, že máme Stanovy, podle kterých bychom se měli řídit…
Jakmile se o nás začala pokoušet zima, vyjeli jsme dál - od letohrádku Hvězda opět po jedné z hlavních cest ke zdi a podél zdi až k západnímu východu z obory. Tady jsme vyjeli na silnici a po ní směrem k Šárce. Těsně před křižovatkou nad Šárkou nás pak dojel Pfyzik, takže jsme na něj ani nemuseli čekat a konečně v plném počtu DEVĚT jsme pokračovali dál.
Projeli jsme po levém okraji Šárky a v altánku před Purkrabským hájem jsme dali odpočinek.

12,30 - 12,45 - ačkoli se Vašek dožadoval oběda s tím, že už bylo poledne, hospoda byla v nedohlednu. Krátce jsme si alespoň odpočinuli v altánku, dali jsme kávičku (ovšem bez mlíčka a bez cukru) a šípkový čaj, Vaškův obložený chleba a Pepovu obloženou bagetu a nějakou tu tyčinku a Vašek konečně z Pepy vyrazil příslib, že ho vezme domů autem, v důsledku čehož se Vašek konečně přestal ptát, kolik kilometrů to ještě dneska bude.

…konečně jsme narazili na červenou značku, po které bylo naplánováno jet - k Matěji, neboli do nejbližší hospody, je to ještě 9,5 km…

Normálně je to zhruba hodinka cesty, AVŠAK…
…nebušickou vyhlídku jsme minuli bez povšimnutí - tam už jsme byli loni, v klídku jsme projeli Nebušicema a vjeli jsme zase do lesa. Zprvu krásně nově upravená cesta, se náhle změnila v úsek, který byl evidentně připraven pro novou povrchovou úpravu. Trošku to začalo drncat, ale zatím to ještě pořád šlo…

…za zatáčkou náhle skončil upravovaný úsek a byli jsme v bahně - nedalo se to objet ani zprava ani zleva, všude bylo bahno…
Další cesta byla poměrně náročná - pokud pominu nepříjemně prudký vítr, bylo všude kolem nás jen bahno a bahno a bahno a jen jsme si chvilku odpočinuli při přejezdu nějaké silnice, vjeli jsme opět do bahna. Pak, přes větší či menší skalní výstupky, prudce s kopce dolů a jen jsme si vydechli dole na silnici, zase prudce vzhůru do kopce. Jedinou útěchou nám bylo, že jsme při cestě po horizontu měli nádherný rozhled do kraje a Prahu jsme každou chvíli viděli z jiného úhlu (pokud nám ovšem bahno dovolilo občas zvednout hlavy a rozhlédnout se po okolí). O náročnosti zdolaného úseku vypovídá i fakt, že jsme těchto necelých deset kilometrů zdolávali téměř dvě hodiny !!!
Stanuli jsme na okraji Hanspaulky. Byli jsme notně utahaný a měli jsme hlad, ale protože jsme byli kousek od známé zříceniny Baba (málokdo ví, že tato zřícenina je vlastně umělá - byla vystavěna v dobách, kdy patřilo k určitému společenskému bontonu vidět z oken své vily na “starou” zříceninu) a já jsem (evidentně z posledních sil) zatím neustále trvala na tom, že dodržíme trasu po červené značce bez zkratek, bylo rozhodnuto zajet ještě na tuto pražskou vyhlídku.
Těsně před výjezdem nás ještě zastihla na mobilu Podčarovka - je s kamarádem před hospodou U Staré fary, kam hodláme dojet. Nejprve ji chtěl Pfyzik nasměrovat za námi, ale po té, co sdělila, že vidí červenou šipku, přikázali jsme jí aby se jí držela dokud se setkáme.

Ačkoli Pfyzik tvrdil, že už je to jenom po vrstevnici, jeli jsme neustále nahoru dolu, občas samozřejmě, ještě nějakým tím bahýnkem…
Na Babě jsme měli možnost shlédnout nejen Podbabskou čističku vody, ZOO a Roztoky, ale konečně jsme se v klidu mohli pokochat i krásami Prahy. No a Velkej Pepa zavzpomínal na své mládí, kdy bydlel v Dejvicích a sem chodil kouřit (mnohdy doprovázen i Honzou) - kdo tuto vyhlídku zná, musí uznat, že tehdy rozhodně žádní kuřáci nebyli, protože pokud dokázali vyběhnout tenhle dokopec kvůli cigáru, měli docela slušnou fyzičku.
Bylo nám sice dost podezřelé, že nás ještě nedojela Podčarovka s kamarádem, nicméně nehodlali jsme se tím příliš zabývat a z Baby jsme už jeli rovnou do hospody.
Jak jsme o chvilku později měli možnost zjistit, Podčarovka jela po červené na druhou stranu, takže místo aby se nám přibližovali, neustále se od nás vzdalovali. Nicméně byli nasměrováni zpět.
Hospoda U Staré fary se Velkýmu Pepovi příliš nezamlouvala a tak jsme šli nakonec naproti k Matějovi, kde nás konečně dohnala i Podčarovka, takže pro zbytek cesty nás zase bylo…

…11 lidí + 0 psů…

14,45 - 15,55 - restaurace U Matěje.
Bylo tu teploučko a příjemno, byla tu rychlá obsluha a měli hotovky. Jen dál se nám na kolech už moc nechtělo. Ale přece jenom jsme se ještě přemluvili a rozhodli jsme se dojet alespoň k Aritmě a přes Veleslavín zpět do Střešovic (tedy ještě plus - mínus nějakých 5 km). Objížďku Tichou Šárkou jsme v tuto chvíli už jednohlasně vypustili.
Pfyzik sice bydlel kousek od hospody, ale protože byl zvolen jako vůdce pro klidný průjezd Hanspaulkou, byly jeho myšlenky na návrat domů již v zárodku zapuzeny.
…pokračovali jsme dál po červené - kousek silnice, kousek bahna, až jsme stanuli na rozhodující křižovatce - sjet dolů do údolí a pak vzhůru Jenerálským kopcem k Aritmě, nebo se vykašlat na další kilometry a jet do Střešovic rovnou. Jednohlasně bylo rozhodnuto netrápit již svá těla nějakým dokopcem, takže jsme červenou značku opustili a vydali jsme se pod vedením Pfyzika napříč Hanspaulkou směrem k Evropské.

Tady jsme se rozloučili s Pfyzikem, který se vrátil zpět domů a my jsme vystoupali poslední dokopec (nebo spíše už jen dokopeček) dnešní dne.

16,30 - a jsme u cíle.
Ačkoli jsme toho dneska moc neujeli, přesto jsme toho měli všichni dost. V bahně a prudkém větru to bylo poněkud náročné.
Ještě jsme umyli naše zaprasená kola a pak už jsme se všichni rozjeli ke svým domovům.

A příště se na kolech uvidíme až v dubnu při 3. ročníku akce OkoHoBu, ale před tím si ještě mnozí z nás zalyžují v rakouském Montafonu. Takže se snažte, abyste si nic nezlomili a za měsíc na kole zase AHOJ !!!

VrstevniceJ

…tato akce měla ale ještě zcela nečekanou dohru - o tom jsem se však dozvěděla až v pondělí ráno z Vaškova mejlu…

Nazdar Vr.
Tak je nedele a ja musim preci jenom napsat, jak a co se sebehlo vcera vecer.

Asi 17:05 jsme odjelu z adresy Novy lesik a jedeme plne nalozeni smerem na Kobylisy. Cesta probihala celkem v klidu. Na Letenske plani najednou Pepa prudce brzdi. Za taxikarem zustavaji podle naseho odhadu cca 2 m. Pepa se omlouva. A najednou pecka zezadu. Nejdriv jsem nechapal co se to stalo, ale brzo mi napadlo, ze asi do nas nekdo zezadu najel. Rana to byla takova, ze jsme poskocili a taxikari pred nami rozbili zadni naraznik. Jitcino kolo vyjelo z drzaku a prepadlo na ridicovu stranu. (Jeste ze bylo pridelane paskama za kola.)
Behem chvile jsme se vzpamatovali a vylezli z auta. Dvere za ridicem nejdou otevrit, kufr je zbouranej celkem slusne. Pepa v klidu zacina resit situaci.
Vola policii (17:20), vyndava trojuhelnik.
Protoze nam zacina byt zima, odchazime do nedalekeho McDonalda na cokoladu, Pepa ceka na Polcii. Dorka si lehce stezuje na narazena zada - jako jedina byla pripoutana. Pepu naopak zada bolet prestaly.
V 18:00 odjizdi taxikar, ze ho to pry nebavi. V 18:20 opet vola Pepa policii, zda na nas nezapomneli - duvod samozrejme uvedl, ze se boji, ze by do nas mohl jeste nekdo nasit. Pak uz v klidu pocitame policejni auta, která kolem jezdi. Celkem jich pry bylo 7-8.
19:25 Prijizdi policie Prahy 7. Jejich prvni dotaz byl, zda nekdo není zranen. Pepa prihlasil Dorku. V tomto pripade je nutno zavolat sanitku a "dopravaky". Asi za 15 minut prijela "rychla" a ac Dorka nechtela delat lazara celkem rychle nastoupila do sanitky a s houkanim odjela - po 2,5 hodine cekani. Tesne pred odjezdem prijeli dopravaci, kteri propustili první policajty. Prohlasili neco o tom, proc nas presvedcili kolegove k nahlaseni zraneni a zacli fotografovat. Protoze se nikdo o nicem neprel, tak nic moc nechteli zjistovat od dalsich lidi. Behem 3/4 hodiny sepsali cosi s Pepou.
(Pani patrne dostala 800 Kc pokuty, protoze strazci zakona měli pouze 800 Kc blocky).
V 20:20 jsme odjeli, za slusneho ramusu - utrzeny vyfuk, do Kobylis a Chaber, kde nas Pepa v 20:40 vysadil.

Dalsi informace jiz nemam. Ale jen tak pro zajimavost nam cesta trvala 3:35.
Na tech 11 km dobry prumer. A ja se rano probudil s namozenymi krcnimi svaly.
Tak to je co se tyce vcerejsiho vecera vse. Doufam, ze Pepa bude mit s autem co nejmene problemu!

Vasek

P. S.
Jen tak pro pořádek - Dorka si pobyla v nemocnici cca 5 minut, takže je OK. Pepovo auto si ale v opravně pobude asi o trošku déle - ještě před odjezdem od nás se vytahoval, jak si krásně zalepil na Formanovi dírky v zadních dveří lepenkou, no a teď dostane páté dveře celé zbrusu nové. SLÁVA !!!

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 27. duben 2000
Copyright © BBCC, 2000