UKRAJINA HISTORY zpět

V Praze dne 15. dubna 2000

název akce: UK
akce číslo: 13
místo konání: Zakarpatská Ukrajina
termín konání: Od 5.7. do 15.7. 2000

Takže jak jsme se vlastně měli na akci UK.

Sraz byl stanoven na 17:00 u budovy Motokovu.
16:05 Už v 16:05, když jsme přijeli (Já a Jitka a 2xPepa) na srazu byla jakási slečna, která hlídala 2 kola.
Po chvíli bádání jsem ještě vyměnil brzdové špalky a zmazal se k nepoznání. V tu chvíli již začal hlavní nápor Ukrajiny chtivých klientů. Dorazil také vedoucí zájezdu Slávek, který začal rozdávat pasy (někomu s fotkou a někomu bez) a vracet po 600 Kč přeplatku za víza.
17:00 - 18:10 Nakládání, příprava na cestu ... trvala asi hodinu a v 18:10 jsme mohli vyrazit. Ještě se snažíme, dle Slávkovy rady, vykonat potřebu v Motokovu. Gesta vrátného ale mluvila jinak a hlavně bylo zamčeno. :-(

18:15 Vyrážíme s tím, že brzo bude nějaká zastávka.
Dostali jsme okamžitě nějaké instrukce (o pití v autobuse, hrubý program a pod.) a brožurku o Zakarpatské Rusi, jež se chystáme navštívit včetně popisu plánovaných tras.
19:15 - 19:25 Rychlopauza. Záchody, kde i pánové šli do křoví.
20:25 Zastavujeme u 9 křížů, kde doplňujeme stav účastníků na plný počet 32.
20:35 Odjíždíme (po plánovaných 15 minutách :-o ) - holt se nám podařilo naložit účastníky rychle. A Pepa přinesl Modrého Portugala...
21:05 Zastávka na Rohlence. Zde se snažíme naposledy se najíst z restauračních zásob.
21:50 Přicházím i já, tak se můžeme vydat k CZ-SK hranicím. (Přišel jsem pozdě a poslední, ale jako jediný jsem našel neplacené WC :-) .)

Cesta Slovenskem má několik nočních zastávek. Z prostého důvodu - mé neschopnosti je zapisovat - nejsou zde zaznamenány.

7:10 Poslední zastávka před hranicemi SK-UK. Slávek nás podrobně instruuje, že bychom se neměli smát a pod. Že je zbytečné dráždit celníky. (A stejně jsou to magoři!)
7:30 Přijíždíme na Slovenskou stranu, kde jsme vyhnáni z autobusu. Postupně jsme odevzdali všichni pasy. Po „zadání do počítače“ jsme je opět dostali a mohli pokračovat na Ukrajinskou stranu.

NA UKRAJINĚ JE O HODINU POSUNUT ČAS. TEDY 8:00 ->9:00

9:00 Dohadujeme s ukrajinskými celníky, jestli budeme ukazovat všechna zavazadla. Dopadá to tak, že každý prý jedno zavazadlo dle vlastního výběru. Vyplňujeme také celní deklaraci, kterou nám Slávek nadiktoval do pera. Chvíli pak čekáme, než se celníkům uráčí rozdávat razítka. Jedná se stejně o formální záležitost - šli jsme většinou ukázat jen malé batůžky, které ani nechtěli vidět.
Následuje vyřizování vedení zájezdu s celníkama, které je vyplňováno konzumací piv a jídla a výměnou USD za místní měnu - Hřivny. Velkým problémem se ukázal vlek za autobusem. Na něj musí být při vjezdu na Ukrajinu speciální povolení. Toto je pro nás sice připravené, ale je napsáno na jiné číslo autobusu.. Stojíme tu tedy a čekáme až se nějaký důležitý úředník v Kyjevě vrátí z oběda - uvidíme, kdy to bude.

15:45 Věc se vyvinula následovně. Do Užhorodu pojedeme na kole, autobus za námi s věcmi ať už s vlekem nebo bez vleku, podle toho jak se věci vyvinou, později.
16:15 Vyjíždíme do Užhorodu na kole.
16:45 Jsme na parkovišti, kde máme sraz za hodinu. Vyrážíme tedy na místní hrad a skanzen, který ale právě (17:00) zavírají.
Po prohlídce jakéhosi kostela zapadáme do hospůdky zahradní. Zde popíjíme vesměs pivo (1,8 Hřivny). Pěnu prý odebírá hospodská lžící ?!?

17:45 Sešli jsme se s autobusem i s vlekem na určeném parkovišti. Po naložení a krátké zastávce na natankování jedeme k tábořišti.
20:15 Na tábořišti všichni rychle vybalili stany a začalo se vymýšlet něco k jídlu. Rychlejší jedinci začali tvořit oheň.

Koupání v řece nahradilo hygienu a pak už jen nějaké pokyny u ohně. Hlavně rozdělení hlídek. Také jsme domlouvali berana, který se ale nekonal.
Postupně jsme se po náročném přesunu odebíráme do stanů.

2:30 Místní již nějakou chvíli obcházejí naše tábořiště a dostali se již k tomu, že na nás začali házet kamení. To se jíž značná část spících probudila a vylezla ze stanů. Několik osob obešlo tábořiště s klackama v ruce a do rána byl klid.

7.7. - pátek

Od rána někteří jedinci jí, připravují na cestu a podobně.
8:45 Je pořádán „Briefing“ na kterém nám Slávek vysvětluje cestu. Místní se snaží uplatnit své znalosti, nás však moc nezajímají. Ke konci se nějaký típek dožaduje piva. Začíná nám dokonce vyhrožovat a pod.

10:10 Poslední skupina se dává s autobusem do pohybu. Po několika pokusech vyjíždí i autobus a my se vydáváme na cestu. Hned na startu nás čeká lávka přes řeku - již dost sešlá věkem. Údolím řeky máme kolem tratě namířeno do Volovce. Cesta je vedena údolím řeky, brody nám myjí kola, které vždy opět zablátíme v loužích. No prostě něco pro naše kola.
13:00 Přijíždíme do Volovce, kde navštěvujeme obě místní restaurace.
14:30 Z Volovce jedeme na Guklivij a pak do kopečka. Přesvědčujeme Slávka, že si nepamatujeme, kde je voda a kde odbočka. Tomu se to sice moc nelíbilo, že si to máme pamatovat, ale sám si na odbočce moc jistý nebyl.
Pak už jsme jeli dle plánu k vodopádům a pak už do poslední hospody v Pilipci.
Odbočku k tábořišti jsme našli bez problémů.

19:00 Jsme tedy na místě a začíná vybalování, stavění stanů, koupání, večeření a ohnění. „Besídka“ se konala již za soumraku, tedy bez mapy.
23:00 Začínají se lidé trousit do stanů a budí se dle kalendáře hlídek.

8. 7. - sobota

7:30 Vstává se dle stanoveného budíčku. Uvědomujeme si nemilé překvapení - prší. Kolečko ale začíná znova: nasnídat se, sbalit, sbalit stany …
Uskutečnila se i plánovaná besídka. Odjezd byl stanoven na 9 hodin.

9:10 Už většina začíná odjíždět.
Cesta do Mižgorie je pěkná asfaltka podél koryta řeky a je to mírně z kopce. Cestou potkáváme různé stavby – mimo jiné i megalomanskou stavbu hotelu „s přirostlým“ jeřábem.
10:00 Sjíždíme se u pravoslavného kostela.

12:00 Z Mižgorie stoupáme na Kamjanku (920 m) Všichni utahaní a tak dáváme pivo za 1,5 Hřivny než se podařilo místní stánek vypít. Dále vede cesta z kopce do Siněvíru. Zde prohlížíme Kolibu a Turbazu. Směřujeme dále na Sinevirskou poljanu a do Svobody (966m).
16:37 Siněvírské jezero. Sice asfaltová silnička, ale moc do kopce. (1003m)

Večer : Spaní na Turbaze. Hlavní atrakce je Šašlik v kolibě. (A Pepovi bylo špatně.)
(Šašlik jsou kousky masa, zelí(hodně pepře), veka a zapijí se to pivem.)

9.7. – neděle

7:30 Opět se vstává, balí stany (dneska suché), snídá se a připravují kola.
9:15 Po besídce se vydáváme na přehradu (tzv. KLAUZURU), která i když spláchlá, funguje jako muzeum za 1 Hřivnu. Následuje výstup k jezeru. (Většina lidí stoupá pěšky)
Od jezera se po kamenech sklepáváme do Siněvíru; Pfyzik si u toho upletl odřené koleno a lehkou osmu.
Od pily před Turbazou je již volná cesta na Koločavu. Cestou potkáváme různá procesí, protože je neděle a kostely tu praskají ve švech.
14:00 Kolem druhé se dostáváme do koločavské školy. Zde se setkáváme s už pověstnou Natálkou – místní učitelka, která se tu stará o školu a muzeum Ivana Olbrachta.
16:00 Po prohlídce muzea a přebalení věcí se má ve čtyři hodiny odjet. Jen část lidí zůstává ve škole. Protože se však nestíhá, zůstáváme až do začátku deště (někteří) Nakonec si cestu necháváme až do druhého dne (Pepa sr., Dorka, Vašek, Jitka, Jarda JJ a 5 dalších + řidiči).

19:00 V hospodě si necháváme uvařit Boršč. Následuje odchod do „muzea ateizmu“. Dva zapálení Ukrajinci vyprávěli a ukazovali při svíčkách o místních exponátech.
22:00 Vracíme se do školy. Provádíme hygienu při baterce, jelikož nejde proud.
23:00 Zapli proud, tak jsme zhasli a spali jsme dál.

10.7. - pondělí

7:30 Opět se začínáme vrtět a vstávat. I když jsme nemuseli sušit a balit stany, podařilo se nám vyrazit v 9:00
Bohužel hned na začátku jsme v Koločavě špatně odbočili a přidali si asi 8 km. Výstup do sedýlka byl celkem výživný a že by se po cestě mohli pohybovat auta (dle instruktáže) se zdá být nepravděpodobné. Silnice z první republiky vzala tuto zimu za své. Cesta z kopce byla ještě výživnější. Dorku to nebavilo a tak si lehla do kamení v potoce.
13:30 Přijíždíme do Komsomolska – Německé mokré. Následuje cesta do Dubovce – k autobusu. Původní silnici vzala občas velká voda. V těchto místech byla cesta nahrazena kamením, které hodně naklepávalo. Cesta se tím časově přeci jenom dost natáhla.
16:30 Všichni jsou dojetý, napakovaný a tak můžeme odjet na nové stanoviště.

22:00 Po desáté hodině dojíždíme do místa nocování. K ubytování je k dispozici „Lovecký zámeček“ a louka.
24:00 Téměř všichni jsou už zalezlí a odpočívají na zítřek

11. 7. - úterý

7:30 Tak se nám opět nepodařilo vstát dřív než v 7:30. Rychle jsme se snažili najíst, zabalit a připravit na dnešní výstup. Čistili se kola, přidělávali brašny apod.

10:10 S asi půlhodinovým zpožděním vyrážíme na dvoudenní výlet.
První návrh byl nakonec nahrazen průzkumnou variantou – dle návrhu místních. Z výšky 780m z Jasenice stoupáme neustále do sedýlka na 1600 m. Cesta je chvílemi obtížná i pro pěší, natož pak s kolem naloženým „na těžko“.

14:00 Ze sedýlka se vydáváme na cestu ke Goverle. Nově tlačíme kola po cestě pro pěší. 2 km asi hodinu. Od odbočky následuje výstup pěšky na vrchol (2061mnm). Po vyfocení se vracíme ke kolům. Pokračujme traversem. Po chvíli se ale většina otáčí a zastavujeme pod Goverlou.

18:30 Zakládáme stany, začínáme vařit a připravovat oheň.
22:30 Hned co jsme vlezli do stanů začalo dost pršet.Vítr pak foukal tak, že jsme se báli o stany.

12. 7. – středa

7:00 Je vidět, že všichni stany připevnili dobře a všichni tedy přežili bez nějakých škod. Už neprší a svítí i občas sluníčko.

7:30 Opět jako pole budíku se snažíme vylézat ze stanů a po obvyklých úkonech dostat se do sedel kol.
Počasí vypadá nádherně i když kolem nás se začíná hnát mlha.

9:30 Vyrážíme zpět do sedla pod Pietrošem. Cestou nás zastavuje skupina „ochránců parku“. (cca 15 lidí, kteří dorazili až na vrcholky v náklaďáku ?!?)
11:30 A z mlhy začíná pršet. Pokračujeme však dle plánu kolem hory Pietroš. Cesta je celkem rovná, leč kameny a louže jsou zde v hojném počtu. Voda z vrchu a zima.
Následuje sjezd o takových 1100 m (1600-500), kde nejeden sjíždíme celkem slušně špalky.

15:00-16:15 Zastávka u potoka, kde se koná oběd a očista.
Dále už následuje jen krátká zastávka v Bogdanu a pak už jen cesta na Lugy, do místa dalšího bivaku.
Zde je spousta místních dětí, které okukují a za minimální úplatu jsou ochotni cokoliv pomoci.
Dlouhé odpoj¨ledne vybízí k vaření složitějších jídel (většina vaří nudle), perou se kola.

13. 7. – čtvrtek

8:30 Všichni vstáváme výrazně později než jindy. V klidu se připravujeme na poslední výlet. Tento je pouze z kopce a ne moc dlouhý.
Několik osob pod tlakem chorob (různé škrabokrky) a zhoršujícího se počasí volí přesun autobusem.
11:00 Přesun do Rachivu byl celkem jednotvárná cesta po silnici z kopce dolů. V Rachivu jsme porůznu ponavštěvovali hospody a koupili chleba.
Další cesta byla opět tvořena jednoduchým šlapáním z kopce dolů po silnici kolem potoku či říčky.

16:00 Přijíždíme do místa posledního noclehu. A začíná pršet. Moc nám to nevadí, je tu otevřená restaurace, celkem ochotná obsluha. Déšť vypadá nadlouho, prý budeme moci spát na terase, až hospoda zavře.
Povečeřeli jsme bohatě boršč, šašlik a jiné dobroty. Také alkohol nějaký protekl.
22:00 K ukončení otvírací doby jsme změnili hospodu na noclehárnu. Poslední cyklisti dorazili prý až kolem půlnoci.

14. 7. – pátek

Na devátou je stanoven odjezd. Vstávání, snídání a balení dle toho.

9:00 Odjezd. U „středu Evropy“ pouze přibržďujeme.
13:15 – 14:30 Přijíždíme do Mukačeva, kde navštěvujeme tržnici.
15:45 Zastávka v Užhorodu. Prohlédli jsme si skanzen a pak navštěvujeme různé restaurace.
18:55 Odjezd z Užhorodu na hranice.

19:30 Příjezd k UK hranicím.
20:50 Konec UK – začátek SK.
Časový posun o hodinu zpět!!!
20:40 Vjíždíme na Slovensko.

Cestou všichni na zastávkách obdivujeme standardní sociální zařízení, teplou vodu apod.

Vašek

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 06. listopad 2000
Copyright © BBCC, 2000