VOJNÍKOV HISTORY zpět

V Praze, 5. 10. 1998

Ahoj lidi,

ačkoli předpověď počasí celý týden hlásila na sobotu a neděli vytrvalý déšť (čemuž některé slabší povahy dokonce i uvěřily a zůstaly doma), prožili jsme při 16. akci BBCC s názvem Vojníkov překrásný podzimní slunečný víkend, který díky Brziho návlekům zůstane určitě dlouho v paměti všech zúčastněných. Ale všechno hezky popořádku ...

Pátek 2. 10.

Ačkoli měl v 17,15 přijet Honza s Jirkou K. ke mě do Střešovic, už v 17,30 volali, že vyjíždí od Krejčíků do ateliéru pro diaprojektor.
17,39 - konečně jsme v sestavě Honza + Jirka K. a Vrstevnice + Vrstevnička + Podčarovka vyjeli
17,52 - na Smíchově u KD (kdysi to byl KD Pracujících Kovoprůmyslu a chodilo se sem rovněž do „efka", což bylo známé a proslulé Futurum - ale kde je dnes tomuto kulturnímu stánku konec ...) jsme přibrali Vaška
18,04 - téměř krokem jsme projeli ucpaný Smíchov a dojeli jsme na sraz k benzínové pumpě ARAL u Zbraslavi
18,11- přijel Brzi + Jirka D., takže jsme pro dnešek a vlastně i pro celý víkend byli v kompletní sestavě - tedy:

• Honza + nová cyklohelma
• Jirka Krejčík (dále jen Jirka K.) + PONOŽKY BBCC
• Vašek + šitíčko (alespoň doufám, že ho stále vozí)
• Vrstevnice + kronika
• Vrstevnička + cyklistický absťák
• Podčarovka + učebnice Dějepisu pro 8. ročník
• Brzi + návleky
• Jirka Daněček (dále jen Jirka D.) + neustálá žízeň

... takže nás bylo 8 lidí + žádný pes + 3 auta.

18,22 - konečně jsme se vykecali, Brzi natankoval, pokochali jsme se ponožkami BBCC, pochválili jsme Honzovi jeho novou cyklohelmu a vyjeli jsme směrem na Písek (i když přes ten jsme nakonec nejeli, protože Honza nás vedl zkratkou přes Zvíkov)
19,17 - 19,24 - jak psal Honza v pozvánce, v Čimelicích mají nejlevnější benzín, takže jsme tam tankovali (samozřejmě kromě Brziho, který dal přednost „kvalitě" před cenou a pohonné hmoty načerpal již na Zbraslavi)

20,05 - a jsme na místě - a nutno přiznat, že i když Honzův popis cesty byl celkem podrobný, asi bychom bez jeho doprovodu měli problémy cíl cesty najít. Všude kolem nás již byla temná noc, takže jsme neviděli na krok, ale přesto se nám podařilo bez jediné oděrky na autech prokličkovat lesem k Honzovu rekreačnímu objektu a obsah aut úspěšně přemístit do chaty.
... a dali jsme první piva, rozdělali jsme oheň v krbu, povečeřeli jsme, rozdělovali jsme ponožky BBCC, zkoušeli jsme ponožky BBCC, Jirka K. s Vaškem shlédli v televizi „jednadvacítku", aby zjistili co se děje doma i ve světě (zvláště na Vaška to mělo velký dopad, protože ze zpráv o nadcházející evropské hospodářské krizi nemohl později usnout), Jirka K. nám KONEČNĚ promítnul diáky z Bregenzu a Honza nám nad mapou objasnil sobotní a nedělní trasu (jedinou výhradu k výletům měl Jirka D., který se dožadoval hospody na každém 10-tém kilometru - tuto podmínku bylo naštěstí možno splnit, takže plán tras byl nakonec všemi schválen)
23,10 - na nátlak Jirky K. jsme opět zapnuli televizi, abychom shlédli pořad Peříčko - tentokrát poprvé bez Sáry Saudkové. Po deseti minutách jsme ovšem všichni zkonstatovali, že se úroveň tohoto pořadu značně snížila, televizi jsme definitivně umlčeli, otevřeli jsme láhev whisky, kterou Honza vylovil z baru nad krbem a volně jsme konverzovali až téměř do 1,00, kdy šli spát poslední z nás.

Sobota 3. 10.

8,45 - postupně jsme začali vstávat, podstupovali jsme ranní hygienu (díky Savem vydezinfikované studni se kolem nás sice začala nesmazatelně šířit chlorová vůně, ale za to jsme se nemuseli obávat bacilů), snídali jsme a Brzi vařil překapávanou kávu na cestu
10,00 - začali jsme se připravovat na výlet. Brzi již po třetí proháněl vodu nepoužívaným kávovarem, ze kterého se stále vylučovalo množství vodního kamene - Honzovo vysvětlení, že TO PŘECE zachytí filtr, ho příliš nezaujalo a pro jistotu začal překapávat kávu bez použití přístroje.
... no a začali jsme se oblékat - VŠICHNI jsme nazuli nové PONOŽKY BBCC, Honza vytáhnul novou cyklohelmu, na krk si uvázal vlněnou fialovou šálu (stále se totiž nemohl rozhodnout, zda bude mít chřipku nebo ne) a protože počasí přece jenom bylo podzimnějšího rázu, oblékli jsme povětšinou dlouhé kalhoty - jen Jirka D. jel ve svých tříčtvrťácích a Brzi vytáhnul novinku = černé elastické samodržící (!!!) návleky na nohy (což byl jeden pár samostaných nohavic nahoře opatřených gumou), které si navléknul pod cyklistické kraťasy. Nutno přiznat, že v návlecích samotných vypadal velmi eroticky, ovšem funkčnost tohoto vynálezu za estetikou lehce pokulhávala - pokud jel na kole, pak návleky držely, ale po prvních pár krocích se nezadržitelně sunuly k zemi. No a že měl Brzi rovněž kapucu na batůžek, to už nás ani nepřekvapilo - jen jsme ho začali podezírat, že ho kdosi úspěšně používá jako testovací objekt pro různé cyklovynálezy.

10,53- vyjeli jsme dolů k řece a po „Plynové lávce" jsme přešli Otavu. Brzimu se návleky svezly ke kotníkům, takže je vytáhnul do patřičné výšky (nutno podotknout, že touto činností se Brzi v průběhu víkendu zabýval nejčastěji) a pokračovali jsme dál směrem na Vráž. Projížděli jsme tichým podzimním lesem, dýchali jsme svěží lesní vzduch a přes cestu nám jen občas přeběhla srnka nebo zajíc.
11,35 - ve Vráži jsme navštívili zámeček, který slouží jako lázeňské sanatorium. Na terase s výhledem do parku jsme se posilnili grogem, pivem a kolou a Brzi zjistil, že na toaletách je prkýnko hygienicky navlečeno v igelitovém rukávu, který se po stlačení knoflíku sám převíjí - ani není nutné podotýkat, že po tomto objevu jsme toalety navštívili úplně všichni. A zatímco pánové si vesele převíjeli igelit, na dámských WC jsme měli po legraci, protože igelitový rukáv došel (v důsledku toho jsme ovšem na tomto zařízení strávily o polovinu méně času než pánové).
11,54 - je to neuvěřitelné, ale ačkoli podle předpovědi mělo celý den vytrvale pršet, vysvitlo sluníčko
12,20 - vyfotili jsme se u fontány, Brzi si poupravil padající návleky a vyrazili jsme na další cestu

12,34 - 12,39 - zajeli jsme k místu zvanému Jezírko lásky - nevím, co si kdo pod tímto pojmem představí a my sami jsme se dohadovali, proč se toto místo nazývá právě takhle, ale jezírko vypadalo přesně jako jezírko, u kterého v pohádce O Mrazíkovi Nastěnka trpělivě zalévala suchý pařez (jen místo březového háje byly kolem nás duby, buky a smrky). Zkrátka místo pro romantické duše jako stvořené.

... a pokračovali jsme dál. Z lesního ticha jsme vyjeli na silnici a poměrně rychle jsme ujížděli směrem k Ostrovci, kde jsme odbočili na zelenou turistickou značku. Vzhledem k tomu, že Zvíkov, kde jsme hodlali poobědvat, byl ještě v nedohlednu, rozhodl se Jirka D. posvačit ze svých zásob ...

12,56 - 13,15 - u rekreačního střediska podniku AVIE či DAEWO jsme čekali na Jirku D. Je až neuvěřitelné, jak dlouho mu trvalo sníst 1 (slovy JEDEN) rohlík. Brzi si mezitím několikrát upravil své návleky a po dlouhých 20-ti minutách čekání jsme konečně vyrazili dál ...

... pokračovali jsme dále po zelené značce. Drncali jsme přes kořeny, vytlačili jsme kola do krutého kopce, kolem nás byl překrásný, sluncem ozářený les plný bedel a václavek (Pepo, tvé houbařské srdce by jásalo), Brzimu spadly návleky a Jirka D. se nám ztratil - jako jediný totiž nezabloudil a přesně podle plánu pokračoval přes pařezy a kořeny po zeleně značené cestě, zatímco my ostatní jsme odbočku přehlédli a dojeli jsme k silnici ...

14,00 - rozhodli jsme se ponechat Jirku D. v lese a po silnici jsme dojeli ke Zvíkovskému mostu I., kde jsme u zelené turistické značky čekali, až les Jirku D. vyplivne.

14,30 - po půlhodinovém čekání jsme lehce znejistěli, protože Jirka D. se neobjevoval, ale protože nás již nebavilo plivat do vody a diskutovat na téma co všechno se Jirkovi D. mohlo přihodit, vzájemně jsme se přesvědčili, že je Jirka D. možná již na Zvíkově a v hospodě na nás čeká u piva.

14,43 - hrad Zvíkov - ačkoli jsme cestou objeli všechny hospody, Jirku D. jsme neobjevili. Chytli jsme se tedy poslední naděje, že je na hradě a kochá se historií. A tak jsme si projeli celý Zvíkov až k přístavišti parníků, pokochali jsme se vyhlídkou na Slapskou přehradu, vyfotili jsme se na hradbách s věžemi Zvíkova i bez nich, jednohlasně jsme zamítli prohlídku interiéru (nic moc zde k vidění není a vzhledem k tomu, že jsme ještě neobědvali, lákal nás spíše interiér nějaké hospody - třeba i nehistorické), zakoupili jsme pohledy a noviny a protože se Jirka D. stále nikde neobjevoval, vydali jsme se na cestu zpět.

15,07 - nikdo v to již nedoufal, ale v bufetu u parkoviště nad hradem jsme se setkali s Jirkou D. a zatímco my jsme se ze setkání radovali, Jirka D. byl lehce zklamán - už se těšil, jak bude bez mapy hledat chatu, když si vůbec nepamatuje, kde ji Honza má.

No a pak jsme konečně poobědvali - někteří sice navrhovali navštívit hospodu v některé z blízkých vesnic, přes které vedla cesta zpět, ale bufet nabízel výbornou čočkovou polévku (dojedli jsme zbylých 9 porcí), píseckou klobásu, pivo a grog, takže jsme se nakonec všichni dostatečně nasytili.

15,20 - přišla Brziho chvíle a na stole se objevila termoska s překapávanou kávou. Ale ačkoli srdce všech kafařů zaplesala, černým mokem se posilnil pouze Brzi ...
15,55 - vydali jsme se k našemu dočasnému domovu. Cesta již vedla pouze po silnici a po zpevněných lesních cestách, takže jsme zbývajících cca 15 km překonali poměrně bez problémů. Jen nutno podotknout, že ve všech vesnicích, kterými jsme cestou ze Zvíkova projížděli byly hospody otevřené až od 18,00 (pokud vůbec otevřít hodlaly), takže i ti kdo původně bufet u parkoviště nad hradem zamítali byli rádi, že se tam nacpali čočkovkou.

16,55 - Home Sweet Home !!!

... dali jsme cílové pivo, Vrstevnička s Podčarovkou šly na houby (a nutno přiznat, že kolem chaty jich našly poměrně dost) a protože byl příjemný podzimní večer, grilovali jsme venku klobásy, dokud nás tma a večerní chlad nezahnaly ke krbu. Seznámili jsme se s Honzovými sousedy (což není samozřejmě až tak zajímavé, ale díky diskusi na téma sousedova schopnost a neschopnost udržet cestovku zaměřenou výhradně na rybaření v Norsku Jirka D. vyřknul tzv. Daněčkův zákon zachování neschopnosti = celková neschopnost ve společnosti zůstává konstantní), konečně jsme také Honzu přesvědčili, aby zahrál na kytaru, Jirka K., já a Vrstevnička jsme pospávali ve spacácích a ostatní při diskusi na téma ... (kdo tam byl, moc dobře si pamatuje, o čem jsme diskutovali) vydrželi až do 0,30.

Neděle 4. 10.

9,00 - pomalu jsme se probouzeli do jasného nedělního rána, na poli před chatou se pásly srnky a my jsme se postupně hrabali ze spacáků ...

11,15 - vyjeli jsme na nedělní výlet. Brzi byl tentokrát vyzbrojen nejen kávou v termosce a návlekama na dolních končetinách, ale opatřil se i návlekama na ruce (které ovšem nepadaly a po celou dobu držely tak, jak měly - prostě nuda), Jirkovi D. jsme pro jistotu zapůjčili mapu a několikrát mu připomněli jméno vesnice, u které se nacházíme a já jsem na nosič připevnila košíček, protože nechat bez povšimnutí množství hub, které v tomto čase roste, by byl prostě hřích.

... a tak jsme v příjemném podzimním dopoledni drncali přes kamení a kořeny po lesní cestě kolem Otavy, vyhlíželi jsme, kde rostou ty nejlepší václavky, abychom je cestou zpět mohli nasbírat a poměrně rychle jsme se blížili k prvnímu cíli dnešního dne ...

11,40 - Písek. Fotili jsme se na starém kamenném mostě, na náměstí, před radnicí a koupili jsme pohledy.
12,15 - 12,40 - v cukrárně Pod věží jsme si dali kávu a něco zákusků
12,45 - ještě jsme shlédli místo, kde kdysi stála Putimská brána (dnes zde již není nic) a podél Otavy jsme jeli dále k soutoku Blanice a Otavy, který má v historii BBCC stěžejní význam

13,29 - 13,57 - soutok Otavy a Blanice. TAK TADY TO VŠECHNO ZAČALO!!! Tady loni 2. srpna na terase restaurace u soutoku řek a nad sklenicí zlatavého pěnivého moku otec Pepa zplodil myšlenku (je až neuvěřitelné, co Pepu občas u piva napadne) a máma Honza od té chvíle začal opečovávat club BBCC a jak jim to dítě pěkně roste, to ví každý z nás nejlíp sám.

Dali jsme si tedy na terase restaurace u soutoku Otavy a Blanice každý jedno pivo, vyfotili jsme se se soutokem i bez soutoku, na obloze vysvitlo sluníčko a máma Honza vyřknul myšlenku, že bychom veškeré hospody mohli při našich akcích vynechat, protože to jen zdržuje - ještě štěstí, že Honza je naše máma, protože od fyzického napadení ho zachránil pouze fakt, že Jirka D. mámy nebije. A tak jsme nakonec v poklidu dopili naše piva a příjemně odpočati jsme se vydali dál.

14,05 - 14,08 - jsme v Putimi. Švejka jsme nepotkali a neobjevili jsme ani hospodu, kde by se vařilo, takže jsme zde příliš dlouho nepobyli a obrátili jsme se na cestu zpět (a myslím, že ani Švejkovi by se zde dnes nelíbilo - jediná hospoda s unuděným výčepním nad půllitrem piva se spadlou pěnou by určitě nenadchnula nikoho).

Zpět jsme jeli stejnou cestou kolem Otavy. Projeli jsme okolo soutoku, kde to všechno loni začalo a před Pískem jsem konečně nasbírala košík plný hub (jen jsem přehlédla ledabyle zakrytou díru na dně, takže cestou jsem hezkých pár sameťáčků zase vyklepala).

15,15 - 16,45 - ačkoli jsme v tuto dobu původně plánovali příjezd zpět na chatu, seděli jsme v Písku v restauraci U Reinerů a pochutnávali jsme si na rybích specialitách. Hotovky totiž již v tuto dobu překvapivě neměli. Ale najedli jsme se výborně a s chutí jsme se pustili na poslední kamenitý úsek naší cesty - z Písku do Vojníkova.

17,35 - a jsme opět na chatě. Jirka D. upadnul pod strom a vzpamatoval se až když držel láhev piva v ruce, Vrstevnička s Podčarovkou šly opět na houby (a opět jich poměrně dost našly), Brzi naposledy povytáhnul své návleky a definitivně se rozhodl pro koupi dlouhých cyklokalhot a my ostatní jsme se začali věnovat klasickým činnostem směřujícím k odjezdu zpět do Prahy.

18,15 - sbaleno, naloženo a 16. akce BBCC je u konce.

Tak a to je tedy vše o 16. akci s názvem Vojníkov, kdy jsme poprvé jeli v PONOŽKÁCH BBCC. Počasí nám neuvěřitelně přálo, užili jsme si do sytosti překrásné podzimní přírody, ověřili jsme si, že hub roste opravdu velmi mnoho a Brziho padající erotické návleky se staly neopomenutelnou atrakcí tohoto výletu. Ale nejen tímto prapodivným kusem oblečení se Brzi nesmazatelně zapsal do historie BBCC - za zmínku stojí rovněž jeho návrat do Prahy, kdy se mu, při odbočování z Malostranského náměstí, právě při neuvěřitelně zajímavé diskusi s Jirkou D. o nedokonalosti nejpokročilejšího software, sklopilo kolo do vodorovné polohy (je to sice škodolibé, ale škoda, že jsme to neviděli - to muselo být úžasné). Zkrátka, když si někdo nekontroluje šroubky u držáku na kola, pak se jednou prostě šroubeček vyklepe a držák se ohne, následkem čehož se stane silně nepoužitelným a majiteli nezbude nic jiného než zakoupit držák nový a konečně dokoupit i zajišťovací matky.

Takže si všichni zkontrolujte matičky a šroubečky a na Prachovských skalách u Fialů za 14 dní AHOJ !!!

Vrstevnice

Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1998

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999

Copyright © BBCC, 1998