BLABLA HISTORY zpět

V Praze dne 20. února 2000

(…čas je zkrátka neúprosný a občas letí rychleji než bychom chtěli…)

…takže začala druhá část letní akce BBCC s názvem Blanický Mlýn neboli BlaMlýn, letos zkráceno již jen na BlaBla kde jsme byli od středy 7. do neděle 11. července.

Zúčastnění:

• Špágr (j. h.)* + 1 auto
• 4x Dvořáčci/Štěpánci (Toni, Radana, Martin, Radek) + 2 auta + 1 stan (tentokrát ovšem nepostavený)
• 4x Kalivodi (Taťka, Gábina, Kája, Tomáš) + 1 auto
• 4x Vocetci (Petr V., Jarmila, Petra, Michal) + 1 auto
• Vrstevnice + Podčarovka + 1 auto
• Honza + Adéla + 1 auto + 1 stan (rovněž nepostavený)
• Dorka + Terda + 1 auto
• Jirka Kr. jr.
• Pfyzik + 1 auto
• Vašek + Ryšavka + 1 stan
• 2x Bohuňáci (Malej Pepa, Vítek) + 2 stany
• Petra H. (j. h.)
• Brzi + 1 auto

Celkem…

…24 členů BBCC + 2 hosté + 1 pes + 3 stany postavené + 2 stany nepostavené + 10 aut…

V tuto chvíli nás ovšem bylo o jednoho méně - Petr V. odjel do Prahy na jednání.

Čtvrtek 8. 7.
Ačkoli v pět ráno ani nekáplo, o tři hodiny později nás budil tlukot kapek o plechové a plátěné střechy našich BlaMlýnských příbytků. Prší.
Intenzita deště byla značná, takže když jsme se začali scházet u snídaně, našli jsme zde totálně promoklé a vymrzlé osazenstvo stanů.
Původně plánovaný odjezd v 9,30 byl posunut na 10,00.
10,00 - po krátké poradě jsme se rozdělili na dvě skupiny:

suchá skupina = Jarmila, Petra V., Michal, Podčarovka, Radek, Taťka, Tomáš, Vašek, Ryšavka, Vítek a Terda (10 lidí + 1 pes) podlehla dešti a zůstala na BlaMlýně

mokrá skupina = Vrstevnice, Jirka Kr. jr., Honza, Adéla, Gábina, Kája, Brzi, Pfyzik, Dorka, Malej Pepa, Petra H., Radana, Špágr, Toni, Martin (15 lidí) se nenechala zlomit a ačkoli šedo nad vrcholky stromů nevěstilo zlepšení počasí a s tím související ukončení deště, rozhodli jsme se vyrazit na kola

mokrá skupina
10,20 - odjeli jsme do Kubovy Hutě, ale po cestě jsme udělali změnu a zastavili jsme už v Horní Vltavici
10,50 - díky dešti přípravy netrvaly příliš dlouho a vyjeli jsme po modré značce směrem na Polku. První jel Špágr, který po 2,5 km opustil modrou zabočující do louky a lesa a drže se zpevněné cesty zmizel daleko před námi. V důsledku této drobné, leč v tomto počasí rozumné, změny jsme stoupali kamsi do kopce.
Za vrcholem jsme našli rozcestí směr Strážný a Polka (po žluté). V tuto chvíli se v Radaně probudil rebel a začala prosazovat směr Strážný. Vzpoura zatím vyšla na prázdno, takže jsme podle plánu sjeli do Polky. Hrozná cesta - nejdříve skopec samý šutr a pak mokrá louka s potokem.
Dorka měla již třetí den půjčeno Pepovo kolo (ten jezdil na jejím a vozil košíček s Terdou) a až teď zjistila, že má odpruženou přední vidlici !!! Takže si konečně mohla plně vychutnat ty “odlišné” jízdní vlastnosti…

12,07 - NEPRŠÍ, nebe se lehce vyjasnilo
Jeli jsme dále na Knížecí Pláně. Projížděli jsme lesy s pískovým podložím a všichni jsme se shodli na tom, že je vlastně dobře že prší, protože díky dešti jsou pískové cesty krásně sjízdné, nepráší se a neožírá nás dotěrný hmyz.

12,50 - Knížecí Pláně
Radana opět zaútočila na změnu trasy, ale protože se poměrně rychle začalo ochlazovat, odjela nakonec sama se Špágrem dále po modré na Bučinu, na Kvildu a po silnici zpět do Borové Lady.

My ostatní jsme jeli do Borové Lady rovnou. Nejprve po žluté značce, kterou jsme cca po 1 km nechali odbočit do lesa a pokračovali jsme dále po silnici.
13,45 - krátká zastávka nad Borovou Ladou. Nic zvláštního, kdyby náš rozjezd nebyl poznamenán pádem - Adéla si upravovala mikinu pod zadkem a řízla sebou. Na nohách si udělala pěkný silniční lišej, ale jinak se jí nic nestalo. I po pádový šok ji poměrně rychle přešel.
13,55 - hospoda v Borové Ladě. Teplé jídlo, příjemno a nedeštivo. Zahřívali jsme se vším možným - čajem, svařeným vínem, grogem i polévkou.
14,30 - přijela Radana se Špágrem, takže jsme zase byli kompletní

V hospodě jsme se rozhodli pro změnu plánu - kašleme na Alpskou vyhlídku, Kubovu Huť, množství najetých kilometrů a další výškové metry - je nám zima, takže pojedeme po silnici rovnou do Horní Vltavice.
15,20 - vyjeli jsme. Cesta po asfaltu ubíhala bez problémů a i když nepršelo, cestou nás pro změnu sužoval nepříjemný vítr. A Pfyzik píchnul a s Honzou lepili. Po dvojím neúspěchu, kdy zjistili, že v duši je zřejmě více děr než v cedníku, zavolali “may day” - Pfyzika přivezl Brzi a Honza to dojel po vlastní ose.
16,06 - Horní Vltavice
Toni objednal ve Volarech saunu, takže všichni kromě Vrstevnice, Honzy a Adély jeli rovnou do bazénu.
Cestou “domů” nás stopli Vašek s Ryšavkou, kteří byli na procházce a na BlaMlýně nás na zápraží chatky vítala jen Jarmila s Terdou - Taťka odjel do Německa s Hejtmánkama, kteří přivezli Blacka, čímž se náš počet zvýšil na…

… 24 členů BBCC + 2 hosty + 2 psy …

…a z Prahy navrátivší se Petr V. pobral omladinu a jeli rovněž do bazénu.

večeře:
hrachovka + brambor a kuře na zelenině + ovocný koláč
22,00 - šla jsem spát (tedy Vrstevnice) jako první s tím, že zítra odjíždíme v 9,00 za jakéhokoli počasí (cha, cha, cha, naše naivita evidentně neznala mezí…) do Nové Pece a na Schwarzenberský kanál (to hlavně kvůli Tonimu a Martinovi, kteří se již musí vrátit do Bregenze). Ostatní udržovali večer v duchu tradic BBCC cca do 1,00.

Pátek 9. 7.
8,00 - vstávali jsme a společně s námi se probouzely i mraky. Začínalo pršet…
8,50 - Toni se rozhodl, že ještě zabalí a do Rakouska pojede přímo z kol - odjezd byl posunut na 9,15

Pršelo stále víc - Dorka začala propadat trudomyslnosti a kola i odjezd byly v nedohlednu. Za 5 minut sraz v jídelně s mapou…
Chvílemi sice déšť ustal, ale jen kvůli tomu, aby mraky nabraly sílu a rozpršelo se ještě více. Ani “desátá” nerozhodla - pršelo čím dál víc. Přesto jsme se ale nakonec opět rozdělili na skupiny:

kolisti = Radka, Špágr, Brzi (= 3 lidi) - rozhodli se, navzdory počasí, vyjet na kolech
kulturní skupina = 4x Kalivodi, Dorka, Vrstevnice, Podčarovka, Honza, Adéla, Malej Pepa, Vítek, Petra H., 4x Vocetci, Brzi, Jirka Kr. jr., Vašek, Ryšavka, Pfyzik (= 21 lidí) - rozhodli jsme se pro návštěvu zámku Kratochvíle. Kalivodi sice nejprve váhali, zda nejet na kola, ale když slyšeli o trase, zvolili raději návštěvu zámku.
odjezdová skupina = Toni a Martin (= 2 lidi) - rozhodli se ukončit dovolenou a odjet do Bregenze, čímž snížili náš počet na…

…22 členů BBCC + 2 hosté + 1 pes + 3 stany postavené + 2 stany nepostavené + 9 aut…

Black a Psová tentokrát zůstali uzamčeni v chatkách a nutno říci, že jim to ani příliš nevadilo. Však také bylo venku počasí, že by ani psa nevyhnal…

10,15 - rozloučili jsme se s Tonim a Martinem a konečně jsme vyjeli. Kola jsme ale vzali s sebou, co kdyby náhodou…
11,00 - 13,00 - zámek Kratochvíle. Tento historický objekt, zajímavý tím, že je vystavěn na dřevěných pilotech ve vodní nádrži, je již delší dobu rekonstruován a nutno říci, že s úspěchem. Tento zámeček nebyl určen pro běžné bydlení, ale byl vystavěn pro potěchu a odpočinek a svému jménu rozhodně dělal a stále dělá čest.
Jen je škoda, že v dobách poválečných a totalitních sloužil dlouhá léta tento objekt jako obilné sýpky, takže z vnitřního vybavení se nedochovalo absolutně nic. Proto jsou prostory zámku věnovány expozici krátkého filmu. Jaké tady tedy měli skříně a postele nevíme, ale jak se tvořil Mach a Šebestová, to pochopil určitě každý.

Po prohlídce zámku se odpojili Vocetci, kteří si jeli po svém, a my ostatní jsme v blízkých Netolicích obsadili restauraci U Hulešů.
13,15 - 14,05 - oběd. Taťka se neustále rozhodoval, zda pojedeme na kola. Nejdřív se ale musí najíst a pak, až uvidí jak je venku, tak se rozhodne.
Najedl se, pohlédl z okna a rozhodl se - kolit se nebude, HURÁ !!!!, nemusíme překolovat.
Někdo se jel podívat na koně, no a někdo si ještě zajel do Prachatic - sraz byl na BlaMlýně, kam jako první dorazili Vocetci.
cca 19,00 - přijeli kolisti. Původně Brzi slíbil, že o dnešním cyklovýletu napíše, ale do uzávěrky této History jsem, bohužel, neobdržela nic. Takže kdo chce vědět více, musí se zeptat zúčastněných.
Ačkoli Dorka propadala stále větší deštivé trudomyslnosti, u Michala déšť probudil tvůrčí myšlení - během odpoledne stihnul složit

BBCC song
(na melodii “Only you” od Lunetic)

1) Když vykouknu z okna ven,
tak vidím déšť a v něm
BBCC.
Vím, že každou noc a den
sedí na kole jen,
už to znám.

R) Potřebuju dobrý /:kolo mít:/
k tomu abych mohl /:v dešti žít:/
a říct si do svých snů
“je to hnůj”

2) Čekám na to každým dnem
až slunce přijde sem,
ke kolu blíž.
Pak pojedem spoustou
překrásných tras, který v mapě jsou
uvidíš.

R) Potřebuju dobrý…
Prší, prší…
R) Potřebuju dobrý…

3) Dneska už nemusím v dešti jet,
abych viděl překrásný svět,
tento svět.
Dneska nade mnou slunce svítí
a šeptá pojeď ven,
moje kolo.

R) Potřebuju dobrý…
Prší, prší…

večeře:
nudlová polévka + hovězí plátek s rýží + zmrzlina s karamelem a oplatkou

• chlastali jsme
• hrálo se na kytary
• a kecali jsme
• Michal chtěl v chatce nakopnout můru (Smrtihlava), ale netrefil se a nakop si nohu o zeď tak, že nemohl chodit (nutno říci, že mu to dokonce někteří i přáli)
• šli jsme spát cca v 1,00 s tím, že se ráno sejdeme u snídaně v 9,30 a uvidíme
• Vítek + Podčarovka mastili s místními karty až do třech do rána

…a nebyli by to Dvořáčci/Štěpánci/Stepanci, aby neměli klíčový defekt - takže ještě dovětek z Toniho klávesnice:

Ahoj BBCC,
pri odjezdu s Martinem z Blanickeho mlyna do Bregenzu v patek 9.7.99 jsem zjistil, ze Radka s Mirkem Spackem uz odjela na destivou turu a ja mel veskere jeji klice od bytu, firmy, chaty atd. Signal na mobilu samozrejme nemela a tak jsem nemohl nechat zpravu.
Zasel jsem tedy za vedenim campingu a pozadal onu damu, ktera nam svým uborem pripominala radovou pracovnici ve zdravotnictvi, aby spolehlive predala svazek klicu pani Dvorackove v chaticce c. 3.

Ona odvetila, samozrejme, muzete se na to spolehnout. Ja - urcite? Ona - nemejte starost, dam to
k Vasemu nezaplacenemu uctu c. 3.
Pak jsme s klidem v dusi odjeli. Radku uz jsem od te doby nezastihl, protože nebyla na signalu.

Cesta byla umorna hlavne pres ty kopecky, potom pohoda po dalnici kolem Mnichova.
Pred mesteckem Wangen asi 20 km od rakouskych hranic, si ale tamejsi cestari vzpomneli asfaltovat silnici, a tak veskera doprava byla svedena na stezky, ktere mi pripadaly, nam tak dobre zname paseracke cesty na Sumave. Vysledkem byla giganticka zacpa, a tak jsme na usek dlouhy cca. 4 km potrebovali asi 2 hod.
Ale nakonec jsme prece jen dorazili do Bregenzu nekdy kolem 18 hod.

V nedeli 11.7.99 vecer mi volala trochu rozrusene Radka, ze pry jsem ji zapomnel dat klice a ze musela jezdit po Praze za nasi kolegyni, ktera byla nastesti doma, aby dostala rezervni klice.
(Jinak by asi musela prelest plot a postavit si na zahrade stan, v cemz je ale po Prasilech velmi sbehla).
Pote, co se uklidnila, jsem vse uvedl na spravnou miru a utrousil nelichotive poznamky, ktere zde nemuzu publikovat, o one bile pani z Blanickeho mlyna. Radka tam pote volala a skutecne klice stale lezely stale tam, kam je ona pracovnice v patek polozila. Nabidla, ze nam je posle postou, ovsem pri stavu nasich dorucovatelskych sluzeb jsme s diky odmitly.

A tak jsem se skripajicimi zuby v utery 13.7.99 v 13:30 vyrazil z Bregenzu opet pres kopecky do Blanickeho mlyna (nahoru, dolu, doprava, doleva, za traktorem a zase nahoru, bez traktoru, dolu, objizdka Lenora atd. Na silnici postavaly horizontalni pracovnice, kterez vida zahranicni SPZ na mne vyznamne mavaly, a snazili se vyvolat obchodni jednani, coz se jim nepodarilo).
Dojel jsem tam v 18:45, vecere rekreantu probihala v plnem proudu. Vtrhl jsem tedy do kuchyne, bila pani zacala neco blekotat, ze ona za to nemuze, ze mela hodne prace a vubec, ze jsme se meli o ty klice postarat sami.
Uz jsem zacinal zvysovat hlas, rekreanti utichli a se zajmem zacaly (krasná hrubka, Toni díky - pozn. Vr.) sledovat zacinajici horkou diskuzi. A najednou se objevil pan majitel, zda pry je nejaky problem. Ja jsem řekl ani ne, jen jsem si udelal kvuli klicum takovou mensi zajizdku, asi tak 150 km.

A co kdybych takhle dostal od firemniho vedeni gratis-vikend pro dve osoby v Blanickem mlyne.
On se pousmal, vyznamne na mne jednim okem mrknul a prohlasil, to neni zadny problem, prijedte.
Bila pani neco nesouvisle mrucela. Ja jsem spokojene obdrzel klice. Pan majitel si odvedl bilou pani nekam na stranu a neco ji domlouval a ja sledovan vsemi zraky zde pritomnych s pozou viteze odesel.
Do Prahy jsem dorazil v 21:45.

To tedy byla moje tecka za akci BBCC - Blanicky mlyn.
Druhy den jsem potom dostal jako lahudku SMS-zpravu od Honzy, ze byli v te same dobe na Zvikove (nevim kdo oni), a ze sbirali houby.
Nacez jsem mu musel odpovedet, ze jsem nesbiral v te same dobe houby ale klice.

Ahoj TONI

Sobota 10. 7.
5,15 - ptáci řvou, kytky smrděj a hlavně NEPRŠÍ…
5,45 - takovou průtrž mračen jsme ještě na BlaBla nezažili…
9,15 - začali jsme vylézat z chatek - neprší, ale jak se začalo mluvit o kolech, objevili se první kapky

Vocetci zabalili a rozhodli se jet domů - nejenže byli znechuceni deštěm, ale Michal navíc nemohl s nakopnutou nohou chodit.
Snídaně.
Prší první mrak, druhý a třetí - postupně jsme začali propadat názoru ODJET, ale nemohli jsme jít balit, protože lilo jako z konve…

“Přemýšleli jsme, kdo je tu poprvé a může za TO a sežereme ho. Jen jsme nevěděli, jak rozdělat oheň v dešti.”

(Vím, vypadá to, jako by nám déšť vymyl mozky, ale na druhou stranu tento autentický zápisek v kronice naprosto přesně vyjadřoval naše dešťové zoufalství.)
Přestalo pršet, mraky se začaly trhat - někteří se rozhodli zůstat a kolovat, někteří přece jen začali balit.
Odjeli Vocetci a Špágr, čímž se náš počet opět snížil. Zbylo nás…

…18 členů BBCC + 1 host + 2 psi + 3 stany postavené + 2 stany nepostavené + 7 aut…

Bylo rozhodnuto - Kalivodi, Dorka, Vítek, Malej Pepa a Dvořáčci zabalí, zaplatí a pak všichni pojedeme na kola.
11,35 - konečně odjíždíme do Nové Pece
12,35 - na kolech vyjíždíme z Nové Pece směrem na Schwarzenberský kanál

…krásná pohodlná cesta po kanále a hlavně neprší…

…zastávka v Glockenberg = Zvonková. Místo, kde kdysi stála vesnice, dnes připomíná pouze kostel a hřbitov - sice málo, ale alespoň něco. Jak jsme se sami mohli mnohde přesvědčit, z některých pohraničních obcí, díky Benešovým dekretům, nezbylo ani to.
A pro změnu zase začalo pršet, v důsledku čehož došlo k přehodnocení situace - nepojedeme po kanále do Rakouska, jak bylo původně plánováno, ale vydáme se po červené na Tokániště a dále po žluté, ze které ve vhodné chvíli odbočíme a po lesní cestě dojedem na Říjiště, kde je krásný sroubek s krbem, skvělým občerstvením a svařeným vínem (tvrdila Radana s Brzim, kteří to úžasné místo navštívili včera, zatímco my jsme se kochali prohlídkou zámku Kratochvíle).

… jedeme po červený - což znamenalo, že se příjemná zpevněná cesta po rovince obrátila vzhůru do kopce...
…a všude bylo jen bahno, bahno, bahno a sem tam nějaká kláda, sem tam mokřina - je jasné, že čistý domů rozhodně nepojedeme. A jakmile jsme překročili výškovou hranici cca 900 metrů n/mořem, ocitli jsme se v mracích, neboli zahalila nás mlha.
…rozcestí na Tokaništi - v tuto chvíli pro nás nijak zvlášť zajímavá křižovatka cest. Brzi posvačil první tyčinku a vydali jsme se POD JEHO VEDENÍM dále po žluté.

Lehce jsme klesli, takže mraky zůstaly kdesi nad námi, ale ne na dlouho.
Podařilo se nám sice správně odbočit na “Saitzerovu cestu”, ale v důsledku toho jsme opět jsme stoupali vzhůru a naší další cestu bych přirovnala k putování Cimrmanovi expedice k severnímu pólu - tedy “…bloudíme v mlze…”
Díky mlze se nám podařilo přehlédnout nepatrnou lesní odbočku - při pozdějším rozboru trasy jsme došli k názoru, že to bylo zřejmě tam, co Brzi, údajně na pokraji glykemického šoku, jedl druhou tyčinku. Ovšem ti, co odbočku viděli, tvrdili, že ta stezka zarostlá trávou byla stejně absolutně nesjízdná.

16,15 - cca po 5 km jsme nedorazili k hospůdce s vytouženým krbem a svařeným vínem, ale na vrcholku mlžného stoupání jsme potkali rozcestník odkud to, mimo jiné směry, bylo 2,5 km na Tokániště.
Jednohlasně jsme ukončili Brziho vedení, naše bloudění v kruhu a hledání hospody s krbem na Říjišti a sjeli jsme zpět na Tokániště…

• Kájovi cestou přestaly fungovat brzdy (také ze špalků neměl už téměř nic) a musel brzdit botou. Vzhledem k prudkému klesání to byla nezáviděníhodná situace.
• no a Podčarovka dojela na Tokániště po břiše - brzdit se holt musí s citem, zvláště na mokré popískované silnici. Roztrhla si bundu, sedřela si loket a nohu a utržila slušný po pádový šok.

Byla nám zima, všude kolem nás nepříjemné vlhko a my jsme se dohadovali kudy dál. Jako první to přestalo bavit Dorku s Terdou, kterým byla zima až cvakaly zubama (Terda pak navíc i košíčkem) a po letmém rozloučení odjely po žluté značce směrem do Nové Pece k autu a pak do Prahy.
Zakrátko se za ní vydali i Kalivodi, Dvořáčci, Vítek a Malej Pepa čímž definitivně ukončili svůj pobyt na BlaBla a svým odjezdem snížili náš počet na…

…9 členů BBCC + 1 hosta + 0 psů + 1 stan postavený + 1 stan nepostavený + 4 auta…

Později jsme se dozvěděli, že se všichni ještě cestou umyli i s kolama v potoce (trošku toho mokra už absolutně nikomu nevadilo) a do Prahy se vydali až po dobré obědovečeři v Nové Peci či kde.
Nás zbylých deset sjelo opět na kanál k bývalé Zvonkové a i když Podčarovka - ještě v šoku a se slzou v oku propagovala nejkratší cestu k autům, ale nebrali jsme na ní ohled a po kanále jsme se vydali do Přední Zvonkové, kde jsme konečně narazili na hospodu. Jen Brzimu cestou ucházela dušička pneumatička a tak jsme ho nechali na kanále s náhradní pneumatikou a pumpičkou opravovat a přijel za námi až o něco později.
Dobrou hodinu a půl jsme odpočívali, grogovali, pivovali, čajovali, klobásovali a hranolkovali - jen Vašek si dal ovocné knedlíky a Pfyzik pořádnou porci já už ani nevím čeho s hranolkama.

Ze Zvonkové už jsme jeli jenom po silnici kolem Lipna. Honza se, samozřejmě, ještě cestou vykoupal v Lipně - tu spoustu vody prostě nemohl nechat bez povšimnutí. Bohužel jediné přístupné místo k vodě bylo u přívozu a bohužel nebývalý “nával” kolistů na břehu považoval převozník (v tuto chvíli dlící na protějším břehu) za potenciální zájemce o převoz. Zahoukal a i když bylo mimo převozní hodiny, rozjel se směrem k nám. Ne, nečekali jsme na jeho příjezd a rychle jsme se vzdálili, takže si jen můžeme domýšlet, co si asi tak broukal pod vousy…
Nad Novou Pecí jsme se opět rozdělili. Všichni jeli silničkou, kde byl zákaz vjezdu kol a zákaz vstupu chodců a podle mapy končila kdesi na pile či kde. Já, Podčarovka a Petra H. jsme se už nikde nechtěli harcovat a riskovat bůh ví co, takže jsme jeli po žluté, ze které, podle mapy, měla odbočovat cesta přímo na parkoviště.
Cesta ze silničky sice odbočovala, ale končila kdesi v polích v důsledku čehož jsme museli jet zase až na kanál a po něm do Nové Pece, kde na nás ostatní, kteří zákazem i pilou projeli bez problémů, již dobrou půl hodinu čekali. A pak věřte mapám…

cca 21,00 - a jsme zase na BlaBla

večeře:
zelňačka + bramborový salát a obalované filé + palačinka

A jako vždy jsem šla spát prga a jako vždy vydrželi ostatní přes půlnoc.

Neděle 11. 7.
V klídku jsme vstali, zabalili, zaplatili a odjeli. Jen Honza s Adélou zůstali s tím, že se ještě zajdou podívat na Husa (kdo byl na BlaBla ví, že jde o blízkou zříceninu) - nešli, protože byla průtrž mračen, takže nakonec rovněž odjeli - jen ne do Prahy, ale na další dovolenou do Vojníkova.

• Brzi dojel do Prahy cca ve 14,15
• já jsem vysadila Petru H. na Masaryčce ve 14,25 na vlak ve 14,30 (jen tak tak, ale alespoň nemusela čekat)
• a Pfyzik jel ještě přes Mnichovice, kde vysadil Ryšavku

…a od této chvíle nám zbyly na naší Prášilskou slunečnou i BlaMlýnskou deštivou letní akci na Šumavě už jenom vzpomínky…
…ale stejně to bylo krásné…

VrstevniceJ

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 27. duben 2000
Copyright © BBCC, 2000