CHÝNĚ HISTORY zpět

V Praze dne 7. 2. 1999

(Mikuláši, to je neděle !!!)

Ahoj všichni,

tak máme za sebou letos již 4. akci BBCC s názvem Chýně, která se konala v sobotu 30. ledna a kterou díky počasí můžeme opět zařadit mezi ty skutečně zimní akce.

8,00 - teploměr ukazoval -8° C (ovšem pokud uvážíme, že v neděli touto dobou bylo na teploměru -14 ° C, pak to nebyla žádná zima…)
8,40 - vysvitlo sluníčko - zkrátka den jak malovaný
9,00 - teplota stoupla, na teploměru bylo již pouhých -7° C
9,15 - nebojte se, teplota na teploměru zůstala stejná, ale volala Radka, že jsou s Radkem sice plně připraveni k odjezdu, ale díky prudkému ochlazení jim přes noc zamrzly dveře u Renaultu, takže se nemůžou dostat dovnitř a začínají s rozmrazovacími pokusy
9,50 - volala opět Radka - rozmrazování dopadlo úspěšně, Espace je otevřen, takže s Radkem nakládají a vyjíždějí z Hájů

No a začali jsme se sjíždět…

10,00 - na minutu přesně přijel Vašek a Jirka Kr. !!! (ten dokonce cestou stihnul ještě jeden pád)
10,30 - přijel Aleš, kterého zatím neznáte, ale kromě toho, že přes rok najede víc kilometrů na kole než v autě je to další posila z řad VZP
10,05 - přijeli Fialovi (Zdeněk + Jája - Tomáš bohužel musel zůstat doma s chřipkou)
10,07 - přijel Jarda
10,22 - z Hájů šťastně dorazila Radka + Radek
10,25 - jako poslední dorazil Brzi

No a pokud započítám ještě nás - tedy Vrstevnice + Podčarovka (Vrstevnička stále ještě nedobrovolně musela díky chorobě zůstat doma), bylo nás celkem …

… 11 lidí (a už dlouho s námi nejel žádný pes) …

Ještě před odjezdem jsme popřáli Vaškovi k jeho narozeninám a pak už jsme se rychle sbírali k odchodu

10,45 - konečně jsme vyjeli …
Jeli jsme už známou cestou do Veleslavína, pak do kopce na Větrník a kolem sídliště Petřiny ke Hvězdě. Všude kolem nás ležela tenká vrstva sněhu, bílé krystalky se třpytily ve slunci a do plic jsme vdechovali mrazivý vzduch.
Po krátké přestávce u východní brány Obory (na déle jak 5 minut se stejně zastavit nedalo, protože jsme hned začali nepříjemně omrzat) jsme se vydali Hvězdou - stezkou podél zdi. Rychle jsme předrncali pár kořenů a jižní bránou jsme zase z Hvězdy vyjeli ven.

A jeli jsme po silnici …
Projeli jsme Bílou Horu a Řepy, projížděli jsme sněhovým marastem na okrajích silnice, kličkovali jsme mezi námrazama a zamrzlýma kalužema, předjížděli jsme se se smradlavýma autobusama a před Zličínem se už někteří nedočkavci ptali, jak dlouho ještě tu šeď asfaltu budeme muset snášet (kdyby věděli, co nás za okamžik čeká, asi by od podobných otázek upustili…).
A silniční idylka opravdu brzy skončila. Před Sobínem jsme odbočili ze silnice vlevo na cyklistickou stezku. Na mapě tak alespoň značena byla - ve skutečnosti se ale před námi rozprostírala zasněžená pole přes která se honil jen vítr a pár zajíců a mezi kterými se matně vinula sněhem zavátá cesta. I když by se někteří evidentně raději drželi dále silnice, přece jenom jsme vyjeli. A kolem nás začal lehce poletovat sníh …
Po "cestě" to šlo zhruba prvních dvacet metrů (než nám kola zapadla do hluboké závěje), takže dále jsme raději zvolili jízdu po poli - díky mrazu byla ornice naštěstí dobře sjízdná a tak jsme přejeli jedno pole = zvláčněná ornice, druhé pole = oranice, třetí pole = nezaorané, čtvrté pole - a přes to už jsme nejeli, to už se dalo objet po úvozové cestě. A stanuli jsme opět na silnici. Všichni jsme se jednohlasně shodli na tom, že na právě absolvovaném (ani ne 2 kilometrovém) úseku bylo asi nejvíce pádů - zkrátka jakmile kolo vjede do hlubokého sněhu, zpravidla se v závěji ocitne člověk celý.
A začalo poměrně hustě sněžit. Ostrý vítr nám šlehal do tváří a my jsme vyjeli po silnici na poslední 3 kilometry do Chýně, kam jsme také zakrátko dorazili.

12,05 - obsadili jsme Pivovarský dvůr v Chýni, což je unikátní česká restaurace, kde se vaří a podává skvělé kvasnicové pivo. No a začali jsme odpočívat, osvěžovat se, zahřívat se, …
12,15 - přijel Honza s Adélkou a Vrstevničkou, aby také alespoň něco z toho dnešního výletu měli
13,34 - odjel Zdeněk, aby zjistil, jak je doma nemocnému Tomášovi (kdybychom bývali tušili jak brzy a jak citelně jej budeme postrádat …, ale zase na druhou stranu zřejmě bychom pak neviděli letiště z opačné strany)
13,45 - zakončili jsme bezstarostné posedávaní v hospodě a vydali jsme se na další cestu

Po silnici jsme dojeli až do Hostivic, zde jsme bez problémů dojeli až na hlavní křižovatku, ale tady jsme začali postrádat Zdeňka, protože to byl právě on, kdo týden předtím projel cestu z Dědiny do Hostivic, abychom věděli kudy máme jet. Díky tomu, že nás opustil o něco dříve jsme věděli pouze jediné - cesta se dá bez větších problémů projet. O kterou cestu ovšem jde, to jsme pouze matně tušili a kde na ní narazíme, to jsme netušili vůbec.

A tak jsme vyjeli …
Podjeli jsme trať (to bylo jediné, co jsme věděla - musíme se dostat za trať), přejeli jsme jedno pole = zvláčněná ornice (dnes v pořadí již čtvrté), přejeli jsme druhé pole (v pořadí páté) = louka (zde se překvapivě neproháněli zajíci, ale kůň) a stanuli jsme u oplocení letiště. Dnes se dá již těžko říci, proč jsme se nedrželi železniční tratě, ale vydali jsme se vlevo podél plotu letiště, ovšem nutno přiznat, že to byla nádherná asfaltová cesta po rovince a pro nás, kteří známe pohled na letištní plochu jen z odbavovací haly nebo maximálně z ptačí perspektivy i skvělá příležitost, prohlédnout si ranveje (málokdo možná tuší, jak neskutečně dlouhé některé z nich jsou).
4,5 kilometru jsme se kochali pohledem z jedné strany na oplocené letiště (na odbavovací haly, letištní plochu a od ní do různých stran táhnoucí se šedé nitky nekonečně dlouhých ranvejí), z druhé strany pak pohledem na neoplocená zasněžená pole (na bezstarostně pobíhající zajíce, kterých tu mimochodem bylo neskutečné množství a na hejna poletujících a pokřikující ptáků).
Pak to všechno skončilo bránou.

Po zvážení faktu, že BBCC se nikdy nevrací a po zvážení všech našich možností - tedy pokračovat dále na západ, ale tentokrát již polem podél plotu letiště (tady ovšem hrozilo, že dojedeme až do Kladna a domů se dnes zřejmě nevrátíme), přelézt bránu a vydat se na sever napříč přes letiště (ovšem nikdo z nás neměl náladu diskutovat s letištní policií o využitelnosti ranvejí pro cyklisty) nebo se vydat na jih, což znamenalo přes pole zpět do Hostivic jsme zkonstatovali, že taková vyjížďka k letištní bráně je skvělá věc, obrátili jsme kola a začínajícím podvečerem jsme šlapali zpět k výchozímu bodu.
Vzali jsme tedy letiště z druhé strany a cca po padesáti metrech neuvěřitelně naklouzané silnice (až jsme byli překvapeni, že jsme na tomto úseku zaznamenali pouze jediný pád - pro zvědavce to byla Radka) jsme dojeli ke správné cestě otestované Zdeňkem. Je pravda, že Zdeněk po projetí této cesty naznačoval cosi o vlivu počasí na místy neudržovaný povrch cesty, ale určitě netušil, že se tu budeme bořit do sněhu. Takže jsme chvílemi jeli a chvílemi jsme kola tlačili různými sněhovými navážkami a závějemi. Je pravda, že občas někteří z nás pokukovali na pole vedle cesty, kde by se jim možná jelo místy i lépe, ale polního crossu jsme už dneska měli všichni dost.
Netrvalo dlouho a byli jsme tam, co jsme chtěli být - tedy u Výzkumného ústavu rostlinářského (dle Jirky Kr. zde údajně studují vliv ozářené a neozářené kukuřice na člověka - napadá mě spousta komentářů, ale s úcty k Jirkovi ponechávám bez poznámky) a náš úspěch jsme oslavili Brziho vynikajícím teplým ovocným čajem (původně měla být i káva, ale protože jí byla jen půllitrová termoska, ani ji Brzi nevytahoval).
S příjemně zahřátými žaludky jsme vyjeli na poslední úsek naší cesty. Objeli jsme výzkumný ústav a stanuli jsme … jak jinak … u brány - pokud se vám zdá, že se opakuji, pak tuto větu přeskočte, i když tato brána se dala objet krátkou desetimetrovou objížďkou, ale samozřejmě … jak jinak … přes pole (kdo správně počítal, ví že je to dnes již šesté v pořadí). Z druhé strany brány jsme sice zjistili, že jsme se nacházeli v zakázaném prostoru letiště, ale podle vyjetých stop od kol patří tento zákaz v širokém okolí zřejmě k nejpřekračovanějším. No a pokud máte pocit, že jsme dnes sice zaznamenali dost pádů, ale jsme ještě nezaznamenali žádný defekt, pak vás mohu uklidnit - při prodírání křovím se Jirkovi Kr. podařilo znemožnit si brzdové lanko, takže jsme hodnou chvíli opravovali a mrzli.
Zbytek cesty už proběhl bez větších potíží - projeli jsme Ruzyní kolem věznice, u McDonald's jsme sjeli do Šárky a kolem Džbánu a Koospolu jsme dojeli do Vokovic, kde se od nás odpojila Jája a ve Veleslavíně před hospodou U Marčanů nás opustil Jarda, Jirka Kr. a Brzi.

16,06 - 17,35 - U Marčanů jsme dali poslední pivo, polévku a sladkou tečku - zvlášť banány s čokoládou měli úspěch a pak už jsme se i my poslední rozjeli domů.

To je tedy vše z naší cesty za pivem do Chýně. Pozor na chřipku a zase příště na kole i bez kol AHOJ !!!

Vrstevnice^J

Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1999

zpět

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999

Copyright © BBCC, 1999