DĚČÍN HISTORY zpět

V Praze dne 1. března 2000

Ahoj všichni,
prázdniny ubíhaly a byla tu další letní akce - tentokrát ale pouze víkendová. Ve dne 23. - 25. července jsme byli při 17. akci BBCC hosty Vaška v Děčíně.

Děčín
dnešní průmyslové okresní město vzniklo zhruba v polovině 10. století jako osada při hradišti, které stávalo na vysoké skále nad soutokem Ploučnice s Labem. Kolem r. 1240 se osada rozrostla v město. Ve středověku Děčín neměl příliš velkého významu. Jeho rozmach nastal až zhruba ve 2. pol. 19. stol., kdy se jeho počet téměř ztrojnásobil.
A kromě toho, že odtud pochází Vašek, tak se zde narodil také Dr. Tyrš - známý to zakladatel Sokola.

Pátek 23. 7.
Jako vždy, k večeru jsme se postupně sjížděli do Děčína - díky mapce a popisu cesty v pozvánce jsme Jiráskovu ulici našli všichni bez jakýchkoli problémů. Kolem deváté večer jsme se pak u Vaška před barákem sešli v tomto složení:

• Jirka D. + Pfyzik - přijeli jako první údajně v 19,53 a tak si dlouhou chvíli krátili v blízkém restauračním zařízení. Přesně podle Vaškových pokynů v pozvánce, i když mám pocit, že tihle dva žádné pokyny pro krácení dlouhé chvíle nepotřebují…

cca 21,05 - dorazili jsme i my ostatní

• Vašek + Honza + Vrstevnice
• Dorka + Terda + Malej Pepa + Šmudla

Dnes nás tedy bylo…

… celkem 7 lidí + 2 psi …

Dorka přivezla z domova pečený bůček, takže večer vypukly hody - vepřová pečeně, zeleninové saláty, červené víno a Balantinka. Alkoholová vánice trvala až přes půlnoc. Jako první šla v 1,00 spát Dorka, v 1,15 jsem odešla já a pak se odtrousili i ostatní.

Sobota 24. 7.
6,00 - jako první vstal Šmudla
cca 9,00 - postupně jsme se začali hrabat ze svých pelíšků a protírat si očka. Snídaně se podávala stylově - na terase zalité ranním sluncem...

9,15 - přijeli Vaňci (Mirek + Hanka) a přivezli kousek skvělé domácí pizzy
9,50 - přijeli Krejčíci (Jirka sr. + Jirka jr.) - Jirka sr. tvrdil, že přijede i Miša, čímž se nám zvedla nálada o trošku více, ale nepřijel, čímž se nám nálada zase vrátila do běžného normálu

Pro dnešek nás tedy jelo…

… celkem 11 lidí + 2 psi …

10,15 - příprava kol na cestu nebrala konce - neustále někdo něco promazával, připevňoval a upravoval a před barákem Jirka sr. řval na celý Děčín ODJÉ…ÉÉÉ…ÉÉÉ…ÉÉÉ…ZD !!!
10,35 - Vašek seřval Jirku sr., že velí on a nikdo tady v Děčíně řvát nebude
10,41 - konečně jsme odjeli

Nejprve jsme absolvovali Vaškovu naučnou stezku Děčínem - viděli jsme nádraží (tady měl Jirka sr. kolizi s důchodcem - přežili oba), viděli jsme (ze zdola) vyhlídku Pastýřská stěna, viděli jsme panelák, kde Vašek bydlel dřív (před 23 lety) a viděli jsme, kde stála socha Lenina (teď je na podstavci květináč).

Z Děčína jsme vyjeli po silnici podél Labe směrem na Hřensko. Zprava nám mávali sádroví trpaslíci volně rozestavění mezi becherovkou, vodkou a fernetem, zleva pak nemávali (dle mého názoru značně opotřebené) kněžky lásky volně rozestavěné mezi penziónky Claudie, Venuše, Relax a já nevím jakými ještě (Jirka sr. všechny (čtyři) poctivě zdravil ačkoli vůbec neměli žluté plavky) a nad tím vším se vypínaly selektivně zvětralé pískovcové stěny Českosaského Švýcarska. Zkrátka veškerou romantiku severočeského kraje jsme tu měli jak na dlani…

Hřensko
Obec leží v hlubokém údolí Kamenice pod strmými pískovcovými stěnami. S nadmořskou výškou 115 m n/mořem je to vlastně nejnižší místo Čech. Díky hraničnímu přechodu s Německem zde kvete jak obchod sexuální, tak obchod kýčovitý (trpaslíky počínaje a rozličnými polštářky s výjevy sebeotřesnějšími konče).
A v současné době je toto místo rovněž známé na jedné straně nádhernými a straně druhé zároveň nebezpečnými selektivně zvětralými pískovcovými útvary nad městem, neboť již nejednou se stalo, že pískovcový balvánek se odvětral natolik, že se skoulel někomu na zahradu. A ačkoli my bychom se z této přírodní skalky určitě radovali, místní obyvatelé se zcela oprávněně těchto několikatunových balvánků spíše obávají. Nikdo totiž netuší, kdy mu něco podobného spadne v noci do postele.

12,20 - 12,42 - Hřensko
V Hřensku se Dorka tolik dožadovala návštěvy toalet, až jsme jedny objevili. A zatímco Dorka absolvovala nejdražší čůrání dnešního dne (za celých 10,-- Kč), my jsme mezitím využili služeb právě se otevírající hospody naproti. Dali jsme jedno pivo, někteří pak, dokonce dvě ačkoli s tím Dorka s Vaškem zásadně nesouhlasili. Vašek, trpící neustálou nervozitou, že máme před sebou ještě dalekou cestu, naše nezodpovědné chování nakonec odsoudil výrokem:

“jste vysmátý jak žížaly”
(to máte z toho, že nechlastáte)

…a jeli jsme dál. No spíše jsme svá kola vedli, protože jsme stoupali přes kořeny a kameny k nejznámějšímu útvaru tohoto pískovcového masívu - k Pravčické bráně.

Pravčická brána
Největší skalní pískovcový most ve střední Evropě o výšce 16 m a rozpětí 26,5 m. Na úpatí je od r. 1833 zřízen turistický hostinec, nejstarší tohoto druhu v Českém Švýcarsku. Nyní se tato restaurace nazývá Sokolí hnízdo.

13,58 - 14,23 Pravčická brána
Kola jsme nechali uvázaná u klandru pod touto monumentální hříčkou přírody a pro změnu pěšky jsme vystoupali posledních pár set metrů. Ačkoli bychom všichni rádi shlédli dolů z vrcholku brány a občerstvili se ve zdejší  restauraci, od této atrakce jsme upustili neboť do celého objektu (včetně restauračního) bylo nutno zaplatit nehorázné vstupné (pokud mě paměť ještě dobře slouží, šlo tuším o 50,-- - 100,-- Kč) o cenách občerstvení ani nemluvě. Mnohdy se holt tomu západu přibližujeme víc, než bychom si my, obyčejní čeští turisté přáli…

Na sucho jsme tedy polkli, vyfotili jsme se před vstupní bránou s výhledem do kraje a po lehkém občerstvení z vlastních zásob jsme se vydali pískovcovým masívem dál. Chvílemi se dalo jet, chvílemi jsme byli nuceni zdolávat různé nižší i vyšší skalní výstupky pěšky, ale statečně jsme to zvládali všichni včetně Terdy, která však co chvíli zakopla o kořen, když se rozhlížela po kraji. Ale nebyla jediná, kdo měl po cestě problémeček…

Jirka D.
události měly poměrně rychlý sled - kolo se mu smýklo o kořen, šlapkou škrtnul o kámen, přepad z kola ze svahu, kolo na něj, pak se chtěl zvednout a znovu spadnul a kolo na něj. Urval si hodinky, odřel si předloktí, ale jinak to přežil bez úhony.

Mirek
dvakrát se válel v písku a objímal pařezy a roztrhal si kalhoty

Jirka Kr. sr.
zatímco ostatní z kola zbaběle sesedli, on z něj hrdinsky spad. A to dokonce 3x.

Jen protijdoucí turisté se při pohledu na nás a hlavně na naše kola neskrývaně bavili a občas nám se smíchem naznačovali, že to “nejlepší” nás teprve čeká.

…a čekalo…
Skalních výstupků neustále přibývalo a jejich zdolávání bylo stále náročnější až jsme stanuli nad strmými schody. Ovšem nejsou schody, jako schody, tady se výška stupňů pohybovala od desítky centimetrů až po půl metru. Obejít se to nedalo, projít se tím dalo chvílemi jen se značnými obtížemi. Zkrátka s kolem skutečná lahůdka. Zdolali jsme tedy jedny skalnaté, zdolali jsme druhé pařezové a zdolali jsme i ty třetí skálopařezové (nebo jich snad bylo víc - já už ani nevím). Ale zmákli jsme to a konečně jsme dojeli do hospody.

15,29 - 16,29 - Mezní louka, hospoda U Fořta
Pivo měli, jídlo měli, jen záchodky byli v rekonstrukci, takže jsme běhali přes ulici do sousedního hotelu.

A pokračovali jsme dál do Srbské Kamenice - ani už nedokážu spočítat, kolikrát jsme touto vesnicí za ten rok projížděli. To je snad křižovatka všech cest, co tímhle krajem vedou.
Těsně před Srbskou Kamenicí jsme ještě opravovali defekt - Jirkovi sr. prasknul přesmyk (tedy přední přehazka), ale jet se s tím dalo, takže s námi pokračoval dál.

18,00 - 19,20 - v naší oblíbené restauraci Ve Starém krámě v Srbské= Kamenici jsme dali sladkou tečku. Jen Šmudla a Vašek byli už nervózní a chtěli domů.
21,05 - a jsme zase “doma”. Byli jsme utahaný, unavený, nebylo co pít a tak jsme šli ve 22,00 do restaurace U kaple, kde ale ve 23,00 zavírali.

Při odchodu do hospody odjeli Vaňci a Jirka D. do Prahy, čímž náš počet snížili na…

… celkem 8 lidí + 3 psy …

Ženský šly spát cca v 1,00 a chlapi hráli ještě na kytary. Ale protože se bez ženských nudili, tak šli spát také.

Neděle 25. 7.
8,30 - začalo ranní vstávání a na terase následovala lehká snídaně - před cestou jsme si dali jen šampaňské a kaviár. Jen krejčíkům se nějak vstávat nechtělo a tak cestou snídani zaspali. Vylezli až ve chvíli, kdy jsme se už začali chystat na kola, takže si rychle promyli očička a sedli na kola.

10,20 - odjíždíme a jedeme do kopce a do kopce.

Vašek sice nemá ponožky BBCC, ale neustále na nás z titulu vedoucího křičí.

Kopec nebral konce, vedro bylo úmorné a žízeň, alespoň ta moje, ukrutná. Neustále jsem kňučela, že nemám vodu, což ale ostatní příliš vážně nebrali.

Maxičky = rekreační středisko s rybníkem. Doufali jsme, že se zde osvěžíme a občerstvíme, ale obsluha nás velmi rychle vyvedla z omylu. Neprodali nám žádnou vodu a jen Jirkovi sr. a Pfyzikovi se podařilo vyrazit z nepříjemné obsluhy alespoň pivo.

12,00 - 12,50 - Vlčí jezero
Nádherné přírodní pískovcové jezírko a skvělé koupání. Vodnímu živlu neodolal nikdo z nás.

13,39 - 16,39 - Tisá, Turistická chata, Tiské stěny - jsme u cíle dnešní cesty
Nejprve jsme se řádně posilnili v Turistické chatě - zvláště Krejčíci byli vyhladovělí, neboť si s sebou nevzali žádné jídlo a pití.
No a pak jsme navštívili Tiské stěny - zatímco valná většina odpočívala u “Želvy” a “Hřibu” (čímž nemyslím faunu a flóru zdejšího kraje, ale selektivně zvětralé skalní útvary) prošla jsme já, Honza, Vašek a Pfyzik celou lokalitu. A stálo to za to. Neuvěřitelně nádherné skalní městečko, či spíše město, kde můžeme spatřit nejrůznější skalní útvary. Mimo jiné i “přimáčknutého Krejčíka”, který se krčil po “Herkulovými sloupy” (Jinak jedenáctá zastávka naučné stezky.)

Tiské stěny
Vyplňují nejzápadnější část Českosaského Švýcarska a jsou typickou ukázkou skalního města. Jsou pozůstatkem mohutné pískovcové tabule, která vznikla před mnoha milióny let ukládáním sedimentů, hlavně pískovců, na dně druhohorního moře. Po ustoupení moře a rozlámání pískovcové tabule vznikly kry, které byly vystaveny erozně denudačním procesům. Časem se utvořily pitoreskní skalní útvary, kterým lidská fantazie přisoudila již v 19. století (od kdy se také datuje turistické zpřístupnění zdejší lokality majitelem panství) konkrétní podoby a jména - na Naučné stezce cca 6 km dlouhé tak můžeme najít Slony, Žábu, Orlí hlavu, Pašerácký batoh, Starostu, Kazatelnu, Člun, Kamenný stůl a spoustu jiných útvarů. Dnes jsou některá místa využívána rovněž jako přírodní cvičné horolezecké stěny.

A to co jsme dopoledne na kolech nastoupali, teď jsme museli sestoupat. Takže jsme hezkých pár kilometrů jeli s kopce. Překvapivě proti tomuto směru cesty nenamítal absolutně nikdo absolutně nic.

17,15 - a zase Děčín.
Už jsme se moc nezdržovali, poměrně rychle jsme se sbalili a postupně jsme se rozjížděli zpátky ku Praze.

Již po několikáté jsme se vrátili do kraje Českosaského Švýcarska a ačkoli jsme si již mysleli, že tuto lokalitu máme projetou skrz naskrz, Vašek nám opět dokázal, že jsme ještě mnohé neviděli. A i po tomto víkendu nám zbyla ještě místa, kam jsme nezavítali - tak snad zase někdy příště.

VrstevniceJ

…a nebyli by to Krejčíci, aby zase nepřihodili nějakou tu aférku - tentokrát ovšem z pera Jirky Kr. jr. (zdá se, že ani v této rodině nepadlo jablko daleko od stromu)…

NEJOTŘESNĚJŠÍ AFÉRA V BBCC

ODEHRANÁ V DĚČÍNĚ

Tato aféra začínaje tím, že Jirka Kr. senior v Děčíně potkává náhle dvě kolemjdoucí krasavice-prostitutky. Jirka Kr. senior zjistí, že má ve své velké pancířové luxusní Hondě málo místa, tak vyhodil svého syna Jirku Kr. juniora . S naloženými prostitutkami pravý synovi:

“Najdi si Vaška Kellera sám a vzkaž, že jsem si našel něco zajímavého. Přijdu zítra.”

Po bleskovém sexu s prostitutkami Jirka Kr. senior nasedne do své extra Hondy a jede k Václavovi a cestou potká syna a vezme ho sebou.

Onoho dne přichází velice rozrušen a křičí na celý Děčín: “Odjezd”.

Asi během 15-20 minut přichází Václav a huláká jako správný “Führer” - “Jirko (Kr. seniore) - buď zticha”.

Zatímco Jirka Kr. senior vyvádí ve dne, Brč zas v noci. Brč s obrovským talentem umí tenorským hlasem “chrápat”. Ohlas této muziky by jistě obletěl celý svět, obklopil by první místa ve všech hitparádách nejmíň na pět let.

Jirka Kr. junior

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 27. duben 2000
Copyright © BBCC, 2000