PRASE HISTORY zpět

V Praze dne 4. května 1999

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku akci hlas,
kde borový zaváněl háj…

… zkrátka kde jinde jsme mohli romanticky strávit první květnový víkend, než v kraji našeho největšího romantika Karla Hynka Máchy, v kraji plném selektivně zvětralých pískovcových skal, zrekonstruovaných zřícenin hradů a dávno již zcivilizovaných hlubokých hvozdů - tedy na Kokořínsku - při 11. akci BBCC s názvem Prase - na první pohled sice název neromantický, ale to už je věc názoru …

Pátek 30. 4.

Pusou se pracuje snadno a rychle (a myslím, že nejen mě) a zpravidla to mívá jediný následek - na poslední chvíli se začne horečně makat. Takže, když v 16,30 přijel Vašek k nám, začali jsme přidělávat jeho lyžinu na střešní nosič auta - kdo si někdy zkusil štelovat střešní nosič na autě pro čtyři kola, dovede si velice dobře představit, co následovalo - více jak půl hodiny jsme povolovali šroubky, utahovali šroubky, sundávali jsme kola, nandávali jsme kola a nakonec jsme to všechno prošpikovali gumovými pavouky a s rukama vytahanýma k zemi jsme zkonstatovali, že máme všechna čtyři kola na autě a konečně můžeme vyjet do Tubože na první vícedenní akci BBCC.
17,15 - těsně před odjezdem nás zastihla Ilona - klasika - Jirka s Johankou a prasetem je již na cestě do Tubože a doma zapomněli Jirkovy boty na kolo a tričko na čarodějnici
17,27 - vyjeli jsme - tedy 3x Vrstevnice a Vašek (+ 1 auto)
17,30 - u Krejčíků před barákem nám Jirka Kr. jr. předal boty, tričko a navrch nám ještě přidal (aniž by kdokoli z nás vč. Jirky Kr. jr. věděl proč) skateboard
17,45 - kdesi v Holešovicích nás zastihnul Honzův telefon - klasika - nestíhá, takže na něj nemáme čekat a do Tubože přijede s Adélou sám
17,53 - jako první jsme přijeli na sraz do Kobylis a protože jsme v průběhu cesty zjistili, že máme všichni čtyři hlad (zvláště při pomyšlení, že nás v Tuboži čekají k večeři kachničky), dali jsme párek v rohlíku
17,56 - přijeli 3x Čiháci + Simonina kamarádka Jája Čermáková (+ 1 auto)
17,57 - přijel Olda s Marcelou (+ 1 auto)

… takže je nás 10 lidí + 3 auta …

18,06 - a protože se na NIKOHO NEČEKÁ (konec konců ani jsme vlastně nevěděli, na koho bychom ještě měli čekat) vyjeli jsme směrem na Mělník a dále na Tubož
18,26 - volal Brzi, "kde sakra jsme". Naše odpověď, že "před Mělníkem" ho sice příliš neuspokojila, chvíli cosi namítal o nekázni či co, ale nakonec nám oznámil, že teda z Kobylis vyjíždí do Tubože s Malým Brzim sám
18,35 - v závěsu za našimi třemi auty se objevilo cosi podobné tvarem i barvou Honzovu zahraničnímu vozu Talbot, dokonce i se dvěma kolama na střeše. No a aby tedy Honza nezpanikařil, vzal Vašek mobil a zavolal mu. Nutno říci, že Vaškova věta "víme o Vás" Honzu poněkud vyvedla z míry neboť právě nakládal kola u garáže v Dejvicích, což sice zase vyvedlo z míry nás, ale na druhou stranu jsme ztratili o čtvrté auto zájem a ponechali jsme ho jeho osudu (i když se nás drželo až do Ráje).
Jinak ale cesta probíhala a ubíhala bez problémů (pokud tedy ještě pomineme zdržující objížďku v Mělníce)…

19,06 - konečně jsme v Tuboži, kde nás na zápraží nám dobře známého stavení vítal pan domácí Šanda a Jirka Kr. sr. s Johankou (prase jsme museli jít pozdravit do sklípku)

… no a je nás 12 lidí + 4 auta + 1 malé (čtyřicetikilové) prasátko …

… složili jsme kola a vyložili jsme auta a jen jsme chtěli vyjet ze dvora, dorazila další várka …

19,06 - přijeli Velkej Pepa + Malej Pepa + Vítek + Šmudla (+ 1 auto), Dorka (+ krásný nový Opel Astra), Brzi + Malej Brzi (+ 1 auto)

… a už je nás 18 lidí + 1 pes + 6 aut + 1 Opel Astra + 1 prasátko …

… složili kola a vyložili auta a jen jsme chtěli vyjet ze dvora, začali jsme večeřet - čekal nás skvělý domácí kuřecí vývar s domácími nudlemi, bramborová kaše s řízkem (původně plánované kachničky byly odloženy, abychom toho cholesterolu přes víkend přece jenom neměli příliš, což doktorka Dorka plně schválila) a domácí míchaný kompot …

20,05 - a jen jsme chtěli vyjet ze dvora, dorazili poslední - tedy Honza + Adéla (+ 1 auto)

… definitivně nás tedy v pátek bylo 20 lidí + 1 pes + 8 aut + 1 prasátko …

…složili kola, vyložili auta, navečeřeli se a konečně jsme všichni mohli vyjet ze dvora a zaparkovat kolem rybníka.
cca 21,00 - po večeři jsme zapálili oheň jehož okolí Jirka Kr. vyzdobil plakáty s usměvavým Klausem a stínovým Zemanem "my myslíme jinak" (velmi dobře jej známe z obřího volebního billboardu '98 na Letné) a ačkoli si některé z přítomných dam přivezli oblečení na Miss čarodějnici, vytáhla pouze Dorka svůj klobouk, čímž upoutala Šmudlu do té míry, že nám nezbylo, než Šmudlu vyhlásit jako hlavního porotce Miss čarodějnice a Dorku jako vítězku (hlavní cena - Šmudla soustavně zavěšený na kterékoli končetině, Dorku sice příliš nenadchla, ovšem Šmudlovi se to vysvětlit nedalo a po celý víkend bez ustání věnoval Dorce veškerou svojí přízeň).
No a pak už jsme jen, za soustavného sundávání Šmudly z Dorčiných nohou, opékali buřty, hrálo se na kytaru, popíjelo se pivo a limo (pivní basa i s obsahem letos překvapivě přežila vše bez úhony, ačkoli s ní po cestě k ohni klopýtnul Vítek a pak jí převrhnul Šmudla, který byl u ní přivázán - původně se totiž Velkej Pepa domníval, že tato věc zabrání Šmudlovi v pohybu a na Dorku na chvíli zapomene - svůj omyl však zjistil až ve chvíli, kdy se piva kutálela do ohně) a pak se pálily čarodějnice. Živých čarodějnic byl sice nedostatek, nicméně Jirka Kr. měl připravenou svoji slaměnou čarodějnici s tričkem ODS/ČSSD, kterou s velkou radostí upálil a společně s ní i všechny plakáty "my myslíme jinak" (jak, to už jsme se tedy nedozvěděli). A pak se zase hrálo, a zase se Šmudla sundával z Dorčiných nohou a zase se popíjelo a nejodolnější z nás to vydrželi cca až do 1,30.

Sobota 1. 5.

Je brzké ráno první máj -
první máj - je lásky čas,.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
"BBCC ! BBCC !! BBCC !!!"

7,15 - postupně jsme se začali probouzet a vstávat - jen Vašek statečně odolával a odmítal otevřít oči
8,00 - Dorka se marně dožadovala spraye proti Šmudlovi (aby mohla vylézt ze spacáku). K dispozici byl pouze spray proti klíšťatům a ten na Šmudlu evidentně nezabíral.
8,15 - začala snídat I. skupina
8,23 - Vašek otevřel oči a začal snídat ačkoli patřil až do II. skupiny
8,30 - byla připravena snídaně pro II. skupinu (takže nyní Vašek již snídal zcela oprávněně)

V průběhu snídaně vyvstala základní otázka "je prase slané ???" Po 15-ti minutové diskusi na téma jak poznat nasolené prase podle barvy, zda řezník dodržel slovo a prase od pondělka louhoval ve slaném nálevu, jak chutná nesolené vepřové apod. Jirka Kr. psychický nátlak nevydržel a šel si líznout. Těžko říct, zda to označit za hrdinský čin nebo oběť pro BBCC, ale nutno přiznat, že týden mrtvé prase by hned tak někdo olizovat nešel. Výsledek nás ovšem totálně odrovnal - Jirka Kr. vylezl ze sklípku s odzbrojující otázkou "může být to prase zpocené ???" A zatímco se Jirka Kr. v duchu nadále zabýval tímto problémem, my ostatní jsme vytušili, že ten 40-ti kilový kus vepřového zřejmě chutná slaně a začali jsme se připravovat na odjezd.

Původně byla na sobotu plánována projížďka Kokořínskem a návštěva Nostalgie, ale díky natáčení jakéhosi pořadu o bří Suchých v tomto kulturně-společenském centru, jsme byli nuceni využít trasu plánovanou na neděli. Tedy …

… my jedem na Bezděz a holky mávaj,
my jedem za sluncem o kousek blíž …

9,15 - Honza nás začal popohánět, že za 15 minut je odjezd a NA NIKOHO SE NEČEKÁ !!!
9,23 - ačkoli se obával, že start v 9,30 nestihne a bude nás dohánět kdesi po Kokořínsku, přijel jako první Jarda s Editou (+ 1 auto). Honza nás upozornil, že odjezd je již za 7 minut.
9,30 - přesně v plánované hodině odjezdu přijeli 3x Fialovi = Zdeněk + Jája + Tomáš (+ 1 auto), 5x Kalivodi = Taťka + Gábina + Kája + Tomáš + Black (+ 1 auto) a 4x Pospíšiláci = Lojza PP + Irena + Petr + Eva (+ 1 auto)

… už je nás tedy 33 lidí + 2 psi + 12 aut + 1 prasátko …

Na zápraží se přivítali s panem domácím, ve sklípku s prasetem a začali se připravovat k odjezdu. Honza nás upozornil, že již NA NIKOHO NEČEKÁ a sedl na kolo.
9,35 - Honza skutečně již NA NIKOHO NEČEKAL a s Adélou odjel na Bezděz ačkoli neměl mapu a vůbec netušil, kterým směrem Bezděz leží.

I když zlí jazykové tvrdí, že údajně odjel z úplně jiného důvodu …

Právo rozpustit sraz skinheadu měli i úředníci radnice obvodu

P r a h a (gar, ego) - Možnost rozpustit sobotní sraz skinheadů na Střeleckém ostrově měla nejen policie, ale i úřednice z radnice prvního pražského obvodu, která na shromáždění dohlížela. Právě na jejím názoru záleželo, zda bude sraz neofašistů pokračovat, nebo jestli skončí. "Neporušili žádný zákon - alespoň jsem to neviděla ani já, ani policie," prohlásila na adresu skinheadů Vlasta Vítková, vedoucí správního odboru radnice. Ze zákona vyplývá, že pokud by na shromáždění padaly například výzvy k potlačování osobních a politických svobod, národností a ras, lze je rozpustit. To muže učinit zástupce místního úřadu nebo velitel policie. "Například symboly by musely být prokazatelně spojeny s určitým hnutím potlačujícím cizí práva a svobody," tvrdí právník Robert Bezděk. Členům Hnutí občanské svobody a tolerance (HOST) se to podařilo prokázat. Na videozáznamu zachytili mnoho mladíku s holými hlavami, kteří měli na tričkách neonacistické symboly; na srazu vyhrávala hudba s rasistickými texty a k příslušnosti ke skinheads se veřejně přihlásil i pořadatel demonstrace Jan Brčák. "Zákon hovoří obecně. Vždy záleží na tom, jak konkrétní případ posoudí odpovědný člověk," vysvětlil Jan Bárta z Ústavu státu a práva. Pořadatel demonstrace Jan Brčák radnici oznámil konání srazu v souladu se zákonem o shromaždování. Úředníci ve stanovené třídenní lhůtě nestihli prověřit, kým Brčák ve skutečnosti je, což jim policie sdělila až později. Vlasta Vítková však včera prohlásila, že kdyby Brčák o sraz požádal podruhé, opět by se mohl konat. "Neměla bych důvod jim to zakázat," tvrdí. Policejní prezident Jiří Kolář včera už připustil, že někteří skinheadi propagací fašismu zákon porušili. "Naše videozáznamy zatím stále vyhodnocujeme," uvedla včera mluvčí policie Andrea Zoulová, což bude ještě nejméně týden trvat.

MF DNES 5.5.1999

My ostatní jsme se zatím dál připravovali k odjezdu - rozdávali se itiky, dofukovala se kola, odtrhával se Black od Šmudly a Šmudla od Dorky, štelovalo se bůh ví co…
9,44 - přijeli definitivně poslední účastníci dnešní akce - tedy 3x Kašpaři = Jirka Kaš. sr. + Zuzka + Jirka Kaš. jr. (+ 1 auto)

… nakonec nás tedy v sobotu bylo 36 lidí + 2 psi + 13 !!! aut + 1 prasátko …

9,50 - z našeho středu se vyčlenila "nultá skupina" ve složení Velkej Pepa + Šmudla. Po shlédnutí mapy totiž Pepa usoudil, že silnice není pro Šmudlu nejvhodnější terén a že se tedy projedou lese - zkrátka pojedou "na houby". Dodnes sice není známo kudy chtěl Pepa jet a kudy ve skutečnosti jel, ale silnici prý opustili snad jen když si potřebovali se Šmudlou odskočit…
No a nás zbývajících 33 + Black jsme se konečně vydali směrem na Blatce a dále k našemu dnešnímu cíli - tedy na Bezděz. Sluníčko příjemně hřálo, vedení pelotonu se statečně ujal Jarda s Editou (nakonec i proto, že mě jako Prvního všichni ignorovali) a v Tuboži jsme ponechali jen pana domácího, který se nakonec místo Jirky Kr. ujal nejdůležitějšího bodu dnešního dne - tedy upečení prasete. No a protože kromě Johanky a prasete s Krejčíkama přicestoval do Tubože i sud skvělého chýňovského kvasnicového piva, měl Jirka Kr. pouze za úkol během dne sehnat pípu (neboť jak známo hlavou zeď neprorazíš a bez pípy sud neotevřeš) což obnášelo navštívit veškeré hospody během naší cesty (tento akt jen lehce komplikovala skutečnost, že Honza jak NA NIKOHO NEČEKAL, tak odjel kromě Adély i s penězi na zálohování pípy).

10,30 - přejížděli jsme nádherně zalesněný Smrkový hřeben, na horizontu se objevil Bezděz a Jirka Kr. začal zdravit pocestné - zkrátka nálada byla výborná
10,55 - v Lučinatém údolí Simča ztratila držák na pumpičku. Pumpičku už naštěstí ztratila někdy dřív, takže jsme ji nemuseli hledat a jen jsme odmontovali zbytek držáku.
10,56 - o 20 metrů dál ztratila Jája Č. matku od předního blatníku - jako by se nemohli ztrácet šroubky a matky vždycky na jednom místě, takhle aby člověk každou chvíli slézal z kola a vytahoval nářadí …

11,10 - přijeli jsme do vesnice Okna, kterou jsme ale okamžitě přejmenovali na Windows. Nad námi se tyčil Bezděz a u silnice byla otevřená hospoda - zkrátka tato vesnice se ihned nesmazatelně vryla do našich srdcí. Pod slunečníky na zahradě se sedělo velmi příjemně a ačkoli jsme byli na cestě teprve hodinu, rozhodli jsme se, že hospodu, kde se pohodlně usadí, nají a napije nás všech 33 + Black a personál z toho neomdlí, musíme využít. Navíc na zahradě právě probíhal zdravovědný kurz, takže jsme to měli i s osvětou a všichni jsme si alespoň teoreticky mohli osvěžit v paměti vzpomínky na hodiny branné výchovy, kdy jsme prakticky cvičili na gumové Andule umělé dýchání - nutno ovšem říci, že od dob naší školní docházky zbylo z kdysi blonďaté a oteplákované Anduly pouze torzo, vzdáleně připomínající člověka jen při velké představivosti, ale na aktu samotném se nezměnilo nic.
Takže jsme dali pivo, no a Brzi to již psychicky nevydržel a zavolal Honzovi - prý už na nás čeká u rybníka pod Bezdězem. To, že podle mapy pod Bezdězem vůbec žádný rybník není, natož aby u něj někdo čekal, nechal všechny v absolutním klidu a hlavně ti, kteří neabsolvovali vydatnou snídani v Tuboži, začali plnit své prázdné žaludky. Dršťková polévka proběhla bez komplikací, první problém nastal až u tlačenky, které překvapivě jedna porce přebývala - statečně jsem se jí tedy s Tomášem F. ujala a díky tomu se nám podařilo Zdeňka polít pivem. Další hranolky s čímsi, knedlíky s čímsi a zmrzlinové poháry se již sunuly dle objednávek ovšem jen do chvíle, než si Vašek objednal frankfurtskou polévku - tu sice obdržel správně, ovšem v zápětí nám obsluha ještě začala vnucovat "frankfurtskou pečeni s rýží". Fakt, že jí nikdo nechtěl a navíc jí vůbec nemají na jídelním lístku je sice přiměl ke zjištění, že jde vlastně o "znojemskou", kterou skutečně nikdo z nás nechtěl, ale přesto se jí nakonec ujal Kája.

12,05 - odpočinuti, osvěženi a najedeni jsme se vydali dál. Při průjezdu vesnicí ještě Black dohnal několik psů (a mě) téměř k infarktu - je zajímavé, že menší psi ho nezajímají, ale jakmile je to minimálně o hlavu větší než on a zuby to cení jak krokodýl, okamžitě začne s úsměvem pobíhat kolem plotu a očůrává všechny sloupky zatímco se oprávnění strážci území snaží za příšerného štěkotu protáhnout otvory v pletivu. Zkrátka Black opět nezklamal, ale průjezd vesnicí nakonec přežil on, já i všichni ostatní.
Na konci Windows jsme ještě (zvláště při vzpomínce na rožnící se prase v Tuboži) chvíli sledovali v ohradě statného divočáka - Black o něj naštěstí nejevil zájem, protože ačkoli byl o mnoho hlav větší, odmítal štěkat a protahovat se plotem zatímco Black poctivě očůrával sloupky a křovíčka v blízkém okolí.

A vjeli jsme do lesa a ve voňavém lesním stínu jsme začali pozvolna stoupat. Jen v lesních průsecích jsme se vždy na okamžik zastavili, abychom zjistili, že jsme Bezdězu zase o kus blíž.

13,00 - byli jsme pod Bezdězem "u rybníka" - tedy u jakéhosi požárního plivátka za rybník převlečeného, ale že jsme tu správně, to jsme bezpečně poznali podle Honzy (po téměř třech hodinách lenošení - hlavně, že NA NIKOHO NEČEKÁ - na okraji nádrže již byl čekáním lehce společensky unaven) a Adély volně loženými a opalujícími se na břehu.

… takže už nás bylo 35 lidí + 1 pes …

Již ve Windows jsme se domluvili, že se na Bezdězu rozdělíme na 2 skupiny - "tvrdší" , která pojede pod vedením Zdeňka delší trasu (cca ještě 35 km) kolem Máchova jezera a "měkčí", která pojede (již pod vedením Vrstevnice) původně plánovanou trasu. Ovšem někdo chtěl na Bezděz a chtěl jet kolem Mácháče, někdo nechtěl na Bezděz a chtěl jet kolem Mácháče, někdo chtěl na Bezděz a nechtěl kolem Mácháče , někdo nechtěl na Bezděz a nechtěl kolem Mácháče, někdo chtěl jet na Bezděz na kole, někdo chtěl jít pěšky a Gábina s Blackem nechtěli na Bezděz a nechtěli jet zpátky po silnici. Pokud ještě uvážíte, že jsme diskutovali propleteni odloženýma kolama na cca 1 metr širokém náspu, kde z jedné strany byl betonový okraj "rybníka" a ze strany druhé prudký vysoký sráz končící silnicí, nebyla dohoda jednoduchá, takže se postupně místo skupin dvou vyčlenilo skupin poněkud více …

skupina I. a = Jarda, Brzi, Malej Brzi, Vašek, Zdeněk, Tomáš a Vrstevnička

… tedy 7 lidí …

cca ve 13,05 odjeli na kolech dobýt Bezděz - kdo někdy absolvoval ten neskutečně strmý dokopec ze 2/3 tvořený pouze ohlazenými kameny, skalnatými schody a závějemi listí, dovede si dobře představit, jak se jim asi "jelo"

skupina I. b = Vrstevnice, Podčarovka, Honza, Adéla a Marcela

… tedy 5 lidí …

cca ve 13,10 odešli pěšky na Bezděz - kdo někdy absolvoval ten neskutečně strmý dokopec ze 2/3 tvořený pouze ohlazenými kameny, skalnatými schody a závějemi listí, dovede si dobře představit, jak se nám asi "šlo"

U brány Bezdězu jsme se téměř všichni vyfotili, zkonstatovali jsme, že je mnohem více šílenců, kteří sem vytáhli svoje kolo v domnění, že by jim zřejmě ten kus slitiny v životě neodpustil, kdyby ho o tento kulturní zážitek ošidili, pokochali jsme se překrásným rozhledem po okolí a hlavně na Máchovo jezero, koupili jsme pohledy a vzhledem k velkému obležení hradu Bezděz všemožnými návštěvníky chtivými shlédnout historický objekt i zevnitř, jsme upustili od další návštěvy hradu a vrátili jsme se zpět k "rybníku".

skupina II. = Jirka Kr., Johanka, 4x Pospíšiláci, Dorka, Kája, Jája a Edita

… tedy 10 lidí …

cca ve 13,15 odjeli jako první skupina přes Mácháč

skupina III. = Zdeněk, Tomáš F., Jarda, Brzi, Brzi jr., Honza, Adéla, Vrstevnička, Vašek, Malej Pepa

… tedy 10 lidí …

cca ve 14,00 odjeli jako druhá skupina přes Mácháč.

Ačkoli několik účastníků expedice Máchovo jezero slibovalo dodat alespoň popisek trasy, dost dlouho se nedělo nic. Ale těsně před uzávěrkou se přece jenom na mém mejlu objevilo něco málo od Jájy, takže přece jenom nebudete ochuzeni o to, jak vzniknul pojem "Zdeňkova zkratka" a proč při vyslovení těchto dvou slov některým členům BBCC naskakuje husí kůže. Takže teď předávám klávesnici na chvíli Jáje…

Naše skupina "Máchovo jezero" se hned zpočátku rozdělila na podskupinu "Bezděz" , ve které byli Brzi, Malej Brzi, Zdeněk, Tomáš, Jarda, Vašek , Brč…, která se rozhodla pokochat se výhledem z Bezdězu, my ostatní, t.j. Jirka Kr., Johanka, Jája, Edita, Pospíšilovi, Malej Pepa, Dorka a Kája jsme se zatím vydali po červené směrem na Doksy. Cesta vedla dílem lesem po cestě s vyjetými hlubokými kolejemi, občas notně rozbahněnými, dílem krásnou písčitou cestou, s hloubkou písku dosahující několika desítek centimetrů. Takže komu se podařilo nevyválet se v blátě, vyválel se v písku.
U dokského hřbitova jsme počkali na vrcholovou skupinu, kterou kombinace bláta a písku postihla stejně jako nás a poté jsme se společně vydali po žluté značce na okružní cestu kolem Máchova jezera. Nejmladší borci nerespektovali pravidlo prvního, nasadili tempo ukrutné a neustále nám mizeli někde v nedohlednu. Nakonec se nám podařilo sehnat všechny ke břehu Máchova jezera.
Usadili jsme se v rekreačním centru, jehož jméno si už nepamatuji a odvážlivci, kteří už nemohli říct, že si koupání v jezeru rozmysleli, skočili do vody. Musím však konstatovat, že pouze ti nejotužilejší vydrželi ve vodě déle než 2 minuty. Malej Pepa pronesl 1. z památných vět našeho výletu : "Teď jsem vykoupanej a už se nezpotím." To tedy skutečně netušil, jak se ještě zapotíme. V průběhu koupání se oddělil Jarda s Editou, kteří se museli kvůli hlídání potomka vrátit a Brzi s Malým Brzim, kteří měli hlad.
Koupající se: Irena, Dorka, Jája, Adélka, Brč, Zdeněk, Malej Pepa a Tomáš. (Vašek tam pouze vlezl a pak rychle zase vylezl. pozn. Vašek)
Zatímco jsme se sušili, trávili jsme čas střídavě marketingovými diskusemi s majitelem rekreačního centra, střídavě jsme se bavili pózováním pro Jirku Kr. - v té chvíli jsme si mysleli, že jediným následkem našeho jarního koupání bude mírná rýma. Že se v důsledku drobného rozmaru rozpadne několik pevných manželských svazků, Jirka Kr. bude čelit několika soudním žalobám (viz Aféra v BBCC a Aféra v BBCC nabírá zrůdných rozměrů) a Jarda V. bude zhmožděn (Aféra v BBCC - první oběti), nepředpokládal by ani největší pesimista.
Příjemně osvěženi jsme se vydali dokončit okruh kolem jezera. Při rozhodování , zda pokračovat z parkoviště podél jezera nebo se odklonit, pronesla památnou větu tentokrát Irena: "Podél jezera vede krásná asfaltka lemovaná skalami" - tudíž vydali jsme se takto popsanou krásnou asfaltkou.
Nutno podotknout, že já mám o asfaltkách poněkud jiné představy, tohle podobalo se více schodišti než cestě. Jirka Kr. chtěje Johance ukázat, jak bravurně najíždí se na lávku, netrefil se příliš a tudíž si přivodil zranění menšího charakteru. Otřásl však mírně Johančinou bezmeznou důvěrou v bezpečnost akce.
Ve Starých Splavech dojeli jsme k první hospodě i konstatovali jsme, že Brzi v ní oproti našim očekáváním nesedí. S pomocí mobilu jsme ho však nakonec v té hospodě přece jenom našli. Po notném odpočinku jme se usnesli, že toho máme již dost a nyní vyrazíme nejkratší cestou zpět do Tubože.
Zdeněk odhadl vzdálenost zvolené cesty na 10 -15 km, což nás všechny velmi potěšilo. Poněkud však zamlčel, že to vzdušnou čarou měřil. Další drobnější zádrhel byl, že na mapě, kterou jsme s sebou měli, nějak nebyly zakresleny vrstevnice.
Námi zvolená cesta na mapě obtáčela kopec Nová skalka. Až příliš pozdě nám došlo, že ho sice obtáčí, ale asi tak ve vzdálenosti 10 m pod vrcholem, což Vašek nemohl snést a tak ho (ten vrchol) pro jistotu zdolal alespoň pěšmo. My ostatní jsme se po cca 1km výstupu s koly na zádech těšili alespoň na sjezd. K našemu překvapení skopec nebyli sto sjet ani ti nejotrlejší, tudíž jsme kola s kopce zase snesli dolů. Takových zkratek dle mého soudu mělo by se více vkládat do našich cest, neb jsme odpočali sedacím partiím a posílili si svaly prsní a na pažích, které na jiných cestách zbytečně zahálí.
Když jsme se konečně dostali na silnici vedoucí do 2 km vzdálené Dubé, rozloučili jsme se s Jirkou Kr. a Johankou s tím, že se usadí v nejbližší hospodě, my to vezmeme zkratkou a poté je přijedeme autem z hospody vyzvednout. naše zkratka vedla přes nádhernou vesničku Horky a dále měla vést po červené značce, která se měla napojit na silnici do Tubože.
Nejdřív jsme nenašli červenou značku. Místo toho jsme našli poměrně pohodlnou cestu vedoucí z kopce přibližně stejným směrem. Cesta se však stále zužovala, zužovala a zužovala… Skončili jsme na dvorku jakéhosi rodinného domku. Cesta zpět do kopce se nám jako řešení problému nejevila optimální, na návštěvu nás nikdo nezval, zvolili jsme tedy variantu zkratky lesem snesením kol z cca 45 stupňového kopce, neb dle mapy pod kopcem měla vést silnice. Jest pravdou, že tentokrát pod kopcem silnice skutečně vedla, mezi námi a vytouženou silnicí se však vinul rozvodněný potok s příjemně chladivým bažinatým okolím. Cca po hodině cesty se nám všem s větším či menším skřípěním zubů podařilo probrodit bažinu i s potokem a stáli jsme na vytoužené silnici. Odtud jsme to měli pouhé 3 kilometry do Dubé.
Po cestě z Dubé již jsme přestali spoléhat na mapu a báječné zkratky a pustili jsme se do Tubože po silnici ač Zdeněk již poměrně slabým hlasem nabízel ještě několik variant zaručených zkratek. Přemítaje o tom, co asi dělá Jirka Kr. s Johankou čekaje na nás takovou dobu v hospodě, dorazili jsme konečně do Tubože.
Jaké však bylo naše překvapení, když první osoba, na kterou jsme narazili, byla spokojeně se ládující Johanka, která stačila cestou pozorovat koníčky a klidným tempem dojet do Tubože daleko dříve, než náš statečný předvoj.

Co jsme dělali v tomto roce (možná i v životě) poprvé:

• koupali se v dubnu
• pózovali pro Hustler
• nesli kola do největšího kopce
• snášeli kola z největšího kopce
• brodili se s kolem nejhlubší bažinou

Zkrátka bylo to SUPER.

skupina IV. = Vrstevnice, Podčarovka, 3x Čiháci, Jája Č., Olda, Marcela, Vítek, 3x Kašpaři

… tedy 12 lidí …

cca ve 14,10 odjeli původně plánovanou trasou přes Housku

Od "rybníka" jsme vyjeli po silnici a následujících zhruba 10 km jsme pozvolna klesali. Cesta po asfaltu rychle ubíhala a Bezděz na obzoru se pomalu vzdaloval.
Ale protože i ten nejdelší skopec musí jednou skončit, ocitli jsme se i my definitivně pod kopcem a začali jsme hledat Žďárský důl. Podle mapy mělo jít o odbočku v podobě lesní pěšiny, v ostré zatáčce odbočující ze silnice vpravo, cca 500 metrů od křižovatky, kde jsme stáli. Vyjeli jsme… Krátce na to jsme minuli (zřejmě tu pravou) téměř přehlédnutelnou pěšinu vedoucí kamsi do křoví. Nejenže ji mnozí (hlavně první jedoucí Vítek) neviděli, ale navíc nebyla ani v zatáčce. Ujeli jsme (již lehce zneklidněni) asi 1 km, když tu jsme konečně byli v ostré zatáčce, ze které vskutku vpravo odbočovala pěšina - jen někteří, při pohledu na ni, lehce protestovali, protože vedla kolmo vzhůru přes různé skalnaté výčnělky. Ale protože BBCC se nevrací, začali jsme šplhat po pěšince na hřeben, který jsme původně měli shlédnout při průjezdu Žďárským dolem ze zdola. Krkolomná cesta vzhůru však netrvala příliš dlouho a my jsme z lesa vyjeli na rozlehlou louku - v dálce byl stále ještě vidět Bezděz a rozkvetlé stromy zlákaly Oldu s Marcelou a Láďu s Jarkou ke květnovému polibku (alespoň některé z nás neuschnou).
Po hřebenu jsme dojeli až do Kruhu, kde sice není hospoda, ale je zde hřebčín a jízdárna a Vítek vám dosvědčí, že i koně mají ohrady chráněné elektřinou.
16,00 - silně zmoženi a toužící po jediném - po odpočinku v hospodě, jsme stanuli na Housce. Zde jsme sice nenavštívili místní zámek (a ani hospodu, protože tu žádná není), který je už překvapivě otevřen, ale konečně se mi z kusých informací účastníků naší skupiny podařilo zmapovat příslušníky všech ostatních skupin a přepočítat nás. Po uspokojivém součtu 36 lidí + 2 psi jsme se konečně vydali na poslední úsek cesty do Tubože.
16,10 - nastal zásadní rozkol v naší skupině - jet (zastánci - Vítek a Vrstevnice) či nejet (propagoval Olda) Černým dolem. Vzhledem k tomu, že jsme ale již všichni měli bifteky slušně naklepaný a Zuzana nechtěla kolo z kopce tlačit, vydali jsme se po silnici - ovšem díky velmi prudkému sjezdu jsme po pár prvních metrech opustili sedla našich kol a z toho nebezpečného klesání jsme je stlačili.
16,20 - již bylo naprosto jasné, proč Olda propagoval cestu po silnici - stáli jsme před "Hostincem pod Houskou". Budova sice údajně (alespoň podle cedule) fungovala i jako Obecní úřad (ačkoli vesnice Blatce je o 4 km dál), ale to nám v odpočinku nebránilo.
… a bylo pivo a limo, tlačenka a chlebíčky, eskymo a sekaná …

skupina V. = Taťka, Tomáš K., Gábina + Black

… tedy 3 lidi + 1 pes …

jako poslední odjeli v blíže přesně neurčeném čase zpět po stejné trase jako ráno přes Windows

17,19 - nastal průnik skupiny IV. a V. - tedy do hospody dorazili Kalivodi, které z nedaleké křižovatky neomylně přivedl Black. Po telefonátu s Honzou Gábina zjistila, že expedice Máchovo jezero sedí v hospodě v Doksech a všemožně se posilňuje na cestu zpět. No a my, již posilněni v hostinci Pod Houskou, jsme se vydali na poslední 2 kilometry do Tubože.

17,30 - v podvečerním slunci se za zatáčkou objevil rybník se spoustou barevných bodů parkujících na břehu a nad tím vším se vypínalo nám všem dobře známé roubené stavení - prostě byli jsme v Tuboži a to, co jsme spatřili na dvoře lze ohodnotit jedinou větou

... a prase se točí ...

Pan domácí sice příliš radostně nevypadal, protože po celodenním bdění nad prasetem zhruba před hodinkou zjistil, že v alobalu zabalený čuník je po mnohahodinovém rožnění naprosto syrový. Ale "kdo si počká, ten se dočká", takže jsme se v klidu přivítali s nultou skupinou - tedy s Velkým Pepou a se Šmudlou, kteří již pomáhali s opékáním, osprchovali jsme se (poprvé dřív než Brzi), Kašpaři (nad rožnícím se seletem) povečeřeli vepřové řízky a dali jsme první piva ...

18,40 - kde se vzali, tu se vzali, na dvoře náhle stáli Edita s Jardou. Trhli se od základní skupiny III. (která se koupala v Máchově jezeře), po silnici dojeli do Tubože, narejpali skalničky a odjeli pro potomka k babičce aniž prase ochutnali.

... a zbylo nás jen 34 lidí + 2 psi + 12 aut ...

19,14 - ačkoli se pan domácí všemožně snažil čuníka ochránit (právo prvního oprávněně držel pro oslavence Jirku Kr.), přesto se nám v nestřežené chvíli podařilo poprvé zakrojit nůž do pečeného masíčka a ochutnat první pláteček dozlatova opečené kejtičky
19,30 - za stálé vzpomínky na Jirku Kr. načínáme bramborový salát a OCHUTNÁVÁME prase

20,00 - zatímco jsme se na dvoře snažili všemožně zahladit stopy po ochutnávání a marně jsme přemýšleli, jak ostatním vysvětlíme, že to prase má tak neskutečně hranatou prdel, šla se Jája Č. projít k rybníku
20,04 - stejným směrem vyšel i Vítek
20,05 - za Vítkem se vydal Šmudla
20,06 - na břehu rybníka Vítek "náhodně" potkal Jáju.
20,15 - Šmudla se vrátil sám z Černého dolu - jako hlídač je tedy z našeho pohledu nepoužitelný, ovšem Vítek na to má určitě jiný názor

20,24 - poklidný večer na Tubožském dvoře definitivně skončil - ve vratech se objevili další členové skupiny III., tedy účastníci expedice Máchovo jezero - Johanka, Jirka Kr. (evidentně bez pípy), Tomáš F., Kája, Irena (jako jediná z nich mluvila - sice zmateně, ale mluvila), Vrstevnička, Petr, Vašek (s pérem na kole), Jája a Zdeněk

... odhodili kola a okamžitě se vrhli na prase ...

20,25 - v nastalém zmatku odjeli Kašpaři

... a zbylo nás jen 31 lidí + 2 psi + 11 aut ...

20,28 - přijeli Lojza PP a Eva (bez úsměvu)

... odhodili kola a okamžitě se vrhli na prase ...

Totální vyčerpání a silné opotřebení účastníků expedice Máchovo jezero nás dohánělo k smíchu, což přimělo Káju k tomu, aby z posledních sil tiše promluvil: "Nedělejte si z nás srandu..." a evidentně to byla poslední námaha, které byl ještě dnes schopen.

... a přijížděli další

20,30 - Adéla
20,31 - Honza
20,32 - Brzi a Malej Brzi
20,34 - Malej Pepa a Dorka

... odhodili kola a okamžitě se vrhli na prase ...

20,44 - Johanka usnula ve dřepu s talířkem v ruce a s hlavou opřenou o bazén a při pohledu na prase nám nezbylo než konstatovat

... a kostra se točí ...

20,50 - z procházky se vrátil Vítek a Jája, takže teď už jsme byli zase kompletní

21,00 - začalo pršet, takže jsme se přestěhovali do sálu. Venku pod slunečníkem zůstal jen Vítek, Jája Č. a Simča, obložili se pitím a jídlem a evidentně měli radost z toho, že jsme dvůr uvolnili.. No a protože se do účastníků expedice Máchovo jezero pomalu začal vracet život (tedy pokud se někdo nezeptal na "Zdeňkovu zkratku") následovala volná zábava ve stylu prase - pivo - zpěv a někteří jedinci v tomto stylu vydrželi až do 3,15.

Neděle 2. 5.

6,00 - Irena odvezla Petra na zápas kamsi do Mladé Boleslavi

... a zbylo nás jen 30 lidí + 2 psi + 11 aut ...

8,00 - Irena se vrátila, zalehla a spala dál
8,30 - na tuto hodinu byla objednána snídaně pro I. skupinu, ale vzhledem k tomu, že zatím všude bylo dokonale mrtvo, posunuli jsme snídani na neurčito - holt až se začneme probírat

9,30 - 11,30 - postupně jsme se začali probouzet, snídat a nastalo finanční vyrovnání - nenapadá mě výstižnější označení než "fatal error" a pár lidí holt mělo zkažený den. Zkrátka myslím, že z tohoto víkendu bychom si pro hladký průběh dalších akcí měli vzít velké ponaučení. Evidentně je stále ještě co zlepšovat a vylaďovat. Ale zase na druhou stranu " chybama se člověk učí" a "všechno zlé je i pro něco dobré" (alespoň doufám, že to tak bude).

11,45 - vzhledem k tomu, že dnes Honza zrušil odjezd pod heslem NA NIKOHO SE NEČEKÁ nebyla přesně stanovena hodinu odjezdu (tu jsme zřejmě prospali). Vyjeli jsme tedy na nedělní výlet až před polednem - krátká projížďka po Kokořínsku spojená s návštěvou kulturně-společenského centra Nostalgie v Šemanovicích. A abychom se nenudili, vyčlenilo se opět několik skupin:

skupina I. = Velkej Pepa + Šmudla, Malej Pepa, Dorka, Tomáš F., Gábina, Tomáš K. a Kája

... 7 lidí + 1 pes ...

Odjeli do Šemanovic zkratkou - tentokrát ovšem Pepovou - bohužel si nikdo z účastníků této skupiny nepovšimnul, že Velkej Pepa lehce mávnul rukou a vyřknul svoji bájnou větu "tuhle cestu znám, jeďte všichni", takže to vzali Šemanovickým dolem (kde chtěl Pepa původně najít zkratku do Šemanovic) a od Klemperky do toho příšerného kopce až do Šemanovic.

skupina II. = Irena, Eva, Taťka + Black

... 3 lidí + 1 pes ...

Odjeli do Šemanovic vlastními vozy a odtud měli v úmyslu jet již na kolech přes Dobřeň a Střezivojice na vyhlídku Skalní okno a zpět do Nostalgie.

skupina III. = Zdeněk, Jája, Jirka Kr., Johanka, Honza, Adéla, Vrstevnice, Vrstevnička, Podčarovka, Brzi, Malý Brzi, Vašek, Olda, Marcela, 3x Čiháci, Jája Č., Vítek, Lojza PP

... 20 lidí + žádný pes ...

Odjeli jsme po silnici na Blatečky. Na křižovatce nad vesnicí došlo k oddělení skupiny IV., která jela původně plánovanou trasou přes vyhlídku Skalní okno. Skupina III. pokračovala z křižovatky vlevo směrem na Střezivojice, kde před vesnicí u modré turistické značky došlo k vyčlenění skupiny V., která se zajela podívat na vyhlídku Skalní okno. Zbytek skupiny III. = Jirka Kr., Johanka, Podčarovka, Olda, Marcela, 3x Čiháci, Jája Č. Vítek pokračoval přes Střezivojice, Dobřeň a Bukový vrch do Šemanovic.

skupina IV. = narychlo sestavená čtyřka ve složení Zdeněk, Vrstevnice, Vašek, Lojza PP

... 4 lidi + žádný pes ...

Z již zmíněné křižovatky nad Blatečkama jsme pokračovali rovně Beškovským dolem (skvělý skopec) a Pramenným dolem (hnusný táhlý dokopec) do Dražejova a dále na vyhlídku Skalní okno. A zatímco já jsem tiše nad Radkovou borovicí zamáčkla slzu při vzpomínce na loňský rok, kdy jsme tady 1. května seděli, byli Zdeněk s Lojzou PP evidentně zklamaní, protože se domnívali, že Skalní okno vypadá jako okno (ne jako placatá skála). No ale vyhlídka byla překrásná - vidět bylo až na Říp, takže jsme nakonec všichni uspokojeni odjeli po modré značce do Střezivojic. Tady jsme potkali skupinu II., která se jela podívat na Skalní okno, ale vzhledem k tomu, že je Lojza PP přesvědčil, že není okno jako okno a Říp už dneska viděli od Šemanovic,, tak se obrátili a jeli s námi zpět přes Dobřeň zpět do Nostalgie.

skupina V. = Jája, Brzi, Malej Brzi, Vrstevnička, Honza, Adéla

... 6 lidí + žádný pes ...

U modré turistické značky před Střezivojicema se oddělili od základní skupiny III. a zajeli na vyhlídku Skalní okno. Pak po modré značce zpět do Střezivojic, přes Dobřeň do Šemanovic a do Nostalgie.

Do kulturně-společenského centra v Šemanovicích jsme tedy dojížděli postupně:
13,05 - jako první dorazilo torzo skupiny III., která je bez dlouhého otálení z Tubože přímo do Nostalgie
13,20 - dorazila skupina V.
13,40 - společně dorazila skupina II. (ta dnes již podruhé) a skupina IV.
13,53 - 13,58 - jako poslední dojela skupina I. jedoucí "Pepovou zkratkou" (zkratky se tento víkend evidentně převlékali za prodlužovačky)

Nostalgie nás tentokrát velmi zklamala. Obsluha tvořená "číšníkěm" a "číšnicí" obsluhovala velmi pomalu - tedy pokud si vůbec zapamatovala nebo ze svých zápisků dešifrovala co kdo chtěl. Většinou ale cosi přinesli a nastala "burza" - zkrátka, kdo se přihlásil první, ten jídlo obdržel. Nejlépe na tom byli Tomáš K. s Kájou, kteří seděli hned u prvního stolu a pokud právě neměli před sebou plný talíř, odchytili vše, co šlo okolo, dokud se náležitě nenasytili.
Na piáno i na basu jsme sice hrát mohli, ale Zdeněk umí chytit basu jen podle kytary (která přítomna nebyla) a Honza zase hrál příliš hlasitě, což některé v sále rušilo. A vzhledem k tomu, že díky sálu přeplněnému stoly se stejně tančit nedalo, omezili jsme se nakonec jen na volnou konverzaci a přeskupení.

14,40 - do Prahy odjeli Kalivodi + Black
15,00 - vyčlenila se skupina ve složení Olda, Marcela, 3x Čiháci, Jája Č., Vítek a Johanka, kteří odjeli po silnici přes Ráj s úmyslem navštívit ještě jinou hospodu s pokud možno pružnější obsluhou
15,10 - do Prahy odjeli Pospíšiláci
15,20 - odjel Brzi a Malej Brzi přes Skalní okno, protože Malej Brzi náhle zjistil, že nemá ledvinku a že jí tam tedy zřejmě zapomněl. To, že jí zapomněl už ráno v Tuboži zjistil, samozřejmě, až po návratu - ale zase se hezky projeli a jako jediní byli na Skalním okně dneska 2x.
15,35 - odjeli jsme i my poslední. Velkej Pepa + Malej Pepa + Dorka + Šmudla jeli po silnici nejkratší cestou do Tubože.
No a my zbylí = 3x Fialovi, Vrstevnice, Vrstevnička, Podčarovka, Honza, Adéla, Vašek a Jirka Kr. jsme v Šemanovicích mezi ploty našli (za vydatné pomoci domorodců) zkratku do Šemanovického dolu. Byla to krkolomná cesta vedoucí prudce dolů, místy proložená skalními schody. S obtížemi se to dalo sejít (o sjetí ani nemluvě, i když někteří měli snahu …) a při představě, že chtěl Velkej Pepa tohle šplhat na kolech bez cepínů a bez maček směrem nahoru, myslím, že může být Pepou vedená skupina I. šťastná, že tuto zkratku Velkej Pepa cestou do Šemanovic nenašel.

Do Tubože jsme se pak postupně sjížděli, nakládali jsme kola a auta, rozloučili jsme se s panem domácím a postupně jsme se zase rozjížděli směrem ku Praze.

Zatím se mějte krásně a příště zase AHOJ !!!

Vrstevnice^J

Takže skončila naše první vícedenní akce BBCC ´99, kdy jsme zase po půl roce navštívili Tubož, oslavili jsme (což myslím někteří ani netušili) prasetem narozeniny Jirky Kr., skupinkovali jsme a přeskupinkovávali jsme až se z nás kouřilo, no a získali jsme také nové bohaté zkušenosti k organizování dalších akcí.

Ale tato akce překvapivě neskočila naším nedělním odjezdem z Tubože - měla přece jenom ještě svoji dohru v Praze - jak již Jája ve svém úryvku nastínila - koupání na Máchově jezeře se neobešlo bez následků, takže záhy se nám objevila na mejlech "Máchova májová aféra", kterou by jistě ani sám věhlasný romantický básník nevymyslel (už jenom proto, že v dobách, kdy se na Máchově jezeře koupával on, ještě žádný Hustler nevycházel - i když, kdo ví …):

Závažná erotická aféra se nevyhnula ani BBCC

aneb

Akce BBCC Prase se (téměř) zvrhla v prasečinky

Po uklidnění sexuální aféry v Bílém domě - v době kdy si lidé ještě ani nestačili vydechnout po této nechutnosti - přichází mnohem závažnější erotická aféra v klubu BBCC:
Věřte, nevěřte: Akce BBCC Prase se (téměř) zvrhla v prasečinky!

Mladé krásné a lepé členky BBCC pod vlivem 1.máje - lásky času, romantického Máchova jezera a hřejícího jarního sluníčka odhodily klubové dresy BBCC a v rouše Evině se vrhly do průzračné vody jezera, ve kterém své tělo kdysi omýval i český romantický velikán a jeho dnešní majitel Karel Hynek Mácha.

Této situace však neřestně využil chlípník Jirka Krejčík, který pod trapnou záminkou, že prý je fotograf, toto zdokumentoval pro svůj pornoarchiv.
Okamžitě poté začal jednat s Larry Flyntem o uveřejnění těchto fotografií v nechvalně známém revanšistickém časopise Hustler, samozřejmě za mrzké americké dolary. Jednání zkrachovalo pouze proto, že Larry nabízel za tyto fotografie příliš vysokou částku a nebyl ochoten jít s cenou dolů. Nastaly obavy, že by se tak klub BBCC mohl penězi zcela zahltit a přestat fungovat. K tomu však nesmí dojít, a proto dal chlípník Jirka Krejčík pokyn Jardovi Valachovi (tehdejšímu držiteli těchto fotografií), aby byly tyto fotografie nekompromisně navždy zničeny. Tak se i stalo a aféra je u konce.

 

Jirka Krejčík
ă TK BBCC, Praha 5.5.1999

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat:

Závažná erotická aféra v BBCC
nabírá zrůdných rozměrů

aneb

v Česku ani v BBCC se bohužel nic nedá ututlat

Po včerejší skandální zprávě o erotické aféře v "cyklisticko-sportovně-společenském" klubu BBCC se zdálo, že je vše opět v pořádku a erotická aféra v BBCC skončila na smetišti dějin.

Bohužel opak je pravdou, protože po uveřejnění této erotické aféry na internetu se v mnoha domácnostech rozpoutalo pravé manželské peklo! 

Ilona Krejčíková poté co se dozvěděla, že její manžel Jiří, pod trapnou záminkou cyklistiky na čerstvém vzduchu odjíždí většinu víkendů s dcerou Johanou a s klubem BBCC daleko od manželčina milujícího náručí, fotografuje s promiskuitními členkami klubu pornofotografie pro zvrhlý časopis Hustler, požádala podobně postiženou Hilary Clinton o schůzku, aby se poradily, co se svými chlípnými manžely. Zdá se, že manželství Krejčíkových po této aféře je již definitivně v troskách, protože Jiří Krejčík je bohužel chudý umělec a ne prezident USA, kde se mnohem větší sexuální prohřešky tolerují.

Daleko složitější situaci zavinila tato naoko nevinná erotická aféra u dalších členů BBCC do té doby absolutně spokojených manželů Fialových. Dosud neobjevená a svým manželem Zdeňkem přísně střežená černovlasá krasavice Jarmila Fialová pracuje za mrzký peníz v bance, a tak si ničí své překrásné tělo, za které by mohla již nyní inkasovat milionové honoráře v USD. Tomuto pohádkovému životu zabránil příkaz Jiřího Krejčíka ke zničení všech digitálních fotografií, které byly pořízeny na pláži Máchova jezera v rouše Evině. Proto nová top-modelka Jarmila Fialová alias Jája podala žalobu na pornofotografa Jiřího Krejčíka o náhradu ušlého zisku 100 mil. USD.

Zdá se, že tato nechutná aféra s následnými problémy a složitými právními propletenci hned tak neskončí a že se tedy čtenáři dychtiví bulvárních afér mají na co těšit.

 

Jirka Krejčík
ă TK BBCC, Praha 7.5.1999

No a samozřejmě opomenut nezůstal ani sám majitel inkriminovaného fotoaparátu:

Další pokračování pornografického skandálu BBCC: první oběti

P r a h a (gar, ego) Minulý pátek v odpoledních hodinách došlo k přímému fyzickému napadení jistého J.V., který zapůjčením digitálního fotoaparátu Olympus 800-XL do rukou J.K. a spravováním rozsáhlého digitálního archívu pornografie, spustil lavinu událostí dnes mediálně označovanou za BBCC aféru.
Samotný důvod přepadení není přesně znám a umožňuje několikerý výklad:

Podle první verze byl napaden davem pobouřených členů klubu BBCC, kteří již dále nebyli s to snášet svou

mravní újmu a hledali v inzultaci vhodný prostředek kompenzování morálních traumat utrpěných představou možného zveřejnění své nahoty (případně nahoty jejich rodinných příslušníků).
Podle druhé verze byl sice (ve shodě s první verzí) také napaden davem pobouřených členů klubu BBCC, ale tentokrát proto, že byl archív s citlivými materiály zrušen a všechny segmenty disku přeformátovány, a dav tím ztratil přístup k vytoužené obscenitě.
Jako velice nepravděpodobná a z kontextu událostí vytržená se jeví verze našeho nejmenovaného Jerevanského zdroje, podle které jedná o důsledek bezpodvozkového přistání po letu plavmo přes řidítka.

Kdo bude další obětí této aféry BBCC?
Kdy ustane toto běsnění zvrhlosti, ptáme se s morální většinou?

J. Valach
ă TK BBCC, Praha 10.5.1999

Pokračování aféry BBCC:
další oběť!

Ano. Už je tomu tak. Je smutnou skutečností, že aféra BBCC má další oběť.

Včera jsme byli na rušné pražské ulici, kde běhají a vesele si hrají nevinné děti, svědky nechutné scény. A to vše za bílého dne - jakoby se nechumelilo.

K čemu vlastně došlo a jak se to seběhlo? Pojďme popořádku - ať se zorientují i jedinci méně zdatní a méně schopní probrodit se takovýmto morálním bahnem, aniž by to trvale nepoškodilo jejich životní optimismus.

Před novinovými stánky třesoucíma se rukama a s pocitem nefalšovaného hnusu a opovržení zakrývala starostlivá matka svému dítěti oči, aby se tomuto čistému neviňátku nedostala před jeho rozzářený obličejíček ta strašlivá čtyři písmena vyvolávající dnes u všech slušných lidí chvění po celém těle jako v tom nejděsivějším americkém hororu: BBCC. Ano, tato zdánlivě nevinná čtyři písmena dnes plní první stránky všech významných seriózních novin i naprosto bezvýznamných bulvárních plátků.

Jako na potvoru na balkóně blízkého paneláku zrovna věšela nic netušící důchodkyně X.Y (87) módní tričko BBCC a co víc: prozpěvovala si přitom vítěznou píseň současné hitparády "Co to tu na šňůře visí? To je trička BBCC ". Tato nezodpovědná důchodkyně totiž nečte noviny a pouze jezdí na kole. Proto o aféře BBCC netušila ani ň.

Rozzuřená matka nechápající takovou ignoranci důchodkyně a takovou neschopnost orientovat se v moderním světě začala šplhat po hromosvodu na balkón se záměrem strhat se šňůry trička BBCC, na místě je rozdupat a tak dát dobrý příklad všem podobně smýšlejícím spoluobčanům. V tu chvíli nemohla matka ovšem držet ruce přes oči svého dítěte, které této situace okamžitě využilo. Ano - vtom se to stalo: dítě otevřelo oči, uvidělo ta čtyři písmena, dalo se do neutuchajícího pláče a za strašného řevu "BBCC! " začalo utíkat pryč. Ano zmizelo! Dodnes je dítě nezvěstné a jen z temných hvozdů v okolí Máchova jezera se nočním tichem nese zlověstná tichá parafráze: "Hynku, Viléme, BBCC !"

Město se oprávněně chvěje hrůzou.
Kdo bude další obětí aféry BBCC?
Kdy ustane toto bezbřehé běsnění členů BBCC?

Jan Brčák
ă TK BBCC, Praha 12.5.1999

Vzhledem k tomu, že se již další oběti ať vyfocené či napadené neobjevily doufejme, že Máchova májová aféra je šťastně za námi (alespoň do té doby, než si zase Jirka Kr. bude chtít přivydělat u Hustlera).

Takže toto . je definitivní tečka za romantickou 11. akcí BBCC ´99 s neromantickým názvem Prase a poloromantickými následky v podobě Máchovy májové aféry,

která se konala v kraji našeho největšího romantika Karla Hynka Máchy.

zpět

Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1999

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999

Copyright © BBCC, 1999