PRÁŠILY HISTORY zpět

V Praze dne 4. července 1999 - 6. února 2000

Ahoj členi, členky a členíci !!!
Ne není to mýlka - datum v záhlaví této History opravdu odpovídá skutečnosti. První počinky jsem učinila opravdu v neděli 4. července 1999 v době, kdy BBCC sedělo kdesi u Prášilského jezera či na Poledníku a já jsem čekala doma v Praze na příjezd Petry Hniličkové z Kutné Hory. Na podzim jsem k úvodu něco málo přidala, no a pak se nějak překulil rok a blížící se vydání Big History of 1999 mě konečně donutilo dodělat započatou práci. A aby History nebyla příliš rozsáhlá, zkusím se omezit pouze na přepis rukopisů z kroniky - kdo tam byl, ten si určitě vzpomene, no a kdo nebyl, tak se holt zeptá…

Takže je začátek prázdnin roku 1999, kdy BBCC vyrazilo na svou letos první prázdninovou akci. Zase na Šumavu - tentokrát nejprve do Prášil (3. - 7. července) a pak opět do Blanického mlýna (7. - 11. července) kam už se těšila nejen Gábina, ale i my ostatní, kteří jsme loni okusili bohaté snídaně a místní skvělou kuchyni.

V Prášilech byl sraz v sobotu 3. července. Hodina sice stanovena nebyla, ale sešli se všichni - tedy až na Kalivody (co s nimi bylo se dozvíte, když budete číst dál) a Vrstevnici s Petrou (jejichž příjezd byl plánován až na neděli 4. 7. večer). A protože já (tedy Vrstevnice) jsem přijela až o den později, byla nosičem kroniky a pořizovatelem zapamatováníhodných okamžiků BBCC pro první dva dny Podčarovka, která se tohoto nesnadného úkolu zhostila opravdu statečně (…zdá se, že jablko nepadlo daleko od stromu…).

Výňatky z Průvodce Šumavou od Ant. Bašta (doplnil, upravil a vydal v roce 1923 Klub čsl. Turistů) obohatila máma Ilona & syn Jirka jr. Krejčíkovi.

Sobota 3. 7. aneb Kalivodi už jsou na cestě
Během dne jsme postupně dojížděli do Prášil.

Prášily
(883 m, Stubenbach) 16 Čechů, 564 Němci. V místě pošta, telegraf, fin. stráž, lékař, trojtřídka, fara, kostel sv. Prokopa z r. 1803. Papírna, pila, výroba dřevěného zboží.
Hostince: “Zum Bohmerwald” (3 pokoje s 18 lůžky), ”Zum Anerhalm”. Poštou povoznou jsou Prášily spojeny s Hartmanicemi (13,2 km).
Ves jest vklíněna mezi svahy Ždanidel a Poledníku a jest protékána od jihu k severu potokem Stupnou.
R.1749 koupil statek Prášilský sklář Vavřinec Gattermeier od Jindřicha Mannsfelda a zřídiv na něm skelnou huť založil tak ves Prášily. Po jeho smrti koupil statek ve veřejné dražbě Josef Kinský za 26.800 zl. Od jeho synovce Filipa koupil jej r. 1799 Josef Schwarzenberg.

V 19,15 hodin, kdy jsme mimo jiné začali večeřet (někteří to, co si přivezli a udělali, někteří dali přednost blízké hospodě), jsme byli v Prášilech v této sestavě:

• 2x Fialovi (Zdeněk + Jája) + 1 auto
• 4x Vocetkovi (Petr, Jarmila - zabezpečovatelka ubytování v Prášilech a styčný důstojník pro vyřizování formalit s majitelem penziónu, Petra, Michal) + nová Škoda Octavia (starší Oplík byl ovšem prodán i s nálepkou BBCC na okně !!!)
• Pfyzik + 1 auto
• Vašek + Ryšavka + 1 stan
• Vladimír Gut (j. h.* ) - známý Jirky Kr. a “náhradník za Mišu”, který všechny okamžitě zaujal tím, že přijel s kolem bez předního kola neboť díky tomu, že vlastní autonosič, kde se musí tato nezbytná součást bicyklu sundávat, uvědomil si až v Sušici, že přední kolo stále ještě čeká (nebo spíše již nečeká) na naložení u baráku v Praze + 1 auto
• Petr Čaněk (j. h.) + Jitka Špechtová + Radka Kadlecová (j. h.) - jinak zástupci z pondělního volejbalu + 1 auto
• Honza + Adéla + zahraniční vůz Talbot + 1 stan
• Podčarovka + kronika
• 5x Bohuňáci (Velkej Pepa + Jana + Malej Pepa + Vítek + Nikola) + Šmudla + 1 auto + 2 stany
• Dorka + Terda + modrý Oplík Omega
• Rajče + 1 auto + 1 stan

…a část se ubytovala v luxusnějším zařízení v Srní:

• 3x Krejčíci (Jirka Kr. sr. + Jirka Kr. jr. + Ilona) + stříbrná, po Ugljanu ještě neopravená, Honda
• Bobci (Pavel sr. (j. h.) + Marta (j. h.) + Pavel jr. (j. h.)) + 1 auto

Několik lidí již ujelo první šumavské kilometry. Špechtovka s Petrem Č. a Radkou K. si zajeli cca 10 km k Prášilskému jezeru - pro Petra to byl první pořádný dokopec v životě, ale to ještě netušil, co ho čeká v neděli a další dny - našli se dokopce jiné a ještě horší. Zkrátka s kopce se mu přece jenom jezdí líp, ale to určitě není jediný.
Dokonce i Ilona ujela po dvou letech v BBCC prvních cca 10 km - Krejčíci totiž přijeli ze Srní, kde bydleli v hotelu, na kolech a údajně bicyklují již od 5,00 od rána (cha, cha, cha).

A přijížděli další…

• 4x Kašpaři (Jirka Kaš. sr. + Zuzka + Ondřej + Jirka Kaš. jr.) + 1 auto
• 2x Pospíšiláci (Lojza PP + Irena) + 1 auto + 1 stan

Vašek si dal v hospodě PIVO !!! A přijížděli další (čas - 20,15)…

• 4x Dvořáčci/Štěpánci (Toni + Radana + Radek + Petr Š.) + 2x Renault + 1 stan

Pro dnešek nás tedy bylo…

… 33 členů BBCC + 6 hostů + 2 psi + 7 stanů + 15 aut …

Rajče chce zhubnout a ušetřit na byt, tak si dal jen 1x utopence, 1x párek s hořčicí a křenem, 2 piva - POZOR, MYSLÍ TO VÁŽNĚ !!!

20,16 - volali Kalivodi, že jsou na cestě a my jsme se začali přemisťovat z hospody a rozmýšlet o ohni.

Šmudla se s místní černou až rezavou bestií porvali. Malej Pepa zachraňoval Šmudlu, což neudejchala černá bestie a pokousala ho (tedy Malýho Pepu). Ale přežil i bez většího lékařského ošetření a bez dalších následků.

Rozhodlo se, že oheň bude, ale neměli jsme dříví - po delším rozmyšlení, až asi kolem 21,15, jsme se dokopali k tomu, abychom pro něj došli. Ale lenosti jsme se nezbavili - v lese jsme posbírané dříví narovnali na hromadu a Petr Š. s Radkem pro něj dojeli autem, jen pár dobrovolníků vzalo další klacky a odneslo je k ohni.

Velkej Pepa přinesl pivo v konvici na čaj (lepší nádoba k mání nebyla).
cca 21,35 - Vítek s Jájou konečně zapálili oheň a začali jsme zpívat a pít pivo (děti vodu)
cca 22,00 - dorazil zbytek z hospody (Brč, Kašpaři a Pospíšiláci), Petra V. šla spát a o chvíli později začal kolovat Fernet Stock a Cseresznye.
cca 23,58 - volali Kalivodi, že jsou na cestě. Jana s Nikolou a Láďa Gut šli spát (tedy každý do svého) a Šmudla chodil pravidelně po půl hodině kontrolovat Terdu.

Neděle 4. 7.
0,05 - již “o den později” přijeli 4x Kalivodi (Taťka + Gábina + Kája + Tomáš) + Martin Štěpánek + 1 auto
Takže už nás bylo…

… 38 členů BBCC + 6 hostů + 2 psi + 7 stanů + 16 aut …

Rajče hrál a hrál a hrál a najednou na něj padlo malé delirium a spadl do okurek (tedy ne do láhve, ale do záhonu). Delirium rozchodil, ale kytaru ráno nemohl najít.
0,20 - Zdeněk usnul, Podčarovka a Adéla šly spát
1,30 - šli spát i ostatní

Předpokládaný budíček před sedmou hodinou se konal až v 8,30.
A začali jsme snídat.

10,00 - odjezd (cíl Bučina). Gábina má novou helmu, Petr Š. má nové kolo, Adéla má novou přilbu a Jirka Kr. sr. má nový cyklobatoh s různými funkcemi (např. hadička v ramenním popruhu, kterou se dá, po napojení na láhev, pít za jízdy) a novou pláštěnku na batoh a na sebe.
“Doma” zůstala jen Jana s Nikolou, které se odjely koupat k rybníku Zahálka a v Srní se ze zbytků Krejčíkovic (Ilona) a Bobkovic (Pavel sr. + Marta) rodin vytvořila skupina G3 (podrobněji viz dále z “Iloniny klávesnice”), která si rovněž vytvořila individuální program. Takže dneska nás jelo…

… 35 členů BBCC + 4 hosté + 2 psi …

Po ujetí cca 1 km se vyčlenila podskupina I. = Petr Č., Jitka Š., Radka K., kteří odmítli společenství BBCC pod záminkou, že nikoho neznají a nesnáší jízdu v pelotonu a na Prášilském jezeře byli navíc už včera a raději zvolili jinou trasu. Tím snížili počet zúčastněných na…

… 34 členů BBCC + 2 hosté + 2 psi …

10,35 - odbočka na Prášilské jezero = první rozskupinkování
Skupina č. I. = 4x Vocetci, Vláďa G., Podčarovka, 3x Bohuňáci + Šmudla, Dorka + Terda, Rajče, Jirka Kr. sr., Jirka Kr. jr., Pavel jr., Radek, Petr Š., 4x Kašpaři, Taťka, Gábina, Tomáš (celkem 23 lidí + 2 psi) pokračovala dále na Poledník
Skupina č. II. = Honza, Adéla, Toni, Radana, 2x Pospíšiláci, Kája, Vašek, Ryšavka, Jája, Zdeněk, Martin, Pfyzik (celkem 13 lidí) zajela k Prášilskému jezeru (= 2,5 km)

Cesty z Prášil:
k jezeru Prášilskému (červeně značená cesta od Železné Rudy přes Mlaku do Prášil, k jezeru, na Poledník a k Javoří pile atd.).
Z Prášil přes potok Stupnou po mostě na silnici, jež k východu stoupá ke vsi Hrubé (Gruberg). Tři sta metrů za mostem odbočuje vpravo se silnice horská cesta na Poledník. Míjíme ji a jdeme dále po silnici do vsi Hrubé (Gruberg). Ze vsi odbočuje vpravo  se silnice pěšina, která stoupá do svahu hory Poledníka a pak, poněkud vlevo uhýbajíc, dostává se na východní svahy této hory, po nichž stoupá dále směrem jižním. Dole vlevo v údolí stěsnaném horskými svahy ubíhá k severu jezerní potok, vytékající z jezera Prášilského. Po 1hodinovém pochodu míjíme několik debřisek, načež staneme u severního břehu jezera.
Prášilské jezero (1079 m, Stubenbacher See), rozlévá se na ploše 36 ha a má 15 m hloubky. Na krajinném půvabu stojí za všemi jezery šumavskými. Z východního břehu jezera vytéká potok jezerní, jenž ústí do Křemelné. Zajímavá hráz jezerní, k jezeru 3 m, na opačnou stranu 10 m vysoká, příkrá, trosky to ledovcové morény.

Toni hned po odjezdu z Prášilského jezera (cca 850 m pod) píchnul kolo. Stalo se to v zápětí po té, co Lojza PP sdělil Tonimu, že si zapomněl náhradní galusky v autě a Toni se podivoval, že zrovna Lojza “Píchal” se odváží vyjet na silničním kole bez tuctu náhradních duší. Leč Lojza - správný muž ve správnou chvíli na správném místě využil svých bohatých PP schopností a Tonimu pomohl kolo opravit.

Poledník
11,30 - 12,00 - I. skupina příjezd plynulý
12,15 - 12,45 - II. skupina (= z Prášilského jezera) příjezd plynulý
Poledník jsme dobyli po zdolání cca 7 km dlouhého dokopce = cca 50 minut stoupání. Asi nejdelší dokopec, kdy kdo jel (jako s BBCC).
Tento strašlivý kopec údajně vyšlapali pouze tito borci: Malej Pepa, Jirka Kr. jr., Vítek (bez 50 metrů) - tedy ti jsou z I. skupiny. Ze skupiny č. II. byli údajně stále jedoucími borci Kája a Martin.
(Tedy já osobně bych přidala ještě Zdeňka Fialu, protože si dost dobře nedovedu představit, jak tlačí kolo - pozn. Vr.)

Když dojeli poslední z Prášilského jezera, přijeli se zprávou, že kradou kola (tedy zloději, ne oni) - i zamčená a abychom je tedy nenechávali bez dozoru (potkali Policii).

Jarmila vysílena stoupáním na Poledník tvrdila, že jedeme “k pramenům Labe” (na jeden den dost náročný výlet…), Rajče na vrcholu dlouho nevydržel a upadl do polospánku a zatímco Terda odpočívala, Šmudla se chtěl pustit do rvačky s cizím bílohnědočerným kudrnatým psem, ale byl včas zadržen.

Když si odpočinuli i ti poslední, pár jedinců (Vašek, Ryšavka, Honza, Adéla, Jája, Podčarovka, Toni, Martin, Zdeněk, Tomáš, Michal - ti dva ale pouze po té, co se zbytek chystal k odjezdu - Radana, Petr Š., Radek) se vydalo na rozhlednu. Vyšli jsme 227 schodů a byli jsme ve výšce 37 metrů.

13,15 - první část odjela na Modravu
13,25 - druhá část odjela na Modravu
Tomáš při odjezdu zjistil, že ztratil brýle. Samozřejmě, že se našly. Měl je Jirka Kr. sr., který je našel na křižovatce na Poledník.
13,35 - třetí část odjela na Modravu

Zuzka při cestě na Modravu píchla kolo.

Modr čili Modrá neb Modrava (Madr), osada již z doby německé kolonisace. V listině 1923 mluví se o řece Modravě a vrchu Otyglu. Jméno patrně dle tohoto jména Modrava přizpůsobeno na německé Moder (tj. bahnisko). KČST staví zde 1922-23 veliký hostinec o 80 ložích “chatu Klostermannovu”. Německý hostinec Wolfův a několik soukromých noclehů. Pila, myslivna, finanč. stráž, 60 obyv. Zde počíná Vydra, utvořená soutokem Lužné (Modravy) od jihu, Hanivi od vých. a Rokytné (Grossmüllerbach) od západu. Dříve zde byla továrna reson. desek.
Z Modré možno dle žlutých značek za 1 hod. na záp. ku Javoří Pile aneb za 2 hodiny vých. silnicí do Kvildy aneb dle žlutých značek k prameni Vltavy.
Cesta dále červeně značena. Vyústivši na silnici kvildskou překročí Vydru u hostince Wolfova na západ a u prvého domku moderského odbočí opět k jihu podél potoka Lužné. Zde druhá fase Povydří: jako v traktu Čeňkova Pila - Otygl divoce romantická, zde idyllická, jakoby pralesní park. Po hodině cesty překročíme na pravý břeh potoka a po další 3/4 hodině překročíme na levý břeh a opustivše potočiště, stoupáme několik minut příkrou stezkou až vyjdeme na volné prostranství Břežnické.

Modrava
Tady jsme se překvapivě setkali s podskupinou I. = Petr Č., Jitka Š. a Radka K., takže už nás zase bylo…

… 35 členů BBCC + 4 hosté + 2 psi …

Postupem času, jak kdo přijel, začal obědvat.
A pro změnu opět nastalo rozskupinkovávání:

podskupina II. = Petr V. a Michal (= 2 členi BBCC)
v 15,10 - odjeli přes Antýgl směr Prášily

III. skupina = Jirka Kr. sr., Zdeněk, Malej Pepa, Petra, Pavel jr., Jirka Kr. jr., Vašek, Toni, Radana, Jarmila, 2x Pospíšiláci, Adéla, Honza, Jája, Vláďa G., Pfyzik, Ryšavka (= 18 lidí)
v 15,45 odjela směrem na Bučinu a k pramenům Vltavy, kde se dále rozdělila na
A = Brzi, Adéla, Petra, Jarmila, Jája, Zdeněk, Pfyzik, Ryšavka, Toni, Radana - jeli od pramenů rovnou do Prášil
B = Jirka Kr. sr., Jirka Kr. jr., Pavel jr., Malej Pepa, Vašek, 2x Pospíšiláci, Vláďa - jeli od pramenů přes Bučinu do Prášil, sem tam se sice ztratili, ale opět se našli, aby dojeli v pořádku.

Do Bučiny, kde měla čekat, jela ze Srní autem i Ilona, ale protože se courali ti, kteří tam jeli, čekání vzdala a odjela.

Bučina (1125 m, Buchwald). Nejvyšší šumavská vesnice na jižním svahu hory Davlí (Tafelberg). 400 obyv. Pošta ve Kvildě, stanice Česká lipka (Freyung) 18 km. Dvoutřídka, Raiffeisenka, expositura celního úřadu, finanční stráž.
Hostince: Fr. Zanella (6 pokojů), Harant (2). Zdejší lesy až ke Kvildě a Rovině byly v letech 1870 zhubeny kůrovcem a byly poté znovu vysazeny.

IV. skupina = Dorka + Terda, Rajče, Podčarovka, Velkej Pepa + Šmudla, 4x Kašpaři, 4x Kalivodi, Radek, Martin, Petr Š. (= 15 lidí + 2 psi)
v 16,00 - odjela směrem na Antýgl, kde jsme se vykoupali a dali si kafe (zalité studenou vodou)
v 17,37 - odjezd z Antýglu přes plavební kanál “domů”

Otygl (1253 m, Antigl), jest mohutná hora, ovládající hornovltavský údol i slatinnou oblast kvildskou. Kdo při svém pochodu do Modré nebo na Březník má v záloze volnou hodinu, vol cestu přes Otygl.
S vrcholu hory sestoupíme opět k lesovně, od níž vede druhá cesta ke Zlaté stezce. Dospěvše Zlaté stezky, dáváme se po ní dle zelených značek k samotě Grantl a odtud po silnice kvildské nad
Širokou Lhotou (1106 m, Philippshütte). Tato skromná osada založena jako kolonie dřevařů Filipem knížetem Kinským, jehož rodu okolní lesy patřily. Stalo se tak krátko před rokem 1800. Původní jméno Široká Lhota (Breite Hütten) ustoupilo později dnešnímu názvu. V místě jednotřídka. Hostinec. Ze Široké Lhoty silnicí po pravém břehu potoka Hanivi do Modré.
Krajina od Otyglu na Horskou Kvildu ku Horám Kašperským jest dějištěm Klostermannova “V ráji šumavském”.Ti, kteří nemíní vystoupiti na horu Otygl, překročí potok Vrchbřezí pod Slavníkem a luční pěšinou jdou ke
Dvorci otygelskému (920 m, Antiglhof). Bývalý tento svobodnický dvorec jest pravou horskou idyllou. Na budově statku jest zvonička. Ve statku čepuje se pivo.
U dvorce přetíná Vydru můstek, po němž přejdeme na druhý břeh. Vpravo za mostem stoupá cesta k Sečské lesovně (Schätzenwald-Jägerhaus).

V. skupina = Vítek, Petr Č., Jitka Š., Radka K. (= 4 lidi)
odjela kolem druhé hodiny k pramenům Vltavy

Dojezdy, příjezdy apod.
16,39 - do Prášil dorazila Vrstevnice a Petra Hniličková (j. h.) + 1 auto, čímž zvýšily počet účastníků akce Prášily na…

… 39 členů BBCC + 7 hostů + 2 psy + 7 stanů + 17 aut …

A protože chalupa byla zamčená a široko daleko nikdo (tedy nikdo z BBCC, jinak turistů jak českých tak zahraničních tu bylo nadbytek), šly na pivo.
18,00 - přijela podskupina II. = Petr V. a Michal
19,05 - 19,20 - plynulý příjezd IV. skupiny. Jen Terině se cestou nelíbilo, když byla Dorka poslední. To pak štěkala do té doby, než Dorka zrychlila.
20,30 - přijela V. skupina
20,20 - 21,35 - III. skupina, příjezd plynulý

Večer
S příjezdem IV. skupiny jsme zapálili oheň, Ondra si opekl buřta a jinak jsme tu kecali, večeřeli a čekali na zbytek opozdilců. Kalivodi a Dvořáčci/Štěpánci dali přednost hospodě, ale dostali jen párek s hořčicí, protože už nevařili.
23,30 - Michal a Tomášek šli spát (tedy pod nátlakem rodičů). A postupně se trousili spát i další (ti už ovšem bez nátlaku rodičů). Poslední hráli a zpívali až do 02,30.

Pondělí 5. 7.
Vítek, Petr Č., Jitka Š. a Radka K. se odjeli koupat do Německa k příbojovým vlnám (umělé moře) - tam ale nakonec vůbec nedojeli, protože Špechtovka je dotáhla na prohlídku hradů Velhartice (ihned překřtěné na Levhartice), kde si mj. tahali osud od cikánky, a Kašperk. Třetí hrad už Jitce zakázali a jeli se vykoupat k rybníku Zahálka, kde se setkali s Janou a Nikolou - tam se ale dostali až kolem 18,00, protože po náročné prohlídce dvou hradů nejprve dali obídek a pak sladkou tečku v cukrárně.
Jana s Nikolou se nezdržovaly ničím a rovnou se odjely koupat opět k rybníku Zahálka
4x Kašpaři se rovněž jeli koupat kamsi k vodě a pak nás definitivně opustili - odjeli domů do Prahy. Náš počet se snížil na…

… 35 členů BBCC + 7 hostů + 2 psy + 7 stanů + 16 aut …

skupina G3 opět setrvala u svého poklidného programu v okolí Srní
Takže dnes se nás na kole vydalo…

… 30 členů BBCC + 3 hosté + 2 psi …

10,20 - odjezd. Ne čeká se na Krejčíky !!!
10,30 - nečeká se = odjezd, Kašpaři je pošlou za námi.
Krejčíci nás zdárně dohonili cca po 3 kilometrech v kopci nad Prášilama právě ve chvíli, kdy jsme míjeli jakousi skupinku skautů na výletě, kteří s sebou po šumavských kopcích vláčeli na rameni vycpaného jezevce. Evidentně z krásy okolí nic neměl, ale zase na druhou stranu - nikdo ho nenutil šlapat po svých.
Ale když tak nad tím přemýšlím, bylo to také jediné zvíře, které jsme při našem putování šumavskými hvozdy viděli…

11,10 - hranice s Německem - zatím ještě nepřekračujeme
11,20 - odpočinek u historického hraničního kamene z roku 1772 a koupání v horském potoce - koupel to byla ukrutně studená, ale osvěžující
12,10 - a opět hranice - teď už jsme ji ale hodlali překročit, ovšem někdo zamknul Tonimu kolo. Klíč měl nakonec Honza, takže jsme konečně mohli vyrazit dál.

12,10 - opustili jsme hranici a jeli jsme lesem s kopce do kopce
13,30 - Lojza PP píchnul (silničák holt do lesa není nejlepší), ale byl zachráněn Vrstevnicí, která tímto slavnostně mohla pokřtít svou novou pumpičku

Projížděli jsme příhraničními lesy po německé straně hranice a všechny nás sužovala čím dál větší žízeň. Ovšem kapka vody široko daleko nikde - ani potůček na omytí hlav jsme nepotkali. Prostě totální sucho a úmorné vedro, které nám rychle ubíralo sil.

14,30 - Martin přetrhnul řetěz, ale po provizorní opravě jsme mohli jet dál

Bayer Eistein - a jsme zase na hranicích. Na Německé straně zůstal Velkej Pepa + Šmudla, Dorka + Terda, Kalivodi, Toni, Radana, Radek a Martin a při odpočinku ve stínu stromů hodlali společnými silami doopravit Martinův řetěz. My ostatní jsme překročili hranice zpět do Česka:

15, 40 - Železná Ruda - konečně hospoda
Honza + Adéla odjeli hledat koupaliště, které stejně nakonec nenašli, takže skončili v jakési osvěžovně. My ostatní jsme se s hledání koupací louže nezdržovali a obsadili jsme hospodu rovnou a konečně jsme se napili, osvěžili a občerstvili.

17,00 - byl sraz u kostela, kde jsme se sešli i s opravovači řetězu - odjezd byl připraven, ale protože Dorka měla “poskvrněnou dušičku” a v důsledku toho prázdnou pneumatičku, ještě se opravovalo kolo
17,30 - konečně odjezd

…stoupáme a stoupáme a stoupáme (cca 6 km)…
…mácháme si hlavy, kde se dá - jeden vodní proud prohlásil kdosi za pramen a téměř všichni se napili - překvapivě i přežili. Uprostřed vysilujícího stoupání Toni zase píchnul (jako by mu to už nestačilo) a Petru H. chytla fest krizovka - až vyděsila i doktorku Dorku. Ale namočili jsme jí hlavu (tedy Petře), dali jsme jí napít (zase Petře) a Malej Pepa jí vyvlekl kolo (samozřejmě Petře) až na kopec.
Vystoupali jsme téměř k vrcholu kopce Polom a odměnou nám byl překrásný romantický rozhled po Šumavských kopcích. Ovšem Toni neromanticky zase píchnul (evidentně toho píchání ještě neměl dost). Bylo zjištěno, že má prořízlý plášť. Taťka našel jakýsi zbytek čehosi špinavého a tuhého, co jsme pak mezi duši a plášť v místě pukliny vsunuli. A jelo se dál - konečně s kopce, HURÁ!!!!!

20,00 - jezero Laka.
Před odbočkou k jezeru se odpojil Velkej Pepa s Dorkou, kteří jeli dál po silnici - Šmudla s Terdou už se prý nechtějí drncat po kořenech lesních cest.
U jezera na nás poslední, tedy opravovače Toniho kola, již netrpělivě čekali ostatní - Zdeněk čekal již hodinu a půl, chrt jeden, ti pozdější pak čekali něco přes půl hodiny.
Některé již ani nebavilo čekat a nechat se ožírat dotěrným hmyzem a ještě před naším příjezdem odjeli “domů” vyplýtvat nám teplou vodu.
20,30 - odjezd - všichni pod vedením Zdeňka odjeli a okamžitě hrstce posledních (Vrstevnice, Toni, Gábina, Taťka, Martin, Kája) ujeli. Jeli po červený značce, aniž by jim vadilo, že byla pro cyklisty uzavřená a cestou se ještě vykoupali v Prášilském potoce (všem bylo jasné, že teplé vody se na baráku už nedočkají).
My poslední jsme jeli po modrý a dále po žlutý, kde jsme se opět setkali s Velkým Pepou a Dorkou a pak po silnici až do Prášil.

21,15 - dojeli jsme do Prášil a Vítek hned běžel se “džbánkem” (konvicí) pro pivo
21,45 - dojeli ti co jeli po červený

…zapálili jsme oheň, Malej Pepa dostal do ruky láhev rumu, Vítek doběhnul ještě 2x pro pivo a někteří se vesele veselili až do 4,30...

Úterý 6. 7.
…vylézáme, regenerujeme se, snídáme, balíme, odpočíváme…v kuchyni byl pěknej bordel…
Volali Kašpaři - v Praze byla silná bouřka a průtrž mračen, v Prášilech ale ani nekáplo a na obloze nebylo po nějaké nepřízni počasí ani památky.
10,00 - odjel Rajče
10,15 - odjeli 3x Bohuňáci = Velkej Pepa, Jana, Nikola a Šmudla (jen stan ponechali Malýmu Pepovi) a 2x Pospíšiláci

• Vláďa Gut šel na procházku a pak rovněž odjel do Prahy

Náš počet se tedy zase snížil. Zbylo nás…

… 29 členů BBCC + 6 hostů + 1 pes + 4 stany + 12 aut …

• Špechtovka a spol. jeli někam jinam (mám pocit, že na Špičák) - viděli Špičák i Čertovo (nebo snad Černé - už ani sami neví) jezero a jak si tak Petr Č. liboval, že se nikomu nic za celou dobu nestalo, rozbil si hubu na borůvkách. Své cyklistické výkony netradičně zakončila rovněž Radka K. - netušila, že s kopce se má brzdit i přední brzdou a skončila v křoví.
• Malej Bobek po svých šumavských cyklistických výkonech definitivně odpadl
• G3 se opět drželo svého klidového programu s tím, že Bobci v průběhu dopoledne odjeli do Prahy či kamsi jinam na dovolenou
• Toni jel autem (protože ho bolelo koleno)

Dnes nás tedy na kole vyjelo…

… 26 členů BBCC + 1 host + 1 pes …

10,30 - odjezd po silnici do Srní. Od rána bylo několik variant tras - nakonec jsme pod vedením Jirky Kr. sr. před Srním odbočili a vyjeli jsme směrem na Tříjezerní slať. Gábina dlouho váhala nad zvoleným směrem cesty, ale nakonec přece jenom vyjela s ostatními. Ovšem pouze pod podmínkou, že dnes povede vzpouru.
11,45 - koupání a osvěžování u kanálu, kde nás dojel Toni, takže teď nás bylo

… 27 členů BBCC + 1 host + 1 pes …

…a nastal čas pro Gábininu vzpouru - Gábina neustále chtěla na Turnerovu chatu, v důsledku čehož jsme se rozskupinkovali:

I. skupina = 4x Kalivodi, 4x Vocetci, Toni a Martin (tedy 10 lidí)
jela na Turnerovu chatu

II. skupina = 2x Fialáci, Pfyzik, Vašek, Ryšavka, Honza, Adéla, Podčarovka, Malej Pepa, Vítek, Dorka, Jirka Kr. sr, Jirka Kr. jr., Radana, Radek, Petr Š., Vrstevnice, Petra H. (tedy 18 lidí)
jela na Tříjezerní slať
12,08 - plynulý odjezd

II. skupina
Vystoupali jsme na Tříjezerní slať, kde jsme si odpočinuli, vyfotili jsme se, několikrát jsme zachránili Terdu před vstupem do bažiny a jeli jsme dál až na Modravu.

13,15 - Modrava - hotel Arnika = odpočinek a obídek. Nad rozjedeným obědem jsme tu potkali už odpočítané Bohuňáky a za chvíli dorazila rovněž I. skupina z Turnerovy chaty, kam ale vlastně ještě nedojeli…
(I. skupina absolvovala cestu podél kanálu až na Antýgl k bývalému hrablovému mostu v Vchynici Tetově. Most byl v opravě, jez byl v opravě, takže se nejprve vykoupali a když se oblékli, potok přebrodili - byl použit tzv. “lidský řetěz”. No a po silnici dojeli až na Modravu.)

Vchynický průplav vystavěn byl v letech 1799 až 1800. Jest 14,413 km dlouhý.
Podél průplavu stále k jihu jdouce, přijdeme k Rozpoutí, místu, kde průplav se odděluje z řečiště Vydry. Zde přetíná říčku velký most, opatřený sklápěcím hrabím, kterým se zadržuje polenové dříví v řece nakupené. Po mostě přejdeme na pravý břeh Vydry, po němž dále až do Modru. Scenérie říčního dolu od Otygelského dvora uklidněná. Nad levým břehem vesnice Tetov a Vchynice (hostinec Fuchs, Fürch), dle nichž mají Kinských své jméno.

…a autem (s kolem na střeše) přijela i Ilona, čímž se počet zúčastněných zvýšil na…

… 28 členů BBCC + 1 hosta + 1 psa …

Obědvali jsme, odpočívali jsme a dohadovali jsme se o další trase. Zatímco skupina I. měla jasný cíl = Turnerovu chatu, ve II. skupině nastal rozkol - jet přes Horskou Kvildu, kde je kolem Hamerského potoka vjezd kolům zakázán nebo dodržet zákaz a nejet ???
Toni se, díky bolestem kolena, rozhodl dále zase cestovat autem.
14,00 - definitivně se s námi rozloučili 3x Bohuňáci a Šmudla a odjeli do Prahy
15,18 - po krátkém přeskupení v důsledku čehož se I. a II. skupina přeskupinkovala do III. a IV. skupiny odjela IV. skupina směrem na Filipovu Huť, zatímco se Gábiny III. skupina připravovala na cestu na Turnerovu chatu
III. skupina = 4x Kalivodi, 4x Vocetci, Martin, 2x Fialáci, Vašek, Ryšavka, Petr Š. (= 14 lidí)
IV. skupina = Vrstevnice, Podčarovka, Honza, Adéla, Pfyzik, Dorka, Vítek, Malej Pepa, Jirka Kr. sr., Jirka Kr. jr., Radana, Radek, Petra H. (= 13 lidí)

…nejprve krátce z cesty IV. skupiny…
vydali jsme se po zelené značce do Filipovy Hutě, kde jsme se dále rozdělili na
podskupinu A = Jirka Kr. sr., Jirka Kr. jr., Radana a Radek (= 4 lidi)
která se rozhodla nerespektovat zákaz vjezdu cyklistů a jela po trase Filipova Huť - Kvilda - Jezerní slať - Horská Kvilda - Antýgl
a podskupinu B = Vrstevnice, Podčarovka, Honza, Adéla, Pfyzik, Dorka, Vítek, Malej Pepa, Petra H. (= 9 lidí)
která se díky zákazu vjezdu cyklistů vzdala možnosti shlédnout jednu z nejkrásnější lokalit zdejšího kraje (což zvláště Radana nesla velmi těžce) a jela po trase Filipova Huť - po žluté značce - Antýgl

16,10 - Antýgl. Ochladili jsme se ve Vydře, posvačili jsme a vyčkávali jsme, jak se rozhodne počasí - vypadalo to na déšť.
16,50 - neplánovaně dorazila podskupina A a tak jsme dále zase pokračovali společně.
Přece jenom začalo pršet, takže jsme poměrně rychle šlapali přes Antýgl, kolem kanálu a od Srní po silnici až do Prášil, kam jsme dorazili cca v 18,15.

…a ještě něco málo z cesty III. skupiny ANEB poznámky k cestě na Turnerovu chatu…
vypravěči: Gábina, Taťka, Jarmila, Petr V.

III. skupina jela z Modravy po silnici na Antýgl, kde vznikl průnik s pěší skupinou Toni + Ilona (která se vlastně - tedy Ilona - prvně “in natura” vypravila na akci BBCC s BBCC).

• podél Vydry k Turnerově chatě
• cesta byla pro cyklisty uzavřena, takže VŠICHNI KOLA VEDLI !!!

Turnerova chata = cíl, kam Gábina od rána chtěla a básnila o skvělých pohárech
AVŠAK

• personál na terase nad Zhůřickým potokem právě přiklápěl stoličky ke stolečkům, čímž jasně dával najevo, že TERASA JE ZAVŘENA
• členové BBCC židličky odklopili a hned byli evidentně na obtíž - jídlo i pití si MUSELI SAMI PŘINÉST z restaurace
• překousli to a přežili to a bylo to nic moc (ještě dnes vzpomínají na nepříliš chutnou kávu a o skvělých pohárech už Gábina také nebásní)

Zpět se vydali k cca 1 km vzdálené lávce přes Vydru, odkud to již mělo být zhruba 4 km do Srní
AVŠAK

• prvních 500 metrů bylo po druhém břehu Vydry přes kamení a kořeny
• druhých 500 metrů bylo stejným terénem, ale pro změnu prudce do kopce
• jen vylezli nahoře z lesa, začalo pršet, ale vidina blížících se Prášil (a hlavně vidina zavírací hodiny v hospodě) je přinutila šlapat déšť nedéšť
• 19,00 - Prášily

Po večeři jsme se dnes jednotně odebrali do hospody, kde se s námi začal becherovkou loučit Jirka Kr. sr. a Ilona. Po druhém panáku odešla mládež zpět na barák, kde mnozí pokračovali bez našeho vědomí a dohledu v konzumaci nalezených alkoholických nápojů (hlavně červeného vína).
V hospodě jsme pokračovali becherovkou a pivem. Za krátko odjeli do Prahy také Fialáci s Petrem Š.

22,05 - Jirka Kr. sr. byl odvlečen Ilonou s tím, že seřídí synovi Jirkovi kolo a pak odjedou směrem ku Praze. Naposledy nám zamával, rozrazil dveře hospody až skla zařinčela a zmizel.
S ohledem na Jirkův stav jsme se nejprve obávali, zda Jirka seřídí to správné kolo, ale pak jsme se rozhodli, že to budeme zjišťovat až ráno a přešli jsme k diskusi, ve které fázi cesty se asi tak Krejčíci mohou nacházet, zda jeli přes Strakonice nebo přes Plzeň a jak se asi Iloně řídí s rozverným Jirkou po boku.
22,56 - dveře hospody se rozletěly a v nich stanul opět Jirka - jak Plzeň, tak i Strakonice měl evidentně ještě daleko před sebou... Oznámil nám úspěšné seřízení brzd, dopil zbytky becherovky a konečně byl odvlečen Ilonou do auta a byl odvezen do Prahy (kde ráno v 7,00 musel dát stříbrnou Hondu do opravy, protože se muselo spravit to, co Honza v červnu naboural v Rakousku cestou na Ugljan).
Jitka Š., Petr Č. a Radka K. v průběhu večera odjeli a nikdo si toho nevšiml… A zbylo nás…

… 23 členů BBCC + 1 host + 1 pes + 8 aut …

23,45 - z hospody jsme se přemístili zpět na barák, kde jsme našli poněkud rozjařenou omladinu - na první pohled na tom ale byli mnohem lépe než my, takže jsme tomu příliš pozornost nevěnovali.
Pfyzik s Honzou začali hrát na kytaru a za vydatné podpory Fernetu jsme Martinovi začali vysvětlovat v angličtině obsah Rusalky a význam úsloví “kurnik šopa” - obsah Rusalky zřejmě pochopil, ovšem “kurnik šopa” je pro něj určitě nadále velkou neznámou. No i když je také možné, že teď je pro něj velkou neznámou i Rusalka.

Náš poslední večer v Prášilech pak nezapomenutelně zakončila Radana - Jirkova becherovková vánice ji zmohla natolik, že přehlédla strmé schody na verandě chalupy, v důsledku čehož vyjela z prvního patra skrz dveře až na zápraží po zádech. Radana přežila bez úrazu (tedy pokud pomineme lehký po pádový šok a modřinu), ale původně zavřené dveře chalupy, se kterými se během svého kaskadérského výkonu setkala, zůstaly až do rána otevřené s vyštípnutým zámkem a futrem. Pan domácí ale nesl újmu na majetku statečně a ráno bez jediného slova dveře zase opravil do uzavíratelného a uzamykatelného stavu.

Náš pobyt v Prášilech se chýlil ke konci, ale pro úplnost ještě krátce z Iloniny klávesnice:
Za pohrdlivého nezájmu ostatních členů BBCC (zvláště těch, kteří si říkají tvrdé jádro) vznikla v době pobytu na Šumavě v rámci BBCC na návrh Pavla Bobka sr. “skupina G3” (něco jako nadskupina G7 -všeobecně známý pojem ve svět. politice). Zakládajícími členy jsou: Ilona Krejčíková, Marta Bobková a Pavel Bobek sr. a hlavním mottem je: “nespěchat a dopřát si pohodu”.
Skupina G3 strávila velmi příjemné 3 dny plné pohody, během nichž byla 2x plavat v hotelovém bazénu, absolvovala pěší vycházku na sklenku vína do hotelu Vydra v Srní a hlavně zcela bez povšimnutí svého okolí vytvořili členové G3 své osobní rekordy v jízdě na horském kole a ve sportování vůbec:

1.den :
po příjezdu Bobků ve 14.30 h a obědě v 16.00 h hodina plavání v hotelovém bazénu a pak na kole ze Srní kousek podél Vchynického kanálu a zpět. IK ještě dopoledne Srní - Rokyta a zpět + ráno hodina plavání v době čekání na ostatní členy G3.

Vchynický průplav vystavěn byl v letech 1799 až 1800. Jest 14,413 km dlouhý. Poněvadž kamenité koryto Vydry není splavno pro plůbu ani pro plavení polen, vybudována byla tato umělá vodní dráha, která se vyhýbá Vydře. Průplav odbočuje z řečiště Vydry ve výši 937 m pod Adamovou horou, spěje zprvu k severu až nad most u Otygelského dvorce, načež se obrací k západu, prochází rozsáhlým revírem Sečí (Schätzenwald)a vlévá se pod horou Žďárem (Brentenberg) u Zelenohorského dvorce (840 m) do Sekerského potoka (Seckerbach). Tímto přítokem Křemelné plynou vody průplavu do Křemelné a jejím korytem k východu do Vydry pod Čeňkovou pilu (641 m).

2. den :
na kole: Srní - Pavel sr. koupání nahoře i dole bez ve Vchynickém kanálu (ostatní jen smočily nohy nahoře i dole s) - Rokyta - oběd v dost příšerném hotelu Antýgl - koupání nohou ve Vydře - Modrava (penzion Arnika) - snaha o další koupání v Modré a útěk před dotěrným hmyzem -Tříjezerní slať a zpět do Srní na výbornou večeři.

3. den :
již zmíněná vycházka do obce Stodůlky a hotelu Vydra, pak autem do Prášil odkud se Bobkovi odebrali již do Prahy. IK autem (ovšem s kolem na střeše) dohonila BBCC v Modravě v oblíbeném penzionu Arnika. Nabízelo se mi několik možností jak strávit odpoledne, ale vyšlo najevo, že nemohu jet na kole protože

1. do Prášil je to na mne daleko
2. na Horskou Kvildu tím spíše
3. auto je v Modravě a jak jednou kolo sundám, sama ho na střechu už nedostanu.

Po obědě v Arnice a odjezdu všech kolařů jsem se přesunula na parkoviště do Antýglu, kde jsem ke svému překvapení zastihla ty členy BBCC, kteří měli za cíl Turnerovu chatu. Jelikož cesta na Turnerovu chatu byla pro cyklisty uzavřena a tudíž všichni museli vést svá kola, nic mi nebránilo zúčastnit se též tohoto pochodu (bez kola). Ostatně se ukázalo, že nejsem v lokalitě autem sama, i Tony jel autem (ovšem bez kola) a tak jsem strávila další příjemné odpoledne při čekání na ty, kteří nejsou uspokojeni, dokud neobjedou celou Šumavu za jeden den a neujedou aspoň 80 km.
Sice jsme s Tonim těsně před příchodem zpět na parkoviště v Antýglu zmokli, ale cesta autem (každý svým) byla zajímavá a čím více jsem se blížila k Prášilům při krajnici jsem poznávala zmoklé náruživé cyklisty BBCC.

Skupina G3 je otevřena dalším zájemcům, kteří vyznávají sport “odsud až podsud” při zachování klidu a pohodlí.

Ilona

A kudy jsme ještě jezdili…
Cesta z Prášil na horu Březník (sv. Vintíř). Z Prášil dle žlutých značek silnicí k severu, po mostě přes potok Stupnou. Za potokem stoupaní. Dostoupivši vrchole pahorku ubíhá silnice přímo k severu a povlovně sestupuje k samotě Hinterhäuser po pravu majíc potok Jezerní, po levu Stupnou. Sestoupivši s výšiny, přestupuje silnice po mostě potok Stupnou nad stokem jejím s potokem Jezerním. Vlevo vysoko ve svahu jest dřevařská ves Vysoké Lávky (Hohenstegen). Silnice jde dále po levém břehu Stupné severně k mostu přes Černý potok nad ústím jeho do Stupné. Za mostem podle osamělých stavení vzhůru do kopce k Scherlovu dvorci (Scherlhof), nazvanému tak po skláři Scherlovi. Zde odbočuje vlevo se silnice přes mýtinu cesta do Hůrky. Žluté značky vedou silnicí dále na sever ke Sklářům (Glaserwald), my však odbočíme vpravo sestupnou cestou a kráčíme po svahu nad levým břehem potoka Stupné, jenž od spojení svého s Černým potokem u mlýna Scherlova přijal jméno Křemelná (Kieslingbach). Vpravo dole na pravém břehu potoka sklárna Frauenthal se sklářskou osadou. Minuvše zleva cestu poklesnou od Weberhäuslu, docházíme k mostu přes sklářský potok tekoucí od Křemelné. Za mostem cesta do údolí sestoupivší opět stoupá. Míjí vlevo cestu směřující do Sklářů (Glaserwald), dále vpravo cestu na Suš a přes svahy hory Březníku směrem severovýchodním vede do Roviny (Ebene), odkud vzestup na Březník (horu sv. Vintíře).
V těchto místech stála kolem 1040 poustevna benediktinského mnicha Vintíře (Günthera), který pocházel z panovnického rodu hessenského a byl v příbuzenském svazku s Břetislavem I. Poustevna Vintířova byla strategickým bodem v boji Němců s Čechy za Břetislava I. A Jindřicha III. A Vintíř konal zde německému císaři službu vyzvědače na půdě české pod patronací samých Přemyslovců. Poustevna byla na vých. od hory v místech dnešní osady Einöde.

Březník (1133 m, Pürstling), hájovna se dvěma dřevorubeckými chalupami (ve všech noclehy, celkem 21 a stud. nocleh 7 loží), idyllické místo, snad nejkrásnější z celé Šumavy. Širé luhy k jihu obrácené s lysým temenem Lužného v pozadí. Východisko pro Lužný a Roklan. Dějiště Klostermannova “ Ze světa lesních samot”.
Povydří - značeno zeleně. Z Prášil po mostě silnicí k východu stoupáme po severním úpatí hory Poledníka do vsi Hrubé (Gruberg). Za vsí po mostě přes Jezerní potok, vytékající z jezera Prášilského. Za mostem silnice ostře zabočuje v pravo k jihu a spěje proti toku potoka nad pravým jeho břehem, načež se odvrací v levo a stoupá do vsi Sonnenberka (Klostermann “Dva chytráci”), odtud za stálého stoupání vede do vsi Seeberku, za níž pozvolna stoupání pomíjí a silnice spěje k lesovně neubrunnské.
Po levé straně naskýtá se krásný pohled do údolí Křemelné. 100 - 200 m pod námi rozbíhají se po šťavnatých lučinách horská stavení, nad nimiž z levého břehu Křemelné vystupuje trup stejnojmenné hory (Křemelná 1121 m).
Do tohoto údolu sestupujeme za lesovnou neubrunnskou po cestě vlevo se silnice odbočující a klesající stále směrem východním k osadě Zelené hoře (Grünberg). Roztroušenou osadou, vlevo ve stráni nechávajíc dvorec Zelenohorský (Grünbergerhof), sestupuje cesta k mostu přes potok Sekerský (Seckerbach). Zde počíná Vchynický průplav. U mostu přes průplav se cesty dělí. Levá jde vzhůru do kopce a stoupá do farní vsi Srní (Rehberg – 855 m, hostinec Weberův s 8 pokoji, Hofmanův s 6 pokoji, letní sídlo K. Klostermanna).

A nebyl by to Jirka Kr. sr., aby náš “nudný” pobyt v Prášilech neokořenil ještě nějakou tou aférkou:

Další otřesná aféra v BBCC
Veřejnost je již znechucena excentrickým
klubem BBCC

Po nechutné sexuální aféře v BBCC zažívá tento excentrický klub další skandální odhalení, o kterém se dovídá naše zděšená veřejnost, začínající být ke všem českým aférám už bohužel otupělá a imunní.
Na dalším setkání BBCC v Prášilech ve dnech 3. 7. – 7. 7. 1999, kterého se inkognito zúčastnil také Pavel Bobek junior, a ihned po prvních metrech velmi náročné 74 km dlouhé trasy se propracoval na vedoucí pozici pelotonu táhnoucí se později několik kilometrů. Toto nepříjemné překvapení v podobě neznámého a nenápadného mladíka zaskočilo natolik tvrdé jádro BBCC, že ho absolutně demoralizovalo.

Tato nová mega hvězda světového cyklistického sportu potvrdila svůj talent i v následující obtížné etapě z Prášil do Bayerisch - Eisenstein a zpět. Tento úspěch Pavla Bobka juniora ale bohužel neunesl Pavel Bobek senior, který se ubytoval v exklusivním hotelu v sousedním šumavském letovisku Srní, aby unikl pozornosti svých dotěrných fanoušků, kteří ho pronásledují na každém jeho kroku.

Protože Pavel Bobek senior se obával velkolepého talentu svého syna Pavla Bobka juniora, aby svojí popularitou ve světovém denním tisku a TV mega - show nezastínil svého otce, vydal se 5. 7. 1999 jej unést před poslední noční etapou z Prášil do Srní. Přestože Pavla Bobka seniora, tuto věhlasnou mega hvězdu světového country - music, chránila tma před všude přítomnými pohledy fanoušků, poznalo jej několik fanynek z BBCC a žádalo Pavla Bobka o zazpívání alespoň jednoho jeho nesmrtelného evergreenu. Před fanynkami z BBCC Pavla Bobka neuchránila ani jeho osobní bodyguardka Ilona Krejčíková. Tak se tedy stalo, čeho se Pavel Bobek obával celý svůj život, zpívat bez playbacku, živě před publikem, jen tak pro radost a ne za mrzký peníz.

A tak se v Prášilech při další akci BBCC zrodilo další skandální odhalení. Pavel Bobek, tato megastar světového showbussnisu, neumí zpívat. Tak jako před časem všichni členové skupiny Lunetic museli přiznat, že neumějí zpívat, hroutí se i další legenda a stálice světové country, Pavel Bobek senior, který taktéž musel přiznat pod tíhou okolností, že neumí zpívat, aby nebyl konfrontován s novou vycházející star Vladimírem Krajčou.

Toto zjištění stoprocentně potvrzuje okolnost, že Pavel Bobek po Prášilském skandálu narychlo odcestoval na neznámé místo v Řecku, a tak se vyhnul spolu se skupinou Lunetic pompézního koncertu Karla Gotta k jeho 60-tým narozeninám, kde živě zpívalo vše co umí živě zpívat ve vzácné společnosti Vladimíra Železného a Václava Junka živých zázraků české transformace.

Z dobře informovaných kruhů ke kterým má BBCC přístup se zjistilo, že všechny písně za Pavla Bobka nazpíval senátor Michael Žantovský. Tento velmi ambiciózní

politik je všestranný umělec, a protože dobře zná povahové vlastnosti českého voliče, nechtěl být kompromitován kariérou pop - zpěváka. Proto božskému hlasu Michaela Žantovského propůjčil svoje božské tělo Pavel Bobek, jednak proto aby svět nepřišel o zázračný pěvecký talent M. Žantovského, ale také o významného, velmi talentovaného kabinetního politika M. Žantovského. Tak se Pavel Bobek senior obětoval a zachránil pro český národ dva talenty v jedné osobě Michaela Žantovského.

Pavle Bobku seniore, český národ Ti to nikdy nezapomene! Díky. Jsme na Tebe hrdí, že jsi též obdařil BBCC o nový cyklistický megatalent v podobě Pavla Bobka juniora. Velké díky Tobě !!!

No a Pavel Bobek sr. si to samozřejmě nenechal líbit bez odezvy:

Jiří Krejčík senior má milenku

Další aféra na kontě cyklistického spolku BBCC

Vše začalo náhodným surfováním na internetu jednoho ze členů BBCC, který se dostal na pornostránku www.messagemates.com/, kde našel pornovidea jakéhosi děvčete jménem Victoria. Nápis, který se objevil po skončení videa na monitoru, jednoznačně dokazuje Victoriinu náklonnost k oscarovému kameramanovi Jiřímu Krejčíkovi. Video je natočeno o Vánocích, takže jejich vztah trvá již přes půl roku.

Celou záležitostí se má zabývat vláda. V kuloárech parlamentu se mimo jiné proslýchá, že vládní kabinet Miloše Zemana hodlá předložit nový zákon o internetu, který by měl zajistit naprosté odříznutí ČR od tohoto moderního média.

Navštívili jsme proto jednu z Krejčíkových vil na prominentní pražské Ořechovce.

“Nehodlám se k tomu vyjadřovat”, odbyla nás Krejčíkova žena Ilona, která právě nakládala svá zavazadla do luxusní limuzíny značky Honda.

Krejčíkův nájemník Mueller nám slavnostně oznámil: “Na tuto chvíli čekám celou věčnost!” a poté se odebral rabovat opuštěný byt Jiřího Krejčíka.

Ten se nyní schovává ve své další vile na Ořechovce v ulici Na Klínku. I přes naše vytrvalé zvonění se nám však odpovědi nedostalo.

Ilona Krejčíková se se svým manželem hodlá soudit. Pomalý systém soudů v ČR jí však dává malou naději na úspěch a nahrává tak Jiřímu Krejčíkovi, ještě donedávna jednomu z největších kritiků českého soudnictví. Proslýchá se, že Krejčík také uplatil některé členy BBCC, aby u soudu svědčili v jeho prospěch.

…a to je z Prášil už opravdu fschechno…

VrstevniceJ

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 27. duben 2000
Copyright © BBCC, 2000