VOJNÍKOV HISTORY zpět

V Praze dne 6. září 1999

Ahoj všichni,

ačkoli v tuto chvíli chybí History z Prášil, z BlaMlýna, z Děčína, z Vody a z Bregenzu, rozhodla jsem se ponechat resty volným chvílím a držet se aktuálních akcí (ono bude také mnohem příjemnější, číst si o letních prázdninových akcích až v zimě s nohama u krbu a šálkem grogu v ruce - to se pak zamačkávají slzy …).
Takže bez dlouhých úvodů rovnou k věci - tedy k naší, již ani nevím kolikáté akci (už vím, k 20-té), která se konala pod názvem Vojníkov ve dnech 3. - 5. září 1999 a při které jsme zase navštívili soutok Blanice s Otavou - tedy místo vzniku BBCC, ale i mnohé jiné historické lokality v okolí Písku a Honzovy chaty.

Pátek 3. září
Ačkoli původně žádný hromadný sraz stanoven nebyl, přece jenom se Honza nakonec rozhodl udělat pro zájemce v 18,00 sraz u benzínky ARAL ve Zbraslavi. Ale s tím, že se čeká POUHÝCH 10 minut, takže kdo přijede přijede a kdo ne, tak ať si poradí. A jak to vypadalo v reálu ???

17,55 - Vrstevnice + 2 Okoločarovky + červený Favorit
17,59 - Olda + Láďa (Jarka tentokrát zůstala doma s jakousi chřipkou a Simča dala přednost dámskému mejdanu na chatě v Medonosích) + tmavě zelená Felda + 2 stany (aby si pánové nechrápali do ouška)
18,25 (!!!) - Honza + Vašek + Ryšavka - tedy dlouho po té, co se na nikoho nečeká (na druhou stranu ale s klíčkama od chaty), se konečně objevil zahraniční vůz Talbot + 1 stan

No a již nic nebránilo odjezdu. Cesta proběhla normálně - nikdo neusnul, v Čimelicích se nejprve čekalo na Vrstevnici, která byla klasicky nejpomalejší. Potom na Oldu s Láďou, kteří se posilňovali Gyrosem (po strašlivém zjištění, že z chaty do nejistě otevřené hospody je to dlouhých 800 m).
20,06 - dorazili jsme na chatu, dali jsme pivo, postavili jsme stany, uvařili jsme večeři a čekali jsme na opozdilejší účastníky akce - prostě klasika.
20,30 - dorazil Pfyzik + modrý Opel Omega Combi
20,32 - dorazil Brzi + Malej Pepa + Jája + bílý Favorit + 1 stan (který ovšem zůstal nepostavený)
21,30 - dorazil Jirka Kr. + sestřenice Káča + stříbrná Honda + 1 stan (postavený však až v sobotu)
Definitivně nás tedy v pátek bylo …

… 14 lidí + žádný pes + 3stany postavené + 2 stany nepostavené + 6 aut …

Hlavním bodem večera pak bylo Oldovo video z Prachovských skal, Okoře, Tubože a Vody - nutno říci, že skvěle zkomponované a doplněné hudbou. Zdá se, že Jirka Kr. a Miša mají silnou konkurenci …

Sobota 4. září
cca 8,00 - začali jsme vstávat, mýt nádobí, čistit si zuby, splachovat na záchodě apod., v důsledku čehož záhy došla voda
Při snídani se nám pak o zábavu postaral Malej Pepa, pod kterým znenadání povolilo plátno rybářské sedačky, takže svou ranní kávu měl místo v žaludku nekompromisně na tričku (překvapivě se ale nebavil tak jako my a neustále vrčel cosi o nekázni).

9,30 - dorazili Voceťáci (Petr + Jarmila + Petra) + modrá Škoda Octavia a protože přijeli k ranní kávě, upekla Jarmila (ve spolupráci s Pražskými pekárnami) cestou bábovku
9,35 - dorazili Velkej Pepa + Vítek + Šmudla + Dorka + Terda + Magda Prokopová (nová posila z pondělní volejbalové sekce) + modrý Favorit + 2 stany (a to ještě stihli cestou v Písku u známých odložit Nikolku)
9,55 - dorazili Vaňci (Mirek + Hanka + Majda) + bílý Favorit
10,00 - dorazila dr. Jenšovská (alergoložka, známá Dorky a Jirky Kr. a ošetřující lékařka Johanky a dětí Vaňkových) + auto
10,17 - jako poslední dorazil Vláďa Gut, který jel tentokrát vlakem, čímž snížil riziko zapomenutí předního kola u domu na minimum
Pro dnešní den nás tedy bylo …

… 26 lidí + 2 psi + 6 postavených stanů + 1 nepostavený stan + 10 aut …

Po zdařilém shromáždění všech přítomných byla slavnostně vztyčena vlajka BBCC (zatím provizorní vzor), což jsme zapili douškem whisky a konečně jsme sedli na kola …
10,35 - odjezd
11,22 - podél Otavy jsme dojeli do Písku, kde jsme se vyfotili na starém kamenném mostě - na první pohled jednoduchá záležitost, ovšem zkuste si 26 lidí a 2 psy narovnat k jedné soše, když se každý chce fotit u jiné (ještě štěstí, že jsou v Písku na mostě sochy jen čtyři)
12,00 - zaznamenali jsme první defekt - Velkýmu Pepovi prasknul řetěz. Ovšem nic fatálního, rychle a zručně to opravil a záhy nás na soutoku dojel.
12,10 - 13,30 - soutok Blanice a Otavy, kde to před dvěma roky Velkej Pepa všechno začal. Sluníčko svítilo a hřálo ze všech sil a náš pobyt zde lze snadno shrnout do tří slov - pivo, sváča, foto (i když u jednoho piva jsme tedy rozhodně nezůstali).
Dostatečně odpočinuti jsme jeli dále - na Pfyzikův popud do Sudoměře - tedy do míst proslavených našimi husitskými prapředky.

13,36 - zaznamenali jsme dnešní první (a naštěstí i poslední) karambol - kdesi na polní cestě mezi Putimí a Sudoměří sejmul Pfyzik Vláďu - holt při předjíždění se musí na okolo jedoucí dávat pozor. A zatímco se Vláďa s nechápavým výrazem a se slovy: "No on mě klidně sejmul !!!" sbíral z prachu cesty opět do sedla, "surovec" Pfyzik klidně ujížděl dál. Ale kola to všechno přežila bez úhony a Vláďovi jsme rozbité koleno vydezinfikovali.

cca 13,45 - zastavili jsme na místě zvaném Pikárna, kde měl kdysi dávno - tedy v letech 10 000 - 5 000 před n. l. (= střední doba kamenná) pračlověk své pravěké sídliště, v důsledku čehož se zde archeologové mohli dostatečně vyřádit a zanechat nám zvídavým něco informačních tabulek o počtu nalezených pazourků a ulovené zvěři. Ale nutno přiznat, že místo si tedy pračlověk uměl vybrat nádherné - ve vyhřáté trávě na ostrohu nad rybníkem jsme všichni propadli lenošivé náladě (zatímco se Šmudla několikrát vykoupal v rybníce a přilehlých strouhách) a rozloženi pod slunečními paprsky jsme pak poslouchali Petrovo vyprávění o působení husitských vojsk ve zdejším kraji (ale i jinde), abychom se odborně vyškoleni mohli vydat do Sudoměře.
14,25 - Sudoměř - památník Jana Žižky z Trocnova, který byl postaven v roce 1925 na památku jedné z prvních husitských bitev, kdy Žižka se svým vojskem, vracev se z Plzně do Tábora, dne 25. 3. 1420 lstí přemohl panské těžkooděnce (pro ty, co si nemohou vzpomenout, jde o známý fígl s vypuštěným rybníkem).
V těchto místech se od nás oddělil Pfyzik, který se bez dlouhých okolků vrátil na chatu pro auto a odjel kamsi o sto kilometrů dále, kde měl být do 18,00. Takže nás bylo …

… 25 lidí + 2 psi …

A my ostatní jsme vytvořili památeční foto s nadživotní sochou Jana Žižky z Trocnova a protože jsme již hlady téměř neviděli, opustili jsme husitské bojiště a dějiny nedějiny zajímali jsme se už pouze o to, kde je nejbližší otevřená hospoda.
15,03 - 16,50 - obsadili jsme restauraci Hotelu Kestřanka v Kestřanech. Na upozornění obsluhy, že to asi bude dlouho trvat jsme ohledy nebrali, neboť po návštěvě Okoře jsme již na ledascos zvyklí a naše prázdné žaludky stejně dále jet odmítaly. Usadili jsme se tedy kolem třech stolů, Láďa strhnul garnýž se záclonou, Hanka ji pověsila zpět a objednali jsme si první piva.
Oproti upozornění obsluhy nutno přiznat, že dle našeho názoru (a zkušeností z Okoře) jsme byli obslouženi v uspokojivém čase, jídlo bylo výborné, záchody čisté, takže jsme se s chutí a s plnými žaludky vydali na další cestu.
Za Kestřanama - v Dobevi, se od nás oddělil Petr s Petrou

... dále nás tedy pokračovalo 23 lidí + 2 psi …

kteří již odmítli všechny prozkoumané i neprozkoumané turistické značky vedoucí lesem a odjeli zpět nebíbísísácky po silnici. No a my ostatní jsme odbočili na lesní cestu po žluté turistické značce - místy lepší, místy horší cesta (což zvláště Vašek okusil na vlastní tělo, když se mu podsmekla nožka při překonávání terénní nerovnosti a byl zavalen vlastním kolem), ale přece jenom byla cesta voňavými, převážně jehličnatými lesy příjemnější než jednotvárný asfalt.
18,55 - dojeli jsme do Čížové, odkud již byla Honzova chata na dohled. V zeleni protilehlého kopce vypadal sice bílý obdélníček chaty jako kostka cukru, ale chata vidět byla.

V Čížové jsme se rozdělili na
pivní skupinu = Jirka, dr. Jenšovská, Káča, Honza, Brzi, Láďa, Olda, Vláďa, Malej Pepa, Jája,

… tedy 11 lidí + žádnej pes …

která zašla ještě na jedno pivo do hospody a cestou zpět se, vzhledem k vodní situaci na chatě, ještě někteří vykoupali v Otavě a na
nepivní skupinu = Vrstevnice, Vrstevnička, Podčarovka, Hanka, Mirek, Vítek, Velkej Pepa + Šmudla, Dorka + Terda, Jarmila, Majda, Vašek, Ryšavka,

… tedy 12 lidí + 2 psi …

která už na pivo neměla chuť a odjela na chatu za účelem stavění stanů, nasycení, odpočinutí apod. - zkrátka už jsme chtěli být doma. Cestou jsme ještě stihli lehce zabloudit a zaznamenali jsme druhý defekt dnešního dne - cca 2 km od chaty Hanka píchla, takže chvíli s Mirkem lepili, ale pak to došli pěšky.
cca 19,30 - nepivní skupina dorazila na chatu, kde nás již očekával Petr s Petrou a ačkoli chtěli hned po příjezdu Jarmily odjet zpět do Prahy, byli nuceni setrvat až do příjezdu pivní skupiny, neboť Voceťáků Octavia byla v lese zatarasena jinými vozy
cca 20,00 - dorazila i pivní skupina, v důsledku čehož náš opustili Voceťáci. Takže nás zbylo

… 22 lidí + 2 psi + 6 postavených stanů + 1 nepostavený stan + 8 aut …

Předkrm = smaženice ze čtyř obrovských bedel nalezených kdesi v lesy před Čížovou se nakonec nekonal, neboť dvanácté vejce byl pukavec. Za stálého míchání jsme tedy vylévali do pole…
No a pak už se jen odpočívalo, grilovalo a hrálo se na kytaru. Venku byl příjemný teplý večer, nad hlavami nám svítilo plno hvězd (na protějším kopci svítil vysílač v Čížové), Šmudla neustále v poli stopoval kosti od grilovaných steaků (k Pepově nelibosti), Terda hbitě ulízla z každého na zem odloženého talířku (k Dorčině nelibosti), Vaňci se před půlnocí vydali směrem ku Praze a na stožáru se místo vlajky objevily čísi použité ponožky - zkrátka večer strávený věrně v duchu tradic BBCC.

Neděle 5. září
cca 8,00 - postupně jsme lezli ze spacáků, postupně opět docházela voda, ponožky na stožáru nikomu nechyběly, únosci vlajky požadavek na výkupné neohlašovali (stejně by z nás nic nevyrazili) a Vláďa se ve svém nočním overálku a se spacákem v ruce sháněl po sirkách - nehodlal ovšem spálit spacáček, ale klíště, které po spacáku lezlo hledajíc vhodné místečko k zakousnutí. Dorka sice namítala, že klíště stačí rozmáčknout, ovšem Vláďa trval na sirkách. Ať tak nebo tak - zkrátka nakonec byl nežádoucí tvor zneškodněn a spacák zůstal nedotčen.
10,59 - po ranní nedělní siestě (Malej Pepa se preventivně obloukem vyhýbal rybářské stoličce - ona už ale stejně žádná nepoškozená v dohledu nebyla) jsme konečně vyjeli, ovšem v tu chvíli se proti nám na cestě objevil Pfyzikův modrý Opel Omega Combi. No a vzhledem k tomu, že se Olda s Láďou dnešního výletu vzdali za účelem návštěvy jakéhosi známého, pro dnešek nás bylo …

… 18 lidí + 2 psi + nějaké ty stany + 7 aut …

Už jsme na Pfyzika ale načekali, sdělili jsme mu, kudy míříme do Vráže, a vyjeli jsme k Otavě. Za plynovou lávkou jsme se vydali vpravo podél řeky - původním záměrem bylo jet po červené turistické značce, ovšem vedl nás Honza, který se většinou do mapy dívá (pokud se tedy do ní dívá) před startem a dále jede “po paměti”. Zkrátka jeli jsme stále podle vody a když se z cesty začala stávat pěšinka ztrácející se mezi kopřivami, kořeny a kameny a i rybář na nás z loďky koukal dosti vyjeveně, začalo nám být jasné, že červená turistická značka vede zřejmě jinudy. Rovněž neúplný počet naší skupinky (Honza, Vrstevnice, Vrstevnička, Podčarovka, Dr. Jenšovská, Vítek, Ryšavka, Malej Pepa, Jája, Magda a Káča = 11 lidí) neodvratně potvrzoval fakt, že jsme, na rozdíl od ostatních, zabloudili.
Po strmých schůdkách mezi chatami jsme vytáhli kola na cestu, ovšem směr kudy dál jsme příliš dobře nevybrali - po chvíli jsme opět skončili u řeky v kopřivách. Definitivně jsme se tedy rozhodli jet lesem a k naší radosti nás záhy pěšinka dovedla na ztracenou červenou turistickou značku. Příliš se nám ale nezamlouvalo kudy turistická značka kopíruje terén, takže jsme se i nadále raději drželi naší pěšinky.
Za chvíli jsme dojeli ke krásné široké lesní cestě vedoucí do Vráže, kde jsme navíc potkali Vláďu - jel jako předvoj neztracenců, kteří se rovněž odklonili od červené turistické značky (rovněž se jim nelíbilo, kudy vede) a teď kdesi v lese doopravují Jirkův přetržený řetěz. Zdálo by se, že zdárnému dojetí do Vráže již nic nebrání, kdyby se ovšem cesta nezačala svažovat dolů - sebekriticky musím přiznat, že to byl právě můj návrh držet se na hřebenu a neztrácet výšku, kterou bychom v závěru zase museli nastoupat. V důsledku toho jsme z cesty odbočili na travnatou stezku.

Naše další putování nelze nazvat jinak než trénink na Ameriku, neboť po té, co se po chvíli stezka rozplynula mezi stromy, tlačili jsme kola různými terénními nerovnostmi přes pařezy, roštím, přes trať, trávou i jehličím směrem, kde jsme tušili Vráž.
12,18 - zatímco my jsme přelézali padlý strom a podlézali nízké větve smrků, volali neztracenci, že jsou ve Vráži a že na nás počkají v hospodě
12,25 - kde se vzala, tu se vzala, v lese stála lavička a opodál další - tedy neklamné znamení toho, že jsme poblíž sanatoria ve Vráži
12,35 - 13,05 - hospoda U Šlemendů v Nové Vráži, kde jsme se všichni sešli. Rychle jsme dali pivo, točenou limonádu, polévku a nějakou tu hotovku, protože hospoda ve 13,00 (!!!) zavírala.
13,10 - 13,30 - protože byl poměrně horký den, naplánoval Honza u nedalekého rybníka Landa koupání. Do vody se jako první vrhnul samozřejmě Šmudla, ale o teplé vodě nás příliš nepřesvědčil, protože jak řekl Vláďa: “Do vody sice vlezl, ale ani kouličky si nenamočil…”
Nakonec se ale přece jenom poměrně dost vodomilů odvážilo a do (překvapivě teplého) rybníka vlezlo, zatímco my ostatní jsme se vyhřívali na sluníčku v trávě.
No a zde se od nás odpojila dr. Jenšovská, která se vrátila zpět na chatu a odjela do Prahy. Nadále nás tedy pokračovalo …

… 17 lidí + 2 psi …

Chvíli po silnici, chvíli lesem jsme poměrně rychle ujížděli ke Zvíkovu. Jen dosti silný, ale přesto teplý, protivítr nám chvílemi znepříjemňoval život - hlavně při sjezdech se nám díky větru nedařilo kola příliš rozjet.
14,45 - 15,40 - Pivovarský dvůr na Zvíkově, tedy ve Zvíkovském Podhradí (je až s podivem, proč se tahle vesnice jmenuje Podhradí, když ve skutečnosti leží o něco výše - tedy nad hradem).
Prostředí pivovaru bylo velmi příjemné, kvasnicové pivo Zlatá labuť bylo výborné, jen jídlo bylo poněkud drahé. Ovšem všichni jsme propadli skvělým marmeládovým a tvarohovým koláčům z jakési pekárny, které zde prodávali. Poklidný odpočinek nad sklenicí piva jen lehce narušil Jirka, který náhle zjistil, že svůj mobil zapomněl v Nové Vráži na okně v hospodě U Šlemendů. No ale Velkej Pepa hbitě zjistil telefonní číslo a Jirka holt cestou zpět pojede ještě přes Vráž, takže jsme si přece jenom mohli kávu vypít v klídku. A jen jsme se s břichy nacpanými skvělých koláčů chystali k odjezdu, přijel Olda s Láďou - známého nenašli, zato nás objevili bez problémů. Kde bychom také jinde na Zvíkově mohli být …
A vydali jsme se zpět. Jeli jsme už pouze po silnici, což by byla pohoda, kdyby ovšem nefoukal ten nepříjemný vichr - zvláště na nekrytých místech měl člověk pocit, že šlape na místě. Jen Terda z košíčku na všechny kolem sebe štěkala a dosti hlasitě dávala všem najevo, že se loudáme. V Oslově jsme odbočili na zkratku do Vojníkova a všichni jsme odjeli aniž bychom tušili, že Jáju už rýma přemohla natolik, že je jí blbě a dál už nemůže jet a jde s Malým Pepou pěšky. Na rozcestí v lese jsme pak notnou chvíli čekali a přemýšleli, kde asi můžou být a co se mohlo přihodit, protože mobily klasicky zrovna v tomhle místě nefungovaly.
cca 16,30 - všichni jsme zdárně dojeli zpět na chatu, postupně jsme dobalovali, nakládali auta, dali jsme poslední kafe a zamířili jsme ku Praze - někteří přes Písek, někteří přes Zvíkov, no a někteří holt přes Vráž. A na chatě jsme ponechali jen Honzu, Vaška a Ryšavku, kteří se s “chutí” pustili do závěrečného úklidu.

Skončila 20-tá akce BBCC, kdy jsme před našimi druhými narozeninami navštívili místo vzniku BBCC - tedy soutok Otavy a Blanice a přeji nám všem, abychom se chtěli na toto historické místo společně vrátili ještě mnohokrát.

VrstevniceJ

Copyright © Vrstevnice/BBCC, 1999

Připomínky mi prosím napiš :

Datum poslední úpravy : 11. říjen 1999

Copyright © BBCC, 1999